Tupolev Tu-95MR (‘Bear E’)

Typ:  průzkumná modifikace strategického bombardovacího letounu typu Tu-95M (Bear A)

Určení:  monitorování aktivit potenciálního protivníka ve vodách světových moří a oceánů

Odlišnosti od letounu Tu-95M (Bear A):

- instalace pneumaticky ovládaného trubicovitého teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu tankovacího systému typu Konus v ose hřbetu přední části trupu, přímo před pilotní kabinou. Na vnitřní palivové nádrže je zmíněný nástavec napojen za pomoci vnějšího potrubí, které se táhne po pravoboku trupu a začíná přímo za zasklením příďového kabiny navigátora a končí pod náběžnou hranou křídla. Instalace nástavce pro doplňování paliva obdržely pouze tři ze čtyř exemplářů tohoto modelu.

- instalace radiolokátoru typu R-1D Rubín-1D (Short Horn) na místo radiolokátoru typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) pod nezměněným polokapkovitým dielektrickým krytem, který se nachází na břichu přídě trupu, přímo před dvířky šachty příďového podvozku

- instalace výměnné palety se sestavou fotoaparátů uvnitř trupové pumovnice. V této souvislosti dvoudílná podélně dělená vrata pumovnice nahradil nad obrys břicha trupu mírně vystupující kryt se čtyřmi tandemově uspořádanými průzory vpravo (pro fotoaparáty typu AFA-40, AFA-42/20, AFA-42/100 a AFA-41/20) a třemi tandemově uspořádanými průzory vlevo (pro fotoaparáty typu AFA-40, AFA-42/20 a AFA-42/100). Zmíněné průzory jsou opatřeny elektricky ovládanými „okenicemi“.

- instalace fotoaparátů typu AŠČAFA-5 a AFA-42/10 (nebo AFA-42/100) v zadní části trupu, přímo mezi střeleckými věžemi. U modelu Tu-95M se zde nachází pouze instalace jednoho fotoaparátu typu AFA-42/100.

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 s fotografickým záznamovým zařízením typu FRU-1. Anténa tohoto zařízení je umístěna pod polokapkovitým dielektrickým krytem, který se nachází na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku.

- instalace stanic pro radiotechnický průzkum (SIGINT) typu SRS-6 Romb-4A a SRS-7 Romb-4B s fotografickým záznamovým zařízením typu FARM-2A. Antény tohoto zařízení jsou umístěny pod dvěma podlouhlými štíhlými polokapkovitými kryty, které se nacházejí na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP.

- instalace radiostanice s utajeným přenosem typu Pritok, která umožňuje vést komunikaci s posádkou vzdušného tankeru. Instalaci tohoto zařízení obdržely pouze letouny vybavené nástavcem pro doplňování paliva za letu.

- modifikované navigační vybavení instalací radiokompasu typu ARK-U2

- modifikovaný elektrický systém instalací střídavého měniče typu PT-1000CS (ten zajišťuje napájení speciálního palubního vybavení)

- modifikovaný palivový systém. Součástí palivového systému tohoto modelu se stal menší počet nádrží (72 vs 74).

Historie:  Na počátku 60. let se VVS rozhodlo vyřešit naléhavou poptávku po průzkumném letounu velkého doletu průzkumnou modifikací čtyřmotorového turbovrtulového strategického bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A). Vývojem průzkumné modifikace tohoto stroje byla přitom OKB A.N. Tupoleva pověřena dne 20. května 1960. Dle zmíněného zadání měl být prototyp průzkumného Tu-95 (Bear A), pro který bylo vyhrazeno označení Tu-95R, ke zkouškám předán nejpozději v prvním čtvrtletí roku 1961. To se ale splnit nepodařilo. Dle nového zadání, které bylo vypsáno dne 9. ledna 1962, se měl součástí vybavení průzkumného speciálu typu Tu-95R stát též nový systém pro doplňování paliva za letu, který umožňoval doplňovat palivo nejen za letu, ale i při stání na zemi. První exemplář požadovaného průzkumného speciálu vznikl konverzí letounu Tu-95M (v.č. 7800410) a stal se vůbec prvním strojem z řady Tu-95 (Bear A) s instalací systému pro doplňování paliva za letu. Ten přitom využíval trubicovitý teleskopický nástavec, jehož instalace se nacházela na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou. Protože se základem zmíněného průzkumného speciálu stal, jak již bylo řečeno, letoun typu Tu-95M (Bear A), obdržel označení Tu-95MR-2. Pod tímto označením byl ale veden pouze v dokumentech. VVS jej ale značilo jako Tu-95MR. Konverzí na průzkumný speciál typu Tu-95MR (Bear E), který byl uzpůsoben nejen k fotografickému průzkumu (PHOTINT), ale i k radiotechnickému průzkumu (ELINT/SIGINT), letoun Tu-95M (v.č. 7800410) prošel v prostorách výrobního závodu č.18 z Kujbyševa. Brány zmíněného podniku tento stroj opustil na podzim roku 1964. Letové zkoušky letounu Tu-95MR (v.č. 7800410) se rozeběhly dne 12. listopadu toho samého roku. Součástí zkoušek tohoto stroje se staly též tři doplnění paliva za letu od vzdušného tankeru typu M-4-2 (Bison A), dvě za denních a jedno za nočních podmínek. Při nočním vzdušném tankování přitom letoun Tu-95MR (v.č. 7800410) od zmíněného tankeru přijal téměř 50 t paliva. Jak systém pro doplňování paliva, tak i specializované průzkumné vybavení tohoto stroje pracovalo bezproblémově. Po výkonnostní stránce za bombardovacím modelem Tu-95M (Bear A), z něhož vycházel, nikterak nezaostával. Z hlediska vytrvalosti jej dokonce překonával. Letové zkoušky letounu Tu-95MR (v.č. 7800410) byly úspěšně završeny dnem 19. prosince 1964. Poté byl tento stroj předán VVS. Následně konverzí na cvičný speciál typu Tu-95MR (Bear E) prošly ještě další tři letouny typu Tu-95M (Bear A) (v.č. 7800501, 7800502 a 7800506). Jeden z nich (v.č. 7800506 / rudá 66) ale neobdržel instalaci nástavce pro doplňování paliva za letu. Průzkumné speciály typu Tu-95MR (Bear E) byly od 60. let aktivně používány k monitorování pohybu bojových uskupení letadlových lodí U.S. Navy ve vodách Atlantského oceánu. Iniciátorem této činnosti se přitom stala tzv. „Kubánské krize“. Zpočátku průzkumný speciál typu Tu-95MR (Bear E) k průzkumným misím obvykle vyrážel v doprovodu raketonosného speciálu typu Tu-95KM (Bear B/C). Posláním posledně uvedeného stroje se stala detekce uskupení letadlové lodě na dálku. Raketonosný Tu-95KM (Bear B/C) byl totiž vybaven podstatně výkonnějším palubním radiolokátorem. Průzkumný Tu-95MR (Bear E) pak nad takto detekovaným a zaměřeným uskupením letadlových lodí U.S. Navy prolétl a pořídil jeho detailní snímky. Od 70. let průzkumné speciály typu Tu-95MR (Bear E) již povětšinou operovaly samostatně bez podpory raketonosných speciálů typu Tu-95KM (Bear B/C). Přímou reakcí na nežádoucí snímkování bojových plavidel ze strany U.S. Navy se stala tzv. „ani-Bear strategy“. Ta přitom spočívala v zastínění zorného pole fotoaparátů letounů typu Tu-95MR (Bear E) těsnou formací palubních stíhaček letících v nižší letové hladině. K monitorování činnosti bojových uskupení letadlových lodí U.S. Navy, které byly hlavním cílem sovětských raketonosných letounů, VMF tyto stroje aktivně využívalo až do poloviny 80. let. Poté je nechalo přestavět na cvičné speciály typu Tu-95U (Bear T). Takto modifikované Tu-95MR (Bear E) byly přitom používány 2. UTBAE (výcviková těžká bombardovací letka) 43. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Djagilevo u Rjazaně k výcviku posádek pozdějších verzí letounů řady Tu-95/-142 (Bear).

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (vznikly konverzí sériových Tu-95M)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik, operátor systémů REB dva radisté/střelci a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu R-1D Rubín-1D (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Rubín-1D (Short Horn) slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-112 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)

                  - průzkumné: - sestava fotoaparátů pro denní snímkování (dva fotoaparáty typu AFA-42/20, čtyři fotoaparáty typu AFA-42/100 a jeden topografický fotoaparát typu AFA-41/20, instalovaný na výměnné paletě vestavěné do prostoru trupové pumovnice, a jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-42/10 a jeden fotoaparát typu AŠČAFA-5, instalovaný v zadní části trupu, přímo mezi střeleckými věžemi, nebo dva fotoaparáty typu AFA-40, dva fotoaparáty typu AFA-42/20 a jeden fotoaparát typu AFA-41/20, instalovaný na výměnné paletě vestavěné do prostoru trupové pumovnice, a jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-42/10 a jeden fotoaparát typu AŠČAFA-5, instalovaný v zadní části trupu, přímo mezi střeleckými věžemi) nebo sestava fotoaparátů pro noční snímkování (dva fotoaparáty typu NAFA-MK-75, instalované na výměnné paletě vestavěné do prostoru trupové pumovnice, a jeden fotoaparát typu AŠČAFA-5 a jeden fotoaparát typu AFA-42/100, instalovaný v zadní části trupu, přímo mezi střeleckými věžemi)

                  - stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 (jeden polokapkovitý kryt nacházející se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku)

                  - stanice pro radiotechnický průzkum (SIGINT) typu SRS-6 Romb-4A a SRS-7 Romb-4B (jeden pár podlouhlých štíhlých polokapkovitých krytů nacházející se na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a aktivní RL rušič typu SPS-2

Výzbroj:     jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a náklad osvětlovacích pum (v konfiguraci pro noční snímkování), přepravovaný v nevelké šachtě nacházející se přímo za trupovou pumovnicí

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017