Tupolev Tu-16P Fikus

Typ:  pokročilá modifikace specializovaného letounu pro vedení radioelektronického boje (REB) typu Tu-16P (Badger J)

Určení:  primárně krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO), palubních radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Odlišnosti od letounu Tu-16P (Badger J):

- instalace anténní soustavy typu Fikus, která se sestává z pěti směrových otočných antén s pohonným mechanismem, na místo původní anténní soustavy. Zmíněná anténní soustava má hmotnost 232 kg a spolupracuje s aktivními RL rušiči skupinové ochrany typu SPS-22N a SPS-44N systému Buket. V této souvislosti protáhlý štíhlý dielektrický člunovitý kryt s polokulovitým průřezem, který se nacházel se v ose břicha střední části trupu, nahradil robustní protáhlý krabicovitý kryt se dvěma tandemově uspořádanými sekcemi z dielektrického materiálu. Zmíněné sekce přitom ukrývají vysílací antény. Součástí „plechových“ sekcí krytu anténní soustavy REB stanice typu stroje jsou servisní krytky.

- instalace aktivního RL rušiče individuální ochrany pro přední polosféru typu SPS-151D, SPS-152D nebo SPS-153D systému Siren-D. Instalaci zmíněného rušiče obdržely pouze některé exempláře tohoto modelu, a to až za chodu operační služby. Zpočátku byly tyto stroje opatřeny pouze aktivním RL rušičem individuální ochrany typu SPS-5 Fasol. Ten přitom využíval jeden pár zkosených břitových antén, který byl uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku. Rušič typu Siren-D využíval tři antény, jednu přijímací a dvě vysílací. Instalace přijímací antény se přitom nacházela pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vystupoval z prosklené špice trupu. Vysílací antény byly zase umístěny uvnitř nevelkých oválných krytů, které byly uchyceny, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, přímo před lapači vzduchu pohonných jednotek. Instalace rušiče typu Siren-D si ale vyžádala přesunout antény rušiče typu SPS-5 za prostor bývalé trupové pumovnice.

Historie:  Palubní REB stanice typu Buket letounu typu Tu-16P (Badger J) byla sice v době svého vzniku bezkonkurenčně nejvýkonnější REB stanicí na světě, přičemž dokázala rušit hned sedm radiolokačních stanic najednou, včetně vícekanálových radiolokačních stanic a radiolokačních stanic s přeladitelnou pracovní frekvencí, neobešla se však bez nedostatků. Hlavním nedostatkem zmíněné REB stanice byla skutečnost, že rušila nejen radiolokační stanice protivníka, ale i palubní radiolokační stanice bojových letounů, kterým speciál typu Tu-16P (Badger J) zajišťoval elektronické krytí. Přímou odpovědí na tuto nemilou skutečnost se stala anténní soustava typu Fikus s usměrněným vyzařováním rušícího signálu do úzkého paprsku. Zmíněná soustava se sestávala z pěti směrových otočných antén s pohonným mechanismem a byla umístěna pod protáhlým robustním krabicovitým krytem, který se nacházel v ose břicha střední části trupu. Obsluhu tohoto zařízení obstarával navigátor-operátor. Zkouškami anténní soustava typu Fikus prošla na letounech Tu-16P (v.č. 1882409) a Tu-16P (v.č. 18883117). Instalací zmíněné anténní soustavy bylo po roce 1972 opatřeno, na základě objednávky č.2231, 10 letounů typu Tu-16P (Badger J) v provedení s instalací REB stanice typu SPS-22N nebo SPS-44N. Protože měl kryt anténní soustavy typu Fikus značnou boční plochu, u letounů typu Tu-16P Fikus bylo nezbytné snížit max. povolenou rychlost bočního větru při přistání z 12-ti na 10 m/s. Zkušení piloti nicméně zmíněné nařízení nerespektovali a s těmito stroji přistávali i v případě, kdy boční vítr dosahoval rychlosti 15 m/s.

Verze:

Vyrobeno:  10 exemplářů (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí operačních Tu-16P)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 520 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Kapacita:    - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - REB: aktivní RL rušič skupinové ochrany typu SPS-22N nebo SPS-44N systému Buket (robustní krabicovitý kryt instalovaný v ose břicha střední části trupu)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP) a aktivní RL rušič individuální ochrany typu SPS-5/-5M Fasol (jeden pár zkosených břitových antén uchycený k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku)

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018