Tupolev Tu-22R/RD Sibir-1 (‘Blinder C’)

Typ:  průzkumná-bombardovací modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-22 (Blinder A)

Určení:  primárně vyhledávání, identifikování a určování přesné polohy hladinových plavidel protivníka v zájmu úderných skupin nosičů protilodních řízených střel typu Tu-22KD (Blinder B), monitorování činnosti potenciálního protivníka ve světových mořích a oceánech a provádění radiotechnického průzkumu; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci konvenčních a jaderných pum

Odlišnosti od letounu Tu-22 (Blinder A):

- instalace fotoaparátu pro vertikální snímkování typu AFA-41/20 za okénkem, které se nachází na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, na místo fotoaparátu typu AFA-34-OK

- instalace fotoaparátu pro šikmé snímkování typu AFA-42/100 za okénkem, které se nachází na pravoboku přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- instalace výměnné palety se sestavou fotoaparátů pro denní nebo noční snímkování v přední části trupové pumovnice a výmetnice klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice. Po předchozím vyjmutí průzkumného vybavení lze uvnitř trupové pumovnice tohoto modelu přepravovat náklad pum.

- instalace modifikovaných dvířek trupové pumovnice. Do dvoudílných podélně dělených dvířek trupové pumovnice tohoto modelu jsou vetknuty tři tandemově uspořádané páry hranatých průzorů fotoaparátů, které jsou opatřeny posuvnými kryty.

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum typu SRS-6 Romb-4A nebo SRS-7 Romb-7B. Antény tohoto zařízení jsou umístěny za plochými dielektrickými panely s obdélníkovým tvarem, které se nacházejí na obou bocích přední části trupu, v oblasti mezi příďovým podvozkem a křídlem.

- instalace fotoaparátu typu FARM-2, který snímá obraz obrazovky radiolokátoru

- instalace magnetofonu typu MIZ-9 nebo (u letounů z pozdějších výrobních sérií) MS-61. Za pomoci tohoto zařízení je pořizován hlasový záznam vizuálního pozorování posádky.

- modifikovaný obranný systém vestavbou dvou výmetnic klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2 do břicha zadních části křídelních podvozkových gondol, přímo za šachty příďového podvozku, a jedné výmetnice klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 do zadní části trupové pumovnice, přímo za paletu s průzkumným vybavením. Součástí obranného systému některých exemplářů tohoto modelu se stal též aktivní RL rušič individuální ochrany typu SPS-3 Roza. Jeho instalace se přitom nacházela v předním přístrojovém oddělení, přímo mezi palivovou nádrží č.1 a č.2.

- modifikovaný obranný systém instalací dálkově ovládané obranné střelecké věže typu DK-21 na místo dálkově ovládané střelecké obranné věže typu DK-20 a výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail) na místo výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail). Instalaci střelecké věže typu DK-21 a výstražného radaru typu PRS-4 Krypton (Box Tail) obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií.

Historie:  Primárním posláním nadzvukového raketonosného letounu typu Tu-22K (Blinder B), který zastával roli nosiče řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), se staly útoky na svazy letadlových lodí U.S. Navy. Protože by útok letounu typu Tu-22K (Blinder B) proti svazu americké letadlové lodi nebyl nikdy zcela efektivní bez dostupnosti obdobně výkonného průzkumného letounu, který by předtím určil jeho přesnou polohu, v srpnu roku 1959 byla OKB A.N. Tupoleva pověřena zpracováním projektu specializované průzkumné modifikace tohoto stroje. Průzkumný Tu-22 (Blinder) vešel ve známost jako Tu-22R (Blinder C) a jeho vývoj probíhal v rámci programu Sibir-1. Pokročilý vývojový projekt tohoto modelu konstrukční tým Tupolevovi OKB dokončil za pouhý jeden měsíc. Technologická 1:1 maketa průzkumného Tu-22R (Blinder C) byla zhotovena v září toho samého roku. Její základem se přitom stala maketa základního bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A). Konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva většinu průzkumného vybavení letounu typu Tu-22R (Blinder C) nainstaloval do výměnné palety, která se umisťovala do útrob trupové pumovnice. Součástí dvířek pumovnice tohoto modelu se proto staly uzavíratelné průzory. Po vyjmutí palety s průzkumným vybavením pumovnice letounu typu Tu-22R (Blinder C) mohla sloužit ke svému původnímu účelu, tedy k přepravě pum. U průzkumného Tu-22R (Blinder C) byla přitom zachována nejen schopnost přepravy konvenčních pum, ale i pum jaderných. Vzhledem k vytíženosti konstrukčního týmu OKB A.N. Tupoleva s řešením příčin havárie prototypu výchozího bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A) se kompletaci prvních tří zkušebních exemplářů průzkumného Tu-22R (Blinder C) nakonec nepodařilo dokončit dříve než v roce 1960. První z nich (č.403) byl zároveň třináctým sériovým exemplářem letounu typu Tu-22 (Blinder) v celkovém pořadí a brány závodu č.22 z Kazaně opustil v dubnu roku 1960. Z VPD podnikového letiště kazaňského závodu č.22 tento stroj vykonal celkem pět zkušebních letů. Poté, dne 28. dubna téhož roku, byl přelétnut do Žukovského. Zde byly do konstrukce letounu Tu-22R (č.403) vneseny změny, které vyplývaly z výsledků letových zkoušek zkušebních exemplářů výchozího bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A). Poté tento stroj vykonal celkem šest letů v rámci příprav k účasti na tradiční letecké přehlídce v Tušinu, která se konala dne 9. července 1961. Návštěvníci zmíněné přehlídky přitom mohli shlédnout za letu formaci 10-ti letounů typu Tu-22 (Blinder A), Tu-22K (Blinder B) a Tu-22R (Blinder C). Z tohoto důvodu se závodní zkoušky průzkumného Tu-22R (Blinder C) nakonec rozeběhly až dne 24. července 1961. Kariéra prototypu Tu-22R (č.403) ale nebyla dlouhá. Dne 10. října téhož roku, při pozemních zkouškách, totiž podlehl požáru. Jeho příčinou se přitom stala destrukce turbíny levého motoru. Do té doby prototyp Tu-22R (č.403) stihl vykonat pouhých 24 zkušebních letů. Druhý (č.501) a třetí (č.503) zkušební exemplář letounu typu Tu-22R (Blinder C) se do programu závodních zkoušek zapojil v závěru roku 1961. Prvních sedm zkušebních letů druhý prototyp tohoto stroje vykonal v Kazani. Na zkušební leteckou základnu Žukovskyj prototyp Tu-22R (č.501) dorazil dne 26. února 1962. Mezitím, do konce roku 1961, brány závodu č.22 opustilo dalších pět letounů typu Tu-22R (Blinder C). Závodní zkoušky tohoto modelu byly završeny dnem 23. března toho samého roku. Poté se rozeběhly zkoušky státní. Do konce roku 1962 se do zkušebního programu zapojily další dva exempláře letounu typu Tu-22R (Blinder C). Kariéra toho druhého byla ale velmi krátká. Dne 18. dubna 1962 byl totiž ztracen při havárii. Za zmíněnou havárii přitom mohl tzv. obrácený efekt křidélek při vysokých rychlostech, který byl důsledkem značné aeroelasticity štíhlého křídla se značnou šípovitostí. Pokud se tedy letoun typu Tu-22 (Blinder) začal při vysoké rychlosti při výstupu na přeletovou výšku samovolné naklánět, což se stávalo velmi často, a pilot na to zareagoval pohybem křidélek, náklon tím ještě zvýšil. Přímou reakcí na zmíněnou nehodu se přitom stala náhrada křidélek flaperony a dočasné omezení přeletové rychlosti hodnotou M=1,4. VVS první sériové Tu-22R (Blinder C) převzalo v roce 1963. Za operačně plně způsobilý byl ale tento model oficiálně prohlášen, stejně jako raketonosný model Tu-22K (Blinder B), REB model Tu-22P (Blinder E) a cvičný model Tu-22D (Blinder D), až v prosinci roku 1968. Do konce roku 1967 brány kazaňského závodu č.22 opustilo celkem 127 letounů řady Tu-22R (Blinder C), z toho 3 v roce 1960, 28 v letech 1961 a 1962, 33 v roce 1963, 37 v roce 1964, 11 v roce 1965, 5 v roce 1966 a 10 v roce 1967. Po dodání 96-ti exemplářů modelu Tu-22R (Blinder C) výrobní program zmíněného podniku přešel na model Tu-22RD (Blinder C), který se vyznačoval instalací teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu. Produkce letounů typu Tu-22RD (Blinder C) se omezila na 26 exemplářů. První dva exempláře tohoto modelu (801 a 901) přitom vznikly již v roce 1962, a to konverzí sériových Tu-22R (Blinder C). Posledních pět sériových strojů z řady Tu-22R (Blinder C) brány závodu č.22 opustilo bez instalace průzkumného vybavení, tedy v bombardovací konfiguraci. Zmíněné stroje byly přitom známy jako Tu-22AD (Blinder C). Průzkumné Tu-22R/RD (Blinder C) se staly součástí letadlového parku tří pluků VVS, a to 290. GvODRAP (gardový samostatný dálkový průzkumný letecký pluk) s domovskou základnou v běloruské Zjabrovce, 199. ODRAP (samostatný dálkový průzkumný letecký pluk) s domovskou základnou v ukrajinském Nežinu a 121. ODRAP  s domovskou základnou v běloruském Mačulišči. Každý průzkumný pluk přitom disponoval dvěma letkami po 12-ti letounech typu Tu-22R/RD (Blinder C) a jednou letkou čtyř REB speciálů typu Tu-22P/PD (Blinder E). Později se standardní součástí letadlového parku průzkumných pluků provozujících letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) stalo též až pět cvičných speciálů typu Tu-22U/UD (Blinder D). Prvním provozovatelem letounů typu Tu-22R/RD (Blinder C) se stal 290. GvODRAP. Zmíněný pluk předtím kromě podzvukových dálkových průzkumných letounů typu Tu-16R (Badger E/F/K) provozoval též několik bombardovacích letounů typu Tu-22 (Blinder A) a své první letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) převzal v roce 1963. Kompletní přezbrojení 290. GvODRAP z podzvukových Tu-16R (Badger E/F/K) na nadzvukové Tu-22R/RD (Blinder C) bylo završeno v roce 1965. 199. ODRAP začal tyto stroje přebírat od roku 1964. Naproti tomu 121. ODRAP letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) provozoval pouze krátce, v letech 1965 až 1966. Poté byl totiž přetransformován v 121. GvTBAP (těžký bombardovací letecký pluk). V této souvislosti následně všechny své Tu-22R/RD (Blinder C) předal 199. ODRAP a 290. GvODRAP. Na konci 70. let všech 12 letounů typu Tu-22RD (Blinder C) ze stavu jedné z letek 199. ODRAP prošlo, v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.360 z Rjazaně, konverzí na model Tu-22RDK. Zmíněná konverze přitom spočívala v zástavbě stanice pro podrobný SIGINT průzkum typu SRS-11 Kub-4. V letech 1981 až 1982 bylo zase všech 12 letounů typu Tu-22RD (Blinder C) ze stavu jedné z letek 290. ODRAP „upgradováno“ na standard Tu-22RDM (Blinder C variant 2). Zmíněný modernizační program přitom spočíval v zástavbě nového průzkumného vybavení, nových obranných systémů a nového radiovybavení. Letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) se staly též součástí výzbroje dvou pluků VMF, a to 15. ODRAP (15. OMRAP dle některých zdrojů) Baltské flotily s domovskou základnou Čkalovsk, která se nachází nedaleko od Kaliningradu, a 30. ODRAP (30. OMRAP dle některých zdrojů) Černomořské flotily s domovskou základnou Novofjodorovka, která se zase nachází na Krymu, poblíž Saki. Dne 3. listopadu roku 1988 byly tři letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) ze stavu 199. ODRAP přelétnuty do Mozdoku, který se nachází na území Čečenska, za účelem podpory válečné kampaně v Afghánistánu. Týden nato se ale tyto stroje vrátily zpět do Nežinu, aniž by vykonaly jediný bojový let. Speciály typu Tu-22R/RD (Blinder C) dokázaly za pomoci fotoaparátů typu AFA-42/100 nasnímkovat pás zemského povrchu o délce 600 m a šířce 13 km. Fotoaparáty typu AFA-41/20, resp. AFA-42/20, jim pak umožňovaly zdokumentovat pás zemského povrchu o rozměrech až 12 x 5 000 km, resp. 40 x 3 000 km. Snímkování přitom tyto stroje podnikaly v průběhu letu ve středních nebo velkých výškách. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, určitý počet letounů typu Tu-22R/RD (Blinder C) připadl osamostatněné Ukrajině. Poslední letouny typu Tu-22R/RD (Blinder C) ukrajinských a ruských vzdušných sil přitom dolétaly v 90. letech. Protože byly ve stejnou dobu vyřazeny i všechny podzvukové průzkumné letouny řady Tu-16R (Badger E/F/K) a Tu-95RC (Bear D), veškeré strategické průzkumné kapacity VVS se následně omezily na nevelký počet letounů typu Tu-22MR (Backfire D).

Verze:

Tu-22R (Blinder C) – první sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22R (Blinder C). Tento model byl postaven, v letech 1960 až 1964, v počtu 96-ti exemplářů

Tu-22RD (Blinder C) – pozdější sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22R (Blinder C). Letoun typu Tu-22RD (Blinder C) se od předchozího modelu odlišoval instalací pneumaticky ovládaného teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu typu PT-1, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušných tankerů typu M-4-2 (Bison A), 3MN-2/3MS-2 (Bison B) a Tu-16N/NN (Badger A), na hřbetu špice trupu. Součástí vybavení tohoto modelu se staly též dva výsuvné reflektory typu FPŠ-5, které zajišťovaly osvětlení nástavce při doplňování paliva za nočních podmínek, a jeden signalizační reflektor. Ten byl vestavěn do náběžné hrany SOP a byl zapínán až po napojení na tankovací hadici. To signalizovalo, že je posádka připravena přijímat palivo. Kromě toho letoun typu Tu-22RD (Blinder C) obdržel instalaci radiolokátoru typu Rubín-1L (Short Horn) na místo radiolokátoru typu Rubín-1A (Short Horn). Letoun typu Tu-22RD (Blinder C) byl postaven, v letech 1964 až 1967, v počtu 26-ti exemplářů.

Tu-22AD (Blinder C) – bombardovací modifikace průzkumného letounu typu Tu-22RD (Blinder C). V ryze bombardovací verzi bylo dokončeno posledních pět z 31-ti exemplářů průzkumného speciálu typu Tu-22RD (Blinder C). Zmíněné stroje přitom brány závodu č.22 opustily v roce 1967.

Tu-22R/RD (se systémem Siren) – provedení letounu typu Tu-22R/RD (Blinder C) s modifikovaným obraným komplexem. Součástí obranného komplexu tohoto modelu se staly aktivní RL rušiče typu SPS-151 a SPS-153 (nebo SPS-152) systému Siren-D a tři výmetnice klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R. Instalace aktivních rušičů řady Siren-D se přitom nacházela v předním přístrojovém oddělení, které bylo umístěno nad šachtou příďového podvozku, a v přístrojovém oddělení, které se nacházelo uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP uchyceného k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Zmíněné rušiče využívaly sedm antén (čtyři pro přední a tři pro zadní polosféru), z nichž dvě se nacházely na bocích přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, dvě v kořenech náběžné hrany křídla, dvě na bocích kontejneru typu SSEP a jedna v zakončení kontejneru typu SSEP. Přímo pod předním párem antén rušiče typu Siren-D byly umístěny nevelké kapsovité lapače vzduchu, který sloužil k chlazení rušící aparatury. Instalace výmetnice klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R se nacházela na břichu ocasního kontejneru typu SSEP a na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2. Takto byla od poloviny 70. let v rámci modernizačního programu upravena část flotily letounů typu Tu-22R/RD (Blinder C) Sovětského VVS. Později navíc některé letouny tohoto typu obdržely též instalaci výstražného RL systému typu SPO-15P Berjoza-P na místo výstražného RL systému typu SPO-3/-10 Sirena-3/-3M. Antény zmíněného systému se přitom nacházely uvnitř náběžné hrany vnějších částí křídla a na koncích křídelních podvozkových gondol.

Tu-22RD (se systémem Rezeda-A) – provedení letounu typu Tu-22RD (Blinder C) s rozšířeným obranným vybavením o aktivní RL rušič typu SPS-100 Rezeda-A. Instalace zmíněného aktivního rušiče se nacházela uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP, který byl uchycen k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Aktivní rušič typu SPS-100 využíval tři páry antén, z nichž jeden se nacházel pod kořeny náběžné hrany VOP a dva na bocích krytu typu SSEP. Instalací aktivního rušiče typu SPS-100 byly nakonec opatřeny jen dva exempláře letounu typu Tu-22RD (Blinder C) (5404 a 5405).

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových Tu-22A) a 127 sériových strojů (96 exemplářů modelu Tu-22R, 26 exemplářů modelu Tu-22RD a 5 exemplářů modelu Tu-22AD)

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Tu-22R

Posádka:    pilot, navigátor a radista/střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin VD-7M s max. tahem po 10 500 kp / 16 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním. Později všechny exempláře tohoto modelu obdržely instalaci motorů typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním.

Radar:        impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu R-1A Rubín-1A (Short Horn), instalovaný v přídi trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) nebo PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný pod polokulovitým krytem nacházejícím se přímo nad ocasní obrannou střeleckou věží. Radiolokátor typu Rubín-1A (Short Horn) má vyhledávací dosah 310 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země (do vzdálenosti 170 km). Radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail), resp. PRS-4 Krypton (Box Tail), slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má zorné pole (ve sledovacím režimu) ±65° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině. Zatímco radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) má min. efektivní dosah 350 m, vyhledávací dosah 6,5 km, a zaměřovací dosah 3 km, radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) disponuje min. efektivním dosahem 350 m, vyhledávacím dosahem 7,4 km a zaměřovacím dosahem 5,3 km.

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka) a jeden střelecký TV zaměřovač typu TP-1 s detekčním dosahem 3 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19), zaměřovacím dosahem 0,4 až 2 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19) a zorným polem ±70° v horizontální rovině a -45° až +55° ve vertikální rovině (jeho instalace se nachází v kořeni odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

                   - průzkumné: - jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-42/100. Instalace tohoto fotoaparátu je umístěna za okénkem, které se nachází po pravoboku přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Fotoaparát typu AFA-42/100 je pouze součástí sestav pro denní snímkování.

                  - jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-41/20. Instalace tohoto fotoaparátu je umístěna za okénkem, které se nachází na břichu přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Fotoaparát typu AFA-41/20 je pouze součástí sestav pro denní snímkování.

                  - paleta se dvěma fotoaparáty typu AFA-42/20 a dvěma nebo čtyřmi fotoaparáty typu AFA-42/100 či AFA-42/75, paleta se dvěma fotoaparáty typu AFA-42/20 a dvěma fotoaparáty typu AFA-40, paleta se dvěma fotoaparáty typu AFA-42/20, dvěma fotoaparáty typu AFA-42/100 a dvěma topografickými fotoaparáty typu AFA-42/20 (v zařízení TAU-M) nebo dvě pumové kazety typu KD3-22RS s celkem 22-ti osvětlovacími pumami a klimatizovanými kapslemi se dvěma fotoaparáty pro noční snímkování typu NAFA-MK-75, přepravované v přední části trupové pumovnice. V posledně uvedeném případě fotoaparáty typu AFA-42/100 a AFA-41/20, které se nacházejí za šachtou příďového podvozku, nejsou instalovány.

                  - stanice pro radiotechnický průzkum typu SRS-6 Romb-4A nebo SRS-7 Romb-7B. Antény tohoto zařízení jsou umístěny za plochými dielektrickými panely s obdélníkovým tvarem, které se nacházejí na obou bocích přední části trupu, v oblasti mezi příďovým podvozkem a křídlem. Toto zařízení dokáže zjistit typ, pracovní režim a přibližnou polohu pozemních radiolokačních stanic. Zápis informací pořízených za pomoci stanice typu SRS-6/-7 je prováděn na magnetický pásek. Analýza záznamu probíhá na zemi.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední a zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 nebo SPO-10 Sirena-3M (po jedné anténě v náběžné hraně křídla a v zakončení obou vřetenovitých křídelních podvozkových gondol), dvě výmetnice 416-ti klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,6 až 12,5 cm, typu KDS-16GM Avtomat-2 (po jedné na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za šachtami hlavního podvozku) a jedna výmetnice klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,8 až 4 m, typu APP-22 Avtomat-3** (její instalace se nachází v zadní části trupové pumovnice, přímo za kontejnerem z průzkumným vybavením). Některé exempláře tohoto modelu obdržely též instalaci aktivního RL rušiče typu SPS-3 Roza.

Výzbroj:   jeden pohyblivý 23 mm kanón typu R-23 s palebným vějířem ±30° ve vertikální i horizontální rovině a zásobníkem na 500 nábojů, instalovaný v ocasní dálkově ovládané střelecké věži typu DK-20 (u letounů s radarem typu PRS-3) nebo DK-21 (u letounů s radarem typu PRS-4) a (v konfiguraci pro noční průzkum) náklad 22-ti osvětlovacích pum typu FOTAB-250-100, FOTAB-250-115 nebo FOTAB-250, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice. Po předchozím vyjmutí průzkumného vybavení lze do trupové pumovnice tohoto modelu umístit náklad pum do celkové hmotnosti 3 000 až 9 000 kg - 1 jaderná puma typu 7U31, 1 jaderná puma typu iz.245N, 1 jaderná puma typu iz.246N, 1 puma typu FAB-9000M-54 o hmotnosti 9 000 kg, 1 puma typu FAB-5000M-54 o hmotnosti 5 000 kg, 2 pumy typu FAB-3000M-54 o hmotnosti 3 000 kg, 3 pumy typu FAB-1500-2600TS o hmotnosti 2 600 kg, 6 pum typu FAB-1500M-54 o hmotnosti 1 500 kg, 6 pum typu ChAB-1500 o hmotnosti 1 500 kg, 18 pum typu FZAB-500 o hmotnosti 500 kg, 16 pum typu FAB-500M-54 o hmotnosti 500 kg nebo 24 pum typu FAB-250M-54 o hmotnosti 250 kg

* s motory RD-7M2

** výmetnici typu APP-22 Avtomat-3 lze do trupové pumovnice tohoto modelu umístit nejen v kombinaci s průzkumným vybavením, ale též v kombinaci s 16 pumami typu FAB-250M-54, 12 pumami typu FAB-500M-54, 12 pumami typu FZAB-500, 4 pumami typu FAB-1500M-54, 2 pumami typu FAB-1500-2600TS, 4 pumami typu ChAB-1500, 2 pumami typu FAB-3000M-54, 1 pumou typu FAB-1500M-54, 1 pumou typu FAB-3000M-54, 1 pumou typu FAB-5000M-54 nebo 1 pumou typu FAB-9000M-54

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017