Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zastávající roli vzdušného telemetrického měřícího stanoviště

Určení:  měření letových trajektorií strategických okřídlených řízených střel typu „iz.350“ Burja v průběhu zkušebních letů

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- absence příďového střeleckého postu s pevných kanónem i všech tří obranných střeleckých věží. Ocasní obrannou střeleckou věž přitom nahradil polokulovitý „plechový“ kryt.

- absence ofenzivní výzbroje

- instalace přetlakových kontejnerů s bloky telemetrické měřící stanice typu RTS-8S uvnitř trupové pumovnice

- instalace dvou tandemově uspořádaných rámových antén s tvarem obráceného písmene „L“ telemetrické měřící stanice typu RTS-8S na hřbetu střední části trupu, na úrovni křídla

- instalace dalších dvou tandemově uspořádaných rámových antén s tvarem obráceného písmene „L“ telemetrické měřící stanice typu RTS-8S na břichu střední části trupu, na úrovni křídla

Historie:  Dne 20. května 1954 byl sovětský průmysl pověřen vývojem bezpilotního systému majícího schopnost dopravit jadernou hlavici na vzdálenost 8 000 km. Na zmíněné zadání přitom zareagovala letecká konstrukční kancelář OKB-301 S.A. Lavočkina projektem obří dvoustupňové okřídlené střely typu „iz.350“ Burja se vzletovou hmotností 94 860 kg, cestovní rychlostí M=3,2 až 3,3, cestovní letovou výškou 17 000 až 25 000 m a doletem 8 500 km. Zmíněná střela měla nést jadernou hlavici o hmotnosti 2 350 kg. Její pohonný systém se přitom sestával z jednoho 7 650 kp náporového motoru typu RD-012U z dílny OKB-670 M.M. Bondarjuka a dvou 68 400 kp urychlovacích raketových motorů na KPL typu S2.1150 z dílny OKB-2 A.M. Isajeva. První střela typu „iz.350“ Burja byla otestována dne 22. května 1958 na kazašském polygonu Kapustin Jar. Všechny následující zkušební exempláře této zbraně vzlétly z letecké základny Vladimírovka směrem k sibiřské Kamčatce. V této souvislosti vyvstala otázka, jak zajistit monitorování letové dráhy zmíněných střel od okamžiku startu po okamžik dopadu. K tomu by totiž bylo zapotřebí podél celé letové trasy střel typu „iz.350“ Burja vybudovat 10 až 15 stacionárních telemetrických měřících stanovišť, což by bylo nejen neúnosně nákladné, ale i téměř nereálné, neboť jde o odlehlou, nehostinnou a prakticky neobydlenou oblast. Nakonec proto padlo rozhodnutí, aby bylo na telemetrické měřicí stanoviště upraveno šest podzvukových dvoumotorových proudových strategických bombardovacích letounů typu Tu-16 (Badger A) a tři jednomotorové pístové víceúčelové dvouplošníky typu An-2 (Colt). Takto modifikované letouny typu Tu-16 (Badger A) a An-2 (Colt) vešly ve známost jako Tu-16RT a An-2RT a součástí jejich vybavení se stala telemetrická měřící stanice typu RTS-8S. Zmíněná stanice byla navržena speciálně pro zmíněné letouny, měla 64 analogových kanálů a v průběhu letu dokázala zaznamenávat 64 parametrů na magnetický pásek. Dvouplošníky typu An-2RT sloužily k monitorování letové trajektorie střely typu „iz.350“ Burja pouze v závěrečné fázi letu. Monitorování zbytku letové trasy zmíněné střely měly na starosti letouny typu Tu-16RT. Zkoušky zmíněné zbraně byly řízeny z paluby několika dalších speciálně upravených letounů typu Tu-16 (Badger A), které byly známy jako Tu-16KP. Konverzí na speciál typu Tu-16RT vybrané exempláře letounu typu Tu-16 (Badger A) prošly po roce 1956. Zmíněné speciály operovaly z leteckých základen Vladimírovka (Astracháňská oblast), Belaja (Irkutská oblast) a Ukrajinka (Amurská oblast). Po ukončení vývoje střely typu „iz.350“ Burja, který byl zastaven v roce 1960 ve prospěch mezikontinentální balistické řízené střely typu R-7 (SS-6 Sapwood), byly všechny exempláře speciálu typu Tu-16RT zbaveny speciálního vybavení. Následně tyto stroje pravděpodobně prošly konverzí na bezpilotní vzdušné terče typu M-16, jak dokládá fotografie letounu Tu-16RT (modrá 10 / v.č. 6401607) s instalací tří párů drobných závěsníků světlic pod vnějšími panely křídla.

Verze:  -

Vyrobeno:  šest exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-16)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    ?

Pohon:       dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m.

Vybavení:  telemetrická měřící stanice typu RTS-8S (čtyři rámové antény s tvarem obráceného písmene „L“, instalované po dvou na hřbetu a břichu střední části trupu)

Výzbroj:     žádná

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018