Typ:  speciální pozorovací modifikace vládního salónního speciálu typu Tu-154M Salon (Careless B)

Určení:  primárně provádění inspekčních pozorovacích letů v rámci mezinárodního programu „Open Skies“

Odlišnosti modelu od letounu Tu-154M Salon (Careless B):

- instalace tří fotoaparátů typu Zeiss Jena LKM 2015, jednoho panoramatického fotoaparátu typu A84 ruské značky Zenit a tří videokamer typu Zeiss VOS-60 uvnitř předního zavazadlového úložného prostoru, který se nachází mezi šachtou příďového podvozku a centroplánem. Na břichu trupu tohoto modelu, v oblasti před křídlem, se proto nacházejí průzory, které jsou opatřeny odsuvnými ochrannými dvířky

- instalace pracovních konzol čtyř operátorů značky Dornier a sedadel pro 30 osob v zadním osobním oddělení, které se nachází za zadním vstupním vestibulem. V předním osobním oddělení, které je umístěno mezi předním a zadním vstupním vestibulem, se nachází malý konferenční salonek.

Historie:  Přestože Američané s programem vzájemného vzdušného pozorování a snímkování přišli již v roce 1955, kuli obstrukcím ze strany sovětského vedení nakonec obdržel zelenou až krátce po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Do zmíněného programu, který vešel ve známost pod názvem „Open Skies“ (otevřené nebe), se přitom podpisem smlouvy ze dne 24. března 1992 zapojilo hned 27 států NATO a bývalého východního bloku. Nyní se na programu „Open Skies“ podílí již více než 30 zemí. Posláním zmíněného programu, který Ruská vláda ratifikovala v květnu roku 2001, se stalo především prohloubení vzájemné důvěry v oblasti vojenských aktivit. Podpisem výše uvedené smlouvy přitom každá z participujících zemí získala oprávnění podniknout určitý počet inspekčních letů nad územím zemí zapojených do programu „Open Skies“ za účelem monitorování aktivit na vojenských základnách. Zpočátku byly pro pozorovací mise „Open Skies“ používány letouny vybavené pouze klasickými fotoaparáty, které pořizovaly záznam na černobílý film. Aby se zabránilo tomu, že bude takový inspekční let zneužit pro špionážní účely, součástí posádky „Open Skies“ speciálů se staly též komisaři americké organizace OSIA (On-Site Inspection Agenci) a komisaři hostující země. Za základ prvního „Open Skies“ pozorovacího speciálu německé Luftwaffe, který vešel ve známost jako Tu-154M-ON, byl v roce 1994 zvolen středně těžký třímotorový dopravní letoun Tu-154M Salon (11+02 / v.č. 89A813) sovětské výroby, a to ne náhodou. Právě pro tento stroj totiž hovořila vysoká provozní spolehlivost a velký dolet, který činil 6 600 km. Luftwaffe přitom letoun Tu-154M Salon (11+02) získalo, spolu s dalším letounem toho samého typu (11+01 / v.č. 89A799), díky sloučení SRN s NDR, k němuž došlo dne 3. října 1990. Předtím, od roku 1989, oba zmíněné stroje, provozovala 44. dopravní letka „Arthur Pieck“ východoněmeckých vzdušných sil, a to ze základny Marxwalde, nacházející se poblíž Berlína. Východoněmecké vzdušné síly přitom oba letouny typu Tu-154M Salon (Careless B) používaly k přepravě nejvyšších státních představitelů a dalších VIP osob. Po sloučení NDR se SRN byl letoun Tu-154M Salon (11+02 / DDR-SFB), spolu s letounem Tu-154M Salon (11+01 / DDR-SFA), přidělen 65. dopravní letce Luftwaffe, která operovala z té samé základny, ale přejmenované na Neuhardenburg. Návrhem speciálního vybavení pro speciál typu Tu-154M-ON byla pověřena firma Dornier Luftfahrt Gmbh. Přestavbu letounu Tu-154M Salon (11+02) na speciál typu Tu-154M-ON dostala na starost společnost Elbe Flugzeugwerke GmbH, která sídlila na drážďanském letišti Klotzche a byla součástí koncernu DASA (Daimler-Benz Aerospace). Přestavba letounu Tu-154M Salon (11+02) na speciál typu Tu-154M-ON spočívala v zástavbě průzkumného vybavení v podobě tří fotoaparátů, jednoho panoramatického fotoaparátu a tří videokamer do předního podpalubního zavazadlového úložného prostoru a pracovišť čtyř operátorů do zadního osobního oddělení a byla završena v dubnu roku 1995. Letové a certifikační zkoušky jediného exempláře speciálu typu Tu-154M-ON byly realizovány ve středisku DASA/MBB z Manchingu. Luftwaffe tento stroj slavnostně převzalo dne 19. dubna 1995. Svůj veřejný debut si jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-ON odbyl na berlínské výstavě ILA’96, která se konala v květnu roku 1996. První nasazení tohoto stroje proběhlo nad územím Polska a Ruska a bylo úspěšné. V roce 1998 měl jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-ON projít modernizačním programem, v rámci kterého měl obdržet instalaci radiolokátoru s bočním vyzařováním typu RONSAR ruské značky Kulon, systému nočního vidění domácí značky Dornier a IČ čidla typu AN/AAD-5 americký značky Pacific Sierra Research (se zorným polem 120° a rozlišením 50 cm). Obsluhu speciálního vybavení takto modifikovaného jediného exempláře speciálu typu Tu-154M-ON mělo obstarávat pět operátorů. Zmíněný modernizační program ale nakonec nebyl realizován. Dne 13. září 1997 se totiž jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-ON při letu nad vodami Atlantiku, přibližně 120 km od Namíbie, srazil s transportním letounem typu C-141 Stratolifter ze stavu 305. AMW USAF. Přitom byl zcela zničen. Krátce nato byly zahájeny práce na přestavbě druhého letounu typu Tu-154M Salon (Careless B) Luftwaffe (11+01) na pozorovací speciál typu Tu-154M-ON. Zmíněná konverze ale nakonec nebyla dokončena. Krátce nato, v roce 1999, totiž padlo rozhodnutí o úplném ukončení provozu letounů typu Tu-154M (Careless B) u Luftwaffe. Následně byl letoun Tu-154M Salon (11+01) odstaven v Drážďanech. Krátce nato, dne 21. února 2000, byl přelétnut do leteckého opravárenského závodu nacházejícího se na moskevském letišti Vnukovo. Zde pak prošel konverzí do civilního standardu za účelem odprodeje.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-154M Salon)

Uživatelé:  SRN

Posádka:    ?

Pohon:       tři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-154 s max. tahem po 10 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-154, instalovaný ve špici trupu

Vybavení:   tři fotoaparáty typu Zeiss Jena LKM 2015 (s ohniskovou vzdáleností 152 mm, zorným polem 90° a rozlišením 30 cm), jeden panoramatický fotoaparát typu A84 (s ohniskovou vzdáleností 300 mm, zorný polem 20° x 143° a rozlišením 30 cm) a tři videokamery typu Zeiss VOS-60 (s rozlišením 6,0 Mpx a zorným polem 60°), instalované uvnitř předního zavazadlového úložného prostoru, který se nachází mezi šachtou příďového podvozku a centroplánem

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017