Tupolev Tu-16 (Tu-89)

Typ:  taktická průzkumná-bombardovací modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-81) (Bosun)

Určení:  primárně zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových cílů, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku; sekundárně ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Tu-14 (Tu-81) (Bosun):  

- instalace dvou palivových nádrží s celkovým objemem 3 300 l a jednoho fotoaparátu typu AFA-33/20  nebo (v konfiguraci pro noční snímkování) kazet typu KD-2 či KD-3 s 16-ti zábleskovými pumami typu FOTAB-50-35 či FOTAB-100 nebo shodným počtem osvětlovacích pum typu SAB-100-55 či SAB-100-75 uvnitř trupové pumovnice. Instalace fotoaparátu typu AFA-33/20 se přitom nachází v zadní části pumovnice, přímo za palivovými nádržemi. Alternativně může trupová pumovnice tohoto modelu sloužit k přepravě nákladu pum o celkové hmotnosti 1 000 až 3 000 kg.

- instalace dvou fotoaparátů pro denní snímkování typu AFA-33/100, AFA-33/75 nebo AFA-33/50 nebo dvou fotoaparátů pro noční snímkování typu NAFA-3s v přetlakovém přístrojovém oddělení, které se nachází přímo za trupovou pumovnicí

- instalace jednoho fotoaparátu typu AFA-33/75 nebo AFA-33/50 v zadní části trupu, přímo za zadní přetlakovou přepážkou přetlakového přístrojového oddělení

- instalace tří tandemově uspořádaných hranatých průzorů s elektricky ovládanými „okenicemi“ na břichu zadní části trupu, přímo za dvířky trupové pumovnice

- instalace zařízení, které snímá obrazovku radiolokátoru

- instalace magnetofonu typu MAG-9. Za pomoci tohoto zařízení je pořizován hlasový záznam vizuálního pozorování posádky.

Historie:  Dne 10. června 1950 byla OKB A.N. Tupoleva pověřena vývojem průzkumné modifikace dvoumotorového proudového frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-81) (Bosun). Požadovaný průzkumný speciál vešel ve známost pod továrním označením Tu-89 a služebním označením Tu-16, které předtím nesla průzkumná modifikace neúspěšného třímotorového proudového frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12], a dle zadání měl mít rychlost 860 až 890 km/h, dostup 12 000 m a dolet 3 500 až 4 800 km. Základem prototypu průzkumného speciálu typu Tu-16 (Tu-89) se přitom měl stát sériový Tu-14 (Bosun) z produkce závodu č.39 z Irkutska. Práce na projektu tohoto modelu byly zahájeny ve druhé polovině července téhož roku. Úvodní projekt letounu typu Tu-16 (Tu-89) byl dokončen a VVS představen dne 25. září 1950. Technologická 1:1 maketa tohoto stroje byla maketní komisí schválena dne 9. ledna 1951. Průzkumný speciál typu Tu-16 (Tu-89) se od bombardovacího letounu typu Tu-14 (Bosun) odlišoval pouze instalací dvou palivových nádrží a jednoho fotoaparátu pro denní snímkování (nebo kazet se zábleskovými či osvětlovacími pumami) uvnitř trupové pumovnice a čtyř fotoaparátů pro denní snímkování (nebo dvou fotoaparátů pro noční snímkování) za trupovou pumovnicí. Po předchozím vyjmutí přídavných palivových nádrží (a fotoaparátu) pumovnice tohoto stroje mohla sloužit ke svému původnímu účelu, tedy k přepravě pum. Letoun typu Tu-16 (Tu-89) tedy v případě potřeby mohl plnit též úkoly bombardovacího letounu typu Tu-14 (Bosun), z něhož vycházel. Základem prototypu tohoto modelu se stal druhý sériový Tu-14 (Bosun) (v.č. 39102) z produkce irkutského závodu č.39. Práce na prototypu průzkumného speciálu typu Tu-16 (Tu-89) se rozeběhly, v prostorách Tupolevova experimentálního závodu č.156, v říjnu roku 1950. Na zkušební leteckou základnu Žukovskyl byl tento stroj přepraven dne 3. února 1951. Do oblak se prototyp letounu typu Tu-16 (Tu-89) poprvé vydal dne 23. března toho samého roku. V průběhu závodních zkoušek, které byly završeny v květnu roku 1951, tento stroj vykonal pouhých 5 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 4 h a 24 min. Závodní zkoušky letounu typu Tu-16 (Tu-89) bylo možné považovat za úspěšné Z hlediska letových výkonů totiž tento stroj za výchozím bombardovacím letounem typu Tu-14 (Bosun) zaostával jen zanedbatelně. Kladně byla přitom hodnocena též činnost instalovaného fotoprůzkumného vybavení v celém rozsahu letových rychlostí a letových výšek. I přesto prototyp letounu typu Tu-16 (Tu-89) ke státním zkouškám nebyl předán. Základním frontovým bombardérem VVS se totiž mezitím stal konkurenční letoun typu Il-28 (Beagle), a tak VVS nakonec dalo přednost paralelně vyvíjené průzkumné modifikaci právě tohoto stroje, která vešla ve známost jako Il-28R (Beagle). Po zastavení programu Tu-16 (Tu-89) byl jediný prototyp tohoto stroje využíván v roli vzdušné zkušebny. Zmíněný stroj přitom nejprve, mezi 24. dubnem a 15. červencem roku 1951, vykonal 12 zkušebních letů zaměřených na vývoj techniky nouzového opuštění příďové kabiny navigátora bez použití vystřelovací sedačky. Do listopadu roku 1951 prototyp letounu typu Tu-16 (Tu-89) vykonal v Žukovském dalších 20 zkušebních letů. Poté nějakou dobu sloužil k testování různého vybavení. Označení Tu-16 bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro podzvukový dvoumotorový proudový středně těžký strategický bombardovací letoun nesoucí tovární označení Tu-88.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí druhého sériového Tu-14)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-6SP (jeho instalace se nachází za plochým břišním okénkem kabiny navigátora), jeden střelecký kolimátor typu PKI (jeho instalace se nachází v pilotní kabině) a jeden střelecký zaměřovač typu PSK-81 (jeho instalace se nachází v záďové kabině s pracovištěm střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33/20, instalovaný v zadní části trupové pumovnice, dva fotoaparáty pro denní snímkování typu AFA-33/100, AFA-33/75 nebo AFA-33/50, instalované v přetlakovém přístrojovém oddělení nacházejícím se za trupovou pumovnicí, a jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33/75 nebo AFA-33/50, instalovaný za přetlakovým přístrojovým oddělením nebo (v konfiguraci pro noční snímkování) dva fotoaparáty pro noční snímkování typu NAFA-3s, instalované v přetlakovém přístrojovém oddělení nacházejícím se za trupovou pumovnicí

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M

Výzbroj:    dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 85 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny téhož typu se zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu KDU-81, a (v bombardovací konfiguraci) náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 000 kg až 3 000 kg pum, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice. V konfiguraci pro denní snímkování se uvnitř trupové pumovnice tohoto modelu nacházejí dvě přídavné palivové nádrže spolu s jedním fotoaparátem typu AFA-33/20, zatímco v konfiguraci pro noční snímkování jsou zde umístěny kazety s 16-ti zábleskovými pumami typu FOTAB-50-35 či FOTAB-100 nebo shodným počtem osvětlovacích pum typu SAB-100-55 či SAB-100-75.

poslední úpravy provedeny dne: 5.9.2017