Tupolev Tu-134B (‘Crusty’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty)

Určení:  doprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-134A (Crusty):

- instalace povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu Groza-M134 na místo povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija. Instalace radiolokátoru typu Groza-M134 je přitom umístěna v přetlakové sekci, která se nachází v přední části trupu, v prostoru bývalé přetlakové kabiny navigátora. Funkci navigátora u tohoto modelu převzal druhý pilot (posádka tohoto modelu se proto omezila na tři osoby). Sekci s radiolokátorem typu Groza-M134 přitom zpřístupňují výklopná (směrem dopředu) břišní dvířka. Anténa zmíněného radaru je uchycena k přední přetlakové přepážce a nachází se pod ogiválním dielektrickým krytem, který mírně vystupuje z obrysu a tvoří špici trupu. Naproti tomu špici trupu předchozího modelu tvořila zasklená kopule kabiny navigátora. Tento zásah do konstrukce přitom vedl ke vzrůstu celkové délky trupu z 37,10 m na 37,32 m. Naproti tomu instalace radaru typu ROZ-1 Locija se nacházela pod polokapkovitým dielektrickým krytem, který vystupoval z břicha trupu, v oblasti před šachtou příďového podvozku.

- modifikované uspořádání pilotní kabiny. Zatímco mezi sedadly pilotů přibyl pult s další přístrojovou deskou, na přístrojových deskách nacházejících se přímo naproti sedadlům obou pilotů se nacházejí obrazovky radaru.

- instalace obdélníkových nouzových výstupů ICAO Type III s rozměry 0,916 x 0,6 m na místo zadního páru čtvercových nouzových výstupů s rozměry 0,586 x 0,6 m. Rozměry předního páru postranních nouzových výstupů naproti tomu zůstaly nezměněné. Jedná se o shodné řešení jako u modelu Tu-134A-1.

- odlišné uspořádání vstupního vestibulu. Uvnitř vstupního vestibulu tohoto modelu se kromě palubní kuchyňky, která má odlišné uspořádání, a předního zavazadlového úložného prostoru se zmenšeným objemem (z 6-ti na 2,6 m³) nacházejí též dva páry proti sobě natočených sedadel cestujících. To vedlo ke vzrůstu celkové přepravní kapacity ze 76-ti osob na 80 (u modelu Tu-134A v 80-ti místném provedení tato čtyři dodatečná sedadla nahrazovala přepážku rozdělující kabinu cestujících na dvě samostatná oddělení).

- instalace druhé nafukovací skluzavky, která slouží k opouštění paluby po nouzovém přistání, u servisního vstupu, nacházejícího se na pravoboku trupu, přímo za kabinou letové posádky

- instalace 30 mm kulatého okénka na pravém boku přední části trupu, přímo za servisním vstupem (na boku palubní kuchyňky). Zmíněným okénkem byly opatřeny též některé exempláře modelu Tu-134A.

Historie:  Protějškem exportního modifikace středně těžkého proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty), která vešla ve známost jako Tu-134A-1 (Crusty) a vyznačovala se zejména instalací radaru typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, a 0,916 x 0,6 m nouzových výstupů ICAO Type III na místo zadního páru 0,586 x 0,6 m nouzových výstupů, pro domácí Aeroflot se stal model Tu-134B (Crusty). Zmíněný model vzešel z výnosu ze dne 6. října 1978 a kromě výše uvedeného obdržel též instalaci modifikovaných přístrojových desek v pilotní kabině, sedadel pro další čtyři cestující uvnitř vstupního vestibulu s překomponovanou palubní kuchyňkou a zmenšeným předním zavazadlovým úložným prostorem alá Tu-134A (CCCP-65966) a druhé nafukovací skluzavky u servisního vstupu. První ze dvou prototypů letounu typu Tu-134B (Crusty) vznikl, v prostorách závodu č.135 z Charkova, konverzí sériového Tu-134A (Crusty) v provedení s radarem typu Groza-M134 (CCCP-65146). Přestože byla kompletace prototypu Tu-134B (CCCP-65146) završena v závěru roku 1979, brány charkovského závodu č.135 tento stroj oficiálně opustil až dne 31. března 1980. První sériový Tu-134B (Crusty) (CCCP-65799) z linky zmíněného podniku sjel dne 30. dubna toho samého roku, čímž předstihl druhý prototyp tohoto stroje (CCCP-65720). Druhý prototyp letounu typu Tu-134B (Crusty) byl ale nakonec dokončen v experimentální verzi, která vešla ve známost jako Tu-134B-1. Do konce roku 1981 brány závodu č.135 opustilo celkem 24 sériových Tu-134B (Crusty). Poté výrobní program tohoto podniku přešel na odvozený model Tu-134B-3 (Crusty). Ten se přitom vyznačoval instalací motorů typu D-30 3. výrobní série, které měly vyšší vzletový tah ve velkých nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu, na místo motorů typu D-30 2. výrobní série. Protože bylo motory typu D-30 2. a 3. výrobní série možné navzájem zaměňovat, aniž by bylo nutné vnášet jakékoliv změny do konstrukce motorových gondol, později všechny letouny typu Tu-134B (Crusty) prošly „upgrade“ do standardu Tu-134B-3 (Crusty). Na linky Aeroflotu byl letoun typu Tu-134B (Crusty) zařazen v květnu roku 1980, a to na základě výnosu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 31. dubna toho samého roku. Tímto se letoun typu Tu-134B (Crusty) stal vůbec prvním operačním středně těžkým regionálním dopravním letounem Aeroflotu, jehož provoz se obešel bez navigátora. S přihlédnutím na skutečnost, že piloti Aeroflotu tehdy ještě nedisponovali dostatkem zkušeností s navigací, letouny typu Tu-134B (Crusty) nakonec i přesto obvykle létaly s navigátorem na palubě.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-134A) a 24 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik (a popř. též navigátor)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 3. série s max. tahem po 6 930 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M134, vestavěný do špice trupu     

Kapacita:   80 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017