Tupolev Tu-142ME (‘Bear F mod.3’) / Tu-142MK-E

Typ:  exportní modifikace námořního hlídkového a protiponorkového letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-142M (Bear F mod.3):

- instalace exportní modifikace vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-K, známé jako Koršun-K-E

- absence rozměrných polokapkovitých průzorů na bocích zádě trupu, přímo pod VOP

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje

Historie:  V polovině 80. let se Indické námořnictvo v přímé reakci na vzrůstající aktivity pákistánského námořnictva rozhodlo doplnit tehdejší flotilu pěti protiponorkových letounů typu Il-38 (May A) modernějšími a výkonnějšími protiponorkovými letouny typu Tu-142M (Bear F mod.3). Na konci roku 1985 si přitom objednalo osm těchto strojů (IN-311 až -318). Zmíněné letouny byly postaveny v letech 1987 až 1988 závodem č.86 z Taganrogu a byly dokončeny v exportní verzi, která vešla ve známost pod továrním označením Tu-142MK-E a služebním označením Tu-142ME. Od standardního Tu-142M (Bear F mod.3) se přitom tento model odlišoval zejména instalací exportní modifikace vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-K. Zmíněný komplex vešel ve známost jako Koršun-K-E a dle sovětských tradic měl degradované schopnosti. Kromě toho exportní Tu-142ME (Bear F mod.3) postrádal instalaci rozměrných polokapkovitých průzorů na bocích ocasní části trupu. První čtyři indické posádky byly na tento typ přeškoleny mezi květnem a srpnem roku 1987 ve výcvikovém centru v litevské Rize. Provozovatelem všech osmi letounů typu Tu-142ME (Bear F mod.3) se stala reaktivovaná INAS (Indian Navy Air Squadron) 312 Albatross. Zmíněná letka byla reaktivována dne 16. dubna 1988 a zpočátku operovala ze základny Hansa, která se nachází v Dabolimu, v provincii Goa. Na té samé základně přitom bázovala též INAS 315 s letouny typu Il-38 (May A). První tři letouny typu Tu-142ME (Bear F mod.3) (IN-311 až -313) sem dorazily, z ukrajinského Simferopolu, dne 30. března 1988. Přitom urazily vzdálenost 7 000 km a ve vzduchu strávily 9,5 hodin. Dne 13. dubna toho samého roku se flotila „indických“ Tu-142ME (Bear F mod.3) rozrostla o další dva stroje (IN-314 a -315). Další dva tyto stroje (IN-316 a -317) byly na leteckou základnu Hansa přelétnuty dne 16. srpna 1988. Poslední objednaný Tu-142ME (Bear F mod.3) (IN-318) zde přistál dne 20. října toho samého roku. Posláním letounů typu Tu-142ME (Bear F mod.3) INAS 312 se staly dlouhotrvající hlídkové a průzkumné lety. Na jaře roku 1992 byla zmíněná letka přesunuta na tehdy novou leteckou základnu Rajali, která se nachází u Arakkonamu. Její letouny typu Tu-142ME (Bear F mod.3) ale nadále operovaly z letecké základny Hansa, neboť se zde nacházela údržbářská dílna. Později Indické námořnictvo údajně zahájilo jednání ohledně možnosti dodávky dalších šesti až osmi těchto strojů z nadbytků VMF. Dne 1. října 2002 byly ale dva z pěti letounů typu Il-38 (May A) Indického námořnictva zničeny při vzájemné srážce, a tak se na pořad dne dostalo doplnění této ztráty nikoliv pořízení nových letounů typu Tu-142 (Bear F). Protože na počátku nového tisíciletí bylo speciální palubní vybavení letounu typu Tu-142ME (Bear F mod.3) již možné považovat za morálně zastaralé, v listopadu roku 2003 si Indické námořnictvo objednalo modernizaci těchto strojů. Zmíněný modernizační program měl být vystavěn na zástavbě pátracího-útočného komplexu typu Sea Dragon a měl dát za vznik modelu Tu-142MSD. Dopracováním na standard Tu-142MSD mělo přitom všech osm indických Tu-142ME (Bear F mod.3) projít v průběhu 2,5 let v prostorách závodu TMZD z Taganrogu. Protože se ale Indickému námořnictvu zdála být cena stanovená Rosoboronexportem příliš vysoká a navíc nebylo s výkony komplexu typu Sea Dragon, na jehož zástavbě byl vystavěn též mezitím zahájený modernizační program letounů typu Il-38 (May A) ze stavu INAS 315, spokojeno, následně kontrakt na modernizaci letounů typu Tu-142ME (Bear F mod.3) zrušilo. V únoru roku 2004 Indické námořnictvo opět vyslovilo zájem o modernizaci svých Tu-142ME (Bear F mod.3), ale za využití systémů izraelské výroby. Ruská strana nicméně účast na modernizačním programu vystavěném na instalaci izraelských výrobků striktně odmítla. Následně proto Indické námořnictvo oslovilo přímo izraelskou společnost Elbit Systems. Modernizační program z dílny zmíněné společnosti byl přitom vystavěn na náhradě radaru typu Koršun (Wet Eye II) sovětské výroby radarem typu EL/M-2022A a instalaci ESM/ELINT systému typu AES-210 izraelské značky Elbit. Ten byl však později nahrazen ESM/ELINT systémem typu HOMI indické značky DRDO. Jako první byl takto modernizován, na počátku roku 2004, letoun Tu-142ME (IN 315). Zmíněným modernizačním programem prošly nejméně čtyři letouny typu Tu-142ME (Bear F mod.3). Takto modernizované Tu-142ME (Bear F mod.3) byly přitom schopny nejen vyhledávat, sledovat a ničit ponorková plavidla a vyhledávat a sledovat hladinová plavidla, ale i provádět radiotechnický průzkum, předávat údaje o zjištěných cílech hladinovým plavidlům a působit v roli vzdušné retranslační stanice. Od standardních Tu-142ME (Bear F mod.3) bylo přitom modernizované stroje možné snadno rozpoznat zejména díky instalaci polokapkovitého krytu VHF/UHF antén pod špicí trupu. V roce 2004 bylo oznámeno, že budou všechny tyto stroje vyřazeny a nahrazeny nějakým typem západní výroby. Nástupcem letounu typu Tu-142ME (Bear F mod.3) se nakonec stal letoun typu Boeing P-8I Poseidon, který není ničím jiným, než modifikací dvoumotorového proudového dopravního letounu typu Boeing 737-800. Dne 9. ledna 2009 si Indické námořnictvo objednalo celkem osm těchto strojů (s opcí na další čtyři). První z nich přitom převzalo v prosinci roku 2012. Poslední tři letouny typu Tu-142ME (Bear F mod.3) Indické námořnictvo vyřadilo dne 29. března 2017.

Verze:  -

Vyrobeno:  osm sériových strojů

Uživatelé:  Indie

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, navigátor/zbraňový operátor, dva operátoři hydroakustické stanice, radista, palubní mechanik a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Koršun (Wet Eye II) s kruhovým výhledem, instalovaný pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Koršun (Wet Eye II) slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) je určen k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:  - zaměřovací: bombardovací zaměřovač typu NKBP-7 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - protiponorkové: - radiohydroakustický komplex typu Kajra-P

                   - detektor magnetických anomálií typu MMS-106 Ladoga. Štíhlý žihadlovitý kryt tohoto zařízení vybíhá z vrcholu odtokové hrany SOP.

Výzbroj:     ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 395 až 9 000 kg, přepravovaná v přední zbraňové šachtě – tři raketová torpéda typu APR-3E nebo nákladu 100 kg či 250 kg hlubinných pum

Poslední úpravy provedeny dne: 28.6.2017