Tupolev Tu-14T (‘Bosun’)

Typ:  námořní torpédo-minonosná modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-81) (Bosun)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových a hladinových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-14 (Tu-81) (Bosun):  

- modifikovaná trupová pumovnice. Uvnitř trupové pumovnice tohoto modelu se nachází instalace torpédového závěsníku.

- instalace torpédového zaměřovače typu PTN-50 za pozměněným plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora-bombometčíka

- modifikovaný palivový systém. Palivové nádrže tohoto modelu mají samosvorný potah, tedy vyjma palivových nádrží první skupiny. Palivové nádrže tohoto stroje byly navíc přeplňovány inertním plynem.

- instalace silnější pancéřové ochrany kabin posádky

- zesílená konstrukce draku instalací zesílených žeber trupu č.13, č.20, č.23 a č.27, zesílených snímatelných náběžných hran křídla, zesíleného předního podélníku křídla a zesíleného předního podélníku VOP

- rozšířené vybavení o havarijní radiostanici typu AVRA-45 a ruční kameru typu KS-50. Za pomoci posledně uvedeného zařízení posádka tohoto modelu pořizuje záznam výsledku torpédového útoku.

- instalace odmrazovacího systému lapačů vzduchu pohonných jednotek

- instalace vystřelovací sedačky v kabině navigátora (u modelu Tu-14 měl k dispozici vystřelovací sedačku pouze pilot a radista-střelec)

- instalace silnějších generátorů elektrické energie typu GSR-12000 (na místo elektrogenerátorů typu GSR-9000)

Historie:  Protože dvoumotorový proudový podzvukový frontový bombardovací letoun typu Tu-14 (Tu-81) (Bosun), který nebyl ničím jiným, než derivátem třímotorového podzvukového frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12], vznikl v době, kdy již naplno běžela sériová výroba shodně koncipovaného frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) z dílny S.V. Iljušna, který měl navíc před tímto strojem výrazně navrch v rychlosti (o 57 km/h), dostupu (o 1 300 m), stoupavosti (ta byla prakticky jednou taková) a vzletových a přistávacích charakteristikách, Tupolev jej následně nabídnul VMF jako torpédonosný a minonosný stroj. Jelikož se letky torpédonosných a minonosných letounů VMF tehdy musely stále ještě plně spoléhat na obstarožní pístové stroje, neboť proudové bombardéry typu Il-28 (Beagle) byly přednostně dodávány bojovým útvarům VVS, tato Tupolevova iniciativa se nakonec setkala s oficiální podporou. Do prací na projektu torpédo-minonosné modifikace frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Bosun), která vešla ve známost pod továrním označením Tu-81T a služebním označením Tu-14T, se konstrukční tým A.N. Tupoleva pustil v létě roku 1950. Technologická 1:1 maketa tohoto modelu byla maketní komisí přezkoumána dne 19. června toho samého roku. Základem prvního prototypu torpédo-minonosného speciálu typu Tu-14T (Bosun) se stal první sériový Tu-14 (Bosun) (v.č.39101) z produkce závodu č.39 z Irkutska. Přestavbou na prototyp námořního speciálu typu Tu-14T (Bosun) přitom letoun Tu-14 (v.č. 39101) prošel mezi listopadem a prosincem roku 1950 v prostorách Tupolevova experimentálního závodu č.156. V rámci přestavby na prototyp torpédo-minonosného speciálu typu Tu-14T (Bosun) tento stroj mimo jiné obdržel instalaci zesílených žeber trupu č.19 a č.23. Ta totiž nesla torpédový závěsník. Závodní zkoušky prototypu Tu-14T (v.č.39101) byly realizovány v Žukovském. Závodní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 12. prosince 1950 a byly završeny dnem 15. ledna 1951. Krátce nato, 19. dne toho samého měsíce, byl prototyp Tu-14T (v.č.39101) předán ke zkouškám státním. Protože se torpédo-minonosný speciál typu Tu-14T (Bosun) od výchozího bombardovacího letounu typu Tu-14 (Bosun) lišil prakticky pouze vybavením, státní zkoušky tohoto modelu se omezily na prověření činnosti zbraňového systému. Zkrácené státní zkoušky prototypu Tu-14T (v.č.39101) byly zpočátku realizovány u námořního zkušebního institutu LII-15 z Feodosije (Krym). Později tento stroj v rámci státních zkoušek vzlétal též z nedaleké letecké základny VMF. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek prototypu Tu-14T (v.č.39101) byla podepsána dne 4. srpna 1951 a obsahovala doporučující stanovisko pro přijetí do výzbroje VMF. Etalonem pro sériový model se ale stal až prototyp druhý, který vznikl konverzí letounu Tu-14 (v.č.390601). Do konstrukce druhého prototypu letounu typu Tu-14T (Bosun) byly vneseny změny, které vznesl budoucí provozovatel tohoto stroje za chodu zkoušek prototypu prvního. Zmíněný stroj konkrétně obdržel instalaci zesílené pancéřové ochrany, vystřelovací sedačky v kabině navigátora, zesílených žeber trupu č.20 a č.27, zesílené snímatelné náběžné hrany křídla, zesíleného předního podélníku křídla, zesíleného předního podélníku VOP, odmrazovacího systému lapačů vzduchu pohonných jednotek a silnějšího generátoru elektrické energie typu GSR-12000 (na místo typu GSR-9000). Palivové nádrže druhého prototypu letounu typu Tu-14T (Bosun) měly samosvorný potah, tedy vyjma palivových nádrží první skupiny. Palivové nádrže tohoto stroje byly navíc přeplňovány inertním plynem. Zkouškami u námořního zkušebního institutu NII-15 prototyp Tu-14T (v.č. 390601) úspěšně prošel mezi zářím a prosincem roku 1952. Rize bombardovací model Tu-14 (Bosun) torpédo-minonosný speciál typu Tu-14T (Bosun) na lince závodu č.39 z Irkutska nahradil na podzimu roku 1952. Ve výrobním programu zmíněného podniku se tento stroj udržel do poloviny roku 1953. Armádními zkouškami torpédo-minonosný speciál typu Tu-14T (Bosun) úspěšně prošel mezi 23. červencem a 22. prosincem roku 1952 u Černomořské flotily VMF. Armádních zkoušek se přitom zúčastnilo celkem devět sériových strojů (v.č. 2900709, 2900804, 2900805, 2900807, 2900809, 2900904, 2900905 a 2900907). Po završení armádních zkoušek byly zmíněné letouny předány námořnímu výcvikovému centru z Nikolajeva.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových Tu-14) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-6SP (jeho instalace se nachází za plochým břišním okénkem kabiny navigátora), jeden torpédový zaměřovač typu PTN-50 (jeho instalace se nachází za plochým břišním okénkem kabiny navigátora), jeden střelecký kolimátor typu PKI (jeho instalace se nachází v pilotní kabině) a jeden střelecký zaměřovač typu PSK-81 (jeho instalace se nachází v záďové kabině s pracovištěm střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33/75, dva fotoaparáty pro denní snímkování typu AFA-BA/40 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-3s/50, instalovaný za zadní přetlakovou přepážkou přetlakového přístrojového oddělení

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 85 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny téhož typu se zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu KDU-81, a náklad protiponorkových torpéd nebo námořních min do celkové hmotnosti 1 000 až 3 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice (1 torpédo typu RAT-52, 1 torpédo typu 45-36MAN, 1 torpédo typu 45-36MAV, 1 torpédo typu 45-56NT, 1 torpédo typu 45-56VT, 4 námořní miny typu AMD-500 o hmotnosti 550 kg, 1 námořní mina typu AMD-2M o hmotnosti 1 100 kg nebo 1 námořní mina typu AMD-1000 o hmotnosti 1 120 kg)

poslední úpravy provedeny dne: 5.9.2017