Tupolev Tu-95K-22 (‘Bear G’)

Typ:  pokročilá modifikace strategického raketonosného letounu typu Tu-95KM (Bear B/C)

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě), rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) a radiolokačních stanic za pomoci řízených střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen)

Odlišnosti od letounu Tu-95KM (Bear C):

- instalace jednoanténního střeleckého radiolokátoru typu PNA-B (Down Beat), který spolupracuje s naváděcím systémem střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen), v přídi trupu na místo dvouanténního střeleckého radiolokátoru typu JaD (Crown Drum). Instalace jediné antény radiolokátoru typu PNA-B (Down Beat) se nachází uvnitř nezměněného krytu vyhledávací antény radiolokátoru typu JaD (Down Beat), který tvoří dolní polovinu špice trupu.

- instalace plechového aerodynamického krytu na místo identicky tvarovaného dielektrického krytu zaměřovací antény radiolokátoru typu PNA-B (Down Beat), vetknutého do čela horní poloviny špice trupu

- instalace hydraulicky ovládaného výsuvného závěsníku typu BD-45F střely typu Ch-22N (AS-4 Kitchen) uvnitř trupové pumovnice na místo závěsníku typu BD-102 střely typu Ch-20M (AS-3 Kangaroo). Zmíněný závěsník byl pro tento model převzat od letounu typu Tu-22M (Backfire).

- instalace jednoho páru závěsníků typu BD-45K, na kterém lze přepravovat další dvě střely typu Ch-22N (AS-4 Kitchen), pod kořeny křídla. Zmíněné závěsníky byly pro tento model převzaty od letounu typu Tu-22M (Backfire).

- instalace pasivního lokátoru typu Kurz, který slouží k vyhledávání radiolokačních stanic protivníka a navádění protiradiolokačních řízených střel typu Ch-22NP (AS-4B Kitchen). Zmíněné zařízení využívá dva tandemově uspořádané páry antén. Ty jsou přitom umístěny uvnitř drobných vřetenovitých pouzder, které jsou připevněny, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu (po jednom páru za příďovým podvozkem a za trupovou pumovnicí).

- instalace kontejneru typu UChO s aktivním RL rušičem typu SPS-153 Ljutik na místo ocasní střelecké věže typu DK-12. Zmíněný kontejner má vřetenovitý tvar a zploštělé boky a plynule navazuje na hranatý překryt zrušeného pracoviště zadního střelce. Jeho instalace si vyžádala odstranit všechna okénka pracoviště zadního střelce, tedy vyjma levého zadního, a kryt výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind).

- instalace aktivního RL rušiče typu SPS-141 Siren. Zatímco přijímací anténa stanice typu SPS-141 se nachází pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vybíhá z horní poloviny špice trupu, v oblasti nad krytem antény radaru, vysílací antény tohoto zařízení ukrývá jeden pár drobných polokapkovitých krytů, který je umístěn na bocích trupu, přímo nad předním párem krytů antén pasivního lokátoru typu Kurs.

Historie:  Protože stíhací letouny 4. generace a pozemní raketové systémy PVO, které byly do výzbroje zařazeny v 70. letech, dávaly strategickému raketonosnému letounu typu Tu-95KM (Bear B/C) jen málo šancí na zničení cíle, dne 13. února 1973 byla OKB A.N. Tupoleva pověřena modernizací zbraňového systému tohoto stroje. Ten se sestával z radaru typu JaD (Crown Drum) a okřídlené řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) s rychlostí řádu M=2 a letovou výškou okolo 15 000 m. Zmíněný modernizační program byl přitom vystavěn na zástavbě zbraňového systému středně těžkého nadzvukového bombardovacího letounu typu Tu-22K (Blinder B), který se sestával ze střeleckého radaru typu PN (Down Beat) a okřídlené řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), a nového obranného vybavení. Řízená střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) měla více kompaktní konstrukci než střela typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) a díky vysoké letové rychlosti, jenž činila M=3,5, a velké letové výšce, která se pohybovala na hranici 22 500 m, byla všemi tehdejšími prostředky PVO prakticky nedotknutelná. Výnos ze dne 13. února 1973 ale obsahoval též zadání na zpracování projektu integrace řízené střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), která nebyla ničím jiným, než. přesnou aerodynamickou zmenšeninou střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), do zbraňového systému ryze bombardovacích letounů typu Tu-95/-95M (Bear A) a 3MN/3MS (Bison B). Zatímco modernizační program letounů typu Tu-95/-95M (Bear A) a 3MN/3MS (Bison B) dal za vznik modelu Tu-95M-5 (Bear A mod.) a 3M-5, z modernizačního programu letounu typu Tu-95KM (Bear B/C) vzešel model Tu-95K-22 (Bear G). Ten přitom spolu s radiolokátorem typu PNA-B (Down Beat) a třemi řízenými střelami řady Ch-22N (AS-4 Kitchen) tvořil vzdušný raketový komplex typu K-95-22. Prototyp raketonosce typu Tu-95K-22 (Bear G) vznikl, v prostorách závodu č.18 z Kujbyševa, konverzí letounu Tu-95KM (v.č. 63M52608). Ten přitom do kujbyševského závodu č.18 dorazil již dne 31. ledna 1973. Na výkresové podklady, které byly nezbytné k zahájení přestavby tohoto stroje na prototyp modelu Tu-95K-22 (Bear G), si ale zmíněný podnik musel počkat až do května roku 1974. Práce na prototypu raketonosce typu Tu-95K-22 (Bear G) byly proto zahájeny až v červnu roku 1974, tj. s pětiměsíčním zpožděním proti zadání. Do oblak se prototyp tohoto modelu poprvé vydal dne 30. října 1975. První vypuštění střely typu Ch-22N (AS-4 Kitchen) ze zbraňového závěsníku prototypu letounu typu Tu-95K-22 (Bear G) bylo uskutečněno v roce 1981. Testy celého vzdušného raketového komplexu typu K-95-22 nakonec zabraly celých pět let. Zkoušky střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen) byly ale realizovány převážně za pomoci letounu typu Tu-22K (Blinder B). Mezitím, počínaje rokem 1981, bylo v prostorách kujbyševského závodu č.18 postupně na standard Tu-95K-22 (Bear G) modernizováno celkem 65 letounů typu Tu-95K/KM (Bear B/C) ze stavu VVS. VVS přitom první raketonosce typu Tu-95K-22 (Bear G) převzalo v roce 1984. Za operačně plně způsobilý byl ale tento model oficiálně prohlášen až v roce 1987. Prvním provozovatelem raketonosce typu Tu-95K-22 (Bear G) se stal 79. GvTBAP (gardový těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou Ukrajinka, která se nachází na Dálném východě. Prvních šest těchto strojů zmíněný pluk převzal dne 14. září 1984. Do konce toho samého roku se podařilo na tento model přeškolit celkem devět posádek 79. GvTBAP a zahájit operační lety. 79. GvTBAP za pomoci raketonosců typu Tu-95K-22 (Bear G) mimo jiné pravidelně monitoroval činnost amerických letadlových lodí USS Kitty Hawk, USS Abraham Lincoln, USS Nimitz a USS Carl Vinson, a to až do roku 1993. První tři lety zaměřené na vyhledání bojové skupiny letadlové lodě U.S. Navy přitom letouny typu Tu-95K-22 (Bear G) ze stavu 79. GvTBAP podnikly ještě před koncem roku 1984. V dubnu roku 1985 dvojice letounů typu Tu-95K-22 (Bear G) 79. GvTBAP poprvé přistála na nezpevněně VPD nacházející se za Severním polárním kruhem. Krátce nato, dne 14. srpna toho samého roku, dvojice těchto strojů 79. GvTBAP poprvé podnikla let přes Severní pól. Služební kariéra raketonosců typu Tu-95K-22 (Bear G) ale nebyla dlouhá. Krátce po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, byly totiž všechny tyto stroje zlikvidovány v rámci plnění podmínek odzbrojovací smlouvy START-1 (Strategic Arms Reduction Treaty-1). Zatímco v roce 1991 se inventáři VVS stále ještě nacházelo 63 raketonosců typu Tu-95K-22 (Bear G), v roce 1992 VVS provozovalo již jen 23 těchto strojů. Likvidace raketonosců typu Tu-95K-22 (Bear G) byla přitom provedena na letecké základně Engels-2.

Verze:

Tu-95K-22 – základní výše popsaná modifikace letounu typu Tu-95K-22 (Bear G) zastávající roli nosiče řízených střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen)

Tu-95K-22 (RINT) – úprava letounu typu Tu-95K-22 (Bear G) uzpůsobená k provádění radiačního průzkumu (RINT). Pod vnějšími panely křídla tohoto modelu se nacházela instalace závěsníků, na které se umisťovala dvojice RINT kontejnerů typu RR8311-100. Kontejner typu RR8311-100 vzešel z programu Jak-28RR (Brewer) a měl podobu válcovitého pouzdra (s pohyblivou kónickou špicí), které ukrývalo papírový filtr. Na ten se zachytávaly radioaktivní prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření byla prováděna v laboratořích, tedy až po přistání. Instalaci závěsníků pro kontejnery typu RR8311-100 obdržel nevelký počet operačních Tu-95K-22 (Bear G). Zmíněné stroje byly využívány k sběru vzorků v blízkosti jaderných polygonů potenciálního protivníka, zejména pak ČLR.

Vyrobeno:  65 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-95K/KM)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik, operátor systémů REB a dva radisté/střelci

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 kp

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PNA-B (Down Beat), instalovaný v přední části trupu. Zmíněný radiolokátor slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování rozměrných pozemních cílů a navádění řízených střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen) 

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP)

                  - průzkumné: stanice radiotechnického průzkumu (SIGINT) typu SRS-6 Romb-4A* (jeden pár podlouhlých štíhlých polokapkovitých krytů nacházející se na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP) a pasivní lokátor typu Kurz (dva páry drobných tandemově uspořádaných vřetenovitých pouzder uchycené, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, v oblasti za příďovým podvozkem a za trupovou pumovnicí).

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3, aktivní RL rušič typu SPS-153 Ljutik (jeho instalace se nachází uvnitř vřetenovitého krytu tvořícího zakončení trupu) a aktivní RL rušič typu SPS-141 Siren (zatímco přijímací anténa stanice typu SPS-141 se nachází pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vybíhá z špice trupu, vysílací antény tohoto zařízení ukrývá jeden pár drobných polokapkovitých krytů, který je umístěn na bocích trupu, přímo nad předním párem krytů antén pasivního lokátoru typu Kurs)

Výzbroj:     jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, a tři** protilodní-protizemní-protiradiolokační řízené střely typu Ch-22N (AS-4 Kitchen), přepravované po jedné na výsuvném závěsníku typu BD-45F instalovaném uvnitř trupové pumovnice a na dvou závěsnících typu BD-45K nacházejících se pod kořeny křídla

* instalací stanice typu SRS-6 Romb-4A byly opatřeny pouze letouny, které vznikly konverzí letounů typu Tu-95KM (Bear C)

** k bojovým misím ale tyto stroje obvykle vyrážely pouze s jednou nebo dvěma střelami typu Ch-22N (AS-4 Kitchen) v podvěsu. S využitím schopnosti přepravy tří těchto střel se počítalo pouze při jejich přepravě mezi základnami (bez paliva). To mělo vést k šetření kapacit transportních letounů.

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017