Tupolev Tu-95V (Tu-95-202)

Typ: speciální modifikace strategického bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A) zastávající roli nosiče termonukleární pumy typu iz.602 (iz.202)
Určení: odzkoušení 58,6 Mt termonukleární pumy typu iz.602 (iz.202)
Odlišnosti od letounu Tu-95 (Bear A):
- instalace pumového závěsníku typu BD-242 (BD7-95-242), jehož součástí jsou tři elektromechanické pumové zámky typu Der 5-6 s nosností po 9 000 kg, v zadní části modifikované trupové pumovnice. Trupová pumovnice tohoto modelu je prodloužena směrem dopředu (to si vyžádalo vnést změny do soustavy trupových palivových nádrží) a postrádá instalaci dvířek. Její přední část přitom kopíruje tvar hřbetu přední části těla pumy typu iz.602. Ta ale z podstatné části vystupuje z obrysu břicha trupu. Vstup do trupové pumovnice tohoto modelu má přitom délku 7,15 m a šířku 1,78 m.
Historie: Přímou reakcí na testy amerických termonukleárních náloží majících sílu řádově v desítkách megatun TNT, resp. na test Ivy Mike“ ze dne 7. ledna 1953 o síle 10,4 Mt a na test „Castle Bravo“ ze dne 1. března 1954 o síle 15 Mt TNT, ze strany SSSR se stala termonukleární puma typu RN202 (iz.202) z dílny institutu NII-1011 o teoretické síle 20 až 30 Mt TNT. Dle původních plánů měla tato zbraň projít zkouškami, na ostrovním polygonu Nová země, za využití těžkého čtyřmotorového proudového dálkového bombardovacího letounu typu M-4 (Bison A). Později ale padlo rozhodnutí, aby byl test pumy typu RN202 proveden za využití speciálně upraveného těžkého čtyřmotorového turbovrtulového dálkového bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A). Přestavba jednoho z těchto strojů na nosič pumy typu RN202, který vešel ve známost jako Tu-95-202, byla přitom objednána výnosem ze dne 12. března 1956. Dle výnosu ze dne 17. března toho samého roku měla být puma typu RN202 svržena, letounem Tu-95-202, z výšky 10 000 až 11 000 m. K její detonaci mělo dojít ve výšce 3 000 až 4 000 m. Přestože byla OKB A.N. Tupoleva vývojem speciálu typu Tu-95-202 pověřena až dne 17. března 1956, první předběžné studie na toto téma spatřily světlo světa již v roce 1954. Naplno se ale práce na zmíněném speciálu rozeběhly až v prvním čtvrtletí roku 1955, kdy Tupolev převzal specifikace k pumě typu AN202. Jediný prototyp speciálu typu Tu-95-202 vznikl, v prostorách Tupolevova experimentálního závodu č.156, konverzí letounu Tu-95 (v.č. 5800302). V rámci přestavby na nosič pumy typu RN202 konstrukční tým A.N. Tupoleva do trupové pumovnice zmíněného stroje nainstaloval závěsník typu BD-242 (BD7-95-242), který se podobal závěsníku střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) raketonosného speciálu typu Tu-95K (Bear B). Protože byla trupová pumovnice letounu typu Tu-95 (Bear A) kratší než tělo pumy typu RN202, současně byla trupová pumovnice tohoto stroje prodloužena směrem dopředu. Tento zásah do konstrukce trupové pumovnice si ale vyžádal vnést změny do soustavy trupových palivových nádrží. Vzhledem k tomu, že měla puma typu RN202 větší rozměry, než se původně předpokládalo, kromě výše uvedeného bylo nezbytné též vyjmout dvířka pumovnice a zmíněnou zbraň přepravovat v polozapuštěné poloze. K shozu reálné pumy typu RN202 ale jediný exemplář speciálu typu Tu-95-202 nakonec nebyl nikdy použit. Než mohla být zmíněná puma odzkoušena, byl totiž celý program RN202 zastaven jako neperspektivní. Provedení zkušebního shozu zmíněné pumy bylo konkrétně zrušeno výnosem Sovětu ministrů SSSR ze dne 27. května 1957. Po ukončení programu RN202 byl letoun typu Tu-95-202 odstaven na letišti Dálkového letectva v Engelsu. Zde pak čekal na sešrotování. Tomuto osudu ale nakonec unikl. V roce 1961 byl totiž schválen vývoj ještě silnější termonukleární pumy o síle cca 100 Mt TNT. Zmíněná puma vešla ve známost jako AN602 (iz.602) a tělo a brzdící padákový systém přebíhala od pumy typu RN202. Z tohoto důvodu bylo jako nosič této zbraně možné použít právě letoun typu Tu-95-202. V této souvislosti zmíněný letoun prošel generální opravou, jejíž součástí byla i výměna pohonných jednotek. Poté bylo s tímto strojem, který byl nyní znám jako Tu-95V, provedeno několik zkušebních a cvičných letů. Protože panovaly obavy z toho, že by exploze 100 Mt termonukleární pumy smetla z oblohy nosič, zcela zničila polygon, vysklila okna až v daleké Moskvě a zamořila rozsáhlé oblasti, síla bojové hlavice testovacího exempláře pumy typu AN602 byla snížena na polovinu. Toho bylo docíleno náhradou uranu v obalu olověnými pláty. Ke svému jedinému letu s pumou typu AN602 v podvěsu letoun Tu-95V vydal dne 30. října 1961 z letecké základny Dálkového letectva Olenja, která se nachází na poloostrově Kola, nedaleko Olenogorska, v Murmanské oblasti. Její shoz byl uskutečněn z výšky 10 500 m nad severním ostrovem souostroví Nová země, poblíž průlivu Matočkin, který odděluju severní ostrov od jižního. Při detonaci pumy typu AN602, ke které došlo ve výšce 4 200 m, byla uvolněna energie ekvivalentní 52,5-ti Mt TNT. I přesto, že byla její síla snížena na polovinu síly teoretické, jednalo se o zdaleka nejsinější termonukleární pumu, jaká kdy byla odpálena. I přes značnou účinnost nebyla puma typu AN602 sériově vyráběna a zařazena do výzbroje VVS. Zmíněná zbraň měla totiž ryze propagandistický účel. Hlavním posláním pumy typu AN602 se tedy stal zisk mezinárodní prestiže a vystrašení západních zemí. K ničemu jinému se beztak nehodila, neboť byla příliš velká a těžká. Test pumy typu AN602 měl ale nemalou politickou dohru. Kromě toho, že značně rozhořčil západ, který sovětské vedení obvinil ze zbytečného znečišťování atmosféry radioaktivním materiálem, vedl též k uzavření smlouvy o zákazu jaderných testů v atmosféře, v kosmu a pod vodou. Zmíněná smlouva byla přitom podepsána dne 10. října 1963 ve Washingtonu. Poté se testování jaderných zbraní omezilo na zkoušky pod zemským povrchem. Protože byl drak jediného prototypu speciálu typu Tu-95V vážně poškozen od exploze pumy typu AN602, následně byl tento stroj odstaven na letecké základně Vajenga. Jeho provoz byl ale později obnoven, a to v rámci programu nadzvukového dopravního letounu typu Tu-144 (Charger). V rámci programu tohoto sovětského protějšku britsko-francouzského dopravního letounu typu Concorde tento stroj konkrétně zajišťoval přepravu dílů neletového exempláře pro statické zkoušky z Moskvy do institutu SibNIA z Novosibirska. Poté byl odstaven na letecké základně Dolon, která se nachází poblíž kazašského Semipalatinska. Zde byl pak využíván v roli pozemní instruktážní pomůcky, a to až do poloviny 80. let.




Verze: -
Vyrobeno: jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-95)
Uživatelé: žádní
Posádka: dva piloti, navigátor-bombometčík, systémový operátor, navigátor-operátor radaru, palubní mechanik, střelec-radista, střelec a svobodník*
Pohon: čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12 s max. výkonem po 12 000 kp
Radar: bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.
Vybavení: - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11RM (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)
Výzbroj: jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a jedna termonukleární puma typu AN602 (iz.602), přepravovaná v polozapuštěné poloze do trupové pumovnice
| TTD: | |
| Rozpětí křídla: | 50,04 m |
| Délka: | 46,17 m |
| Výška: | 12,50 m |
| Prázdná hmotnost: | ? |
| Max. vzletová hmotnost: | ? |
| Max. rychlost: | ? |
| Praktický dostup: | ? |
| Max. dolet: | ? |
* sestava posádky při jediném letu s termonukleární pumou typu AN602 v podvěsu
Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017