Tupolev Tu-22M2 (‘Backfire B’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu a nosiče střel typu Tu-22M1 (Backfire A)

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě), rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) a radiolokačních stanic protivníka za pomoci řízených střel řady Ch-22M (AS-4 Kitchen) a konvenčních pum

Odlišnosti od letounu Tu-22M1 (Backfire B):

- instalace 22 000 kp motorů typu NK-22 na místo 20 000 kp motorů typu NK-144-22

- možnost instalace demontovatelných závěsníků typu DB-45K, na kterých lze přepravovat další dvě střely typu Ch-22M (AS-4 Kitchen), pod vnitřní části křídla, vně šachet hlavního podvozku, na místo demontovatelných pumových závěsníků

- znatelně menší rozměry štíhlých vřetenovitých krytů závěsu hlavního podvozku, které se nacházejí se na spodní ploše pevné střední části křídla. Zatímco u modelu Tu-22M1 špičaté koncové části těchto krytů přesahují přes odtokovou hranu křídla, u modelu Tu-22M2 nikoliv.

- modifikovaná vnitřní konstrukce spodní části SOP. Spodní část SOP tohoto modelu je rozdělena, z pevnostních důvodů, na tři sekce.

- instalace menšího a odlišně tvarovaného tepelného štítu za výfukem APU, který se nachází po levoboku spodní části SOP, na úrovni zalomení její náběžné hrany.

- absence štíhlého protáhlého vřetenovitého krytu antény radiostanice typu R-847 instalovaného na vrcholu svislé ocasní plochy. Anténa radiostanice typu R-847 je u tohoto modelu umístěna pod dielektrickým panelem, který je vetknut do potahu SOP, přímo před zalomení její náběžné hrany (resp. přímo nad sekcí s APU)

- instalace modifikovaného avionického vybavení

- absence pevného teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu typu PT-1, nacházejícího se v ose hřbetu špice trupu. Tato úprava byla zavedena do konstrukce všech sériových Tu-22M2 vyrobených po roce 1979.

- instalace vodorovné ocasní plochy (VOP) s odlišným profilem a více zaoblenou náběžnou hranou. Takto modifikovanou VOP obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií. Její instalace přitom sebou přinesla zlepšení stability a vzrůst vztlaku při velkých úhlech náběhu.

- instalace jednoduššího a lehčího hlavního podvozku bez mechanismu, který umožňuje zvětšit rozchod prostředního páru kol. Takto modifikovaný podvozek obdržely až letouny z pozdějších výrobních sérií (počínaje 34. výrobní sérií). Důvodem této změny v konstrukci hlavního podvozku se stala skutečnost, že zvětšení rozchodu prostředních kol mělo jen zanedbatelný vliv na rolovací charakteristiky po nezpevněné VPD. Kromě toho bylo mezitím od provozování těžkých bombardovacích letounů z přífrontových letišť s nezpevněnou VPD opuštěno.

- absence drobných polokapkovitých krytů antén aktivního rušiče nacházejících se na bocích přední části trupu. Přední antény aktivního rušiče se u pozdějších sériových exemplářů tohoto modelu nenacházejí na bocích přídě trupu, ale pod příďovým krytem antény radiolokátoru.

Historie:  Přestože středně těžký nadzvukový bombardovací letoun a nosič střel typu Tu-22M (Backfire) po výkonnostní stránce nesplňoval požadavky technického zadání ani první předsériové modifikaci, která vešla ve známost jako Tu-22M0 (Backfire A), ani ve druhé předsériové modifikaci, pro kterou bylo zase vyhrazeno označení Tu-22M1 (Backfire B), v roce 1972 vývoj tohoto nástupce poněkud nevydařeného středně těžkého nadzvukového bombardovacího letounu a nosiče střel typu Tu-22 (Blinder) dospěl do stádia plné produkce. Důvodem tohoto kroku se stala skutečnost, že letoun typu Tu-22M (Backfire) i přesto, že měl menší rychlost a dolet než požadovalo zadání, provozními možnostmi znatelně překonával všechny typy středně těžkých bombardovacích letounů a nosičů střel které se tehdy nacházely ve výzbroji VVS a VMF. Konkrétně přitom šlo o podzvukové letouny řady Tu-16 (Badger) a již zmíněné nadzvukové letouny řady Tu-22 (Blinder). Sériová modifikace letounu typu Tu-22M (Backfire) vešla ve známost jako Tu-22M2 (Backfire B) a od předsériového modelu Tu-22M1 (Backfire B) se odlišovala zejména instalací silnějších 22 000 kp motorů typu NK-22. Instalace zmíněných motorů na místo 20 000 kp motorů typu NK-144-22 přitom sebou přenesla vzrůst max. rychlosti z 1 660 km/h na 1 800 km/h a doletu v podzvukovém, resp. nadzvukovém, letovém režimu z 5 000 km, resp. 1 560 km, na 5 100 km, resp. 1 630 km. Model Tu-22M2 (Backfire B) byl navíc jako první z řady Tu-22M (Backfire) schopen přepravy tří střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen), jak požadovalo zadání. Změny proti předsériovému Tu-22M1 (Backfire B) se ale dotkly též palubního vybavení. První exemplář letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) byl dokončen v roce 1972 a do oblak se poprvé vydal dne 7. května 1973. Přestože letové zkoušky tohoto stroje byly završeny v roce 1975, plná produkce letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) se rozeběhla již v roce 1973. Do roku 1983 brány závodu č.22 z Kazaně opustilo celkem 221 sériových Tu-22M2 (Backfire B), z toho 3 v roce 1972, 14 v roce 1973, 15 v roce 1974, 17 v roce 1975, 17 v roce 1976, 21 v roce 1977, 22 v roce 1978, 26 v roce 1979, 23 v roce 1980, 23 v roce 1981, 20 v roce 1982 a 10 v roce 1983. Poté výrobní program zmíněného podniku přešel na odvozený typ Tu-22M3 (Backfire C). První čtyři sériové Tu-22M2 (Backfire B) byly předány, v dubnu roku 1974, 43. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Djagilevo, která se nachází poblíž Rjazaně. Zde přitom tyto stroje doplnily dvojici předsériových Tu-22M0 (Backfire A). První cvičné střelby za pomoci řízených střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) byly realizovány měsíc nato. Jako první z bojových útvarů byl na typ Tu-22M2 (Backfire B) přezbrojen, z typu Tu-16 (Badger), 185. GvTBAP (gardový těžký bombardovací letecký pluk) 13. GvTBAD (gardová těžká bombardovací divize), který operoval z ukrajinské základny Poltava. Prvních pět letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) přitom zmíněný regiment převzal mezi červencem a zářím roku 1974. Protože palubní systémy letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) byly prosty nedostatků, které sužovaly palubní systémy letounu typu Tu-22 (Blinder), zavádění tohoto stroje do výzbroje VVS mělo daleko hladší průběh. K hladšímu průběhu zavádění letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) ale nemalou mírou přispěla též skutečnost, že měl znatelně lepší vzletové a přistávací charakteristiky než typ Tu-22 (Blinder). I přestože se zavádění letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) zcela neobešlo bez problémů. Provoz tohoto stroje totiž zpočátku provázely potíže se spolehlivostí palubních systémů. Údržba letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) byla zpočátku pro pozemní personál poněkud tvrdým oříškem, neboť šlo o velmi složitý stroj. To vedlo k chybám při údržbě, které mnohdy vedly až k poškození letounu. Životnost motorů typu NK-22 z prvních výrobních sérií byla velmi nízká (pouhých 50 hodin). Z tohoto důvodu bylo u prvních sériových NK-22 nezbytné snížit teplotu výstupních plynů, což sebou přineslo pokles tahu. Činnost těchto pohonných jednotek navíc zpočátku provázely silné vibrace. Nemalé problémy činily též značné úniky hydraulické kapaliny. Z některých misí se proto letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) vracely s kompletně potřísněnou zadní částí trupu hydraulickou kapalinou. Lety v režimu „kopírování země“ měly neblahý vliv na nýtové spoje a byly původcem únavových trhlin. Problémy s výpadky a vzájemnou elektromagnetickou kompatibilitou (EMC) avionických systémů byly zpočátku služby letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) takřka na denním pořádku. I přes všechny výše uvedené počáteční problémy si tyto stroje u posádek velmi brzy vydobyly velkou oblibu. Prvního velkého vojenského cvičení se letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) zúčastnily v květnu roku 1975. Konkrétně přitom šlo o cvičení vojsk Varšavské smlouvy Udar-75. Do zmíněného cvičení se zapojila jedna letka 185. GvTBAP o šesti letounech (další letka tvořila zálohu). V rámci cvičení Udar-75 letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) 185. GvTBAP vzlétly ze své domovské základy v Polatvě (každý z nich byl přitom vyzbrojen 33-ti pumami 250 kg pumami), provedly pumový útok na cíle rozmístěné na východoněmeckém polygonu Wittstock a následně se vrátily zpět na svoji domovskou základu. První odpal střely typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) z letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) ze stavu 185. GvTBAP byl uskutečněn dne 23. dubna 1975. Za operačně plně způsobilý byl letoun typu Tu-22M2 (Backfire B) oficiálně prohlášen v srpnu roku 1976. Letoun typu Tu-22M2 (Backfire B) se stal nejen součástí výzbroje VVS, ale i VMF. VMF přitom první letouny tohoto typu převzalo v roce 1974. Jako první z řadových útvarů VMF byl na letoun typu Tu-22M2 (Backfire B) přezbrojen, z letounu typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod), 943. MRAP (námořní raketonosný letecký pluk) Černomořské flotily s domovskou základnou Oktjabrskoje, nacházející se na Krymu. První posádky 943. MRAP přeškolením na tento typ prošly mezi 26. únorem a 6. srpnem roku 1974. První dva letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) na leteckou základnu Oktjabrskoje dorazily dne 18. září toho samého roku. Provoz letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) 943. MRAP byl zahájen dnem 22. dubna 1974. První odpal střely typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) z letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) posádka 943. MRAP uskutečnila dne 17. září 1976. Prvního velkého cvičení se letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) ze stavu VMF, resp. 240. GvMRAP Baltské flotily, zúčastnily v roce 1980. Konkrétně přitom šlo o cvičení států Varšavské smlouvy Brahtsvo po oružiju-80. Letoun typu Tu-22M2 (Backfire B) se dočkal jediného ostrého bojového nasazení, a při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Do bojů afghánské války konkrétně zasáhla šestice letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) ze stavu 1225. TBAP (Belaja). K bojovým misím nad Afghánistánem přitom zmíněné stroje vyrážely z turkmenské letecké základny Mary-2, na kterou byly přelétnuty v roce 1984. K prvnímu bojovému letu se letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) z letecké základny Mary-2 vydaly dne 18. dubna 1984. Zmíněné stroje byly v afghánském konfliktu používány zejména ke kobercovým náletům z velkých výšek (9 000 až 10 000 m). Protože bylo bombardování pozic rebelů z velkých výšek shledáno za neefektivní, a to jak za pomoci pum malých ráží, tak i za pomoci pum velkých ráží, již v květnu roku 1984 byly všechny letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) přelétnuty zpět na svoji domovskou základnou Belaja. Dalším důvodem tak rychlého stažení letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) se stala skutečnost, že pro ně nebylo v této fázi afghánského konfliktu využití. V Afghánistánu totiž sovětská vojska zpočátku bojovala pouze s malými skupinami povstalců, které neměly permanentní základny a navíc se rychle přesouvaly. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, celkem 17 letounů typu Tu-22M2 (Backfire B) zůstalo na území osamostatněné Ukrajiny. Ta ale neměla na jejich provoz prostředky. Poslední letouny typu Tu-22M2 (Backfire B) VVS/VMF dolétaly v polovině 90. let, tedy krátce po rozpadu SSSR.

Verze:  -

Vyrobeno:  211 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    dva piloti, navigátor a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-22 s max. tahem po 22 000 kp s přídavným spalováním

Radar:        navigační/střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PNA (Down Beat), instalovaný ve špici trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail), instalovaný uvnitř krytu vetknutého do odtokové hrany SOP, v oblasti nad střeleckou věží. Radiolokátor typu PNA (Down Beat) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění řízených střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen). Zatímco hladinové plavidlo o velikosti křižníku dokáže detekovat na vzdálenost 350 km, velký plošný cíl je schopen odhalit ze vzdálenosti 500 km. Radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 6,5 km a zaměřovací dosah 3 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15T (jeho instalace se nachází za hranatým okénkem vetknutým do čela hranatého krytu vystupujícího z břicha trupu, v oblasti před příďovým podvozkem) a střelecký TV zaměřovač typu TP-1KM (jeho instalace se nachází na odtokové hraně SOP, přímo nad krytem výstražného radiolokátoru)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát (jeho instalace se nachází za šachtou příďového podvozku)

                  - obranné: identifikační systém „vlastí-cizí“, výstražný RL systém a aktivní rušič (dva páry antén umístěné po jednom pod příďovým krytem antény radiolokátoru a pod drobnými polokapkovitými kryty instalovanými na bocích dolní části SOP, přímo před krytem radaru zadní polosféry)

Výzbroj:   dálkově ovládaná obranná střelecká věž typu UKU-9A-502¹ s dvojicí pohyblivých dvouhlavňových 23 mm kanónů typu GŠ-23 (s elevací 40°, depresí 30°, odměrem ±45° a zásobou 2 x 600 nábojů), vestavěná do kořene odtokové hrany SOP, jedna až tři² strategické protilodní-protiradiolokační-protizemní řízené střely typu Ch-22M (AS-4 Kitchen), přepravované na výsuvném závěsníku typu BD-45F instalovaném uvnitř trupové pumovnice a na dvou závěsnících typu BD-45K umístěných pod pevnou střední částí křídla, nebo náklad konvenčních pum do celkové hmotnosti 21 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice (do 12 000 kg pum) a na čtyřech závěsnících typu MBD3-U9-68 (9 000 až 12 000 kg pum - 4 x devět 250 kg pum nebo 4 x šest 500 kg pum) instalovaných po dvou pod postranními přívody vzduchu a pod pevnou střední částí křídla

¹ nábojový zásobník kanónů typu GŠ-23 lze naplnit náboji typu PRLS s pokovenými sklolaminátovými jehličkami, které zastávající funkci klamných RL cílů, nebo náboji typu PIKS se speciální směsí tvořící v kontaktu se vzduchem silné tepelné záření, které zase zastávají funkci klamných IČ cílů

² k bojovým misím ale tyto stroje obvykle vyrážely pouze s jednou nebo dvěma střelami typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) v podvěsu. S využitím schopnosti přepravy tří těchto střel se počítalo pouze při jejich přepravě mezi základnami (bez paliva). To mělo vést k šetření kapacit transportních letounů. Schopnost přepravy tří střel typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) ale nakonec nebyla prakticky nikdy využívána.

³ 1 660 km/h se střelami typu Ch-22M (AS-4 Kitchen) v podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 18.4.2017