Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického nosiče řízených střel typu Tu-16K-10 (Badger C) tvořící jednu z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-10D/DV

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) za pomoci okřídlené řízené střely typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper)

Odlišnosti od letounu Tu-16K-10 (Badger C):

- instalace radiolokátoru typu JeN-D (Puff Ball), který má větší detekční dosah, v nezměněné špici trupu na místo radiolokátoru typu JeN (Puff Ball)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o okřídlené řízené střely typu K-10SD (AS-2 Kipper) a K-10SDV (AS-2 Kipper)

Historie:  Výnos ze dne 12. srpna 1961, na jehož základě byl do výzbroje VMF zařazen vzdušný raketový komplex typu K-10 sestávající se z podzvukového nosiče typu Tu-16K-10 (Badger C), střeleckého radiolokátoru typu JeN (Puff Ball) a jedné nadzvukové okřídlené řízené střely s proudovým pohonem a aktivním RL navedením typu K-10S/B (AS-2 Kipper), obsahoval též specifikace na pokročilou modifikaci tohoto zbraňového systému. Práce na projektu vylepšeného vzdušného raketového komplexu typu K-10, který vešel ve známost jako K-10D (zpočátku byl však znám jako K-10M), se rozeběhly v roce 1961. Součástí zmíněného raketového komplexu se přitom stal radiolokátor typu JeN-D (Puff Ball), který měl v porovnání s radiolokátorem typu JeN (Puff Ball) větší detekční dosah (400 až 450 km vs 240 až 360 km), a řízená střela typu K-10SD (AS-2 Kipper), která zase měla, díky větší zásobě paliva, delší dolet. Nosič střely typu K-10SD (AS-2 Kipper) byl znám jako Tu-16K-10D (Badger C) a kromě této střely mohl používat též odvozenou střelu typu K-10SDV (AS-2 Kipper). Tu bylo přitom možné, díky instalaci modifikovaného naváděcího systému, vypouštět ve výškách mezi 1 500 m a 11 000 m. Naproti tomu střelu typu K-10SD (AS-2 Kipper) bylo možné odpalovat, stejně jako střelu typu K-10S/B (AS-2 Kipper), ve výškách mezi 5 000 m a 11 000 m. Střela typu K-10SDV (AS-2 Kipper) přitom představovala přímou reakci na stále rostoucí efektivitu palubních prostředků PVO protivníka. Pro nové palubní prostředky PVO protivníka byl totiž bojový letoun pohybující se ve velkých výškách příliš snadným cílem. Zkouškami přitom střela typu K-10SDV (AS-2 Kipper) prošla mezi říjnem a listopadem roku 1969 u Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) za využití modifikovaného letounu Tu-16K-10 (v.č. 1883905) z produkce závodu č.1 z Kujbyševa. Na zkouškách této zbraně se ale podílelo též 33. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) VMF. V průběhu zmíněných zkoušek letoun Tu-16K-10 (v.č. 1883905) vykonal devět letů a vypustil čtyři střely na dva pozemní cíle opatřené radiolokačním odrážečem. Jejich průběh byl přitom natáčen z paluby dopravního letounu typu Tu-104 (Camel). Tři z nich měly na místo bojové hlavice nainstalovanou testovací aparaturu. Instalací bojové části byla opatřena pouze jedna z nich. Svého cíle dosáhla pouze druhá a třetí střela. Zatímco u první střely selhal naváděcí systém, čtvrtá střela (s bojovou hlavicí) se vychýlila z kurzu kuli chybě zbraňového operátora. Její let bylo proto nezbytné ukončit aktivací autodestrukčního systému. Střelby bylo navíc nutné hned třikrát odvolat, dvakrát kuli špatnému počasí a jednou kuli závadě na naváděcí hlavici střely. I přesto v závěrečné zprávě ze zkoušek vzdušného raketového komplexu typu K-10DV, která byla podepsána v březnu roku 1970, stálo kladné hodnocení. Zavedení radiolokátoru typu JeN-D (Puff Ball) a střely typu K-10SDV (AS-2 Kipper) totiž vedlo k poklesu efektivity nepřátelské PVO vůči letounu typu Tu-16K-10 (Badger C) o celých 50 %. Všechny exempláře letounu typu Tu-16K-10D (Badger C) vznikly, v prostorách leteckých opravárenských závodů, konverzí sériových Tu-16K-10 (Badger C) ze stavu VMF. Zmíněné stroje přitom mohly používat nejen střely typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper), ale i starší střely typu K-10S/B (AS-2 Kipper).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-16K-10)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, operátor radaru, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu JeN-D (Puff Ball) s vyhledávacím dosahem 400 až 450 km, instalovaný uvnitř špice trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu JeN-D (Puff Ball) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, navádění řízené střely typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper) a navigaci a využívá dvě antény. Zatímco jedna z nich je instalována uvnitř špice trupu a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, ta druhá je určena k předávání naváděcích povelů střele typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper) a je umístěna pod polokapkovitým krytem, který se nachází na břichu trupu, přímo před příďovým podvozkem. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:  - zaměřovací:  jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - průzkumné: žádné

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2

Výzbroj:    jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a jedna okřídlená protilodní řízená střela s aktivním RL navedením typu K-10S/B/SD/SDV (AS-2 Kipper), přepravovaná na výsuvném závěsníku typu BD-238 instalovaném uvnitř trupové pumovnice

* se střelou typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper) v podvěsu

** se střelou typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper) v podvěsu, resp. 12 800 m bez střely typu K-10SD/SDV (AS-2 Kipper) v podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018