Tupolev Tu-204-120CE

Typ:  exportní modifikace středně těžkého nákladního letounu typu Tu-204C

Určení:  přeprava nákladu na středně dlouhé vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Tu-204C:

- instalace silnějších 19 310 kp motorů typu RB.211-535E4 britské značky Rolls-Royce na místo 16 140 kp motorů typu PS-90A domácí výroby

- instalace avioniky západní provenience (první dva sériové exempláře tohoto modelu ale obdržely avioniku ruské výroby)

- absence všech postranních okének

Historie:  Středně těžký dvoumotorový dopravní letoun pro středně dlouhé linky typu Tu-204-120, který není ničím jiným, než exportní modifikací letounu typu Tu-204-100 s instalací motorů typu RB.211-535E4 britské výroby (na místo motorů typu PS-90A domácí výroby) a avioniky západní provenience (na místo avioniky ruské) vznikl též ve specializované verzi pro přepravu nákladu. Ta přitom vešla ve známost jako Tu-204-120CE a byla uzpůsobena k přepravě 27 t nákladu na vzdálenost 3 000 km. Provozovatelem prvních dvou sériových Tu-204-120CE, které se vyznačovaly instalací avioniky ruské výroby, se stala egyptská společnost Air Cairo. Ta si přitom tyto stroje pořídila, spolu s trojicí dopravních letounů typu Tu-204-120, prostřednictvím egyptské leasingové společnosti Sirocco Aerospace, která dostala na starost marketing všech letounů řady Tu-204 poháněných britskými motory typu RB.211-535E4 v zahraničí. Svůj první Tu-204-120CE (SU-EAG) společnost Air Cairo převzala dne 2. listopadu 1998. Předání toho druhého (SU-EAJ) bylo uskutečněno v roce 2002. Pro společnost Air Cairo byl vyhrazen ještě jeden letoun typu Tu-204-120CE (SU-EAK). Tento stroj ale nakonec nebyl stavebně dokončen. Mezitím, dne 8. září 2001, si pětici letounů typu Tu-204-120CE (s opcí na dalších 10) objednala, prostřednictvím leasingové společnosti Sirocco Aerospace, též ČLR. Zatímco tři z nich byly vyhrazeny pro společnost China Southwest, provozovatelem zbylých dvou těchto strojů se měla stát společnost China Northwest. Se zahájením letových zkoušek prvního „čínského“ Tu-204-120CE se tehdy počítalo v roce 2003. Kuli nedostatečnému financování byl na konci roku 2002 zmíněný kontrakt prodloužen a termín dodávek posunut na konec roku 2005. Protože závod Aviastar obdržel prostředky na výrobu „čínských“ Tu-204-120CE od Evropské banky pro obnovu a rozvoj, finančního partnera společnosti Sirocco Aerospace, až v říjnu roku 2005, ani tento termín se nakonec splnit nepodařilo. Mezitím navíc došlo ke změnám ve struktuře civilního letectví ČLR. Provozovatelem objednaných letounů typu Tu-204-120CE proto nyní měly stát společnosti Air China Cargo (3 ks) a China Eastern Cargo (2 ks) a nikoliv společnosti China Southwest a China Northwest. Důvody průtahů v čínském kontraktu přitom neměly pouze ekonomický, ale i technický a politický charakter. Čínské aerolinky si totiž předtím prořídily velké počty dopravních letounů americké značky Boeing a evropské značky Airbus. Protože se tyto stroje od ruských letounů výrazně odlišovaly, zejména pak procedurou servisu, Číňané o ně mezitím ztratily zájem. Dalším důvodem takto výrazného zpoždění čínského kontraktu se staly průtahy v certifikačních zkouškách. Certifikace letounu typu Tu-204-120, z něhož typ Tu-204-120CE vycházel, se totiž nakonec rozeběhla až v roce 2001, a to i přesto, že o ni konstrukční kancelář A.N. Tupoleva zažádala již v říjnu roku 1998. První letoun typu Tu-204-120CE z čínské zakázky (B-2871) byl ke zkouškám předán dne 3. května 2006. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 14. května toho samého roku. První etapa zkušebního program letounu Tu-204-120CE (B-2871) byla završena dnem 2. srpna 2006. Poté byl tento stroj odevzdán k předávacím zkouškám. Dne 18. prosince toho samého roku letoun typu Tu-204-120CE obdržel certifikát na kabinu s přístrojovým vybavením v anglickém jazyce. Dne 29. června 2007 byl tento stroj certifikován pro činnost v civilním provozu též čínskými úřady. Ruský certifikát přitom letoun typu Tu-204-120CE měl již od 30. ledna 2004. Certifikát dle normy JAR-25 tento stroj obdržel dne 8. října 2008. Tímto se letoun typu Tu-204-120CE stal vůbec prvním letounem ruské výroby certifikovaným evropskou agenturou EASA. V rámci zkoušek letoun Tu-204-120CE (B-2871) vykonal celkem 133 letů. Společnosti Air Cargo China byl tento stroj předán v říjnu roku 2008. Zmíněná společnost přitom plánovala jej provozovat na místních linkách, včetně linek zajišťujících spojení ČLR s Hongkongem, Koreou a Japonskem. Nakonec ale tento stroj do civilního provozu nebyl uveden. Na místo toho byl odstaven letišti v Tianjinu. Zde postával bez využití až do května roku 2011, kdy byl předán čínskému zkušebnímu institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) a následně přestavěn na vzdušnou zkušebnu. Do zrušení čínského kontraktu se podařilo rozestavět ještě dva letouny pro společnost Air China Cargo (B-2872 a 034) a jeden letoun pro společnost China Eastern Cargo (041). Protože se pro tyto stroje nepodařilo nalézt jiného odběratele, jejich kompletace nebyla dokončena do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (další čtyři exempláře tohoto modelu byly rozestavěny a nedokončeny)

Uživatelé:  ČLR (Air Cargo China)

Egypt (Air Cairo)

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Rolls-Royce RB.211-535E4 britské výroby s max. tahem po 19 310 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor blíže nespecifikovaného typu, instalovaný v přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 27 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny

* s 27 000 kg nákladu, resp. 7 400 km s 10 500 kg nákladu

Poslední úpravy provedeny dne: 2.4.2016