Tupolev Tu-16Je (‘Badger H’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu Tu-16(ZA) (Badger A) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  primárně krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO) a palubních radiolokátorů stíhacích letounů; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci konvenčních pum

Odlišnosti od letounu Tu-16(ZA) (Badger A):

- instalace válcovité přetlakové kapsule s kabinou operátora REB stanice typu SPS-1/-2 v zadní části trupové pumovnice. Vstup do kabiny operátora se nachází na břichu trupu a je opatřen jednodílnými výklopnými (směrem dopředu ven) dvířky. Zmíněná dvířka zároveň slouží k nouzovému opuštění kabiny za pomoci vystřelovací sedačky. Naproti tomu stropní nouzový výstup je určen k opuštění kabiny při přistání na břichu.

- instalace aktivního RL rušiče typu SPS-1, SPS-2 nebo SPS-2K Pion. Antény zmíněných rušičů se nacházejí pod dvěma nevelkými tandemově uspořádanými břišními polokapkovitými dielektrickými kryty. Zatímco ten přední se nachází před prostorem trupové pumovnice, na úrovni kořenů náběžné hrany křídla, ten zadní je umístěn přímo mezi vstupem do kabiny operátora a břišní obrannou střeleckou věží.

- instalace dvou výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 uvnitř střední části trupové pumovnice, přímo před přetlakovou kapsulí s kabinou operátora. Do přední části trupové pumovnice tohoto modelu lze pak umístit náklad pum. Později však zbývající prostor v trupové pumovnici tohoto modelu vyplnily další výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 spolu se dvěma výmetnicemi klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3.

Historie:  Prvními sériově vyráběnými speciály pro vedení radioelektronického boje (REB) na bázi podzvukového dvoumotorového proudového středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) se staly letouny typu Tu-16SPS a Tu-16 Jolka. Zatímco letoun typu Tu-16SPS k rušení radiolokačních stanic protivníka využíval poněkud nepraktický manuálně obsluhovaný aktivní RL rušič typu SPS-1 nebo SPS-2, letoun typu Tu-16 Jolka byl vybaven baterií výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1. Následující REB speciál na bázi letounu typu Tu-16 (Badger A), který se dočkal sériové výroby, vešel ve známost jako Tu-16Je (Badger H) a byl vybaven jak aktivním RL rušičem, tak i výmetnicemi klamných cílů. Zmíněný speciál tedy kombinoval schopnost vedení aktivního REB letounu typu Tu-16SPS se schopností vedení pasivního REB letounu typu Tu-16 Jolka. Speciál typu Tu-16Je (Badger H) vznikl v celkovém počtu 89-ti exemplářů. Zatímco 38 z nich bylo postaveno, v průběhu roku 1957, na lince na lince závodu č.22 z Kazaně, zbylých 51 sériových Tu-16Je (Badger H) vzniklo, v letech 1957 až 1959, v prostorách závodu č.1 z Kujbyševa, z toho 4 v roce 1957, 34 v roce 1958 a 13 v roce 1959. Součástí vybavení všech exemplářů tohoto modelu byl systém pro doplňování paliva za letu, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A tanker). Speciály typu Tu-16Je (Badger H) se staly součástí výzbroje VVS i VMF.

Verze:

Tu-16Je (Badger H) – základní výše popsaná modifikace letounu typu Tu-16Je (Badger H)

Tu-16JeR – modifikace letounu typu Tu-16Je (Badger H) s instalací stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-1 na místo aktivního RL rušiče typu SPS-2. V souvislosti s náhradou REB stanice typu SPS-2 ELINT stanicí typu SRS-1 z břicha trupu zmizel přední polokapkovitý kryt a současně na hřbetu trupu, přímo před nouzovým výstupem kabiny operátora, a na břichu trupu, přímo před zadním poloapkovitým krytem, přibylo po jedné přímé břitové anténě.

Tu-16Je (s rozšířeným obranným systémem) – provedení letounu typu Tu-16Je (Badger H) s instalací aktivního RL rušiče pro přední polosféru typu SPS-151D, SPS-152D nebo SPS-153D systému Siren-D a (nebo) aktivního RL rušiče pro zadní polosféru typu SPS-151ŽK, SPS-152ŽK nebo SPS-153ŽK systému Siren-MD. Rušič typu Siren-D využíval tři antény, jednu přijímací a dvě vysílací. Instalace přijímací antény se přitom nacházela pod nevelkým náprstkovitým krytem, který vystupoval z prosklené špice trupu. Vysílací antény byly zase umístěny uvnitř nevelkých oválných krytů, které byly uchyceny, za pomoci krátkých pylonů, k okrajům břicha trupu, přímo před lapači vzduchu pohonných jednotek. U některých exemplářů tohoto modelu se ale instalace pylonů s kryty vysílacích antén rušiče typu Siren-D nacházela na bocích přední části trupu, přímo za okénky kabiny navigátora. Instalace rušiče typu Siren-MD byla umístěna uvnitř mohutného vřetenovitého krytu s výrazně zploštělými boky, který tvořil zakončení trupu. Zmíněný kontejner byl znám jako UChO a jeho instalace se neobešla bez demontáže ocasního obranného střeliště typu DK-7, výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-1 Argon (Bee Hind), pracoviště „ocasního“ střelce a zadní části překrytu pracoviště „ocasního“ střelce. Některé exempláře letounu typu Tu-16Je (Badger H) byly současně opatřeny aktivním rušičem typu SPS-5 Fasol a (nebo) Modulacija. Zatímco rušič typu SPS-5 využíval jeden pár zkosených břitových antén, který byl uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku, instalace zkosených prutových antén rušiče typu Modulacija se nacházela po stranách břicha střední části trupu, na úrovni polokapkovitého krytu zadní antény REB stanice typu SPS-2. Součástí vybavení některých letounů tohoto typu se kromě aktivních RL rušičů staly též výmetnice klamných IČ/RL cílů typu ASO-2I-Je7R. Ty byly přitom vestavěny do zadní části křídelních podvozkových gondol a břicha kontejneru typu UChO.

Vyrobeno:  89 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Tu-16Je

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, operátor stanice SPS-1/-2, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - REB: aktivní RL rušič typu SPS-1, SPS-2 nebo SPS-2K Pion (dva nevelké polokapkovité kryty nacházející se na břichu trupu, po jednom na úrovni kořene náběžné hrany křídla a mezi vstupem do kabiny operátora a břišní obrannou střeleckou věží) a dvě výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 (jejich instalace se nachází uvnitř trupové pumovnice). Později byly do trupové pumovnice tohoto modelu vestavěny další výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 spolu s dvojicí výmetnic klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP)

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu. Po předchozí demontáži výmetnic klamných cílů tento model může v trupové pumovnici přepravovat náklad neřízených pum.

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018