Tupolev Tu-142 (‘Bear F mod.2’) / Tu-142M

Typ:  pokročilá modifikace námořního hlídkového a protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F mod.1)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-142 (Bear F mod.1):

- modifikovaná přední část trupu. Přední část trupu tohoto modelu má mírně větší délku (0,30 m) v oblasti přední přetlakové kabiny a mírně větší výšku a šířku v oblasti za čelními okénky pilotního prostoru. Tento zásah do konstrukce přitom umožnil zvětšit vnitřní objem přední přetlakové kabiny posádky.

- modifikované zasklení pilotního prostoru

- instalace pohodlnějších sedadel se sklopitelnými opěradly v přední přetlakové kabině

Historie:  Protože v průběhu prvních let provozu námořního průzkumného letounu typu Tu-95RC (Bear D) vyšlo najevo, že přední přetlaková kabina posádky tohoto derivátu strategického bombardéru typu Tu-95M (Bear A) poskytuje nedostatečný komfort pro podnikání dlouhotrvajících hlídkových letů nad vodami moří a oceánů, v roce 1969 byl konstrukční tým A.N. Tupoleva pověřen některými úpravami kabiny posádky odvozeného protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F). Mise tohoto stroje totiž měly mít rovněž charakter dlouhotrvajících hlídkových letů. VMF konkrétně požadovalo zvětšení délky kabiny a náhradu stávajících sedaček pohodlnějšími sedačkami se stavitelným opěradlem. Připomínky byly ale vzneseny též k překrytu kabiny, neboť neposkytoval vyhovující výhled při vzletu a přistání. Konstrukční tým A.N. Tupoleva proto u 18. exempláře letounu typu Tu-142 (v.č. 4242) prodloužil trup v oblasti přední přetlakové kabiny o 0,30 m a zároveň zvětšil šířku a výšku hřbetu v oblasti za čelními okénky pilotního prostoru. Změn doznalo též zasklení pilotního prostoru. Současně původní sedadla posádky v přední přetlakové kabině nahradil pohodlnějšími sedadly se sklopitelnými opěradly. Naproti tomu vybavení zůstalo prakticky bez změn. Letoun Tu-142 (v.č. 4242) brány závodu č.18 z Kujbyševa opustil v roce 1972 jako vůbec poslední letoun tohoto typu. Poté byla produkce protiponorkového speciálu typu Tu-142 (Bear F) přesunuta do prostor závodu č.86 z Taganrogu, aby se výrobní kapacity kujbyševského závodu č.18 uvolnily pro dopravní letoun typu Tu-154 (Careless). V Taganrogu bylo postaveno, v letech 1974 až 1977, dalších 22 takto modifikovaných Tu-142 (Bear F), z toho 2 v roce 1974, 7 v roce 1975, 7 v roce 1976 a 6 v roce 1977. Zmíněné letouny přitom nesly tovární označení Tu-142M. VMF ale tyto stroje provozovalo pod nezměněným označením Tu-142 a označení Tu-142M používalo až pro následující výrobní model, který se vyznačoval instalací pokročilejšího vyhledávacího a zaměřovacího komplexu typu Koršun-K.

Verze:  -

Vyrobeno:  23 exemplářů

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, navigátor/zbraňový operátor, dva operátoři hydroakustické stanice, radista, palubní mechanik a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Berkut (Wet Eye I) s kruhovým výhledem, instalovaný pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Berkut (Wet Eye I) má dosah 280 km a slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) je určen k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: bombardovací zaměřovač typu NKBP-7 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - protiponorkové: radiohydroakustický komplex typu Berkut-95. Tento komplex spolupracuje s nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-1 (Snipe Egg 1) s hmotností 14,2 kg, detekčním dosahem 1,7 až 4 km, vysílacím dosahem 40 až 60 km a dobou chodu 2,5 až 3 h, směrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-2 (Snipe Egg 2) s hmotností 40 kg a dobou chodu 25 až 40 min a aktivními/pasivními akustickými bójemi typu RGB-3* (Snipe Egg 3) s hmotností 185 kg, dosahem 1 až 1,5 km v pasivním režimu, resp. 2 km v aktivním režimu, a dobou chodu 5 min v aktivním režimu. Ty jsou přitom přepravovány uvnitř zadní (a popř. i přední) trupové pumovnice. V pátrací-útočné variantě se uvnitř trupových pumovnic tohoto modelu kromě tří torpéd nachází 176 akustických bóji typu RGB-1 (Snipe Egg 1), 10 akustických bóji typu RGB-2 (Snipe Egg 2) a 3 akustické bóje typu RGB-3 (Snipe Egg 3).

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3

Výzbroj:    ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 395 až 9 000 kg, přepravovaná v přední zbraňové šachtě – protiponorková torpéda typu AT-1/-1M a AT-2/-2M, protiponorková raketová torpéda typu APR-1 a hlubinné nálože typu PLAB-250-100

* akustické bóje typu RGB-3 (Snipe Egg 3) nakonec nebyly, kuli značné ceně a nízké spolehlivosti, používány

Poslední úpravy provedeny dne: 28.6.2017