Tupolev Tu-95M (‘Bear A’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear A)

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu Tu-95 (Bear A):  

- instalace silnějších a ekonomičtějších 15 000 hp motorů typu NK-12M na místo 12 000 hp motorů typu NK-12. To se na vnějším vzhledu promítlo přítomností nevelkého kapsovitého lapače vzduchu na hřbetu přední části motorových gondol. Později, na konci 50. let, motory typu NK-12M nahradily vylepšené motory typu NK-12MV.

- modifikovaný palivový systém instalací většího počtu nádrží (74 vs 71) s větší celkovou kapacitou (89 530 kg vs 80 730 kg)

- instalace vrtulí typu AV-60N s automatickým systémem pro přestavování listů na místo vrtulí typu AV-60 (instalaci vrtulí typu AV-60N obdržely letouny s motory typu NK-12MV)

- modifikované avionické vybavení instalací výkonnějšího radiolokátoru typu R-1D Rubin-1D (Short Horn) na místo radiolokátoru typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-112 na místo bombardovacího zaměřovače typu OPB-11RM, pokročilejšího radionavigačního systému dálkové navigace (LORAN) typu ADNS-4, dopplerovského měřiče rychlosti a úhlu snosu typu DISS-1 a radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-2SV. Takto bylo vybavení tohoto modelu modifikováno až v polovině 60. let, a to v přímé reakci na nedostatečnou efektivitu původního navigačního vybavení pro činnost v arktických oblastech.

Historie:  Protože turbovrtulový strategický bombardovací letoun typu Tu-95 (Bear A) po výkonnostní stránce nesplňoval požadavky technického zadání z roku 1951, první sériový exemplář tohoto stroje (v.č. 5800101) mezi 20. srpnem 1956 a 21. únorem 1957 doznal změn. Konkrétně tento stroj obdržel instalaci motorů typu NK-12M na místo motorů typu NK-12. Ty přitom měly nejen vyšší výkon (15 000 hp vs 12 000 hp), ale i nižší specifickou spotřebu paliva. Změny se dotkly též palivového systému. Součástí palivového systému letounu Tu-95 (v.č. 5800101) se stal větší počet nádrží (74 vs 71) s větší celkovou kapacitou (89 530 kg vs 80 730 kg). Takto modifikovaný letoun Tu-95 (v.č. 5800101) obdržel označení Tu-95M a rudé trupové číslo „46“ a závodními zkouškami prošel mezi zářím a říjnem roku 1957. V jejich průběhu se podařilo stanovit následující výkonnostní parametry: rychlost 905 km/h, dostup 12 150 m, max. dolet 16 750 km a operační dolet 13 000 km. Protože standardní Tu-95 (Bear A), který měl rychlost 890 km/h, dostup 11 800 m a operační dolet 12 100 km, po výkonnostní stránce mírně překonával, na konci roku 1957 jej nahradil ve výrobním programu závodu č.18 z Kujbyševa, a to i přesto, že rovněž nesplňoval požadavky technického zadání z roku 1951. Produkce letounu typu Tu-95M (Bear A) se omezila na 19 exemplářů. Ty přitom brány kujbyševského závodu č.18 opustily do roku 1958. Poté výrobní program tohoto podniku přešel na model Tu-95K (Bear B), který zastával roli nosiče řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo). Kontrolními přejímacími zkouškami sériový Tu-95M (Bear A) prošel v průběhu jara a podzimu roku 1958. Sériový Tu-95M (Bear A) měl max. rychlost 902 km/h a cestovní rychlost 720 až 750 km/h. Jeho dolet s 5 955 kg zátěží (hmotnost jaderné pumy) a 5 % zůstatkem paliva přitom činil 13 200 km.¨

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-95) a 19 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik, operátor systémů REB dva radisté/střelci a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12M nebo NK-12MV s max. výkonem po 15 000 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) nebo R-1D Rubin-1D (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radiolokátory typu RBP-4 (Mushroom) a R-1D Rubin-1D (Short Horn) slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. První uvedený radiolokátor má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km. Za jeho pomoci lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11RM nebo OPB-112 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a aktivní RL rušič typu SPS-1 nebo SPS-2. Do trupové pumovnice tohoto stroje lze umístit výmetnice klamných RL cílů typu ASO-95 a ASO-2B.

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-42/100 (jeho instalace se nachází v zadní části trupu, přímo mezi hřbetní a břišní střeleckou věží)

Výzbroj:   jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů), náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 5 000 až 12 000 kg (trhavé pumy o hmotnosti 250, 500, 1 500, 3 000, 5 000, 6 000 a 9 000 kg a cvičné pumy o hmotnosti 50, 100, 250 a 500 kg), přepravovaný uvnitř trupové pumovnice, a náklad osvětlovacích pum, přepravovaný v nevelké šachtě nacházející se přímo za trupovou pumovnicí

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017