Tupolev Tu-16K-26/KSR-2-5/KSR-2-5-11 (‘Badger G’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického nosiče řízených střel typu Tu-16K-11-16 (Badger G) tvořící jednu z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-26

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) a rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) za pomoci řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6A Kingfish) a ničení pozemních a lodních radiolokačních stanic za pomoci řízených střel typu KSR-11 (AS-5B Kelt)

Odlišnosti modelu Tu-16K-26 (Badger G) od letounu Tu-16K-11-16 (Badger G):

- instalace střeleckého systému typu Vzljot na místo střeleckého systému typu Rubikon

- instalace střeleckého radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn), který spolupracuje s naváděcím systémem řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6A Kingfish), pod nezměněným polokapkovitým dielektrickým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, na místo střeleckého radiolokátoru typu Rubín-1K (Short Horn), který dokáže navádět pouze méně výkonné řízené střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt)

- instalace křídelních zbraňových závěsníků typu BD-352-11-5, na kterých lze kromě protizemních-protilodních řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a odvozených protiradiolokačních řízených střel typu KSR-11 (AS-5B Kelt) přepravovat též výkonnější protizemní-protilodní řízené střely typu KSR-5 (AS-6A Kingfish), na místo křídelních zbraňových závěsníků typu BD-352-11, které jsou kompatibilní pouze se střelami typu KSR-2/-11 (AS-5A/B Kelt)

- instalace systému, za jehož pomoci jsou přetlakovány přístrojové sekce střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) před startem

- instalace modifikovaného avionického vybavení. Součástí avionického vybavení tohoto modelu se stal radionavigační systém dálkové navigace (LORAN) typu A711 s přijímačem typu A713, radionavigační systém blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-2S, dopplerovský měřič rychlosti a úhlu snosu typu DISS-1, radiovýškoměr pro velké výšky typu RV-17, radiovýškoměr pro malé výšky typu RV-UM, magnetický kompas typu KI-12, gyroskopický kompas typu GPK-52, astrokompas s astrosextantem typu IAS-1M, radiostanice typu RSIU-5V, R-832V a 1-RSB-70, systém pro navigaci při letu ve formaci typu A-326 Rogovica a aktivní RL rušič typu SPS-5.

Historie:  Hlavním nedostatkem vzdušného raketového komplexu typu K-16, který byl do výzbroje VVS a VMF formálně zařazen dne 30. prosince 1961 a sestával se ze dvou nadzvukových protizemních-protilodních okřídlených řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt), střeleckého systému typu Rubikon vystavěného na radiolokátoru typu Rubín-1K (Short Horn) a dvoumotorového podzvukového nosiče typu Tu-16KSR-2/KSR-2A (Badger G), byla značná zranitelnost řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) před prostředky PVO. Zmíněné střely se totiž ke svému cíli přibližovaly rychlostí pouhých 1 250 km/h ve výšce okolo 9 100 m. To samé přitom platilo i pro vzdušný raketový komplex typu K-11-16, jehož součástí se kromě výše uvedeného stala též stanice pro radiotechnický průzkum typu Rica a od střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt) odvozená protiradiolokační řízená střela typu KSR-11 (AS-5B Kelt). Dne 11. srpna 1962 byl proto sovětský průmysl pověřen vývojem nového vzdušného raketového komplexu na bázi středně těžkého dvoumotorového podzvukového bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger). Zmíněný komplex vešel ve známost jako K-26 a jeho součástí se kromě střel typu KSR-2/-11 (AS-5A/B Kelt) staly též kvalitativně nové protizemní-protilodní řízené střely s aktivním RL navedením typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) z dílny OKB MiG, střelecký systém typu Vzljot, který byl vystavěn na střeleckém radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn), a nosič typu Tu-16K-26 (Badger G), Tu-16KSR-2-5 (Badger G) nebo Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G). Řízená střela typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) byla přitom lehčím ekvivalentem jediné zbraně nadzvukového raketonosného letounu typu Tu-22KD (Blinder B) v podobě vysoce výkonné okřídlené střely s raketovým pohonem na KPL typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Přestože byla střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), díky letové rychlosti řádu M=3,5 a letové výšce okolo 22 500 m, na rozdíl od střel řady KSR-2/-11 (AS-5A/B Kelt) všemi tehdejšími prostředky PVO takřka nedotknutelná, součástí vzdušného raketového komplexu vystavěného na daleko rozšířenějším podzvukovém letounu typu Tu-16 (Badger) se stát nemohla. Důvodem toho byla značná hmotnost a velké rozměry této zbraně. Střela typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) byla pojata jako přesná aerodynamická zmenšenina střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Se zmíněnou zbraní přitom sdílela též řešení vnitřní konstrukce. Svou hmotností se však blížila méně výkonným střelám řady KSR-2/-11 (AS-5A/B Kelt), které měla ve zbraňovém arsenálu raketonosců řady Tu-16K (Badger) nahradit. Do programu závodních a státních zkoušek raketového komplexu typu K-26 se zapojily dva raketonosci řady Tu-16K-26 (Badger G), Tu-16K-26 (rudá 54) a Tu-16KSR-2-5 (rudá 66). Zatímco letoun Tu-16K-26 (rudá 54) vznikl konverzí letounu Tu-16K-11-16 (v.č. 8204022), základem letounu Tu-16KSR-2-5 (rudá 66) se stal letoun Tu-16KSR-2A (v.č. 5202010). V průběhu závodních zkoušek raketového komplexu typu K-26, které se rozeběhly v říjnu roku 1964, oba zmíněné letouny vykonaly dohromady 82 zkušebních letů a vypustily celkem deset střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish), z toho pět bez a pět s instalací aktivní RL samonaváděcí hlavice. Ke státním zkouškám byl vzdušný raketový komplex typu K-26 předán dne 31. ledna 1967. Protože naváděcí systém střely typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) měl při navedení na hladinové cíle stále ještě neuspokojivou přesnost, raketový komplex typu K-26 tehdy nebyl ke státním zkouškám přijat. Z tohoto důvodu byly závodní zkoušky zmíněného zbraňového systému prodlouženy až do prosince roku 1967. Výsledky závodních zkoušek raketového komplexu typu K-26 byly více než povzbudivé. Letoun typu Tu-16K-26 (Badger G) byl totiž schopen střely typu KSR-5 (AS-6A Kingfish), které se ke svému cíly pohybovaly rychlostí 2 500 až 3 000 km/h ve výšce okolo 22 500 m, vypouštět ve výškách 9 000 až 11 000 m při rychlostech 750 až 800 km/h ze vzdálenosti 200 až 240 km od cíle. Tomu ještě následovalo 13 zkušebních letů a pět střeleb. Ke zmíněným střelbám byly přitom využity střely, které byly původně vyhrazeny pro státní zkoušky. Pro potřeby státních zkoušek proto závod č.256 musel vyrobit střely nové. Ke státním zkouškám byl vzdušný raketový komplex typu K-26 formálně předán dne 25. dubna 1968. Státní zkoušky zmíněného zbraňového systému se nicméně rozeběhly již dne 5. ledna toho samého roku. Do programu státních zkoušek se kromě letounů Tu-16K-26 (rudá 54) a Tu-16KSR-2-5 (rudá 66) zapojily ještě další dva zkušební stroje, a to druhý prototyp modelu Tu-16K-26 (Badger G) (v.č. 4200703) a první prototyp modelu Tu-16K-10-26 (Badger C mod) (modrá 15 / v.č. 1793014), který byl jednou z komponent paralelně vyvíjeného vzdušného raketového komplexu typu K-10-26. V průběhu státních zkoušek raketového komplexu typu K-26, které byly završeny dnem 30. listopadu 1968, všechny čtyři zmíněné letouny dohromady vykonaly 87 letů s celkovou délkou trvání 288 h. Z toho 50 letů s celkovou délkou trvání 185 h a 24 min připadalo na letoun Tu-16K-26 (v.č. 8204022), 17 letů s celkovou délkou trvání 55 h a 53 min na letoun Tu-16KSR-2-5, 8 letů s celkovou délkou trvání 34 h a 36 min na letoun Tu-16K-26 (v.č. 4200703) a 12 letů s celkovou délkou trvání 12 h a 7 min na letoun Tu-16K-10-26. V průběhu zmíněných letů bylo odpáleno celkem 13 střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish). Dvě z nich přitom vypustil prototyp letounu typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod). Cílem zmíněných střel se stala 1 800 m dlouhá řada radiolokačních odrážečů, která imitovala železniční most, a vyřazená nákladní loď S/S Ševčenko. Ta zase zastávala roli nepřátelského křižníku. Přesnost navedení střely typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) na hladinový cíl nicméně tehdy stále ještě nebylo možné považovat za vyhovující. To si vyžádalo nést některé změny do naváděcího systému této zbraně a provést další střelby. Z tohoto důvodu bylo přijetí vzdušného raketového komplexu typu K-26 (a paralelně vyvíjeného vzdušného raketového komplexu typu K-10-26) do výzbroje VVS a VMF oficiálně schváleno až dne 12. listopadu 1969. Počáteční operační způsobilosti zmíněný raketový komplex dosáhl v roce 1970. Modernizací na standard Tu-26K-26 (Badger G) prošlo, v prostorách leteckých opravárenských závodů, celkem 250 nosičů střel typu KSR-2/-11 (AS-5A/B Kelt), 15 letounů typu Tu-16K-11-16 (Badger G), 125 letounů typu Tu-16KSR-2-11 (Badger G) a 110 letounů typu Tu-16KSR-2A (Badger G). Označení Tu-26K-26 se přitom používalo pouze pro letouny, které vznikly konverzí letounů typu Tu-16K-11-16 (Badger G). Nosiče střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish), jejichž základem se staly letouny typu Tu-16KSR-2A (Badger G), byly známy jako Tu-16KSR-2-5, zatímco pro nosiče těch samých střel, které vycházely z letounů typu Tu-16KSR-2-11 (Badger G), se používalo označení Tu-16KSR-2-5-11. Všechny letouny řady Tu-16K-26 (Badger G) mohly kromě střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) používat též starší střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt). Součástí zbraňového systému letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) a Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) byly ale též střely typu KSR-11 (AS-5B Kelt). Letouny typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) a Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) mohly navíc působit v roli klasických bombardovacích strojů. Jako první z řad bojových útvarů VVS byl na letoun typu Tu-16K-26 (Badger G) přezbrojen 840. TBAP (těžký bombardovací letecký pluk). Personál zmíněného útvaru přitom přeškolením na tento typ prošel v roce 1969. První střelby letouny typu Tu-16K-26 (Badger G) ze stavu 840. TBAP uskutečnily v roce 1970. Na inventáři VVS a VMF se letouny řady Tu-16K-26 (Badger G) udržely až do počátku 90. let.

Verze:

Tu-16K-26 (Badger G) – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) vycházející z raketonosného letounu typu Tu-16K-11-16 (Badger G). Na tento model bylo po roce 1969 přestavěno, v prostorách leteckých opravárenských závodů, všech 15 exemplářů letounu typu Tu-16K-11-16 (Badger G), které vznikly konverzí letounů typu Tu-16KS (Badger B). Z tohoto důvodu se na dvířkách trupové pumovnice letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) nacházely „záplaty“ po výřezu výsuvné antény radiolokátoru typu Kobalt-1M a vstupu do kabiny operátora radaru. Z toho samého důvodu se zbraňový arsenál těchto letounů omezoval na řízené střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt), KSR-5 (AS-6A Kingfish) a KSR-11 (AS-5B Kelt). Letoun typu Tu-16K-26 (Badger G) měl prázdnou hmotnost 39 480 kg a max. vzletovou hmotnost 79 000 kg.

Tu-16KSR-2-5 (Badger G) – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) vycházející z raketonosného-bombardovacího letounu typu Tu-16KSR-2A (Badger G). Na tento model bylo přestavěno, v prostorách leteckých opravárenských závodů, celkem 110 exemplářů letounu typu Tu-16KSR-2 (Badger G) a Tu-16KSR-2A (Badger G). Součástí zbraňového systému letounu typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) se staly protizemní-protilodní řízené střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6A Kingfish) a neřízené pumy. Naproti tomu protiradiolokační řízené střely typu KSR-11 (AS-5B Kelt) letouny typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) používat nemohly. Letouny typu Tu-16KSR-2/KSR-2A (Badger G), ze kterých tyto stroje vycházely, totiž postrádaly instalaci lokátoru typu Rica. Součástí vybavení letounů typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) se ale stal ILS typu SP-50, který letouny typu Tu-16K-26 (Badger G) postrádaly. Naproti tomu tyto stroje nebyly vybaveny fotoaparáty. Většina z nich postrádala též instalaci bombardovacího zaměřovače typu OPB-112. Od letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) bylo přitom letouny typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) možné rozpoznat díky instalaci kanónu na pravoboku špice trupu a absenci příďové anténní soustavy lokátoru typu Rica mající podobu obráceného písmene „T“ a záplat po výřezu výsuvné antény radiolokátoru typu Kobalt-1M a vstupu do kabiny operátora radaru na dvířkách trupové pumovnice. Tento model mohl k bojovým misím vzlétat buďto s dvojicí střel v podvěsu nebo jednou střelou v podvěsu a nákladem pum o hmotnosti 4 t v trupové pumovnici nebo nákladem pum o hmotnosti 3 až 9 t v trupové pumovnici. Letoun typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) měl prázdnou hmotnost 41 020 kg a max. vzletovou hmotnost 79 000 kg.

Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) vycházející z raketonosného-bombardovacího letounu typu Tu-16KSR-2-11 (Badger G). Na tento model bylo přestavěno, v prostorách leteckých opravárenských závodů, celkem 125 exemplářů letounu typu Tu-16KSR-2-11 (Badger G). Součástí zbraňového systému letounu typu Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) se staly střely typu KSR-2 (AS-5A Kelt), KSR-5 (AS-6A Kingfish) a KSR-11 (AS-5B Kelt) a neřízené pumy. Zatímco od modelu Tu-16K-26 (Badger G) se letoun typu Tu-16KSR-2-11 (Badger G) odlišoval absencí záplat po výřezu výsuvné antény radiolokátoru typu Kobalt-1M a vstupu do kabiny operátora radaru na dvířkách trupové pumovnice, od letounu typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) jej bylo možné rozpoznat díky instalaci anténní soustavy lokátoru typu Rica mající podobu obráceného písmene „T“ na zasklené špici trupu a absenci příďového kanónu. Tento model mohl k bojovým misím vzlétat buďto s dvojicí střel v podvěsu nebo jednou střelou v podvěsu a nákladem pum o hmotnosti 4 t v trupové pumovnici nebo nákladem pum o hmotnosti 3 až 9 t v trupové pumovnici.

Tu-16K-26P (Badger G) – modifikace letounu typu Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) tvořící jednu z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-26P. Součástí zbraňového systému tohoto modelu se kromě protizemních-protilodních řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6A Kingfish), protiradiolokačních řízených střel typu KSR-11 (AS-5B Kelt) a neřízených pum staly též protiradiolokační řízené střely typu KSR-5P (AS-6B Kingfish). Závodní zkoušky prototyp tohoto modelu, který vznikl konverzí sériového Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G), se rozeběhly v létě roku 1967. Základem všech exemplářů nosiče Tu-16K-26P (Badger G) se staly operační Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) ze stavu VMF. viz. samostatný text

Tu-16K-26B (Badger G) – provedení letounu typu Tu-16K-26/KSR-2-5 (Badger G) určené pro útoky na pozemní cíle za pomoci velkého počtu konvenčních pum malých ráží (o hmotnosti 100 až 500 kg). Tento model mohl pumy přepravovat nejen uvnitř trupové pumovnice, ale i na křídelních závěsnících. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly, v prostorách leteckých opravárenských závodů, konverzí operačních Tu-16K-26 (Badger G) a Tu-16KSR-2-5 (Badger G). Prototyp tohoto modelu zkouškami prošel v roce 1970. viz. samostatný text

Tu-16K-26/KSR-2-5 (s rozšířeným obranným systémem) – provedení letounu typu Tu-16K-26/KSR-2-5 (Badger G) s instalací aktivního RL rušiče pro přední polosféru typu SPS-151D, SPS-152D nebo SPS-153D systému Siren-D a aktivního RL rušiče pro zadní polosféru typu SPS-151ŽK, SPS-152ŽK nebo SPS-153ŽK systému Siren-MD. Rušič typu Siren-D využíval tři antény, jednu přijímací a dvě vysílací. Instalace přijímací antény se přitom nacházela pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vystupoval z prosklené špice trupu. Vysílací antény byly zase umístěny uvnitř nevelkých oválných krytů, které byly uchyceny, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, přímo před lapači vzduchu pohonných jednotek. Instalace rušiče typu Siren-MD se nacházela uvnitř mohutného vřetenovitého krytu s výrazně zploštělými boky, který tvořil zakončení trupu. Zmíněný kontejner byl znám jako UChO a jeho instalace se neobešla bez demontáže ocasního obranného střeliště typu DK-7, výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-1 Argon (Bee Hind), pracoviště „ocasního“ střelce a zadní části překrytu pracoviště „ocasního“ střelce. Některé exempláře letounu typu Tu-16K-26/KSR-2-5 (Badger G) byly současně opatřeny aktivním rušičem typu SPS-5 Fasol. Zmíněný rušič přitom využíval jeden pár zkosených břitových antén, který byl uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku. Součástí vybavení některých letounů tohoto typu se kromě aktivních RL rušičů staly též výmetnice klamných IČ/RL cílů typu ASO-2I-Je7R. Ty byly přitom vestavěny do zadní části křídelních podvozkových gondol a břicha kontejneru typu UChO.

Tu-16K-26 (s radiolokátorem typu Berkut) – provedení letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) s instalací radiolokátoru typu Berkut (Wet Eye) na místo radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn). Zmíněný radiolokátor byl pro tento model převzat od protiponorkového letounu typu Il-38 (May), který nebyl ničím jiným, než modifikací čtyřmotorového turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18 (Coot). Protože měla anténa radaru typu Berkut (Wet Eye) větší rozměry, tako modifikované Tu-16K-26 (Badger G) byly opatřeny výrazně robustnějším břišním polokapkovitým dielektrickým krytem.  Instalaci radiolokátoru typu  Berkut (Wet Eye) obdrželo 14 letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) ze stavu Baltské flotily VMF.

Tu-16K-26 (Badger G mod) – provedení letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) s instalací radiolokátoru typu Rubín-1M (Short Horn) na místo radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn). Zmíněný radiolokátor měl delší detekční dosah (450 km vs 320 až 340 km) a vyšší rozlišení a využíval anténu s většími rozměry. Ta se nacházela pod znatelně robustnějším břišním polokapkovitým dielektrickým krytem. Instalace radaru typu Rubín-1M (Short Horn) byla přitom umístěna na pozici 3 150 l palivové nádrže č.3, která se nacházela pod střední částí křídla, přímo před trupovou pumovnicí. Břišní polokapkovitý kryt antény radiolokátoru takto modifikovaných Tu-16K-26 (Badger G) byl tedy umístěn přímo před dvířky trupové pumovnice a nikoliv pod špicí trupu. Vestavbě radaru typu Rubín-1M (Short Horn) pod podlahou kabiny navigátora totiž zamezovaly jeho značné rozměry. Proti instalaci zmíněného radaru na přídi ale hovořila též jeho značná hmotnost. Takto modifikované Tu-16K-26 (Badger G) ale postrádaly též, z hmotnostních důvodů, příďové střeliště typu NU-88 s pevným kanónem typu AM-23L3. Výřez po překrytu radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn), který se nacházel na břichu přední části trupu, byl u těchto strojů zakryt potahem. Instalací radaru typu Rubín-1M (Short Horn) byl po roce 1973 opatřen pouze nevelký počet letounů typu Tu-16K-26 (Badger G).

Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod) – provedení letounu typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G) s instalací radiolokátoru typu Rubín-1M (Short Horn) na místo radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn). Instalací radaru typu Rubín-1M (Short Horn) byl po roce 1973 opatřen pouze nevelký počet letounů typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G). Od letounů typu Tu-16K-26 (Badger G mod) bylo přitom letouny typu Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod) možné snadno rozpoznat díky absenci příďové anténní soustavy lokátoru typu Rica, která měla podobu obráceného písmene „T“.

Tu-16K-26PM (Badger G) – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) tvořící jednu z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-26PM. Součástí zmíněného raketového komplexu se přitom stala střela typu KSR-5B/M (AS-6A Kingfish), která nebyla ničím jiným, než modifikací střely typu KSR-5/-5N (AS-6A Kingfish) s instalací nové aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-KM a nového autopilota BSU-7M. Díky tomu bylo zmíněnou zbraň možné používat k útokům na pozemní cíle s menšími rozměry. Na model Tu-16K-26M (Badger G) byl na konci 70. let přestavěn pouze nevelký počet letounů typu Tu-16K-26 (Badger G).

Tu-16K-26N (Badger G mod) – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) tvořící jednu z komponent modifikované vzdušného raketového komplexu typu K-26N. Součástí zmíněného raketového komplexu se přitom stal radiolokátor typu Rubín-1M (Short Horn), jehož instalace se nacházela před prostorem trupové pumovnice, a střela typu KSR-5N (AS-6A Kingfish), která nebyla ničím jiným, než modifikací střely typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) s instalací nové aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-KN a nového autopilota typu APR-5N. Díky tomu zmíněná zbraň byla schopna se vyhýbat zorným polím radiolokátorů PVO letem v malé výšce. Střelu typu KSR-5N (AS-6A Kingfish) byly nicméně schopny odpalovat i standardní letouny typu Tu-16K-26 (Badger G). Ty ji ale mohly, na rozdíl od letounů typu Tu-16K-26N (Badger G mod), vypouštět pouze z velkých výšek. V tomto případě střela typu KSR-5N (AS-6A Kingfish) pod odpoutání od nosiče nejprve sestoupala na zadanou letovou hladinu a poté pokračovala v horizontálním letu směrem ke svému cíly. Na model Tu-16K-26N (Badger G mod) byl v průběhu 80. let upraven nevelký počet letounů typu Tu-16K-26 (Badger G), Tu-16K-26P (Badger G), Tu-16KSR-2-5 (Badger G) a Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G) ze stavu VMF.

Tu-16K-26-07 – modifikace letounu typu Tu-16K-26 (Badger G) s rozšířeným obranným systémem o aktivní RL rušič typu L007

Vyrobeno:  dva prototypy (Tu-16K-26 a Tu-16KSR-2-5) a 250 operačních strojů (15 Tu-16K-26, 125 Tu-16KSR-2-5-11 a 110 Tu-16KSR-2-5); Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-16K-11-16, Tu-16KSR-2-11, Tu-16KSR-2 a Tu-16KSR-2A.

Uživatelé:  pouze SSSR

Tu-16K-26

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Rubín-1KV (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu,  a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Rubín-1KV (Short Horn) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, navádění řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6A Kingfish) a navigaci. Zatímco město nebo velký plošný pozemní cíl je schopen detekovat na vzdálenost 320 až 340 km, rozměrný most na vzdálenost 250 až 280 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 200 až 220 km. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:  - zaměřovací: jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - průzkumné: - jeden topografický fotoaparát (jeho instalace se nachází přímo za šachtou příďového podvozku) a jeden panoramatický fotoaparát (jeho instalace se nachází za obdélníkovým okénkem umístěným na levém boku trupu, přímo nad šachtou příďového podvozku)

                  - pasivní lokátor typu Rica s dosahem 270 až 350 km. Toto zařízení slouží k vyhledávání pozemních a lodních radiolokačních stanic a navádění protiradiolokačních řízených střel typu KSR-11 (AS-5B Kelt) a využívá devět kruhových antén, které jsou uspořádány do tvaru obráceného písmene „T“ a jsou uchyceny k bohatě zasklené špici trupu s kabinou navigátora.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a aktivní RL rušič typu SPS-5 Fasol (jeden pár zkosených břitových antén uchycený k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku)

Výzbroj:   jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu, a dvě protilodní/protizemní řízené střely s aktivním RL navedením typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) či KSR-2 (AS-5A Kelt) nebo dvě okřídlené protiradiolokační řízené střely s pasivním RL navedením typu KSR-11 (AS-5B Kelt), přepravované na pylonech nacházejících se pod křídlem

* s dvojicí střel typu KSR-5 (AS-6A Kingfish) v podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018