Typ:  pokročilá modifikace námořního hlídkového a protiponorkového letounu typu Tu-142 (Bear F)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-142 (Bear F):

- instalace lehčího hlavního podvozku z dopravního letounu Tu-114 (Cleat), který je opatřen vozíky se čtyřmi 1 500 x 500 mm koly typu KT-106 uspořádanými po dvou do dvou řad. Naproti tomu vozíky hlavních podvozků modelu Tu-142 (Bear F) byly osazeny 12-ti koly s rozměry 1 100 x 330 mm uspořádanými po čtyřech do tří řad. Tento zásah do konstrukce hlavních podvozků přitom umožnil znatelně zmenšit průřez zadních částí vnitřního páru křídelních gondol a současně zvětšit plochu vztlakových klapek.

- instalace vrtulí typu AV-60K, která mají větší účinnost, na místo vrtulí typu AV-60P

- absence IČ lokátoru typu Gagara. V této souvislosti z břicha přední části trupu, v oblasti před příďovým podvozkem, zmizel polokapkovitý kryt. Instalaci tohoto zařízení postrádal též poslední exemplář modelu Tu-142 (Bear F).

- absence aktivního RL rušiče typu SPS-100 Rezeda-A a SIGINT stanice typu SRS-4 Kvadrat-2. Instalaci těchto systémů postrádal též poslední exemplář modelu Tu-142 (Bear F).

Historie:  Protože protiponorkový speciál typu Tu-142 (Bear F) měl být dle technického zadání schopen působit i z letišť s nezpevněnou VPD, konstrukční tým A.N. Tupoleva hlavní podvozky tohoto derivátu námořního průzkumného letounu typu Tu-95RC (Bear D) opatřil novými vozíky s 12-ti koly uspořádanými po čtyřech do tří řad, zatímco příďový podvozek osadil zdvojeným kolem s většími rozměry. Instalace 12-ti kolových vozíků na místo vozíků čtyřkolových si ale vyžádala výrazně rozšířit zadní části vnitřního páru křídelních motorových gondol, které zadávaly funkci krytu šachet hlavního podvozku. Protože tento zásah do konstrukce sebou přinesl nemalý vzrůst hmotnosti a aerodynamického odporu, letové výkony speciálu typu Tu-142 (Bear F) přišly zkrátka. Zmíněný stroj přitom nesplňoval požadavky technického zadání nejen doletem a vytrvalosti, ale i vzletovými a přistávacími charakteristikami. Zatímco při vzletové hmotnosti 182 t měl letoun typu Tu-142 (Bear F) dolet a vytrvalost 9 860 km a 14 h a 40 min, dolet a vytrvalost tohoto stroje při vzletové hmotnosti 165 t činil 8 250 km a 13 h a 10 min. Ke vzletu letoun typu Tu-142 (Bear F) potřeboval rozjezdovou dráhu s délkou 2 150 až 2 300 m. Dle technického zadání tomu přitom mělo být 1 800 až 2 000 m. Posledně uvedené bylo ale též důsledkem instalace nových vrtulí typu AV-60P (na místo vrtulí typu AV-60K), které se ukázaly být méně účinnými. A.N. Tupolev nicméně již od počátku považoval požadavek na schopnost působení z nezpevněné VPD za zcela nesmyslný. Již v roce 1970 proto tento svůj postoj ke zmíněnému požadavku písemně sdělil tehdejšímu ministru obrany. Protože mu ministr obrany dal v dopise ze dne 6. října toho samého roku za pravdu, v listopadu roku 1970 byl předložen návrh na záměnu poněkud nešikovných 12-ti kolových hlavních podvozků menšími a lehčími čtyřkolovými podvozky z dopravního letounu typu Tu-114 (Cleat). Instalace čtyřkolových hlavních podvozků přitom umožnila znatelně zmenšit zadní partie vnitřního páru křídelních gondol a současně zvětšit plochu vztlakových klapek. Další úsporu hmotnosti sebou přinesla demontáž IČ lokátoru typu Gagara, který se ukázal být k lokalizaci ponorek zcela nepoužitelný, neboť nebyl schopen odlišit ani souš od moře, aktivního RL rušiče typu Rezeda a SIGINT stanice typu Kvadrat-2. Současně došlo k záměně nepovedených vrtulí typu AV-60P osvědčenými vrtulemi typu AV-60K. Podvozek z letounu typu Tu-114 (Cleat) se přitom stal standardem pro všechny letouny typu Tu-142 (Bear F) počínaje 13. sériovým strojem (v.č. 4232), který brány závodu č.18 z Kujbyševa opustil v roce 1971. Naproti tomu instalaci IČ lokátor typu Gagara, stejně jako aktivní RL rušič typu Rezeda a SIGINT stanice typu Kvadrat-2, se přestal montovat již od 12. sériového Tu-142 (Bear F) (v.č. 4231). Demontáž zmíněného vybavení spolu s instalací lehčího podvozku přitom sebou přinesla pokles hmotnosti o 3 685 kg. Letouny typu Tu-142 (Bear F) se čtyřkolovými hlavními podvozky nesly identické označení jako letouny toho samého typu s 12-ti kolovými podvozky. Takto modifikované letouny typu Tu-142 (Bear F) měly rychlost 830 km/h, dostup 11 000 m a dolet 12 300 km (při vzletové hmotnosti 182 t). Ve vzdálenosti 2 000 km, resp. 4 000 km, resp. 4 500 km, byly přitom schopny hlídkovat (při letu rychlostí 450 km/h ve výšce 500 až 2 000 m s nákladem 5,5 t) po dobu 8 h a 40 min, resp. 4 h a 20 min, resp. 3 h a 20 min. Zatímco k rozjezdu takto modifikované letouny typu Tu-142 (Bear F) potřebovaly VPD s délkou 2 350 m, dojezd těchto strojů při přistání činil 1 200 m. Všechny výše uvedené úpravy tedy sebou přinesly razantní vzrůst doletu a vytrvalosti. Na délku rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání měly naproti tomu jen minimální vliv.

Verze:  -

Vyrobeno:  5 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, navigátor/zbraňový operátor, dva operátoři hydroakustické stanice, radista, palubní mechanik a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu Berkut (Wet Eye I) s kruhovým výhledem, instalovaný pod rozměrným polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu Berkut (Wet Eye I) má dosah 280 km a slouží k navigaci, vyhledávání hladinových cílů a příjímání signálu z vypuštěných akustických bójí. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) je určen k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:  - zaměřovací: bombardovací zaměřovač typu NKBP-7 (jeho instalace se nachází v prosklené špici trupu) a střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - protiponorkové: radiohydroakustický komplex typu Berkut-95. Tento komplex spolupracuje s nesměrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-1 (Snipe Egg 1) s hmotností 14,2 kg, detekčním dosahem 1,7 až 4 km, vysílacím dosahem 40 až 60 km a dobou chodu 2,5 až 3 h, směrovými pasivními akustickými bójemi typu RGB-2 (Snipe Egg 2) s hmotností 40 kg a dobou chodu 25 až 40 min a aktivními/pasivními akustickými bójemi typu RGB-3* (Snipe Egg 3) s hmotností 185 kg, dosahem 1 až 1,5 km v pasivním režimu, resp. 2 km v aktivním režimu, a dobou chodu 5 min v aktivním režimu. Ty jsou přitom přepravovány uvnitř zadní (a popř. i přední) trupové pumovnice. V pátrací-útočné variantě se uvnitř trupových pumovnic tohoto modelu kromě tří torpéd nachází 176 akustických bóji typu RGB-1 (Snipe Egg 1), 10 akustických bóji typu RGB-2 (Snipe Egg 2) a 3 akustické bóje typu RGB-3 (Snipe Egg 3).        

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3

Výzbroj:    ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 395 až 9 000 kg, přepravovaná v přední zbraňové šachtě – protiponorková torpéda typu AT-1/-1M a AT-2/-2M, protiponorková raketová torpéda typu APR-1 a hlubinné nálože typu PLAB-250-100

* akustické bóje typu RGB-3 (Snipe Egg 3) nakonec nebyly, kuli značné ceně a nízké spolehlivosti, používány

Poslední úpravy provedeny dne: 28.6.2017