Typ:  průzkumná modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull)

Určení:  provádění fotografického průzkumu za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- instalace fotoprůzkumného vybavení v zadní trupové pumovnici

- instalace tří přídavných palivových nádrží (v provedení pro denní snímkování) nebo dvou přídavných palivových nádrží a kazety se zábleskovými pumami řady FOTAB (v provedení pro noční snímkování) v přední trupové pumovnici

Historie:  Souběžně s pracemi na výrobních podkladech středně těžkého čtyřmotorového pístového bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva pracoval též na projektu specializované modifikace této bezlicenční kopie amerického Boeingu B-29 Superfortress pro fotografický průzkum. Průzkumný Tu-4 (Bull) se měl stát protějškem amerického typu RB-29 (F-13) a zpočátku byl znám jako B-4R. Od roku 1948 se však pro tento model začalo používat označení Tu-4R. Průzkumné vybavení speciálu typu Tu-4R (Bull) okupovalo útroby zadní trupové pumovnice. Zatímco v provedení pro denní snímkování se zde nacházela instalace fotoaparátů typu AFA-33/75 a AFA-33/100 (nebo AFA-33M), k nočnímu snímkování sloužily fotoaparáty typu NAFA-3S/50 nebo NAFA-5S/50. Do přední trupové pumovnice se pak umisťovaly tři přídavné palivové nádrže. Po předchozí demontáži jedné z nich sem bylo možné instalovat kazetu se zábleskovými pumami řady FOTAB. Z hlediska vnějšího vzhledu se průzkumný speciál typu Tu-4R (Bull) od výchozího bombardovacího modelu Tu-4 (Bull) nikterak nelišil. Všechny exempláře tohoto modelu přitom vznikly konverzí sériových Tu-4 (Bull). Na přelomu let 1951 až 1952 byla jedna letka průzkumných speciálů typu Tu-4R (Bull) údajně použita k monitorování činnosti námořních sil U.N. ve vodách Japonského a Jižního Čínského moře v rámci Korejské války. Na počátku 50. let byly tyto stroje použity též ke zhotovení kompletní fotografické mapy SSSR. Provoz průzkumných speciálů typu Tu-4R (Bull) se ale neobešel bez problémů. Tak např. činnost těchto strojů ve velkých výškách komplikovaly potíže s namrzáním čoček fotoaparátů. Ve velkých výškách se navíc filmy stávaly, vlivem mrazu, křehkými a ztrácely citlivost. Zatímco některé nedostatky se podařilo v průběhu provozu odstranit, jiné letouny typu Tu-4R (Bull) sužovaly až do konce služby. Dne 1. ledna 1955 letouny typu Tu-4R (Bull) provozovalo celkem pět specializovaných průzkumných pluků DA (dálkové letectvo). Každý z nich přitom disponoval 18-ti těmito stroji. Mezi známé provozovatele letounu typu Tu-4R (Bull) z řad průzkumných pluků lze řadit 199. GvODRAP (gardový samostatný dálkový průzkumný letecký pluk) s domovskou základnou Nežin, který spadal pod velení Kyjevského vojenského okruhu (MD), 290. GvODRAP s domovskou základnou Zjabrovka a 121. GvODRAP s domovskou základnou Mačulišči. Poslední dva uvedené pluky spadaly pod velení Běloruského obranného okruhu (DD) a své první letouny typu Tu-4R (Bull) převzaly v roce 1953. Kromě toho bylo na tyto stroje přezbrojeno několik bombardovacích regimentů, včetně 202. TBAP (těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou Mirgorod. Označení těchto regimentů přitom zůstalo nezměněno. Později byly některé průzkumné speciály typu Tu-4R (Bull) dovybaveny stanicí pro radiotechnický průzkum (ELINT) a radioelektronický boj (REB) typu PR-1. Zmíněná stanice byla schopna detekovat radiolokační stanice s pracovní frekvencí 150 až 3100 MHz a emitovat 2 600 až 3 100 MHz rušící signál. Po roce 1954 některé tyto stroje obdržely instalaci pokročilejšího aktivního rušiče typu SPS-1. Některé letouny typu Tu-4R (Bull), které se udržely ve službě až do konce 50. let, byly opatřeny ještě pokročilejším aktivním rušičem typu SPS-2. Rušiče typu SPS-1 a SPS-2 byly přitom pro tyto stroje převzaty od proudového letounu typu Tu-16SPS (Badger H). Do jedné z trupových pumovnic letounů typu Tu-4R (Bull) upravených na rušiče se navíc občas umisťovaly výmetnice klamných RL cílů. Ty měly podobu staniolových pásků nařezaných na délku odpovídající pracovní vlnové délce rušeného radiolokátoru. Řezací zařízení bylo přitom součástí zmíněné výmetnice. Obsluhu zařízení pro vedení REB letounu typu Tu-4R (Bull) obstarávaly dva dodateční členové posádky. Speciální zařízení pro vedení REB ale nebylo u posádek těchto strojů moc populární, neboť zabíralo mnoho místa v kabině a ubíralo tak na komfortu. Letouny typu Tu-4R (Bull) uzpůsobené pro vedení REB provozovaly nejen specializované průzkumné regimenty, ale i standardní bombardovací regimenty. U těch tyto stroje zajišťovaly, v počtu několika exemplářů, podporu bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-4)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp

Radar:         bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu Kobalt (Mushroom) (kopie amerického typu AN/APQ-13) nebo Kobalt-M (Mushroom). Radar typu Kobalt má detekční dosah 400 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Zatímco velké město je radar typu Kobalt schopen detekovat na vzdálenost 90 km, malé město na vzdálenost 60 km, železniční křižovatku nebo most na vzdálenost 30 až 45 km, velké jezero nebo říční tok na vzdálenost 45 km. Kurz a vzdálenost cíle přitom dokáže stanovit s přesností ±2° a ±100 m. Instalace antény tohoto zařízení se nachází uvnitř výsuvné kopulky, která je vestavěna do břicha trupu, v oblasti mezi oběma pumovnicemi.

Vybavení:    - zaměřovací: jeden bombardovací zaměřovač (jeho instalace se nachází za spodním čelním okénkem příďové kabiny) a pět střeleckých zaměřovacích stanic typu PS-48M (jedno v příďové kopuli přední kabiny, tři v prostřední kabině pod jedním hřbetním a dvěma postranními vypouklými průzory, a jedno v zadní kabině). Zatímco z příďového stanoviště lze obsluhovat obě hřbetní a přední břišní střeleckou věž zároveň, z hřbetního stanoviště zadní hřbetní věž (v primárním módu) nebo přední hřbetní věž (v záložním) módu), z obou postranních stanovišť zadní břišní věž (v primárním módu) nebo přední břišní věž a ocasní střeliště zároveň (v záložním módu), ze zadního stanoviště pouze ocasní střeliště.

                   - průzkumné: sestava fotoaparátů pro denní snímkování typu AFA-33/75 (ohnisková vzdálenost 75 cm) a AFA-33/100 (ohnisková vzdálenost 100 cm) či AFA-33M (ohnisková vzdálenost 100 cm) nebo sestava fotoaparátů pro noční snímkování typu NAFA-3S/50 či NAFA-5S/100, přepravovaná v zadní trupové pumovnici

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij nebo Barij-M

Výzbroj:    - defenzivní: obranný střelecký systém typu PV-23 Zvezda sestávající se z deseti 23 mm kanónů typu NR-23 s celkovou zásobou 3 150 nábojů, po dvou ve čtyřech dálkově ovládaných otočných střeleckých věžích, dvou hřbetních (s odměrem 360°, elevací +88° a depresí -3°) a dvou břišních (s odměrem 360°, elevací +3° a depresí -88°), a jednom ocasním střelišti typu DK-3 (s odměrem ±29°30‘, elevací +29°30‘ a depresí -29°30‘)

                  - ofenzivní: žádná; Do přední trupové pumovnice tohoto modelu se umisťují tři přídavné palivové nádrže (v provedení pro denní snímkování) nebo dvě přídavné palivové nádrže a kazeta se zábleskovými pumami řady FOTAB (v provedení pro noční snímkování), zatímco zadní trupovou pumovnici okupuje průzkumné vybavení.

Poslední úpravy provedeny dne: 15.5.2016