Tupolev Tu-16 Ciklon-N

Typ:  speciální výzkumná meteorologická modifikace středně těžkého strategického raketonosného letounu typu Tu-16K-26 (Badger G mod)

Určení:  výzkum oblačnosti, bouřek, srážek a termodynamických a elektrických vlastností atmosféry za pomoci bezkontaktních metod měření a provádění umělé iniciace srážek (rozprašováním speciálních chemikálií do bouřkových oblak)

Odlišnosti modelu Tu-16 Ciklon-N od letounu Tu-16K-26 (Badger G mod):

- absence výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind). V této souvislosti vřetenovitý kontejner, který se nachází přímo nad překrytem pracoviště zadního střelce, přišel o koncový polokulovitý dielektrický kryt. Naproti tomu instalace radiolokátoru typu Rubín-1M (Short Horn) pod rozměrným polokapkovitým krytem, který se nachází před dvířky trupové pumovnice zůstala zachována.

- absence hlavňové výzbroje a kompletní břišní dálkově ovládané střelecké věže typu DT-N7S

- absence ofenzivní výzbroje raketové výzbroje. Křídelní „raketové“ závěsníky typu BD-352 přitom zůstaly zachovány. Na ty se u tohoto umisťují meteorologické pumy (pumy naplněné chemikáliemi určenými k umělé iniciaci srážek) nebo kontejnery typu K-76(L) či KMGU-1 (modifikovaná kontejnerová puma) s chemikáliemi určenými k umělé iniciaci srážek.

- instalace výmetnic typu KDS-155 s meteopatronami typu PV-50, které obsahují chemikálie určené k umělé iniciaci srážek, uvnitř trupové pumovnice. Alternativně lze do trupové pumovnice tohoto modelu umístit meteorologické pumy.

- instalace pracovišť dvou meteorologů na pozici pracoviště navigátora/operátora a zadního střelce

- instalace dvou tandemově uspořádaných hranatých krytů na hřbetu trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace zařízení pro měření síly elektrického pole

- instalace radiostanic typu R-802V a R-802GM na místo radiostanic typu 1RSB-70M a RSIU-3M

- instalace radiovýškoměru typu RV-18Ž

- instalace filmové kamery typu AKS-2

- instalace dalšího přistávacího světlometu typu FR-100

- instalace palubního oscilografu typu K-10-51 a K-20-22

Historie:  Od poloviny 70. let se v SSSR začala k výzkumu oblačnosti, bouřek a srážek používat ve velkém též radiolokační technika. Tato technika totiž specializovaným meteorologickým výzkumným letounům umožňuje sledovat děje probíhající uvnitř bouřkových oblak, aniž by musely skrz ně prolétat. Takový průlet bouřkovými oblaky nejenže zanáší nepřesnosti do měření, neboť vede ke změnám tvaru a struktury zkoumaných oblak, a navíc vždy představuje velmi nebezpečnou operaci, kuli turbulencím a hrozbě zásahu bleskem. Sovětský program zaměřený na studium bouřkových oblak za pomoci radiolokátorů vešel ve známost jako Ciklon a dal za vznik hned několika vzdušným meteorologickým laboratořím, An-12BPC Ciklon, Il-18D Ciklon, Tu-16 Ciklon-N a Tu-104A Ciklon. Základem zmíněných letounů se přitom staly dva čtyřmotorové turbovrtulové transportní letouny typu An-12BP (Cub), jeden čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18D (Coot), dva dvoumotorové proudové raketonosné-bombardovací letouny typu Tu-16K-26 (Badger G mod) a jeden dvoumotorový proudový dopravní letoun typu Tu-104A (Camel A). Provozovatelem všech šesti výše uvedených speciálů se stala Centrální meteorologická observatoř (CAO), divize Státního výboru pro hydrometeorologii a monitorování životního prostředí (Goskomgidromet). Na programu Ciklon se ale podílely též dva speciálně upravené vzdušné tankery typu Tu-16N (Badger A). Posláním těchto dvou konkrétních strojů se přitom stalo umělé iniciování srážek za využití speciální chemikálie (suchý led). Speciál typu Tu-16 Ciklon-N vzešel ze zadání ze dne 4. dubna 1976. Přestavba dvou raketonosných-bombardovacích letounů typu Tu-16K-26 (Badger G) na tento speciál byla přitom zmíněným výnosem svěřena leteckému opravárenskému závodu (ARZ) č.20 VMF z Puškina. K tomu měl zmíněný závod využít dokumenty zpracované OKB A.N. Tupoleva. Tupolevova OKB měla přitom zmíněné dokumenty ARZ č.20 předat nejpozději ve čtvrtém čtvrtletí roku 1976. Termín odevzdání obou exemplářů speciálu typu Tu-16 Ciklon-N ke zkouškám byl tím samým výnosem stanoven na třetí čtvrtletí roku 1977. Konverzí na speciál typu Tu-16 Ciklon-N prošly letouny Tu-16K-26 (Badger G mod) nebo Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod) ze stavu VMF. Zmíněné letouny pocházely z produkce závodu č.22 z Kazaně a měly výrobní čísla 6203203 a 6203208. První exemplář speciálu typu Tu-16 Ciklon-N brány závodu ARZ č.20 opustil v říjnu roku 1977. Druhý exemplář tohoto speciálu byl dokončen krátce nato. Oba zmíněné speciály obdržely civilní registraci (CCCP-42355 a CCCP-42484) a standardní zbarvení Aeroflotu té doby. Na bocích přídě trupu těchto strojů se nacházely nápisy „Tu-“ a loga programu Ciklon. Předávací proces speciálů typu Tu-16 Ciklon-N GNIKI VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) a CAO se nakonec zatáhl, kuli průtahům s dodávkami plánovaného speciálního vybavení, z listopadu roku 1977 až do dubna roku 1978. Zkouškami oba exempláře speciálu typu Tu-16 Ciklon-N prošly mezi srpnem roku 1978 a dubnem roku 1980. Přestože šlo o civilní stroje, jejich provozovatelem bylo VVS, resp. GNIKI VVS. Domovským letištěm obou exemplářů speciálu typu Tu-16 Ciklon-N se stala letecká základna Čkalovsk. Z něho pak podnikaly výzkumné lety nad evropskou částí Ruska a nad územím Ukrajiny.  Speciály typu Tu-16 Ciklon-N byly přitom poprvé využity již v roce 1980, a to pro rozhánění oblačnosti v okolí Moskvy, kde se právě tehdy konaly Olympijské hry. V létě roku 1986 byl jeden z nich (CCCP-42484) použit k monitorování následků havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Přitom byl ale značně kontaminován radiací. Pokus o jeho dekontaminaci, který byl učiněn v dubnu roku 1987 na letecké základně Belaja Cerkov, byl ale zcela neúspěšný. Po dvou týdnech marného snažení o dekontaminaci byl proto s definitivní platností vyřazen z provozu a odstaven. Později, v roce 1995, skončil v železném šrotu. Naproti tomu první exemplář speciálu typu Tu-16 Ciklon-N (CCCP-42355) byl mezitím, zástavbou nového vybavení, modernizován na model Tu-16 Ciklon-NM.

Verze:

Tu-16 Ciklon-N – první výše popsaná modifikace letounu typu Tu-16 Ciklon-N. Oba dva exempláře tohoto modelu vznikly v roce 1977 konverzí letounů typu Tu-16K-26 (Badger G mod) nebo Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod) ze stavu VMF.

Tu-16 Ciklon-NM – pokročilá modifikace letounu typu Tu-16 Ciklon-N s instalací nového palubního vybavení. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prvního exempláře letounu typu Tu-16 Ciklon-N a do oblak se poprvé vydal v roce 1991. viz. samostatný text

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí operačních Tu-16K-26 nebo Tu-16KSR-2-5)

Uživatelé:  SSSR

Tu-16 Ciklon-N

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a dva meteorologové

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 520 kp       

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Rubín-1M (Short Horn) s vyhledávacím dosahem 450 km, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu střední části trupu, přímo před dvířky trupové pumovnice

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018