Typ:  speciální modifikace strategického bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A) zastávající roli nosiče termonukleární pumy typu iz.602 (iz.202)

Určení:  odzkoušení 58,6 Mt termonukleární pumy typu iz.602 (iz.202)

Odlišnosti od letounu Tu-95 (Bear A):

- instalace pumového závěsníku typu BD-242 (BD7-95-242), jehož součástí jsou tři elektromechanické pumové zámky typu Der 5-6 s nosností po 9 000 kg, v zadní části modifikované trupové pumovnice. Trupová pumovnice tohoto modelu je prodloužena směrem dopředu (to si vyžádalo vnést změny do soustavy trupových palivových nádrží) a postrádá instalaci dvířek. Její přední část přitom kopíruje tvar hřbetu přední části těla pumy typu iz.602. Ta ale z podstatné části vystupuje z obrysu břicha trupu. Vstup do trupové pumovnice tohoto modelu má přitom délku 7,15 m a šířku 1,78 m.

Historie:  Vývoj termonukleárních zbraní byl v SSSR zahájen na konci 40. let a probíhal v konstrukční kanceláři KB-11, která sídlila v Sarově. Projekt své první termonukleární pumy, která vešla ve známost jako RDS-6s, konstrukční tým KB-11 zpracoval již v roce 1949. Zmíněná puma měla sílu ekvivalentní 400 kt TNT a poprvé byla odpálena dne 12. srpna 1953 na polygonu v Semipalatinsku. Američané svou první termonukleární pumu, která vešla ve známost jako Ivy Mike otestovali krátce předtím, dne 1. listopadu 1952 na tichomořském atolu Eniwetok. Americká puma Ivy Mike měla sice sílu ekvivalentní 10,4 Mt TNT, byla však prakticky nepoužitelná, neboť měla podobu pozemního zařízení s hmotností 73,8 t. Naproti tomu v případě sovětského typu RDS-6s již šlo o prakticky použitelnou zbraň. Protože na počátku 50. let nebyly k dispozici ani balistické střely ani dostatečně výkonné bombardovací letouny k přepravě výkonné termonukleární pumy, dne 12. září 1952 byl sovětskému průmyslu zadán vývoj ponorky s jaderným pohonem vyzbrojené torpédy typu T-15 s termonukleární bojovou částí o síle ekvivalentní 100 Mt TNT. Zmíněná ponorka vešla ve známost jako projekt 627 (November class) a za pomoci jaderných torpéd typu T-15 měla napadat námořní základny a přístavní města protivníka. Vývoj zmíněného torpéda ale nakonec nepřekročil projektové stádium. Aby jej totiž bylo možné odpalovat z bezpečné vzdálenosti, k jeho pohonu bylo nezbytné navrhnout dostatečně malý jaderný reaktor. A to bylo nad tehdejší možnosti sovětského průmyslu. Kromě toho panovaly oprávněné obavy z toho, že by jeho odpálení vedlo ke ztrátě ponorkového nosiče v důsledku ztráty stability. Vždyť taky mělo mít délku 24 m, průměr 1,5 m a hmotnost 40 t. Součástí výzbroje ponorek projektu 627 (November class) se proto nakonec stala konvenční torpéda. Mezitím, dne 5. dubna 1955, byl vědecko-výzkumnému institutu NII-1011 (Čelabinsk-70) z Čelabinska zadán vývoj letecké termonukleární pumy se silou ekvivalentní 100 Mt TNT. Zmíněná zbraň vešla ve známost jako iz.202 (nebo též jako Car-bomb) a jejím nosičem se měl stát čtyřmotorový turbovrtulový bombardovací letoun typu Tu-95 (Bear A). Jiná volba koneckonců nebyla. Protože panovaly obavy z toho, že by exploze 100 Mt termonukleární pumy smetla nosič z oblohy, zcela zničila polygon a vysklila okna až v daleké Moskvě, později byla její síla snížena na 58,6 Mt, a to náhradou uranu ve třetím stupni olovem. I přesto šlo o zdaleka nejsilnější termonukleární pumu, jaká kdy byla postavena. Síla nesilnější termonukleární pumy USA (Castle Bravo) totiž činila pouhých 15 Mt, zatímco jaderné pumy, které byly svrženy na Hirošimu a Nagasaki (Little Boy a Fat Man), měly sílu ekvivalentní 15 kt a 22 kt TNT. V roce 1959 byl vývoj této zbraně pozastaven, aby byl v roce 1961 opět obnoven. Poslední etapa prací na pumě typu iz.202, která byla mezitím přeznačena na iz.602, zabrala 112 dní a byla realizována v KB-11. Puma typu iz.602 měla délku 8 m a průměr 2,1 a byla opatřena padákovým systém, který se sestával z několika padáků. Ten přitom dokázal zbrzdit její pádovou rychlost na cca 20 až 25 m/s. To mělo nosiči zajistit dostatek času pro únik do bezpečné vzdálenosti. Zatímco vlastní puma měla hmotnost 26,5 t, její padákový systém vážil 800 kg. Vývojem nosiče pumy typu iz.602 na bázi letounu typu Tu-95 (Bear A) byla OKB A.N. Tupoleva pověřena dne 17. března 1956. První předběžné studie na toto téma nicméně spatřily světlo světa již v roce 1954. Naplno se ale práce na zmíněném speciálu, který vešel ve známost jako Tu-95V, rozeběhly až v prvním čtvrtletí roku 1955, kdy Tupolev převzal specifikace k pumě typu iz.602 (iz.202). Jediný prototyp letounu typu Tu-95V vznikl, v prostorách Tupolevova experimentálního závodu č.156, konverzí letounu Tu-95 (v.č. 5800302). V rámci přestavby na nosič pumy typu iz.602 konstrukční tým A.N. Tupoleva do trupové pumovnice zmíněného stroje nainstaloval závěsník typu BD-242 (BD7-95-242), který se podobal závěsníku střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) raketonosného speciálu typu Tu-95K (Bear B). Protože byla trupová pumovnice letounu typu Tu-95 (Bear A) kratší než tělo pumy typu iz.602, současně byla trupová pumovnice tohoto stroje prodloužena směrem dopředu. Tento zásah do konstrukce trupové pumovnice si ale vyžádal vnést změny do soustavy trupových palivových nádrží. Vzhledem k tomu, že měla puma typu iz.602 větší rozměry, než se původně předpokládalo, kromě výše uvedeného bylo nezbytné též vyjmout dvířka pumovnice a zmíněnou zbraň přepravovat v polozapuštěné poloze. K závodním zkouškám, které probíhaly v Žukovském, byl jediný prototyp letounu typu Tu-95V předán v září roku 1959. Mezitím ale padlo rozhodnutí, aby byl program iz.602 pozastaven. Důvodem toho se stala plánovaná návštěva tehdejšího sovětského vůdce N.S. Chruščova USA (na tu odletěl dne 15. září 1959). Provést zkoušku takové zbraně v době, kdy se Chruščov nacházel na americké půdě, bylo zkrátka shledáno jako zcela nevhodné. Z tohoto důvodu byl jediný prototyp speciálu typu Tu-95V následně předán 200. TBAP (těžký bombardovací letecký pluk), který operoval z ukrajinská základny Belaja Cerkov. Zde pak nějakou sloužil k výcviku posádek. Pro jinou činnost totiž takto specializovaný stroj nebyl použitelný. Již v roce 1961, v souvislosti s vyostřením vztahů s USA, bylo nicméně rozhodnuto, že bude program iz.602 obnoven. Následně byl proto jediný exemplář speciálu typu Tu-95V přelétnut na leteckou základnu Olenja, která se nachází na poloostrově Koala. Zde byl vyzbrojen pumou typu iz.602. Poté, dne 30. října 1961, se vydal, s devítičlennou posádkou na palubě, k zpátečnímu non-stop letu nad souostroví Nová země, které se nachází v Severním ledovém oceánu. Zde odhodil svůj náklad. Pumu typu iz.602 přitom letoun Tu-95V svrhl z výšky 10 500 m nad severním ostrovem, poblíž průlivu Matočkin oddělující severní ostrov od jižního. K její detonaci došlo ve výšce 3 700 m nad povrchem, resp. v nadmořské výšce 4 200 m, po 188-ti sec od okamžiku odhozu. To se letoun Tu-96V již nacházel nějakých 45 km od místa odhozu. Rázová vlna jej přitom dostihla ve vzdálenosti 115 km od epicentra výbuchu, což jeho posádka pocítila ve formě vibrací. Exploze pumy typu iz.602 zničila území o rozloze několika evropských států. Záblesk vzniklý výbuchem zmíněné zbraně byl viditelný ze vzdálenosti přes 1 000 km. Atomový hřib měl výšku 67 km a průměr (horního) klobouku 95 km. Rázová vlna přitom třikrát oběhla zeměkouli. Elektromagnetické záření vyvozené výbuchem zmíněné zbraně přerušilo rádiové spojení na 40 až 50 min do vzdálenosti několika stovek kilometrů od místa dopadu. Protože ale radioaktivní záření ve vzdálenosti 2 až 3 km od epicentra výbuchu dosahovalo hodnoty pouhý jeden miliretgen za hodinu, skupina výzkumných pracovníků mohla být na dopadovou plochu vyslána po pouhých dvou hodinách od výbuchu. Exploze pumy typu iz.602 byla přitom vyfotografována nejen z paluby nosiče typu Tu-95V, ale i ze země a z paluby letounu typu Il-14 (Crate), který se pohyboval ve vzdálenosti 55 km od epicentra výbuchu. Na testech pumy typu iz.602 se ale podílel též speciálně upravený letoun typu Tu-16 (Badger A) do podoby vzdušné zkušebny. Kdyby byla tato zbraň svržena v obydlené oblasti, zničila by všechna města do vzdálenosti 280 km, všechny osady dřevěných domků do vzdálenosti 400 km a způsobila popáleniny třetího stupně osobám ve vzdálenosti 100 km. I přes značnou účinnost nebyla puma typu iz.602 sériově vyráběna a zařazena do výzbroje VVS. Zmíněná zbraň měla totiž ryze propagandistický účel. Hlavním posláním pumy typu iz.602 se tedy stal zisk mezinárodní prestiže a vystrašení západních zemí. K ničemu jinému se beztak nehodila, neboť byla příliš velká a těžká. Letoun typu Tu-95V s pumou typu iz.602 v podvěsu měl totiž v porovnání se standardním modelem Tu-95 (Bear A) nižší zásobu paliva, vyšší hmotnost a větší čelní aerodynamický odpor. Z tohoto důvodu by ke svému cíli ani nedolétl. Aby toho nebylo málo, tak pro tehdejší prostředky PVO klasické bombardovací letouny již představovaly příliš snadný cíl. Test pumy typu iz.602 měl ale nemalou politickou dohru. Kromě toho, že značně rozhořčil západ, který sovětské vedení obvinil ze zbytečného znečišťování atmosféry radioaktivním materiálem, vedl též k uzavření smlouvy o zákazu jaderných testů v atmosféře, v kosmu a pod vodou. Zmíněná smlouva byla přitom podepsána dne 10. října 1963 ve Washingtonu. Poté se testování jaderných zbraní omezilo na zkoušky pod zemským povrchem. Protože byl drak jediného prototypu speciálu typu Tu-95V vážně poškozen od exploze pumy typu iz.602, následně byl tento stroj odstaven na letecké základně Vajenga. Jeho provoz byl ale později obnoven, a to v rámci programu nadzvukového dopravního letounu typu Tu-144 (Charger). V rámci programu tohoto sovětského protějšku britsko-francouzského dopravního letounu typu Concorde tento stroj konkrétně zajišťoval přepravu dílů neletového exempláře pro statické zkoušky z Moskvy do institutu SibNIA z Novosibirska. Poté byl odstaven na letecké základně Dolon, která se nachází poblíž kazašského Semipalatinska. Zde byl pak využíván v roli pozemní instruktážní pomůcky, a to až do poloviny 80. let.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-95)

Uživatelé:  žádní

Posádka:   dva piloti, navigátor-bombometčík, systémový operátor, navigátor-operátor radaru, palubní mechanik, střelec-radista, střelec a svobodník*

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12 s max. výkonem po 12 000 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11RM (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)        

Výzbroj:     jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a jedna 58,6 Mt termonukleární puma typu iz.602 (iz.202), přepravovaná v polozapuštěné poloze do trupové pumovnice

* sestava posádky při jediném letu s termonukleární pumou typu iz.602 (iz.202) v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017