Tupolev Tu-22P/PD Sibir-2 (‘Blinder E’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického průzkumného-bombardovacího letounu typu Tu-22R (Blinder C) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  krytí operací bojových skupin strategických raketonosných letounů typu Tu-22KD (Blinder B) a průzkumných-bombardovacích letounů typu Tu-22R/RD (Blinder C) rušením pozemních radiolokačních stanic a spojovacích prostředků protivzdušné obrany (PVO), střeleckých radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Odlišnosti modelu Tu-22P1 (Blinder E variant 1) od letounu Tu-22R (Blinder C):

- instalace výměnného kontejneru typu P1 se sestavou aktivních RL rušičů skupinové ochrany typu SPS-44, SPS-55 a SPS-4M Kljukva nebo SPS-5M Fasol, zdrojem elektrické energie a olejovým a vzduchovým chladicím systémem uvnitř střední části trupové pumovnice. Zatímco olejový chladící systém se sestává z jednoho čtyřdílného olejového chladiče, čtyř olejových nádržek, čerpadla a potrubního systému a slouží k chlazení tepelně nejvíce namáhaných bloků rušící aparatury, vzduchový chladící systém slouží k celkové ventilaci kontejneru a chlazení jeho vnějších stěn a sestává se z jednoho vzduchového chladiče, který je opatřen filtrem, a rozvodu. Kontejner typu P1 se připevňuje k jedinému zachovanému pumovému závěsníku typu BD6-105A, který je integrální součástí konstrukce trupu. V ose břicha zmíněného kontejneru, které má profil břicha trupu, se nachází podlouhlý vystouplý zploštěný dielektrický kryt antén RL rušičů typu SPS-44 a SPS-55 s plochým oválným lapačem vzduchového chladiče v čele a plochým výstupem vzduchu na zádi.

- instalace jedné výmetnice klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice, přímo za kontejnerem typu P1

- instalace dvou krátkých dvoudílných podélně dělených servisních dvířek na místo standardních dvoudílných dvířek trupové pumovnice. Zmíněná dvířka uzavírají přední a zadní část trupové pumovnice, v oblasti před a za kontejnerem typu P1. K zadním servisním dvířkám je přitom uchycen jeden pár štíhlých zkosených břitových antén RL rušičů typu SPS-4M a SPS-5M.

- instalace panelu s ovládacími prvky palubní rušící aparatury v kabině radisty-střelce

- zredukované průzkumné vybavení na fotoaparát typu AFA-42/20 (jeho instalace se nachází za šachtou příďového podvozku)

Historie:  Vývoj specializované modifikace středně těžkého nadzvukového strategického bombardovacího letounu typu Tu-22 (Blinder A) pro vedení radioelektronického boje (REB) byl zahájen v roce 1960 a probíhal v rámci programu Sibir-2. Primárním posláním zmíněného speciálu, který vešel ve známost jako Tu-22P (Blinder E), se stalo elektronické krytí operací paralelně vyvíjeného raketonosného speciálu typu Tu-22K (Blinder B), který byl primárně určen k útokům na svazy letadlových lodí U.S. Navy za pomoci střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), a průzkumných-bombardovacích speciálů typu Tu-22R (Blinder C). Důvodem vzniku REB speciálu typu Tu-22P (Blinder E) se stala skutečnost, že se na palubách letounů typu Tu-22K (Blinder B) a Tu-22R (Blinder C) nenacházel dostatečný prostor pro instalaci REB prostředků skupinové ochrany. Do draku raketonosného letounu typu Tu-22K (Blinder B) přitom nebylo možné nainstalovat dokonce ani výmetnici klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3, kterou disponovaly průzkumné speciály typu Tu-22R/RD (Blinder C). Veškeré speciální vybavení REB speciálu typu Tu-22P (Blinder E) bylo umístěno uvnitř výměnných kontejnerů, které se zasouvaly do prostoru trupové pumovnice zbavené dvířek. Funkci dvířek přebírala profilovaná spodní plocha zmíněných kontejnerů. Součástí vybavení speciálu typu Tu-22P (Blinder E) se kromě výmetnic klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 stalo celkem pět typů vzájemně zaměnitelných kontejnerů s odlišnou rušící aparaturou (P1, P2, P4, P6 a P7). Na prototyp speciálu typu Tu-22P (Blinder E), který byl opatřen kontejnerem typu P2, byl v srpnu roku 1962 přestavěn třetí sériový exemplář letounu typu Tu-22 (Blinder A). Závodní zkoušky zmíněného stroje byly završeny v červnu roku 1963. V průběhu státních zkoušek, které se rozeběhly dnem 16. srpnem 1963, prototyp speciálu typu Tu-22P (Blinder E) vykonal celkem 17 letů. Státní zkoušky tohoto stroje bylo ale nezbytné několikrát přerušit kuli dolaďování palubního vybavení a opravám. Z tohoto důvodu se státní zkoušky speciálu typu Tu-22P (Blinder E) nakonec zatáhly až do 30. března 1964. Mezitím, v letech 1960 až 1964, brány kazaňského závodu č.22 opustilo sedm sériových Tu-22P (Blinder E), z toho 2 v roce 1960, 1 v letech 1961 až 1962 a 5 v roce 1964. Následně výrobní program zmíněného podniku přešel na model Tu-22PD (Blinder E), který se vyznačoval instalací teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu. Do roku 1969 z linky závodu č.22 sjelo celkem 40 exemplářů tohoto modelu, z toho 1 v roce 1964, 9 v roce 1965, 10 v roce 1966, 10 v roce 1967, 9 v roce 1968 a 1 v roce 1969. Produkce REB speciálů řady Tu-22 (Blinder) se tedy nakonec zastavila na 47-ti exemplářích. Za operačně plně způsobilý byl REB speciál typu Tu-22P (Blinder E) oficiálně prohlášen, stejně jako raketonosný model Tu-22K (Blinder B), průzkumný model Tu-22R (Blinder C) a cvičný model Tu-22U (Blinder D), v prosinci roku 1968. REB speciály typu Tu-22P/PD (Blinder E) se staly součástí letadlového parku pluků, které provozovaly raketonosné speciály typu Tu-22KD (Blinder B) nebo průzkumné speciály typu Tu-22R/RD (Blinder C). Každý ze zmíněných pluků přitom disponoval třemi letkami. REB speciály typu Tu-22P/PD (Blinder E) provozovala vždy ta třetí. Na inventáři prvních dvou letek se pak nacházely raketonosné speciály typu Tu-22KD (Blinder B) nebo průzkumné speciály typu Tu-22R/RD (Blinder C), podle toho zda se jednalo o bombardovací nebo průzkumný pluk (letouny z první letky přitom obsluhovaly zkušené a letouny z druhé letky méně zkušené posádky). Zatímco průzkumné pluky obvykle disponovaly čtyřmi REB speciály typu Tu-22P/PD (Blinder E), u bombardovacích pluků se zpravidla nacházelo šest těchto strojů. Součástí každého pluku bylo ale obvykle též až pět cvičných speciálů typu Tu-22U/UD (Blinder D). Zpočátku služby byly REB speciály typu Tu-22P/PD (Blinder E) vybaveny pouze kontejnery typu P1 nebo P2. Kontejnery typu P4, P6 a P7 se součástí vybavení těchto strojů staly až později, na počátku 80. let. Svůj bojový křest si REB speciál typu Tu-22P/PD (Blinder E) odbyl v závěrečné fázi sovětské invaze do Afghánistánu (1979 až 1989), tj. na samém sklonku své služební kariéry. Důvodem nasazení těchto strojů v Afghánistánu se stala skutečnost, že bojové letouny VVS při útocích na povstalecké základny, které se nacházely na pomezí afghánských a pákistánských hranic, ohrožovala pákistánská PVO stíhacími letouny typu F-16A Fighting Falcon a protiletadlovými raketovými komplety typu MIM-23 Hawk. Do bojových operací nad Afghánistánem se nejprve zapojily čtyři letouny typu Tu-22PD (Blinder E) ze stavu 3. letky 341. TBAP (těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou Ozjornoje (Ukrajina). Zmíněné letouny byly přitom speciálně za tímto účelem dočasně přemístěny na leteckou základnu Mary-2, která se nachází na území Turkmenistánu. Posláním letounů typu Tu-22PD (Blinder E) v Afghánistánu se stalo elektronické krytí operací středně těžkých nadzvukových bombardovacích letounů typu Tu-22M3 (Backfire C), které operovaly z té samé letecké základny. Důvodem použití právě letounů typu Tu-22PD (Blinder E) k podpoře letounů typu Tu-22M3 (Backfire C) byla nedostupnost specializované REB verze tohoto stroje. Vývoj REB verze letounu typu Tu-22M3 (Backfire C) se totiž nepodařilo dotáhnout do konce. Nasazení REB speciálů typu Tu-22PD (Blinder E) v Afghánistánu bylo poměrně úspěšné. Díky značnému frekvenčnímu rozsahu a velkému výkonu pracující palubní aparatura těchto strojů rušila i TV a rádiové vysílání v sousedních zemích v podobě Pákistánu a Íránu. Nasazení těchto strojů nicméně komplikovaly soustavné potíže s elektro-generátory napájející palubní rušící aparaturu. Kromě rušení byly REB speciály typu Tu-22PD (Blinder E) v Afghánistánu používány též k fotografování výsledku bombardování, neboť byly standardně vybaveny fotoaparátem. První snímky pořízené za pomoci letounů typu Tu-22PD (Blinder E) byly ale velmi nekvalitní, neboť film, který se nacházel uvnitř jejich fotoaparátů, byl již na konci své životnosti a navíc VPD, ze které tyto stroje vzlétaly, byla značně rozbahněná po období dešťů. Okénko fotoaparátu bylo proto po vzletu vždy zabahněné. Z tohoto důvodu byly následně pořízeny nové filmy a současně okénka fotoaparátů z těchto strojů demontována. Protože nebylo možné vyloučit katapultáž nad územím ovládaném povstalci, součástí záchranného vybavení posádek REB speciálů typu Tu-22PD (Blinder E) se staly 5,45 mm útočné pušky typu Kalašnikov AKS-74 a ruční granáty. Nasazení zmíněných strojů v Afghánistánu se ale nakonec obešlo bez jediné mimořádné události. Letouny typu Tu-22PD (Blinder E) ze stavu 3. letky 341. TBAP působily v Afghánistánu až do ledna roku 1989. Poté je zde vystřídala čtveřice letounů toho samého typu ze stavu 3. letky 203. GvTBAP s domovskou základnou Baranovič (Bělorusko). Protože se mezitím vzdušné operace přesunuly do vnitrozemí Afghánistánu, kde bombardovacím letounů VVS již nehrozilo sestřelení, všechny REB speciály Tu-22PD (Blinder E) 203. GvTBAP byly z letecké základny Mary-2 zpět na svou domovskou základnu přelétnuty již v únoru roku 1989. Napodruhé byl REB speciál Tu-22PD (Blinder E) nasazen v březnu téhož roku, a to v konfliktu Arménie a Ázerbájdžánu o Náhorní Karabach. V rámci zmíněného konfliktu přitom jeden z těchto strojů zajistil elektronické krytí operací čtyř průzkumných speciálů typu Tu-22RDM (Blinder C variant 2) ze stavu 290. ODRAP (samostatný dálkový průzkumný letecký pluk) v oblasti hlavního města Náhorního Karabachu Stěpanakertu. Zde se totiž mělo nacházet 18 tanků a 4 obrněná vozidla, která byla ukradena válčícími stranami 18. Armádě. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, určitý počet letounů typu Tu-22P/PD (Blinder E) připadl osamostatněné Ukrajině. Poslední letouny typu Tu-22P/PD (Blinder E) ukrajinských a ruských vzdušných sil přitom dolétaly v 90. letech.

Verze:

Tu-22P – první sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22P (Blinder E). Tento model byl postaven, v letech 1960 až 1964, v počtu sedmi exemplářů.

Tu-22PD – pozdější sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22P (Blinder E). Letoun typu Tu-22PD (Blinder E) se od předchozího modelu odlišoval instalací pneumaticky ovládaného teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu typu PT-1, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušných tankerů typu M-4-2 (Bison A), 3MN-2/3MS-2 (Bison B) a Tu-16N/NN (Badger A), na hřbetu špice trupu. Součástí vybavení tohoto modelu se staly též dva výsuvné reflektory typu FPŠ-5, které zajišťovaly osvětlení nástavce při doplňování paliva za nočních podmínek, a jeden signalizační reflektor. Ten byl vestavěn do náběžné hrany SOP a byl zapínán až po napojení na tankovací hadici. To signalizovalo, že je posádka připravena přijímat palivo. Letoun typu Tu-22PD (Blinder E) byl postaven, v letech 1964 až 1969, v počtu 40-ti exemplářů.

Tu-22P/PD (modifikovaný) – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s modifikovaným obraným komplexem. Součástí obranného komplexu tohoto modelu se staly aktivní RL rušiče typu SPS-151 a SPS-153 (nebo SPS-152) systému Siren-D a tři výmetnice klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R. Instalace aktivních rušičů řady Siren-D se přitom nacházela v předním přístrojovém oddělení, které bylo umístěno nad šachtou příďového podvozku, a v přístrojovém oddělení, které se nacházelo uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP uchyceného k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Zmíněné rušiče využívaly sedm antén (čtyři pro přední a tři pro zadní polosféru), z nichž dvě se nacházely na bocích přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, dvě v kořenech náběžné hrany křídla, dvě na bocích kontejneru typu SSEP a jedna v zakončení kontejneru typu SSEP. Přímo pod předním párem antén rušiče typu Siren-D byly umístěny nevelké kapsovité lapače vzduchu, který sloužil k chlazení rušící aparatury. Instalace výmetnice klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R se nacházela na břichu ocasního kontejneru typu SSEP a na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2. Takto byla na přelomu 70. a 80. let v rámci modernizačního programu upravena část flotily letounů typu Tu-22P/PD (Blinder E) Sovětského VVS. Po roce 1978 navíc některé letouny tohoto typu obdržely instalaci výstražného RL systému typu SPO-15P Berjoza-P na místo výstražného RL systému typu SPO-3/-10 Sirena-3/-3M. Antény zmíněného systému se přitom nacházely uvnitř náběžné hrany vnějších částí křídla a na koncích křídelních podvozkových gondol.

Tu-22P1/PD1 (Blinder E variant 1) – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s kontejnerem typu P1 ve střední části trupové pumovnice a jednou výmetnicí klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice. Součástí zmíněného kontejneru byl jeden aktivní RL rušič typu SPS-44 (SPS-44-Ju) systému Buket, jeden aktivní RL rušič SPS-55 (SPS-55-Ju) systému Buket a jeden aktivní RL rušič SPS-4M Kljukva nebo SPS-5M Fasol. Zpočátku operační služby se však uvnitř kontejneru typu P1 nacházel jeden aktivní RL rušič typu SPS-44, jeden aktivní RL rušič SPS-55 a dva aktivní RL rušiče typu SPS-4M. Zatímco antény aktivních rušičů typu SPS-44 a SPS-55 se nacházely uvnitř plochého dielektrického krytu (s lapačem vzduchu v čele a výstupem vzduchu na zádi), který se nacházel v ose břicha kontejneru typu P1, rušiče typu SPS-4M a SPS-5M využívaly jeden pár zkosených břitových antén. Ten byl přitom uchyceny k servisním dvířkům, které se nacházely za kontejnerem typu P1. Letoun typu Tu-22P1/PD1 (Blinder E variant 1) sloužil k rušení radiolokátorů protivníka v širokém rozsahu pracovních frekvencí. Palubní vybavení tohoto modelu dokázalo identifikovat zdroj elektromagnetického zařízení a určit jeho pracovní vlnovou délku a na základě těchto informací zvolit rušící signál o příslušné frekvenci.

Tu-22P2/PD2 (Blinder E variant 2) – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s kontejnerem typu P2 ve střední části trupové pumovnice a dvojicí výmetnic klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice. Součástí zmíněného kontejneru byl jeden aktivní RL rušič typu SPS-77, jeden aktivní RL rušič typu SPS-4M Kljukva a jeden aktivní RL rušič typu SPS-5M Fasol. Zatímco antény aktivního rušiče typu SPS-77 se nacházely uvnitř plochého dielektrického krytu (s lapačem vzduchu v čele a výstupem vzduchu na zádi), který se nacházel v ose břicha kontejneru typu P2, rušiče typu SPS-4M a SPS-5M využívaly dva tandemově uspořádané páry zkosených břitových antén. Ty byly uchyceny k servisním dvířkům, které se nacházely před a za kontejnerem typu P2. Letoun typu Tu-22P2/PD2 (Blinder E variant 2) sloužil k rušení výkonných radiolokátorů protivníka s předem známou pracovní frekvencí. Vlnová délka rušícího signálu rušící aparatury tohoto modelu se tedy nastavovala před začátkem mise.

Tu-22PD4 – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s kontejnerem typu P4 ve střední části trupové pumovnice, jednou výmetnicí klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice a jedním aktivním RL rušičem typu SPS-6 Los v přední části trupu. Antény aktivního RL rušiče typu SPS-6 se nacházely pod jedním párem podlouhlých dielektrických panelů, který byl vetknut do kořenů náběžné hrany křídla. Součástí kontejneru typu P4 byl jeden aktivní RL rušič typu SPS-22-70 systému Buket, jeden aktivní RL rušič typu SPS-33-70 systému Buket a jeden aktivní RL rušič typu SPS-5 Fasol. Zatímco antény aktivních rušičů typu SPS-22-70 a SPS-33-70 se nacházely uvnitř plochého dielektrického krytu (s lapačem vzduchu v čele a výstupem vzduchu na zádi), který se nacházel v ose břicha kontejneru typu P4, rušič typu SPS-5 využíval dva tandemově uspořádané páry zkosených břitových antén. Ty byly uchyceny k servisním dvířkům, které se nacházely před a za kontejnerem typu P4. U tohoto modelu muselo uvnitř palivové nádrže č.2 až do konce mise zůstat 2 600 kg paliva, jinak by došlo k nežádoucímu posunu těžiště.

Tu-22PD6 – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s kontejnerem typu P6 ve střední části trupové pumovnice, jednou výmetnicí klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice a jednou výmetnicí klamných RL cílů toho samého typu uvnitř trupu. Součástí kontejneru typu P6 byl jeden aktivní RL rušič typu SPS-22-70 systému Buket, jeden aktivní RL rušič typu SPS-44-70 systému Buket a dva aktivní RL rušiče typu SPS-5M Fasol. Zatímco antény aktivních rušičů typu SPS-22-70 a SPS-44-70 se nacházely uvnitř plochého dielektrického krytu (s lapačem vzduchu v čele a výstupem vzduchu na zádi), který se nacházel v ose břicha kontejneru typu P6, rušiče typu SPS-5M využívaly dva tandemově uspořádané páry zkosených břitových antén. Ty byly uchyceny k servisním dvířkům, které se nacházely před a za kontejnerem typu P6. U tohoto modelu muselo uvnitř palivové nádrže č.2 až do konce mise zůstat 2 000 kg paliva, jinak by došlo k nežádoucímu posunu těžiště.

Tu-22PD7 – provedení letounu typu Tu-22P/PD (Blinder E) s kontejnerem typu P7 ve střední části trupové pumovnice, jednou výmetnicí klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 v zadní části trupové pumovnice a jedním aktivním RL rušičem typu SPS-6 Los v přední části trupu. Antény aktivního RL rušiče typu SPS-6 se nacházely pod jedním párem podlouhlých dielektrických panelů, který byl vetknut do kořenů náběžné hrany křídla. Součástí kontejneru typu P7 byl jeden aktivní RL rušič typu SPS-22-70 systému Buket, jeden aktivní RL rušič typu SPS-55-70 systému Buket a dva aktivní RL rušiče typu SPS-5M Fasol. Zatímco antény aktivních rušičů typu SPS-22-70 a SPS-55-70 se nacházely uvnitř plochého dielektrického krytu (s lapačem vzduchu v čele a výstupem vzduchu na zádi), který se nacházel v ose břicha kontejneru typu P7, rušiče typu SPS-5M využívaly dva tandemově uspořádané páry zkosených břitových antén. Ty byly uchyceny k servisním dvířkům, které se nacházely před a za kontejnerem typu P7. U tohoto modelu muselo uvnitř palivové nádrže č.2 až do konce mise zůstat 2 000 kg paliva, jinak by došlo k nežádoucímu posunu těžiště.

Vyrobeno:  47 sériových strojů (7 exemplářů modelu Tu-22P a 40 exemplářů modelu Tu-22PD)

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Tu-22P1

Posádka:    pilot, navigátor a radista/střelec/operátor systému REB

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin VD-7M s max. tahem po 10 500 kp / 16 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo dva proudové motory typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu Rubín-1L (Short Horn), instalovaný v přídi trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) nebo PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný pod polokulovitým krytem nacházejícím se přímo nad ocasní obrannou střeleckou věží. Radiolokátor typu Rubín-1L (Short Horn) má vyhledávací dosah 310 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země (do vzdálenosti 170 km). Radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail), resp. PRS-4 Krypton (Box Tail), slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má zorné pole (ve sledovacím režimu) ±65° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině. Zatímco radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) má min. efektivní dosah 350 m, vyhledávací dosah 6,5 km, a zaměřovací dosah 3 km, radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) disponuje min. efektivním dosahem 350 m, vyhledávacím dosahem 7,4 km a zaměřovacím dosahem 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka) a jeden střelecký TV zaměřovač typu TP-1 s detekčním dosahem 3 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19), zaměřovacím dosahem 0,4 až 2 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19) a zorným polem ±70° v horizontální rovině a -45° až +55° ve vertikální rovině (jeho instalace se nachází v kořeni odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-42/20. Jeho instalace se nachází v přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku.

                  - REB: odnímatelný kontejner typu P1 (s jedním aktivním RL rušičem typu SPS-44, jedním aktivním RL rušičem typu SPS-55 a jedním aktivním RL rušičem typu SPS-4M Kljukva nebo SPS-5M Fasol), instalovaný ve střední části trupové pumovnice, a jedna výmetnice klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,8 až 4 m, typu APP-22 Avtomat-3, instalovaná v zadní části trupové pumovnice.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední a zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 nebo SPO-10 Sirena-3M (po jedné anténě v náběžné hraně křídla a v zakončení obou vřetenovitých křídelních podvozkových gondol) a dvě výmetnice 416-ti klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,6 až 12,5 cm, typu KDS-16GM Avtomat-2 (po jedné na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za šachtami hlavního podvozku)

Výzbroj:    jeden pohyblivý 23 mm kanón typu R-23 s palebným vějířem ±30° ve vertikální i horizontální rovině a zásobníkem na 500 nábojů, instalovaný v ocasní dálkově ovládané střelecké věži typu DK-20 (u letounů s radarem typu PRS-3) nebo DK-21 (u letounů s radarem typu PRS-4)

pozn.: Rušiče typu SPS-4M Kljukva, SPS-5M Fasol a SPS-6 Los neměly přijímač a po celou dobu mise nepřetržitě emitovaly rušící signál v metrovém vlnovém pásmu. Rušič typu SPS-77 nebyl rovněž opatřen přijímačem a po celou dobu mise nepřetržitě emitoval rušící signál v centimetrovém vlnovém pásmu. Zmíněný rušič přitom dokázal rušit radiolokátory pracující ve vyhledávacím a sledovacím režimu. Rušiče typu SPS-22-70, SPS-33-70, SPS-44-70 a SPS-55-70 systému Buket měly dva pracovní módy, a to automatický a poloautomatický. V automatickém módu samy zachytily signál radiolokátoru a stanovily jeho vlnovou délku a na základě těchto informací následně zvolily frekvenci rušícího signálu. V případě, že rušený radiolokátor náhle přeladil na jinou frekvenci, zmíněné rušiče automaticky změnily frekvenci rušícího signálu. V poloautomatickém módu nastavení frekvence rušícího signálu zajišťoval operátor. Za pomoci rušičů typu SPS-4M Kljukva, SPS-5M Fasol a SPS-6 Los jeden letoun typu Tu-22P (Blinder E) dokázal skupinu dvou až tří letounů řady Tu-22 (Blinder) letící s rozestupem do 1,5 až 2 km (v podélném i příčném směru) efektivně ochránit ve vzdálenosti 100 až 130 km od nepřátelského radaru. Rušiče typu SPS-77, resp. rušiče řady Buket, dokázaly skupinu dvou až tří letounů řady Tu-22 (Blinder) letící s rozestupem do 1,5 až 2 km (v podélném i příčném směru) efektivně ochránit ve vzdálenosti 50+ km, resp. 150+ km, od nepřátelského radaru.

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017