Tupolev Tu-134Š-2 (‘Crusty nav mod’)

Typ:  speciální vojenská cvičná modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty)

Určení:  výcvik navigátorů frontových bombardovacích letounů typu Jak-28I (Brewer C) a Su-24 (Fencer)

Odlišnosti od letounu Tu-134Š-1 (Crusty nav mod):

- instalace navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu Iniciativa-1Š (Short Horn) na místo navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu R-1 Rubín-1Š (Short Horn) uvnitř nezměněného dielektrického polokapkovitého krytu, který vystupuje z břicha přední části trupu, v oblasti před příďovým podvozkem

- odlišné uspořádání pracovišť žáků

- instalace zařízení pro shoz cvičných pum typu ESBD-49M (na místo typu ESBR-49AS)

- instalace navigačního počítače typu NUV-VI-1

- absence 30 cm kulatého okénka nacházejícího se na pravém boku trupu, přímo za servisním vstupem, a pravého předního nouzového výstupu (i s 40 cm kulatým okénkem)

- instalace dvou odnímatelných šestinásobných závěsníků typu MBD3-U6-68Š, na kterých lze přepravovat celkem 12 cvičných 50 kg pum typu PB-50-75, pod kořeny křídla na místo shodného počtu čtyřnásobných závěsníků typu DB-360, na kterých lze přepravovat celkem osm cvičných pum typu PB-50-75 nebo PB-120

Historie:  K výcviku navigátorů-bombometčíků VVS a VMF od 60. let používalo letouny typu Tu-124Š (Cookpot nav mod). Zmíněný speciál nebyl ničím jiným, než modifikací dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-124 (Cookpot) a byl vyráběn ve dvou subverzích, Tu-124Š-1 (Cookpot nav mod) a Tu-124Š-2 (Cookpot nav mod). Zatímco model Tu-124Š-1 (Cookpot nav mod) sloužil k výcviku navigátorů-bombometčíků strategických bombardovacích letounů, za pomoci modelu Tu-124Š-2 (Cookpot nav mod) byla prováděna příprava navigátorů-bombometčíků frontových bombardovacích letounů. Nástupcem letounu typu Tu-124Š (Cookpot nav mod) se stal letoun typu Tu-134Š (Crusty nav mod), který vycházel z dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty), přímého nástupce letounů řady Tu-124 (Cookpot). Letoun typu Tu-134Š (Crusty nav mod) vznikl rovněž ve dvou subverzích, a to Tu-134Š-1 (Crusty nav mod), která sloužila k výcviku navigátorů-bombometčíků strategických bombardovacích letounů, a Tu-134Š-2 (Crusty nav mod). Ta byla zase určena k přípravě navigátorů-bombometčíků frontových bombardovacích letounů. Projekt letounu typu Tu-134Š (Crusty nav mod) přitom OKB A.N. Tupoleva zpracovala v letech 1969 až 1970 v kooperaci s charkovským výrobním závodem č.135, výrobcem letounů řady Tu-134 (Crusty). Prototypem modelu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) údajně byl druhý prototyp letounu typu Tu-134Š (Crusty nav mod) (v.č. 0350002), který brány zmíněného podniku opustil dne 17. března 1971. Protože měl zmíněný stroj primárně sloužit k přípravě navigátorů-bombometčíků nadzvukových bombardovacích letounů typu Jak-28I (Brewer C), obdržel instalaci radiolokátoru typu Iniciativa-1Š (Short Horn). Krátce nato se rozeběhla plná produkce. Do roku 1980 brány závodu č.135 opustilo celkem 89 letounů typu Tu-134Š (Crusty nav mod). Přesný počet vyrobených subverzí tohoto stroje není bohužel znám. Přestože byl speciál typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) primárně určen k přípravě navigátorů-bombometčíků letounů typu Jak-28I (Brewer C), byl využíván též k výcviku navigátorů-bombometčíků pokročilejších frontových bombardovacích letounů řady Su-24 (Fencer). Provozovatelem většiny cvičných speciálů typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) se stala Vyšší vojenská letecká škola navigátorů (VVAUŠ) z Vorošilovogradska. Výcvik na letounu typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) byl součástí učebních osnov prvního až třetího ročníku kurzu. Poslední exempláře letounů typu Tu-124Š-2 (Cookpot nav mod) letouny typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) ze služby vytlačily na počátku 80. let. VVAUŠ z Vorošilovogradska letouny typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) provozoval pouze do roku 1984. Poté všechny své letouny typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) předal VVAUŠ z Čeljabinska, který tehdy již provozoval letouny typu Tu-134Š-1 (Crusty nav mod), a na místo nich převzal cvičné letouny typu An-26Š (Curl nav mod). Vorošilovogradské VVAUŠ byl totiž mezitím svěřen výcvik navigátorů transportních letounů. Později některé nadbytečné exempláře letounu typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) prošly konverzí na salónní stroje s luxusně zařízeným interiérem určené k přepravě VIP osob. VVAUŠ z Čeljabinska přitom nevelký počet letounů typu Tu-134Š-2 (Crusty nav mod) provozuje do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  89 sériových strojů (včetně modelu Tu-134Š-1)

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a dvě skupiny 12-ti žáků/navigátorů s instruktory

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:         impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu Iniciativa-1Š (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Radiolokátor typu Iniciativa (Short Horn) má vyhledávací dosah 220 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace je umístěna za plochým oválným břišním okénkem příďové kabiny navigátora)

                    - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-BAF-40R s ohniskovou vzdáleností 400 mm, instalovaný v zadní části trupu, přímo před pomocnou palubní energetickou jednotkou

                    - obranné:  identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) nebo SRO-1P Parol-2D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu)

Výzbroj:     dvanáct cvičných 50 kg pum typu PB-50-75, přepravovaných na dvou odnímatelných šestinásobných závěsnících instalovaných pod kořeny křídla

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 29,01 m
Délka: 37,10 m
Výška: 9,02 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 46 500 kg
Cestovní rychlost: 860* km/h
Praktický dostup: 11 000 m
Max. dolet: 3 900 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017