Tupolev Tu-142M (‘Bear F mod.3’) / Tu-142MK

Typ:  pokročilá modifikace námořního hlídkového a protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F mod.2)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-142 (Bear F mod.2):

- instalace vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-K na místo vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Berkut-95. Součástí komplexu typu Koršun-K se stal číslicový počítač typu Argon-15, taktický indikační systém s dvojicí displejů (hlavní a záložní), radiolokátor typu Koršun (Wet Eye II) a radiohydroakustický systém typu Kajra-P, který spolupracuje jak s novými akustickými bójemi typu RGB-75 (Chick Egg), RGB-15, RGB-25 a RGB-55A, tak i akustickými bójemi staršího komplexu typu Berkut-95 v podobě typu RGB-1 (Snipe Egg 1), RGB-2 (Snipe Egg 2) a RGB-3 (Snipe Egg 3).

- instalace letového-navigačního komplexu typu NPK-142M na místo letového-navigačního komplexu typu NPK-142. Součástí komplexu typu NPK-142M se stal navigační systém typu Bort-142 a autopilot typu AP-15PS.

- instalace komunikačního komplexu typu Strela-142M na místo komunikačního komplexu typu Strela-142. Součástí komplexu typu Strela-142M se staly dvě krátkovlnné radiostanice typu R-857G, jedna krátkovlnná radiostanice typu R-866, dvě VKV radiostanice typu R-832M a datalink.

- instalace radaru typu Koršun (Wet Eye II) na místo radaru typu Berkut (Wet Eye I) pod nezměněným rozměrným břišním polokapkovitým krytem nacházejícím se přímo před hlavní zbraňovou šachtou

- instalace detektoru magnetických anomálií (MAD) typu MMS-106 Ladoga uvnitř štíhlého žihadlovitého dielektrického krytu, který „vyčnívá“ (pod mírným sklonem směrem nahoru) z odtokové hrany svislé ocasní plochy (SOP), v oblasti nad směrovým kormidlem. Detektor MAD typu Ladoga není součástí komplexu typu Koršun-K.

- absence podlouhlých štíhlých vřetenovitých krytů ESM systému typu Lira nacházejících se na koncích vodorovné ocasní plochy (VOP)

- větší vnitřní zásoba paliva (o 3 000 kg)

- modifikovaná zadní trupová pumovnice. Zadní trupová pumovnice tohoto modelu má přibližně dvojnásobnou délku. Díky tomu lze do ní kromě nákladu akustických bójí umístit též kazetu s malými vysoce explozivními pumami (ESS) typu MGAB-OZ, MGAB-LZ nebo MGAB-SZ, které zastávají funkci zdroje zvukového signálu při pátrání po ponorkách plavících se ve velkých hloubkách za pomoci akustických bójí typu RGB-15.

- instalace systému pro hydrologický průzkum typu Nerčinsk. Zmíněný systém slouží k měření rychlosti zvuku ve velkých hloubkách a sestává se ze dvou telemetrických bójí typu RTR-91, přijímače typu Istra a dešifrovací/záznamové aparatury.

- instalace výstražného radiolokačního systému typu SPO-10 Sirena-3M na místo výstražného radiolokačního systému SPO-3 Sirena-3

Historie:  Vyhledávací a zaměřovací komplex typu Berkut-95 dálkového protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F), který byl do výzbroje VMF oficiálně zařazen dne 14. prosince 1972, se neobešel bez nedostatků. Asi největším terčem kritiky se stal malý detekční dosah. Toto bylo přitom důsledkem toho, že nová generace amerických ponorek měla velmi tichý chod. Z tohoto důvodu bylo k jejich detekci zapotřebí naklást velké množství akustických bójí typu RGB-1 (Snipe Egg 1), což bylo velmi nákladné. Přímou reakcí na nedostatky zmíněného komplexu stal vyhledávací a zaměřovací komplex typu Koršun-K. Součástí komplexu typu Koršun-K se přitom mimo jiné staly akustické bóje typu RGB-15, které zachytávaly odraz akustického signálu od kýlu ponorky vyvozený malými vysoce explozivními pumami (ESS) řady MGAB. První výzkumy na toto téma byly realizovány již v letech 1961 až 1962, a to v rámci NIR (vědecko-výzkumné práce) Jel. Další výzkumný program na téma použití ESS k detekci ponorek obdržel kód Udar a byl uskutečněn v roce 1965. Modifikace letounu typu Tu-142 (Bear F) s instalací komplexu typu Koršun-K vešla ve známost pod továrním označením Tu-142MK a služebním označením Tu-142M a její vývoj byl oficiálně objednán dne 14. ledna 1969, tj. krátce po zahájení letových zkoušek prototypů tohoto derivátu průzkumného letounu typu Tu-95RC (Bear D) vycházejícího ze strategického bombardéru typu Tu-95M (Bear A). Takticko-technické zadání k letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) bylo schváleno dne 20. března toho samého roku. Dle zmíněného zadání měly být prototypy letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) ke zkouškám předány nejpozději v roce 1972. Součástí vybavení tohoto modelu se přitom kromě komplexu typu Koršun-K stal též detektor MAD typu MMS-106 Ladoga, systém pro hydrologický průzkum typu Nerčinsk, nový letový-navigační komplex typu NPK-142M, nový komunikační komplex typu Strela-142M a nová protiponorková výzbroj. První dva prototypy letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) vznikly konverzí prvních dvou sériových Tu-142 (Bear F mod.2) z produkce závodu č.86 z Taganrogu (v.č 4243 a 4244). První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 4. listopadu 1975, tedy se značným zpožděním proti zadání. Ten samý rok se do zkušebního programu zapojil též prototyp třetí (v.č. 4264). Na první etapě státních zkoušek se podílely všechny tři prototypy. V rámci první etapy státních zkoušek prototypy letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) dohromady vykonaly, ke dni 23. října 1977, 236 letů s celkovou délkou trvání 869 hodin a 18 minut. Závěrečná zpráva z první etapy státních zkoušek byla podepsána dne 27. prosince toho samého roku. Po ukončení první etapy státních zkoušek všechny tři prototypy letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) prošly úpravami. V průběhu druhé etapy státních zkoušek zmíněné stroje vykonaly, mezi 22. dubnem a 27. říjnem roku 1978, dalších 136 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 645 hodin a 41 minut. První prototyp v průběhu státních zkoušek působil ze zkušební letecké základny VMF Feodosie, která se nachází na poloostrově Krym, a byl využíván k testování činnosti celého protiponorkového komplexu typu Koršun-K. Za pomoci prototypu druhého, který operoval ze zkušební letecké základny Žukovskyj, byla kromě letových výkonů ověřována též činnost letového-navigačního komplexu typu NPK-142M. Prototyp třetí vzlétal z různých základen, včetně letecké základny Sleezevo nacházející se a Kamčatce, a zastával roli vzdušné zkušebny detektoru MAD, výmetnic ESS a dalšího palubního vybavení. Do výzbroje VMF byl letoun typu Tu-142M (Bear F mod.3) oficiálně zařazen výnosem ze dne 19. listopadu 1980, a to i přesto, že měl protiponorkový komplex typu Koršun-K mnoho nedostatků. Činnost zmíněného komplexu totiž tehdy stále ještě sužovaly potíže se spolehlivostí. Z 31-ti komponent komplexu typu Koršun-K požadavkům technického zadání vyhovovalo jen sedm komponent, které navíc nepatřily mezi ty klíčové. Kromě toho zmíněný komplex neměl mnoho předností před protiponorkovým komplexem typu Berkut-95 letounu typu Tu-142 (Bear F). Aby toho nebylo málo, tak jej již tehdy bylo možné považovat za morálně zastaralou techniku. Sériová výroba letounu typu Tu-142M (Bear F mod.3) se s oficiální zelenou setkala někdy okolo dubna a května roku 1977, tedy ještě před završením první etapy státních zkoušek. Svého předchůdce v podobě letounu typu Tu-142 (Bear F mod.2) tento model ve výrobním programu závodu č.86 z Taganrogu nahradil v roce 1978. V průběhu prvních tří let brány taganrogského závodu č.86 opustilo 25 sériových Tu-142M (Bear F mod.3) z toho 8 v roce 1978, 8 v roce 1979 a 9 v roce 1980. V roce 1988 tento model ve výrobním programu zmíněného podniku nahradil odvozený model Tu-142MZ (Bear F mod.4), který se vyznačoval zejména instalací pokročilejšího vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-N a pokročilého obranného komplexu typu Sajany-M. Z hlediska letových parametrů se letoun typu Tu-142M (Bear F mod.3) od letounu typu Tu-142 (Bear F mod.2) mírně odlišoval. Přestože měl větší zásobu paliva (o 3 000 kg), doletem a vytrvalostí jej nikterak nepřekonával. Toto byl přitom důsledek vyšší vzletové hmotnosti a většího aerodynamického odporu. Provozovatelem letounů typu Tu-142M (Bear F mod.3) se stal 76. OPLAP DD (samostatný protiponorkový letecký pluk velkého dosahu) Severní flotily s domovskou základnou Kipelovo. První čtyři letouny tohoto typu přitom zmíněný pluk formálně převzal v září roku 1978. Ve výzbroji VMF se letoun typu Tu-142M (Bear F mod.3) nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy (všechny vznikly konverzí sériových Tu-142) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, navigátor/zbraňový operátor, dva operátoři hydroakustické stanice, radista, palubní mechanik a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Koršun (Wet Eye II) s kruhovým výhledem, instalovaný pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Koršun (Wet Eye II) slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) je určen k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: bombardovací zaměřovač typu NKBP-7 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                    - protiponorkové: - radiohydroakustický systém typu Kajra-P. Zmíněný systém spolupracuje s  nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-75 (Chick Egg) s hmotností 9,5 kg, nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-15 s hmotností 9,5 kg a dobou chodu 2 h, pasivními akustickými bójemi typu RGB-25 s hmotností 45 kg a dobou chodu 40 min a aktivními akustickými bójemi typu RGB-55A s hmotností 55 kg a min detekčním dosahem 5 km (a akustickými bójemi staršího radiohydroakustického systému typu Berkut-95) a malými vysoce explozivními pumami (ESS) typu MGAB-OZ s náloží o hmotnosti 600 nebo 800 g, MGAB-LZ s lineární náloží o hmotnosti 100 g a MGAB-SZ se spirálovitou náloží o hmotnosti 200 kg. Akustické bóje jsou přepravovány uvnitř zadní (a popř. i přední) trupové pumovnice. Kontejner umístěný v zadní trupové pumovnici pojme až 240 ESS. Detonaci ESS lze přitom nastavit na hloubku 40 m, 150 m nebo 400 m. V pátrací-útočné variantě se uvnitř trupových pumovnic tohoto modelu kromě tří torpéd nachází 66 akustických bóji typu RGB-75 (Chick Egg), 44 akustických bóji typu RGB-15, 10 akustických bóji typu RGB-25 a 10 akustických bóji typu RGB-55A. Zatímco bóje typu RGB-75 (Chick Egg) a RGB-15 slouží k detekci ponorek, za pomoci bójí typu RGB-25 a RGB-55A je prováděna identifikace detekovaných ponorek a sledování jejich pohybu. Bóje typu RGB-15 jsou přitom často shazovány spolu s ESS, které zastávají roli zdroje zvukového signálu při pátrání po ponorkách plavících se ve velkých hloubkách.

                  - systém pro hydrologický průzkum typu Nerčinsk. Zmíněný systém slouží k měření rychlosti zvuku ve velkých hloubkách a sestává se ze dvou telemetrických bójí typu RTR-91, přijímače typu Istra a dešifrovací/záznamové aparatury.

                  - detektor magnetických anomálií typu MMS-106 Ladoga. Štíhlý žihadlovitý kryt tohoto zařízení vybíhá z vrcholu odtokové hrany SOP.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M

Výzbroj:    ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 395 až 9 000 kg, přepravovaná v přední zbraňové šachtě – protiponorková torpéda typu AT-1/-1M a AT-2/-2M, protiponorková raketová torpéda typu APR-1 a hlubinné nálože typu PLAB-250-100

Poslední úpravy provedeny dne: 28.6.2017