Tupolev Tu-16SPS

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  primárně krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO) a palubních radiolokátorů stíhacích letounů; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci konvenčních pum

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace válcovité přetlakové kapsule s kabinou operátora REB stanice typu SPS-1/-2 v zadní části trupové pumovnice. Vstup do kabiny operátora se nachází na břichu trupu a je opatřen jednodílnými výklopnými (směrem dopředu ven) dvířky. Zmíněná dvířka zároveň slouží k nouzovému opuštění kabiny za pomoci vystřelovací sedačky. Naproti tomu stropní nouzový výstup je určen k opuštění kabiny při přistání na břichu. Do přední části trupové pumovnice tohoto modelu lze umístit náklad neřízených pum. K jejich přepravě je přitom možné použít jeden pár kazetových závěsníků typu KD4-316 nebo dva páry kazetových závěsníků typu KD3-416.

- instalace aktivního RL rušiče typu SPS-1 (u prvních 42-ti sériových strojů) nebo SPS-2 (u následujících 102 sériových strojů). Rušič typu SPS-1 využívá jeden pár prutových antén. Instalace zmíněných antén se přitom nachází buďto na hřbetu trupu, přímo za polokulovitým průzorem pracoviště navigátora/operátora, nebo na břichu trupu, přímo za pumovnicí. Rušič typu SPS-2 se zase využívá dvě antény, jednu přijímací a jednu vysílací. Instalace zmíněných  antén se přitom nachází pod dvěma nevelkými obdobně velkými tandemově uspořádanými břišními polokapkovitými kryty. Zatímco instalace polokapkovitého krytu přijímací antény je umístěna před dvířky trupové pumovnice, polokapkovitý kryt vysílací antény se nachází mezi dvířky kabiny operátora a břišní obrannou střeleckou věží. Kryt přijímací antény je přitom kompletně zhotoven z dielektrického materiálu. Naproti tomu přední část krytu vysílací antény je kovová (zřejmě kuli zamezení rušení vlastního radiolokátoru).

- instalace tří výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1 v přední části trupové pumovnice. Zmíněné výmetnice se součástí vybavení tohoto modelu staly až později a využívaly štěrbinové výstupy vetknuté do dvířek trupové pumovnice.

Historie:  Protože pozemní a lodní protiletadlové raketové systémy PVO, které doznaly masového rozšíření ve druhé polovině 50. let, bombardovacím letounům již prakticky znemožňovaly prolétnout přímo nad cílem, aby na něj mohly svrhnout svůj smrtící náklad pum, další vývoj v oblasti vzdušného napadení se následně soustředil na řízené střely (ty totiž umožňují napadat pozemní a hladinové cíle ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah PVO) a v neposlední řadě též na aktivní a pasivní prostředky pro rušení radiolokačních stanic a spojovacích prostředků PVO. Aktivní a pasivní prostředky REB se přitom staly součástí palubního vybavení nejen bojových letounů, ale i specializovaných letounů, které zajišťovaly doprovod útočným skupinám obdobně výkonných bojových letounů. Prvními specializovanými REB modifikacemi středně těžkého podzvukového dvoumotorového proudového bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) vešly ve známost jako Tu-16SPS a Tu-16 Jolka. Zatímco model Tu-16 Jolka byl vybaven baterií výmetnic klamných RL cílů, které měly podobu staniolových pásků nastříhaných na určitou délku (dle pracovní vlnové délky rušeného radaru), součástí vybavení paralelně vyvíjeného modelu Tu-16SPS se stal aktivní RL rušič skupinové ochrany. Produkci REB speciálu Tu-16SPS dostal na starost závod č.1 z Kujbyševa. Do výrobního programu zmíněného podniku byl přitom tento speciál zaveden hned ve dvou úpravách. První z nich byla vybavena aktivním RL rušičem typu SPS-1 a byla postavena, v letech 1955 až 1956, v počtu 42-ti exemplářů (22 v roce 1956 a 20 v roce 1957). Součástí vybavení druhé výrobní úpravy REB speciálu Tu-16SPS se stal aktivní RL rušič typu SPS-2. Tento model byl postaven, v letech 1956 až 1958, v počtu 102 exemplářů (28 v roce 1956, 70 v roce 1957 a 4 v roce 1958). Čtyři z těchto strojů, které brány závodu č.1 opustily v roce 1957, přitom obdržely instalaci systému pro doplňování paliva za letu typu „křídlo-křídlo“ z dílny I.I. Šelesta a V.S. Vasyanina, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A tanker). V letech 1955 až 1958 tedy z linky závodu č.1 sjelo celkem 144 letounů řady Tu-16SPS. Aktivní RL rušiče typu SPS-1 a SPS-2 byly vůbec prvními aktivními RL rušiči skupinové ochrany sovětské konstrukce. Jednalo se o velmi průkopnická zařízení s malým výkonem, značnými rozměry a velkou hmotností. Jejich obsluha byla, díky absenci automatizace, manuální a byla prováděna dalším, sedmým, čelem posádky – operátorem. Pracoviště operátora se přitom nacházelo uvnitř přetlakové kapsule, která byla vestavěna do zadní části trupové pumovnice alá průzkumný Tu-16R (Badger E/F). Nároky na operátora stanic typu SPS-1 a SPS-2 navíc nebyly zrovna malé. Operátor totiž nejprve musel detekovat nepřátelskou radiostanici, poté musel stanovit její pracovní frekvenci a následně podle toho naladit rušič. A to vše i dobře vycvičenému operátorovi zabralo okolo tří minut, což bylo při letu v malé výšce vysokou rychlostí mnoho. Z tohoto důvodu bylo za pomoci REB stanic typu SPS-1 a SPS-2 možné rušit pouze jednu radiolokační stanici. Proti vícekanálovým radiolokačním stanicím a radiolokačním stanicím s přeladitelnou pracovní frekvencí byly zmíněné rušiče zcela nepoužitelné. REB stanice typu SPS-1 a SPS-2 se proto hodily nanejvýš k rušení radiolokačních stanic PVO ze 40. let, které ale již tehdy, ve druhé polovině 60. let, byly beznadějně zastaralé. Z tohoto důvodu v průběhu 60. let téměř všechny REB speciály typu Tu-16SPS prošly konverzí na REB speciál typu Tu-16P (Badger J), který byl vybaven daleko pokročilejším a výkonnějším aktivním RL rušičem typu Buket. V průběhu služby bylo vybavení REB speciálů typu Tu-16SPS rozšířeno o trojici výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1. Instalace zmíněných výmetnic se přitom nacházela v přední části trupové pumovnice. Po vestavbě výmetnic typu ASO-16/3 Avtomat-1 se speciály typu Tu-16SPS z hlediska vnějšího vzhledu ztotožnily s REB speciály typu Tu-16Je (Badger H). Alternativně bylo do přední části trupové pumovnice speciálů typu Tu-16SPS, přímo před přetlakovou kapsuli s kabinou operátora, možné umístit náklad pum. Mezi 23. a 27. březnem roku 1970 navíc jeden letoun typu Tu-16SPS ze stavu Černomořské flotily VMF (v.č. 8204210) prošel, spolu s jedním průzkumným speciálem typu Tu-16R (Badger E/F) (v.č. 1883414), zkouškami, které byly zaměřeny na prověření způsobilosti tohoto stroje k přepravě námořních min. Zmíněné zkoušky probíhaly u 3. testovacího direktorátu institutu GNIKI (Státní zkušební institut vojenského letectva), který se nacházel ve Feodosii, na Krymu. Z výsledků zkoušek u GNIKI přitom vyplynulo, že letoun typu Tu-16SPS může přepravovat až šest námořních min typu AMD-500M, IGDM-500 či UDM-500 nebo až čtyři námořní miny typu IGDM, AMD-2M, Lira, Serpej, APM, RM-1 či UMD.

Verze:  -

Vyrobeno:  144 sériových strojů (42 v provedení s REB stanicí typu SPS-1 a 102 v provedení s REB stanicí typu SPS-2)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, operátor stanice SPS-1/-2, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - REB: aktivní RL rušič typu SPS-1 s pracovní vlnovou délkou 30 až 200 cm (jeden pár prutových antén instalovaný na hřbetu trupu, přímo za polokulovitým průzorem navigátora/operátora, nebo na břichu trupu, přímo za trupovou pumovnicí) nebo aktivní RL rušič typu SPS-2 s pracovní vlnovou délkou 9,5 až 12,5 cm (dva nevelké polokapkovité kryty nacházející se na břichu trupu, po jednom na úrovni kořene náběžné hrany křídla a mezi vstupem do kabiny operátora a břišní střeleckou věží). Později se součástí vybavení tohoto modelu staly též tři výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1. Jejich instalace se přitom nacházela v přední části trupové pumovnice.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP)

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu. V přední části trupové pumovnice tento model může přepravovat náklad pum.

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018