Typ:  taktická transportní-výsadková modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull)

Určení:  přeprava a shoz výsadku a nákladu

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- odlehčená konstrukce draku vyjmutím všech čtyř dálkově ovládaných otočných střeleckých věží s příslušnými zaměřovacími stanicemi (ponecháno pouze ocasní střeliště typu DK-3) a radiolokátoru typu Kobalt (Mushroom) (kruhové výřezy po všech čtyřech střeleckých věžích a výsuvném krytu radaru jsou skryty pod potahem)

- modifikovaný interiér trupu v oblasti mezi zadní přetlakovou přepážkou přední přetlakové kabiny a zadní přetlakovou přepážkou prostřední přetlakové kabiny. Zde se u tohoto modelu nachází jedna rozměrná nepřetlaková kabina výsadkářů. Kabina výsadkářů tohoto modelu přitom vznikla vyjmutím přední vypouklé přetlakové přepážky prostřední přetlakové kabiny, průlezu propojujícího navzájem přední a prostřední přetlakovou kabinu (to si vyžádalo dvířka, která byla vetknuta do horní části zadní přetlakové přepážky přední kabiny, hermeticky utěsnit), všech pumových závěsníků a zařízení pro uvolňování pum (vyjma jednoho), veškerého vybavení prostřední přetlakové kabiny, pomocné olejové nádržky (ta se nacházela ve střední části trupu) a pancéřových boxů s bloky obranného systému (ty byly umístěny pod podlahou prostřední přetlakové kabiny) při součastné instalaci demontovatelných podlah, 42-ti sedadel (se sklápěcím sedákem a pevným opěradlem s trubkovým úchytem pro statické lano padáku) a výsadkového vybavení. Kabina výsadkářů tohoto modelu je rozdělena centroplánem, nad kterým se nachází úložný prostor s nástupními žebříky, 18-ti válcovitými tlakovými lahvemi s kyslíkem (dalších 5 takových lahví s kyslíkem je umístěno v zadní části trupu) a benzínovým topením typu BO-40 (to se nachází přímo pod „střechou“ kabiny a využívá kapsovitý hřbetní lapač vzduchu a hřbetní výfuk), na dvě kabiny. Zatímco v přední kabině, která zaujímá pozici přední pumovnice, se nacházejí sedadla pro 14 výsadkářů (7 po levoboku, 6 po pravoboku a 1 vzadu uprostřed), v zadní kabině, která okupuje prostor zadní pumovnice a prostřední přetlakové kabiny, jsou umístěna sedadla pro 28 výsadkářů (14 po levoboku a 14 po pravoboku). K nástupu do obou kabin výsadkářů, přední a zadní, slouží žebříky a obdélníkové podlažní vstupy. Ty jsou přitom vetknuty do přední části obou demontovatelných podlah, které se nacházejí přímo nad plně zachovanými dvoudílnými dvířky bývalých pumovnic, a slouží též k seskoku výsadkářů. Standardně otevírání dvířek pumovnic zajišťuje navigátor. V případě nouze je ale mohou otevřít též oba velitelé výsadku, z nichž jeden sedí v přední a jeden v zadní kabině. Součástí vybavení kabiny výsadkářů tohoto modelu se stalo též výsadkové světelné a zvukové signalizační zařízení, palubní intercom typu SPU-14 (ten zajišťuje spojení mezi navigátorem a oběma veliteli výsadku), stropní osvětlení, dvě lékárničky (po jedné po levoboku přední a zadní kabiny), tři termosky s horkým nápojem (jedna v přední a dvě v zadní kabině) a tři jednoduché toalety (jedna v přední a dvě v zadní kabině). Vzhledem k tomu, že je kabina výsadkářů tohoto modelu řešena jako nepřetlaková, u všech sedadel výsadkářů se nachází dýchací přístroj typu KP-22 s kyslíkovou maskou. Do těch je přiváděn kyslík z výše uvedených tlakových lahví, které jsou uskladněny nad centroplánem a v zadní části trupu. Ovládací panel kyslíkového systému se přitom nachází v přední i zadní kabině. Zatímco vytápění kabiny výsadkářů tohoto modelu zajišťuje výše uvedené benzínové topení typu BO-40 (ohřátý vzduch za pomoci tohoto zařízení je rozváděn potrubím táhnoucím se pod podlahou a podél stěn kabiny), k její ventilaci slouží čtveřice ventilačních dvířek (po dvou v přední a zadní kabině). Po předchozí demontáži podlah, sedadel výsadkářů a výsadkového vybavení lze do nepřetlakové kabiny tohoto modelu, v oblasti bývalých pumovnic, umístit čtyři výsadkové kontejnery typu P-85 nebo 33 výsadkových pytlů typu PDMM-47.

- modifikovaný přetlakový systém (ten nyní zajišťuje přetlak pouze ve dvou a nikoliv ve třech kabinách – příďové s pracovištěm letové posádky a záďové s pracovištěm střelce)

- absence všech tří polokulovitých průzorů (bývalé) prostřední přetlakové kabiny. Zatímco kruhový výřez toho horního nahradil potah, do kruhových výřezů po obou postranních průzorech byly vetknuty nouzové výstupy (do horní části dvířek každého z nich je vestavěno malé kulaté okénko).

- instalace některého vybavení na odlišné pozici (radiovýškoměr typu RV-2, radiokompas typu SD-1, radiostanice typu R-800, identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij, nádrž alkoholu odmrazovacího systému vrtulí ...)

- zredukovaný počet členů posádky z 11-ti osob na sedm (vyjmutím operátora radaru a čtyř střelců)

- instalace jednoho páru demontovatelných závěsníků typu BD5-4D (na ty lze umístit dvojici padákových výsadkových kontejnerů typu P-90MS nebo P-98) pod křídlem, přímo mezi oběma páry motorových gondol alá Tu-4D. Jejich instalace se neobešla bez zesílení vnitřní konstrukce křídla (zvětšením tloušťky předního nosníku a žeber 7L/7R a 9L/9R a přidáním dodatečného žebra 6A). Posledně uvedené si ale vyžádalo zmenšit délku čtvrtého páru palivových nádrží, což vedlo k redukci celkové zásoby paliva o 470 l. K umisťování kontejnerů typu P-90MS nebo P-98 na závěsníky typu BD5-4D přitom slouží standardní pumové jeřáby typu BL-47 opatřené speciálními nástavci. V konfiguraci s výsadkovými kontejnery pod křídlem lze ale vztlakové klapky vychylovat pod úhlem 44°25‘ a nikoliv 45°.

Historie:  Na počátku 50. let padlo rozhodnutí, aby byly nedostačující přepravní kapacity VVS vyřešeny úpravou části početné flotily tehdy již morálně zastaralých středně těžkých čtyřmotorových pístových strategických bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) na transportní-výsadkové stroje. Transportní-výsadková modifikace této bezlicenční kopie amerického Boeingu B-29 Superfortress vešla ve známost jako Tu-4D a byla schopna přepravy 28-ti výsadkářů uvnitř trupových pumovnic nebo nákladu uvnitř padákem opatřených výsadkových kontejnerů typu P-90, P-98 a P-85. Zatímco kontejnery typu P-90 a P-98 sloužily k přepravě rozměrného nákladu, jakým byly dělostřelecké systémy či lehké automobily, a umisťovaly se pod křídlo, kontejnery typu P-85 se shazovaly z trupových pumovnic a byly určeny k přepravě drobného nákladu. Protože výsledky zkoušek prototypu letounu typu Tu-4D, který vznikl konverzí sériového Tu-4 (Bull), zakončilo kladné hodnocení, dne 10. července 1954 byla nařízena přestavba dalších 300 letounů typu Tu-4 (Bull) na tento model. Dva týdny nato byla OKB A.N. Tupoleva navíc pověřena vývojem další transportní-výsadkové modifikace tohoto stroje. Zmíněný model vešel ve známost jako Tu-4T a dle zadání měl být schopen přepravy 40-ti až 46-ti výsadkářů nebo nákladu do celkové hmotnosti 5 000 až 6 000 kg. Pod křídlo tohoto modelu tak mělo být možné umístit např. dvojici 57 mm samohybných polních děl typu ASU-57 nebo vlečný dělostřelecký systém s tažným automobilem. Dle zadání měl být první prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T, spolu s dvojicí podkřídlových výsadkových kontejnerů, ke státním zkouškám předán nejpozději v prosinci roku 1955. Práce na pokročilém vývojovém projektu letounu typu Tu-4T se konstrukčnímu týmu Tupolevovi OKB podařilo završit v roce 1955. Prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T vznikl konverzí sériového Tu-4 (Bull) a stejně jako prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4D byl opatřen instalací křídelních úchytů pro výsadkové kontejnery. Na ty bylo přitom možné zavěsit výsadkové kontejnery typu P-90M nebo P-98. Kuli přísnějším požadavkům na nosnost jej ale konstrukční tým Tupolevovi OKB odlehčil, jak jen mohl. Prototyp letounu typu Tu-4T proto na rozdíl od prototypu modelu Tu-4D postrádal všechny čtyři otočné dálkově ovládané obranné střelecké věže s příslušnými zaměřovacími stanicemi, radiolokátor a pumové závěsníky se zařízením pro shoz pum, tedy vyjma jednoho. Vzhledem k tomu, že do trupových pumovnic letounu typu Tu-4 (Bull), resp. letounu typu Tu-4D, bylo možné umístit sedadla nanejvýš pro 28 výsadkářů, 14 do každé z nich, u modelu Tu-4T Tupolev prostory obou dvou pumovnic sloučil s prostřední přetlakovou kabinou v jednu velkou nepřetlakovou kabinu. Toho konkrétně docílil demontáží přední přetlakové přepážky prostřední kabiny, tunelu propojujícího přední přetlakovou kabinu s prostřední a veškerého vybavení prostřední přetlakové kabiny, včetně podpodlažních pancéřových boxů s bloky obranného systému. Takto vzniklá kabina poskytovala dostatek prostoru pro 42 sedadel výsadkářů. Zatímco 14 z nich se nacházelo před, zbylých 28 bylo umístěno za centroplánem, nad kterým se nyní nacházel úložný prostor pro vybavení. Alternativně bylo do nepřetlakové kabiny prototypu letounu typu Tu-4T možné umístit čtyři kontejnery typu P-85 s drobným nákladem nebo 33 výsadkových pytlů typu PDMM-47. Vše bylo přitom řešeno tak, aby bylo konverzi tohoto modelu z jedné konfigurace na jinou možné provádět přímo v polních podmínkách. Státními zkouškami prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T prošel v roce 1956. Náplní státních zkoušek tohoto stroje se přitom stalo prověření výkonnostních a letových charakteristik v konfiguraci s i bez nákladových kontejnerů a v neposlední řadě též činnosti veškerého výsadkového vybavení. Ovladatelností se prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T v konfiguraci s dvojicí výsadkových kontejnerů typu P-90MS pod křídlem od standardního bombardovacího modelu Tu-4 (Bull) téměř nelišil. Jediným rozdílem se stalo tužší ovládání křidélek za podmínek turbulentního proudění. Problémy z hlediska ovladatelnosti nečinil ani okamžik odhozu křídelních výsadkových kontejnerů. S jedním nefunkčním motorem a dvěma výsadkovými kontejnery pod křídlem byl prototyp transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T schopen ustáleného horizontálního letu ve výškách do 1 000 m. Zatímco s kontejnery typu P-90MS měl prototyp letounu typu Tu-4T vzletovou hmotnost 55 500 kg a rychlost 327 km/h, vzletová hmotnost a rychlost tohoto stroje s kontejnery typu P-98 činila 53 500 kg a 305 km/h. Přestože státní zkoušky prototypu transportního-výsadkového speciálu typu Tu-4T zakončilo kladné hodnocení, vývoj tohoto modelu nakonec nepřekročil prototypové stádium. Důvodem toho se staly pokroky ve vývoji specializovaných středně těžkých taktických transportních letounů s turbovrtulovým pohonem typu An-8 (Camp) a An-12 (Cub). Ty totiž disponovaly objemným vnitřním nákladovým prostorem, který zpřístupňovala záďová nájezdová rampa, a navíc byly znatelně výkonnější. Kromě toho byly schopny, na rozdíl od letounu typu Tu-4T, činnosti z letišť s nezpevněnou VPD.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-4)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, bombometčík, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:        čtyři pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp

Radar:         žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden bombardovací zaměřovač (jeho instalace se nachází za spodním čelním okénkem příďové kabiny) a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-48M (její instalace se nachází v zadní přetlakové kabině)                

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij nebo Barij-M

Kapacita:   - varianta 1: 42 výsadkářů, přepravovaných uvnitř trupu

                   - varianta 2: dva výsadkové kontejnery typu P-90MS s jedním 57 mm vlečným protitankovým dělem (např. ZiS-2) se zásobou nábojů a jedním tažným džípem typu GAZ-69 nebo jedním 76,2 mm vlečným polním dělem (např. ZiS-3) se zásobou nábojů a jedním tažným džípem typu GAZ-69, přepravované pod křídlem. Obsluha zmíněného děla (osm osob) přitom sedí v prostoru bývalé zadní trupové pumovnice. Nakládka a vykládka kontejneru typu P-90MS je prováděna skrz demontovatelný příďový aerodynamický kryt, do kterého je vetknut otvor pro hlaveň přepravovaného kanónu. Padákový systém kontejneru typu P-90MS nese označení PG-3715-54 a sestává se ze čtyř padáků s celkovou plochou 330 m². Jeho instalace se přitom nachází uvnitř zploštěné zádě. Celková hmotnost kontejneru typu P-90MS činí 2 690 kg. Z toho 800 kg přitom připadá na vlastní kontejner, 290 kg na padákový systém a 1 600 kg na náklad.

                  - varianta 3: dva výsadkové kontejnery typu P-98 s dvojicí 57 mm samohybných polních děl typu ASU-57 či ASU-57P nebo shodným počtem 85 mm vlečných polních děl (např. typ D-44), přepravované pod křídlem. Obsluha zmíněného děla (osm osob) přitom sedí v prostoru bývalé zadní trupové pumovnice. Kontejner typu P-98 má obdobnou konstrukci jako kontejner typu P-90MS. Je však širší a hlubší a navíc má více tupý „čumák“. Celková hmotnost kontejneru typu P-90MS činí 5 500 kg. Z toho 1 300 kg přitom připadá na vlastní kontejner, 1 000 kg na padákový systém typu MKS-8 a 3 200 kg na náklad. Zatímco polní dělo typu ASU-57 se do kontejneru typu P-98 umisťuje hlavní směrem dozadu, takže jeho hlaveň nevystupuje z jeho potahu, polním dělem typu ASU-57P se do útrob tohoto kontejneru najíždí pozadu, takže jeho hlaveň vyčnívá z demontovatelného příďového krytu.

                  - varianta 4: čtyři 1 200 kg výsadkové kontejnery typu P-85 s drobným nákladem (např. munice, proviant nebo vybavení vojáků), přepravované uvnitř trupu, po dvou nad sebou v prostoru bývalé přední a zadní pumovnice. Kontejnery typu P-85 jsou přepravovány v pumových kazetách typu KD4-248 a jsou opatřeny padákovým systémem typu MKS-2K. Statická lana jejich padáků jsou uchycena přímo k pumovým kazetám typu KD4-248.

                  - varianta 5: 33 výsadkových pytlů typu PDMM-47 s drobným nákladem do celkové hmotnosti 2 500 až 2 600 kg, přepravovaných uvnitř dvou kontejnerů instalovaných v prostoru bývalých trupových pumovnic. Výsadkové pytle typu PDMM-47 jsou uvnitř zmíněných kontejnerů umístěny vertikálně po třech v pěti řadách v případě toho předního, resp. v šesti řadách v případě toho zadního. Statická lana jejich padáků jsou přitom uchycena k zámkům typu DP-1, které jsou instalovány pod „střechou“ kabiny.

Výzbroj:    dva pohyblivé 23 mm kanóny typu NR-23, instalované v ocasním střelišti typu DK-3 (s odměrem ±29°30‘, elevací +29°30‘ a depresí -29°30‘)

* s dvojicí výsadkových kontejnerů typu P-90MS pod křídlem, 305 km/h s dvojicí výsadkových kontejnerů typu P-98 pod křídlem

** s dvojicí výsadkových kontejnerů typu P-90MS pod křídlem, 53 500 kg s dvojicí výsadkových kontejnerů typu P-98 pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 15.5.2016