Tupolev Tu-4 (arktický)

Typ:  civilní modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) uzpůsobená k činnosti v arktických oblastech

Určení:  provádění ledovcového průzkumu v zájmu námořních konvojů s ledoborcem v čele a zásobování polárních stanic

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- absence výzbroje, včetně všech čtyř dálkově ovládaných obranných střeleckých věží, a speciálního vojenského vybavení. Zatímco kruhové výřezy po zadní hřbetní a obou břišních střeleckých věžích jsou u tohoto modelu skryty pod potahem, výřez po přední hřbetní střelecké věži je nyní osazen další astrokopulí.

- modifikovaná prostřední přetlaková kabina, která se nachází za zadní trupovou pumovnicí. Zde se nyní nachází pracoviště výzkumníků a palubní bufet

Historie:  V polovině 50. let si několik nadbytečných středně těžkých čtyřmotorových pístových strategických bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) DA našlo cestu k Polárnímu letectvu, resp. k Hlavnímu direktorátu pro severní námořní cestu, který zajišťoval vzdušnou podporu lodní dopravy v arktických oblastech a v neposlední řadě též arktického výzkumu. Konkrétně přitom šlo o letouny s v.č. 2302801 (CCCP H-1138), 2805710 (CCCP H-1139), 2208009 (CCCP H-1155) a 2208407 (CCCP H-1156). Předtím, než byly tyto stroje předány Polárnímu letectvu, byly zbaveny výzbroje, včetně všech čtyř dálkově ovládaných obranných střeleckých věží, a speciálního vojenského vybavení. Kruhové výřezy po zadní hřbetní a obou břišních střeleckých věžích těchto strojů byly přitom zakryty potahem. Naproti tomu výřez po přední hřbetní střelecké věži byl osazen další astrokopulí. Uvnitř prostřední přetlakové kabiny zmíněných letounů bylo zřízeno pracoviště výzkumníků. Kromě toho sem byl nainstalován palubní bufet. První dva takto modifikované Tu-4 (CCCP H-1138 a H-1139) Polární letectvo převzalo na jaře roku 1954. Předání zbylých dvou exemplářů arktického Tu-4 (CCCP H-1155 a H-1156) bylo uskutečněno v následujícím roce. Polární letectvo tyto stroje používalo zejména k ledovcovému průzkumu v zájmu námořních konvojů s ledoborcem v čele. Kromě toho pro letouny typu Tu-4 našlo též využití při zásobování polárních stanic vybudovaných na plovoucích ledových krách. Domovskou základnou arktických Tu-4 se stalo letiště, které se nacházelo poblíž Murmanska. Občasně Polární letectvo s těmito stroji létalo též z letišť Tiksi a Amderma, a to nad vody Grónského moře (do oblastí mezi Grónskem a souostrovím Špicberky), nad vlastní Grónsko, nad souostroví Země Františka Josefa a nad Severní pól. Mise arktických Tu-4 obvykle trvaly 20 až 25 hodin. Nejméně jeden arktický Tu-4 se udržel ve službě až do počátku 60. let (jako CCCP-92648).

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Tu-4)

Uživatelé:  pouze SSSR (Polární letectvo)

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp

Radar:         bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu Kobalt-M (Mushroom). Radar typu Kobalt má detekční dosah 400 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Zatímco velké město je radar typu Kobalt schopen detekovat na vzdálenost 90 km, malé město na vzdálenost 60 km, železniční křižovatku nebo most na vzdálenost 30 až 45 km, velké jezero nebo říční tok na vzdálenost 45 km. Kurz a vzdálenost cíle přitom dokáže stanovit s přesností ±2° a ±100 m. Instalace antény tohoto zařízení se nachází uvnitř výsuvné kopulky, která je vestavěna do břicha trupu, v oblasti mezi oběma pumovnicemi.

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 15.5.2016