Tupolev Tu-95A/MA (‘Bear A’)

Typ:  speciální modifikace těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-95/-95M (Bear A) zastávající roli nosiče jaderné pumy

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) za pomoci jaderné pumy

Odlišnosti od letounu Tu-95/-95M (Bear A):

- modifikovaná trupová pumovnice zavedením úchytu jaderné pumy, tepelné izolace a elektrického vytápění

- modifikovaný interiér přetlakových kabin posádky instalací speciálních sklápěcích protiradiačních clon, které zamezují oslnění jaderným výbuchem

- ošetření potahu spodních ploch trupu a křídla bílým protiradiačním nátěrem

Historie:  Podstatná část turbovrtulových strategických bombardovacích letounů typu Tu-95 (Bear A) a Tu-95M (Bear A) byla uzpůsobena k přepravě jaderné pumy. Zmíněné stroje nesly označení Tu-95A (Bear A) a Tu-95MA (Bear A) a byly opatřeny vyhřívanou a klimatizovanou pumovnicí, bílím protiradiačním nátěrem spodních ploch trupu a křídla a clonami zamezujícími oslnění posádky jaderným výbuchem. Důvodem zavedení klimatizované pumovnice byla značná citlivost jaderné nálože na mráz. Pokud by tedy letoun typu Tu-95A/MA (Bear A) nebyl opatřen klimatizovanou pumovnicí a vystoupal by s jadernou pumou do velké výšky, kde panují mrazy, mohlo by dojít k samovolné iniciaci řetězové reakce. Zpočátku letoun typu Tu-95A/MA (Bear A) zastával roli nosiče 3 Mt termonukleární pumy typu RDS-37. Později, na počátku 60. let, zbraňový arsenál tohoto stroje rozšířily termonukleární pumy o síle řádu 20 Mt. Do trupové pumovnice letounu typu Tu-95A/MA (Bear A) bylo ale možné umístit též cvičnou pumu typu IAB-3000, jejíž výbuch imitoval výbuch skutečné jaderné pumy. Zmíněná puma byla přitom používána nejen při vojenských cvičeních, ale i při výcviku pozemního personálu v manipulaci s jadernou pumou. Protože byly tehdejší sovětské jaderné pumy rozměrné, jejich umisťování do trupových pumovnic letounů typu Tu-95A/MA (Bear A) bylo nezbytné provádět ze speciálních příkopů. Ty ale byly nepoužitelné pro konkurenční typ M-4 (Bison A), neboť byl opatřen tandemovým podvozkem. Z tohoto důvodu si tyto stroje musely počkat na dokončení vývoje termonukleárních pum s více kompaktní konstrukcí. U každé jednotky byl určitý počet letounů typu Tu-95A/MA (Bear A) udržován v okamžité pohotovosti. Tyto letouny přitom trvale parkovaly nad zmíněnými příkopy. Vlastní jaderné pumy byly ale skladovány ve speciálních krytech vybudovaných v těsném sousedství leteckých základen. Ze zmíněných krytů do trupových pumovnic pohotovostních letounů typu Tu-95A/MA (Bear A) byly jaderné pumy přemístěny pouze jednou, a to na počátku 60. let v rámci tzv. Kubánské krize. Naproti tomu pohotovostní letouny typu B-52 Stratofortress USAF, které byly rozmístěny na základnách podél sovětských hranic, měly jadernou pumu na své palubě umístěnou nepřetržitě. Díky tomu bylo USAF v nemalé výhodě, neboť umístění jaderné pumy do pumovnice letounu typu Tu-95A/MA (Bear A) zabralo okolo dvou hodin. Letouny typu Tu-95A/-95MA (Bear A) se staly součástí výzbroje nejen těžkých bombardovacích leteckých pluků, ale i samostatných bombardovacích letek. Ty zajišťovaly testování nových typů nukleárních a termonukleárních pum a vývoj taktiky bojového nasazení. Většina letounů typu Tu-95A/-95MA (Bear A), která sloužila u zmíněných letek, byla ale obvykle po dvou až třech shozech ostré jaderné munice, předána některému z regulérních bombardovacích regimentů. Výbuch termonukleárních pum o větší síle měl totiž neblahý vliv na jejich drak. Po shozu takové pumy bylo proto nutné provést výměnu všech potahových panelů a mnohdy též motorů. K testům jaderných zbraní přitom tyto stroje vyrážely se záznamovou aparaturou a radiačním dozimetrem na palubě a často též se zakrytými polokapkovitými průzory střelce, které se nacházely na bocích zádě trupu. Shozy ostré jaderné pumy občasně prováděly i letouny typu Tu-95A/-95MA (Bear A) z řadových útvarů. Jaderné pumy přitom tyto stroje shazovaly na třech jaderných polygonech nacházejících se u kazašského Semipalatinska.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik, operátor systémů REB dva radisté/střelci a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12 s max. výkonem po 12 000 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11RM (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a aktivní RL rušič typu SPS-1 nebo SPS-2. Do trupové pumovnice tohoto stroje lze umístit výmetnice klamných RL cílů typu ASO-95 a ASO-2B.

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-42/100 (jeho instalace se nachází v zadní části trupu, přímo mezi hřbetní a břišní střeleckou věží)

Výzbroj:    jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů), jedna nukleární nebo termonukleární puma (nebo jedna cvičná puma typu IAB-3000), přepravovaná uvnitř trupové pumovnice, a náklad osvětlovacích pum, přepravovaný v nevelké šachtě nacházející se přímo za trupovou pumovnicí

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017