Tupolev Tu-142MZ (‘Bear F mod.4’)

Typ:  pokročilá modifikace námořního hlídkového a protiponorkového letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-142M (Bear F mod.3):

- instalace vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-N na místo vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-K

- instalace radiohydroakustického systému typu Zarečje na místo radiohydroakustického systému typu Kajra-P. Zmíněný systém spolupracuje jak s novými akustickými bójemi typu RGB-16, RGB-26 a RGB-36, tak i akustickými akustickými bójemi starších radiohydroakustických systémů typu Berkut-95 a Koršun-K letounů typu Tu-142 (Bear F) a Tu-142M (Bear F mod.3).

- rozšířená škála protiponorkové výzbroje o torpédo typu UMGT-1 a raketové torpédo typu APR-2

- instalace motorů typu NK-12MP, které mají vyšší životnost a nižší spotřebu paliva, na místo motorů typu NK-12MV

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-12 v „předkýlu“ svislé ocasní plochy

- absence mohutných polokapkovitých průzorů nacházejících se na bocích zádě trupu, přímo pod vodorovnou ocasní plochou

- instalace střelecké obranné věže typu UKU-9K-502 s dvojicí pohyblivých dvouhlavňových 23 mm kanónů typu GŠ-23 na zádi trupu na místo střelecké věže typu DK-12 s dvojicí pohyblivých jednohlavňových 23 mm kanónů typu AM-23

- instalace obranného komplexu typu Sajany-M. Jeho součástí se stal výstražný RL systém typu SPO-15 (L006) Berjoza, výstražný IČ systém typu L083 Mak-UT, aktivní RL rušič typu SPS-171/-172 (L103Ž/L104Ž) Geraň-1DE/-2DU a výmetnice klamných IČ/RL cílů typu APP-50. Instalaci komplexu typu Sajany-M obdržely též některé letouny typu Tu-142M operující ze základny Kiplerovo (díky tomu zmíněné stroje mají identický vzhled jako letouny typu Tu-142MZ).

- instalace vystouplého krytu kabelového vedení obranného komplexu na levoboku trupu. Zmíněný kryt začíná před pilotní kabinou a končí na úrovni kořene SOP.

- instalace náprstkovitého dielektrického krytu antény aktivního RL rušiče na prosklené špici trupu

- instalace štíhlého polokapkovitého krytu obranného systému na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Zatímco do čela zmíněného krytu je vetknut dielektrický panel, k jeho břichu je uchycena jedna břitová anténa a přední polokulovitý senzor výstražného IČ systému typu L083 Mak-UT.

- instalace zadního polokulovitého senzoru výstražného IČ systému typu L083 Mak-UT na hřbetu zadní části trupu, přímo před SOP

- instalace třech párů drobných polokapkovitých dielektrických krytů antén obranného komplexu na bocích trupu, po jednom za příďovým krytem povětrnostního radiolokátoru, před náběžnou hranou křídla a před ocasní střeleckou věží

- instalace jednoho plochého polokapkovitého dielektrického krytu antény obranného komplexu na břichu zadní části trupu, přímo pod VOP.

- instalace jednoho páru podlouhlých pylonů s drobnými vřetenovitými kryty antén aktivního RL rušiče po stranách břicha zadní části trupu, přímo před ocasní střeleckou věží

- instalace osmi výmetnic tří 50 mm klamných IČ/RL cílů na břichu pravé i levé vnitřní křídelní gondoly, přímo za hlavním podvozkem

Historie:  Protože bylo vyhledávací a zaměřovací komplex protiponorkového letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3), který vešel ve známost jako Koršun-K, možné považovat za morálně zastaralou techniku už v době, kdy se vývoj tohoto stroje ještě nacházel ve stádiu letových zkoušek, dne 4. ledna 1977 byla OKB A.N. Tupoleva pověřena vývojem jeho pokročilé modifikace. Požadovaná modifikace letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) vešla ve známost jako Tu-142MZ (Bear F mod.4) a počítala s protiponorkovým komplexem typu Koršun-N (Koršun-KN-N). Zmíněný komplex dokázal vyhledávat ponorková plavidla plavicí se ve hloubkách do 800 m při stavu moře 5 a jeho součástí se stal radiohydroakustický systém typu Zarečje, který vzešel z výnosu ze dne 2. října 1977. Systém typu Zarečje přitom spolupracoval nejen s novými akustickými bójemi typu RGB-16 (nástupce bójí typu RGB-15 a RGB-75), RGB-26 (nástupce nepříliš úspěšné bóje typu RGB-25) a RGB-36, ale i s akustickými bójemi starších radiohydroakustických systémů typu Berkut-95 a Koršun-K letounů typu Tu-142 (Bear F) a Tu-142M (Bear F mod.3). Kromě nového protiponorkového komplexu letoun typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) obdržel též novou protiponorkovou výzbroj, modifikované motory s vyšší životností a nižší spotřebou paliva a pomocnou palubní energetickou jednotku. Změnami prošla i obranná výzbroj a vybavení. Dle zadání se měly letové zkoušky prvního prototypu letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4), který vznikl konverzí letounu Tu-142M (v.č. 42172), rozeběhnout ve druhým čtvrtletí roku 1982. Nakonec se ale tento stroj od vzletové dráhy poprvé odlepil až na počátku roku 1985. Důvodem tohoto zpoždění se kromě průtahů s vývojem plánovaného protiponorkového vybavení staly též dodatečné změny v zadání ze strany VMF. Konkrétně přitom šlo o požadavek na začlenění pokročilého obranného komplexu typu Sajany, který se sestával z výstražného RL systému, výstražného IČ systému, aktivního RL rušiče a výmetnic klamných cílů, a protilodní řízené střely typu Ch-35 (AS-20 Kayak) s aktivním RL navedením a dosahem 130 km. První etapa státních zkoušek letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) se ale musela obejít bez obranného komplexu typu Sajany i protilodní ŘS typu Ch-35 (AS-20 Kayak). Zmíněná střela se nakonec součástí zbraňového systému letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) nikdy nestala. V rámci první etapy státních zkoušek, která se rozeběhla v dubnu roku 1985, prototyp Tu-142MZ (v.č. 42172) vykonal 71 letů s celkovou délkou trvání 310 hodin. Součástí první etapy státních zkoušek se staly též přepady jaderných ponorek, které se plavily ve vodách Černého, Barentsova a Ochotského moře. Jelikož měl protiponorkový komplex typu Koršun-N dvojnásobnou efektivitu při vyhledávání ponorek s tichým pohonem v porovnání s komplexem typu Koršun-K letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3), v příslušné závěrečné zprávě, která byla podepsána v srpnu roku 1986, letoun typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) obdržel kladné celkové hodnocení. Větší kritiku sklidila pouze akustická bóje typu RGB-26. Kladným hodnocením byla završena i druhá etapa státních zkoušek, která se rozeběhla dne 13. listopadem 1987 a byla završena dnem 30. listopadem 1988. Radiohydroakustický systém typu Zarečje letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) totiž v porovnání s radiohydroakustickým systémem typu Kajra-P letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) dokázal zpracovávat větší objem více detailních informací. Najednou přitom dokázal přijímat a zpracovávat informace od osmi bójí typu RGB-16 a současně stanovovat pozici cíle. Kromě toho instalace zmíněného systému sebou přinesla pokles spotřeby akustických bójí o 50 % a vyšší pravděpodobnost zásahu sledovaného cíle torpédem (až o 20%). To vše přitom letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) zajistilo 2 x až 2,5 x vyšší bojovou efektivitu v porovnání s letounem typu Tu-142M (Bear F mod.3). Produkce letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) se rozeběhla v roce 1988. Ve výrobním programu závodu č.86 z Taganrogu se tento poslední sériově vyráběný model z řady Tu-95/-142 (Bear) udržel až do roku 1994. Do výzbroje VMF byl letoun typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) formálně zařazen v roce 1993. Provozovatelem těchto strojů se stal 310. OPLAP DD (samostatný protiponorkový letecký pluk velkého dosahu) Tichooceánské flotily s domovskou základnou Kamennyj Ručej, která se nachází na Dálném východě. Svůj veřejný debut si letoun typu Tu-142MZ (Bear F mod.4) odbyl na MosAeroShow 92, která se konala v srpnu roce 1992. Ve výzbroji VMF se tento model nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, navigátor/zbraňový operátor, dva operátoři hydroakustické stanice, operátor obranného systému, radista, palubní mechanik a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MP s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Koršun (Wet Eye II) s kruhovým výhledem, instalovaný pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Koršun (Wet Eye II) slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) je určen k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:  - zaměřovací: bombardovací zaměřovač typu NKBP-7 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a střelecký zaměřovač typu PS-153 (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - vyhledávací: radiohydroakustický systém typu Zarečje. Zmíněný systém spolupracuje s nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-16 s hmotností 9,5 kg, nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-26 s hmotností 13,9 kg a směrovými pasivními/aktivními akustickými bójemi typu RGB-36 s hmotností 58 kg (a akustickými bójemi starších radiohydroakustických systémů typu Berkut-95 a Koršun-K). Ty jsou přitom přepravovány uvnitř zadní (a popř. i přední) trupové pumovnice.

                   - systém pro hydrologický průzkum typu Nerčinsk. Zmíněný systém slouží k měření rychlosti zvuku ve velkých hloubkách a sestává se ze dvou telemetrických bójí typu RTR-91, přijímače typu Istra a dešifrovací/záznamové aparatury.

                  - detektor magnetických anomálií typu MMS-106 Ladoga. Štíhlý žihadlovitý kryt tohoto zařízení vybíhá z vrcholu odtokové hrany SOP.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a obranný komplex typu Sajany-M sestávající se z výstražného RL systému typu SPO-15 (L006) Berjoza, výstražného IČ protiraketového systému typu L083 Mak-UT (dva nevelké polokulovité kryty instalované po jednom na břichu příďového „podbradku“ a na hřbetu trupu, v oblasti před SOP), aktivního RL rušiče typu SPS-171/-172 (L103Ž/L104Ž) Geraň-1DU/-2DU (po jedné anténě uvnitř náprstkovitého krytu vystupujícího z prosklené špice trupu a uvnitř dvou vřetenovitých krytů uchycených, za pomoci nízkých pylonů, k břichu ocasní části trupu) a výmetnic tří 50 mm klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (po osmi na břichu zadní části obou vnitřních křídelních gondol, přímo za šachtami hlavního podvozku)

Výzbroj:    ocasní střelecká věž typu UKU-9K-502 s dvojící pohyblivých dvouhlavňových 23 mm kanónů typu GŠ-23 se zásobou 2 x 600 nábojů a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 395 až 9 000 kg, přepravovaná v přední zbraňové šachtě - torpéda typu UMTG-2, raketová torpéda typu APR-2 a APR-3 a hlubinné nálože typu PLAB-250-100 a KAB-250PL

Poslední úpravy provedeny dne: 28.6.2017