Tupolev Tu-16RM-1 (‘Badger D’)

Typ:  speciální námořní průzkumná modifikace středně těžkého strategického nosiče řízených střel typu Tu-16K-10 (Badger C)

Určení:  vyhledávání, identifikování a určování polohy hladinových plavidel protivníka v zájmu úderných skupin nosičů protilodních řízených střel typu Tu-16K-10 (Badger C), navádění řízených střel řady K-10S (AS-2 Kipper) ve střední fázi letu k cíly, monitorování činnosti potenciálního protivníka ve světových mořích a oceánech a provádění radiotechnického průzkumu

Odlišnosti od letounu Tu-16K-10 (Badger C):

- absence jednotlivých komponent vzdušného raketového komplexu typu K-10

- instalace radiolokátoru typu JeN-R (Puff Ball), který má větší detekční dosah (480 km vs 240 až 360 km), ve špici trupu na místo radiolokátoru typu JeN (Puff Ball). Břišní polokapkovitý kryt antény, která slouží k předávání naváděcích povelů, radiolokátoru typu JeN-R (Puff Ball) má větší rozměry.

- instalace jednoho topografického fotoaparátu typu AFA-33/20M za šachtou příďového podvozku a jednoho panoramatického fotoaparátu typu AFA-42/75 za obdélníkovým okénkem, které se nachází na levoboku přední části trupu, na úrovni příďového podvozku

- instalace přídavné palivové nádrže s objemem 7 000 l v přední části trupové pumovnice na místo výsuvného závěsníku střely typu K-10S (AS-2 Kipper) a nádržky s 500 kg „raketového“ paliva (instalace přetlakové kapsule s kabinou operátora v zadní části trupové pumovnice přitom zůstala zachována). To vedlo ke vzrůstu celkové zásoby paliva na 48 000 l.

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 nebo SRS-1M. Zmíněná stanice využívá dvě antény. Jejich instalace se přitom nachází pod polokapkovitými dielektrickými kryty, které jsou umístěny na břichu trupu. Kryt přední antény ELINT stanice typu SRS-1 je větší než ten zadní a nachází se na úrovni lapačů vzduchu pohonných jednotek. O poznání menší zadní kryt zmíněné ELINT stanice je umístěn přímo před břišním vstupem do kabiny operátora. Některé exempláře tohoto modelu obdržely též instalaci dvou tandemově uspořádaných přímých břitových antén pro A, B a C pásmo na hřbetu trupu, po jedné přímo před a přímo za nouzovým výstupem kabiny operátora.

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-4 Kvadrat-2. Instalace jediné antény této stanice se nachází pod polokapkovitým dielektrickým krytem, který je umístěn přímo mezi kryty antén ELINT stanice typu SRS-1. Zmíněný kryt má přitom znatelně větší rozměry než kryty obou dvou antén ELINT stanice typu SRS-1.

Historie:  VMF zpočátku pro vyhledávání, identifikování a určování polohy hladinových plavidel protivníka v zájmu raketonosných letounů typu Tu-16K-10 (Badger C) používalo průzkumné letouny typu Tu-16R (Badger E/F). Tento derivát bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) se ale k tomuto účelu příliš nehodil. Radiolokátor průzkumných letounů typu Tu-16R (Badger E/F) v podobě typu RBP-4 (Mushroom) měl totiž max. detekční dosah 150 až 180 km, zatímco max. detekční dosah radiolokátoru letounů typu Tu-16K-10 (Badger C) v podobě typu JeN (Puff Ball) činil 240 až 360 km. Aby toho nebylo málo, tak letouny typu Tu-16K-10 (Badger C) byly schopny na hladinové cíle útočit, za pomoci řízených střel typu K-10S (AS-2 Kipper), ze vzdálenosti celých 170 až 200 km. Z tohoto důvodu byl na počátku 60. let zahájen vývoj specializované průzkumné modifikace letounu typu Tu-16K-10 (Badger C). Ta přitom vešla ve známost jako Tu-16RM-1 (Badger D). Protože průzkumný speciál typu Tu-16RM-1 (Badger D) vznikl v době, kdy se již letouny řady Tu-16 (Badger) nevyráběly, základem všech exemplářů tohoto modelu se staly operační Tu-16K-10 (Badger C) ze stavu VMF. Na průzkumný speciál typu Tu-16RM-1 (Badger D) bylo přitom v 60. letech přestavěno, v prostorách leteckých opravárenských závodů, celkem 12 raketonosců typu Tu-16K-10 (Badger C). V rámci přestavby na průzkumný speciál typu Tu-16RM-1 (Badger D) byl z trupové pumovnice těchto strojů vyjmut výsuvný závěsník řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper) s veškerým přidruženým vybavením a na jeho pozici vestavěna 7 000 l přídavná palivová nádrž. To přitom vedlo ke vzrůstu operačního poloměru na 3 200 km a vytrvalosti na 7 hodin a 45 minut. Naproti tomu přetlaková kapsule s kabinou operátora, která se nacházela v zadní části trupové pumovnice, zůstala zachována. Současně byl radiolokátor typu JeN (Puff Ball) nahrazen výkonnějším derivátem tohoto radiolokátoru, který vešel ve známost jako JeN-R (Puff Ball). Kromě toho zmíněné stroje v rámci přestavby na průzkumný speciál typu Tu-16RM-1 (Badger D) obdržely instalaci jednoho topografického fotoaparátu, jednoho panoramatického fotoaparátu a ELINT stanic typu SRS-1 (nebo SRS-1M) a SRS-4 Kvadrat-4. Antény zmíněných stanic byly přitom umístěny pod třemi nestejně velkými tandemově uspořádanými polokapkovitými kryty, které se nacházely na břichu střední části trupu. Speciály typu Tu-16RM-1 (Badger D) tedy kromě vyhledávání identifikování a určování polohy hladinových plavidel protivníka, mohly provádět též radiotechnický průzkum. Díky instalaci radiolokátoru typu JeN-R (Puff Ball), který vycházel z radiolokátoru typu JeN (Puff Ball), byly navíc tyto stroje schopny navádět řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper) odpálené raketonosci typu Tu-16K-10 (Badger C) na cíle, které se nacházely mimo dosah jejich palubních radiolokátorů.

Verze:  -

Vyrobeno:  12 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-16K-10)

Uživatelé:  pouze SSSR (VMF)

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, operátor ELINT stanice, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 520 kp

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu JeN-R (Puff Ball) s vyhledávacím dosahem 480 km, instalovaný uvnitř špice trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu JeN-R (Puff Ball) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, navádění řízených střel řady K-10S (AS-2 Kipper) a navigaci a využívá dvě antény. Zatímco jedna z nich je instalována uvnitř špice trupu a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, ta druhá je určena k předávání naváděcích povelů střelám řady K-10S (AS-2 Kipper) a je umístěna pod polokapkovitým krytem, který se nachází na břichu trupu, přímo před příďovým podvozkem. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - průzkumné: - jeden topografický fotoaparát typu AFA-33/20M (jeho instalace se nachází přímo za šachtou příďového podvozku) a jeden panoramatický fotoaparát typu AFA-42/75 (jeho instalace se nachází za obdélníkovým okénkem umístěným na levém boku trupu, přímo nad šachtou příďového podvozku)

                  - stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 (dva nevelké  nestejně velké polokapkovité kryty nacházející se na břichu trupu, po jednom na úrovni náběžné hrany křídla a před vstupem do kabiny operátora). Stanice typu SRS-1 slouží k vyhledávání, identifikování a určování polohy radiolokačních stanic s pulzním vyzařováním s pracovní vlnovou délkou 9,5 až 200 cm. Nepřátelskou radiostanici je přitom schopna detekovat (dle výšky letu) ze vzdálenosti 400 až 600 km.

                  - stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-4 Kvadrat-2 (jeden polokapkovitý kryt nacházející se na břichu trupu, přímo za polokapkovitým krytem přední antény ELINT stanice typu SRS-1). Stanice typu SRS-4 slouží k vyhledávání, identifikování a určování polohy radiolokačních stanic s pulzním vyzařováním s pracovní vlnovou délkou 10 až 500 cm. Záznam informací tato stanice provádí na magnetický pásek.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a aktivní RL rušič typu SPS-5 Fasol (jeden pár zkosených břitových antén uchycený k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku)

Výzbroj:   jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018