Tupolev Tu-134IK (Tu-134A-IK)

Typ:  speciální vojenská modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty)

Určení:  dolaďování navigačním systémů raket

Odlišnosti od letounu Tu-134A (Crusty):

- instalace jednoho páru vystouplých hranatých konformních krytů (s obdélníkovým dielektrickým panelem) radiolokátoru s bočním vyzařováním neznámého typu na bocích trupu, pod řadou postranních kulatých okének, přímo za vstupními dveřmi

- instalace jednoho vystouplého hranatého konformního krytu (s obdélníkovým panelem z dielektrického materiálu), který ukrývá antény několika typů odpovídačů a snímač dopplerovského měřiče rychlosti a úhlu snosu typu DISS-7, v ose břicha trupu, na úrovni vstupních dveří. Zmíněný břišní kryt má přitom větší rozměry než ty postranní.

- absence předního páru 0,586 x 0,6 m postranních nouzových výstupů. Naproti tomu zadní pár 0,916 x 0,6 m nouzových výstupů ICAO Type III zůstal zachován.

- absence 30 cm kulatého okénka nacházejícího se na pravém boku trupu, přímo za servisním vstupem (na úrovni palubní kuchyňky)

- výrazně menší počet 40 cm kulatých okének na bocích trupu. Na pravoboku tohoto modelu se nachází osm 40 cm kulatých okének (na místo 16-ti), z nichž to šesté je součástí nouzového výstupu. Na levoboku tohoto modelu je zase umístěno sedm 40 cm kulatých okének (na místo 15-ti), přičemž to první je včleněno do vstupních dveří a to páté do nouzového výstupu.

- instalace jedné zkosené břitové antény v ose hřbetu přední části trupu, přímo před vstupními dveřmi

- instalace dalších dvou párů nevelkých štěrbinových antén na bocích svislé ocasní plochy, přímo před směrovým kormidlem. Na bocích SOP modelu Tu-134A se nacházejí pouze tři páry štěrbinových antén, z nichž ty dva horní využívá radionavigační systém blízké navigace typu RSBN-2S Svod a ten spodní ATC odpovídač.

- instalace jednoho páru nevelkých štěrbinových antén na bocích přídě trupu, přímo před servisním vstupem

Historie:  Jediný exemplář speciálu typu Tu-134IK (CCCP-64454), který nebyl ničím jiným, než modifikací středně těžkého dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty), byl vyroben v roce 1983 závodem č.134 z Charkova pro potřeby Ministerstva obrany SSSR. Projekt tohoto speciálu přitom zpracoval charkovský výrobní závod spolu s leningradským institutem VNIIRA  (LNPO Leninets), zabývajícím se vývojem avioniky. Poslání tohoto stroje bylo dolaďování navigačních systémů raket. Do oblak se jediný exemplář speciálu typu Tu-134IK poprvé vydal v prosinci roku 1983. Zpočátku byl tento stroj testován zkušebním institutem LII ze Žukovského. Poté, v roce 1990, byl předán VVS. Široké veřejnosti byl jediný exemplář speciálu typu Tu-134IK poprvé představen dne 18. srpna 1991 na dni otevřených dveří na letecké základně v Puškinu. V roce 1999 tento stroj operoval z letecké základny Čkalovsk. Později byl však přelétnut na leteckou základnu Levašovo, která se nachází poblíž Petrohradu. Předtím byl ale údajně zbaven instalace veškerého speciálního vybavení, aby mohl zastávat roli transportního stroje.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:   ?

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série (?) s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a radiolokátor s bočním vyzařováním neznámého typu. Zmíněný radiolokátor využívá antény, které se nacházejí za obdélníkovými dielektrickými panely vetnutými do hranatých krytů vystupujících z boků přední části trupu.

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017