Typ:  speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-110B (Cooker) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověření činnosti systému pro ofukování vztlakových klapek letounu typu Tu-124 (Cookpot)

Odlišnosti od letounu Tu-110B (Cooker):

- instalace systému pro ofukování horní plochy vztlakových klapek. Zmíněný systém k ofukování vztlakových klapek využívá vzduch odebíraný z kompresoru modifikovaných motorů D-20P, známých jako D-20PO. Přívod vzduchu od kompresoru motorů typu D-20PO ke vztlakovým klapkám je přitom veden podél zadního nosníku křídla.

Historie:  Výnos ze dne 18. července 1958, který dal za vznik dvoumotorovému proudovému regionálnímu dopravnímu letounu typu Tu-124 (Cookpot), obsahoval též zadání na modifikaci tohoto stroje se zkráceným vzletem na 600 až 700 m. Tyto parametry měl přitom letounu typu Tu-124 (Cookpot) zajistil systém pro ofukování vztlakových klapek. Ofukování horní plochy vztlakových klapek stlačeným vzduchem totiž vede k razantnímu vzrůstu jejich efektivity, což má pozitivní vliv na vzletovou a přistávací rychlost, a tedy i na délku rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání, a na manévrovací vlastnosti při nízkých rychlostech. Zmíněný systém přitom k ofukování vztlakových klapek využíval vzduch odebíraný z kompresoru modifikovaných motorů D-20P, známých jako D-20PO. Dle výnosu ze dne 18. července 1958 měl výše popsaný systém pro ofukování vztlakových klapek nejprve projít zkouškami na letounu typu Tu-110 (Cooker). Ke zkouškám měl být přitom takto modifikovaný letoun typu Tu-110 (Cooker) předán nejpozději ve druhém čtvrtletí roku 1959. Základem požadované vzdušné zkušebny, která vešla ve známost jako Tu-110L, se konkrétně stal prototyp letounu typu Tu-110 (Cooker). Přestavba zmíněného letounu na speciál typu Tu-110L započala v červnu roku 1960 a zatáhla se až do roku 1962. Letové zkoušky speciálu typu Tu-110L se rozeběhly ten samý rok a byly završeny v roce 1964. Přestože zkušební program prototypu Tu-110L zakončilo kladné hodnocení, testovaný systém pro ofukování vztlakových klapek se nakonec nerozšířil ani na letounech řady Tu-124 (Cookpot) ani na žádných jiných dopravních letounech tuzemské konstrukce. Důvodem toho se stala obava o provozní bezpečnost. V případě selhání tohoto systému v průběhu vzletu a přistání by totiž došlo k drastickému poklesu vztlaku, což by mohlo vést k havárii, která by mohla mít fatální následky. Z tohoto důvodu bylo použití systému pro ofukování vztlakových klapek schváleno pouze pro bojové letouny vybavené vystřelovacími sedačkami s charakteristikami 0-0.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí prototypu letounu typu Tu-110)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři proudové motory Solovjov D-20PO s max. tahem po 5 400 kp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4G (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Poslední úpravy provedeny dne: 26.10.2017