Tupolev Tu-134B-3 (‘Crusty’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134B (Crusty)

Určení:  doprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-134B (Crusty):

- instalace motorů typu D-30 3. výrobní série, který mají vyšší vzletový tah ve velkých nadmořských výškách a v prostřední s vysokou teplotou vzduchu, na místo motorů typu D-30 2. výrobní série uvnitř nezměněných postranních trupových gondol

Historie:  Na základě výnosu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 3. července 1980 všechny letouny typu Tu-134B (Crusty), které byly vyrobeny po roce 1982 obdržely instalaci motorů typu D-30 3. výrobní série na místo motorů typů D-30 2. výrobní série. Zmíněný motor vzešel z programu Tu-134A-3 (Crusty) a v porovnání s motorem typu D-30 2. výrobní série měl vyšší vzletový tah ve velkých nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu. Zatímco motor typu D-30 2. výrobní série měl vzletový tah 6 800 kp při teplotě +15°C, resp. 6 300 kg při teplotě +25°C, motor typu D-30 3. výrobní série podával při vzletu tah vzletový tah 6 930 kp při teplotě +15°C, resp. 6 800 kg při teplotě +25°C. Zmíněná změna v pohonném systému přitom zkrátila délku rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání. Kromě toho instalace motorů typu D-30 3. výrobní série umožnila navýšit max. vzletovou hmotnost a užitečné zatížení. Modifikace letounu typu Tu-134B (Crusty) s instalaci motorů typu D-30 3. výrobní série vešla ve známost jako Tu-134B-3 (Crusty) a od roku 1982 do konce srpna roku 1984 brány závodu č.135 opustila v počtu 13-ti exemplářů. Zatímco šest bylo dokončeno ve standardním dopravním provedení, zbylých sedm těchto strojů z linky zmíněného podniku sjelo v exportním vojenském salónním provedení. Další exempláře letounu typu Tu-134B-3 (Crusty) vznikly konverzí letounů typu Tu-134B (Crusty). Motory typu D-30 2. a 3. výrobní série bylo totiž možné navzájem zaměňovat, aniž by bylo nutné vnášet jakékoliv změny do konstrukce motorových gondol. „Upgrade“ do standardu Tu-134B-3 (Crusty) přitom prošly všechny letouny typu Tu-134B (Crusty).

Verze:

Tu-134B-3 – základní úprava letounu typu Tu-134B (Crusty) se sedadly pro 80 osob uvnitř kabiny cestujících

Tu-134B-3 (VIP) – exportní vládní salónní modifikace letounu typu Tu-134B (Crusty). Interiér kabiny cestujících tohoto modelu byl rozdělen na několik luxusně zařízených VIP salonků a osobní oddělení v turistické třídě se standardními sedadly uspořádanými do řad po čtyřech. Osobní oddělení bylo přitom vyhrazeno pro doprovodný personál. Kromě toho tento model obdržel, stejně jako model Tu-134AK (Crusty VIP mod), instalaci druhých vstupních dveří s integrálními sklápěcími třídílnými elektricky ovládanými schůdky na levém boku zadní části trupu, v oblasti za křídlem, dvou dodatečných 750 l palivových nádrží uvnitř centroplánu a druhé palubní toalety v předním vstupním vestibulu. Ta byla vyhrazena pro VIP osoby. Salónní Tu-134B-3 (Crusty) vznikl v jednom prototypu a šesti sériových strojích. Ty přitom brány závodu č.135 opustily od konce roku 1982 do počátku roku 1984. Zatímco provozovatelem prototypu se stalo Bulharsko (LZ-TUT), sériové stroje byly vyvezeny do Sýrie (YK-AYA, YK-AYB a YK-AYD) a Vietnamu (VN-A114, VN-A116 a VN-A118).

Tu-134B-3 Salon – civilní salónní modifikace letounu typu Tu-134B (Crusty). Interiér kabiny cestujících tohoto modelu je rovněž rozdělen na několik luxusně zařízených VIP salonků a osobní oddělení v turistické třídě, které je vyhrazeno pro doprovodný personál. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-134B-3 (Crusty). Na VIP speciál bylo přitom upraveno nejméně sedm těchto strojů. Jeden z nich (AL-65711) byl vyhrazen pro vládní letku Ázerbajdžánu. Provozovateli zbylých šesti těchto strojů (RA-65146, RA-65693, RA-65701, AL-65711/4K-65711, UN-65799 a YL-LBB/RA-65692) se staly různé společnosti. Dva z nich (RA-65146 a RA-65693) přitom obdržely též instalaci druhé (VIP) toalety ve vstupním vestibulu alá Tu-134AK (Crusty VIP mod).

Vyrobeno:  6 exemplářů ve standardním dopravním provedení a 7 exemplářů v exportním vojenském salónním provedení. Další exempláře tohoto modelu ve standardním dopravním provedení vznikly konverzí sériových Tu-134B.

Uživatelé (vojenští):  Ázerbájdžán (vládní letka), Bulharsko (vládní letka) a Kazachstán (vládní letka)

Uživatelé (civilní):  Albánie (Albanian Airlines), Ázerbájdžán (AzAl), Bulharsko (Hemus Air), ČR (Ensor Air), Gruzie (Adžavia, Suchumskie Avialinii), Kazachstán (GST Aero, Kazair West), KLDR (Air Koryo), Lotyšsko (airBaltic, AirExpressLine, Banka Baltija AL, LAT Charter Airlines a Latavio), Nigérie (Harco Air Service), Rovníková Guinea (UTAGE), SSSR/Rusko (Aero Rent, Aeroflot, Airvita, Alrosa, Archangelsk, AvCom, Aviaenjepro, Aviaekspress Kruiz, Avialinii Dagestana, Feniks, Centr-Air, Jet Air Group, KomiAvia, Kosmos, MAP, Meridian, Mir NPP, MRP, OrenAir, RusAir, RusJet, S-Air, Sibaviatrans, Sirius Aero, Stavropolskaja AAK, ŠaNS Air, UTair a UTAir Express), Súdán (Dove Air a Marsland Aviation), Sýrie (Syrian Arab Airlines) a Vietnam (Vietnam Airlines)

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 3. série s max. tahem po 6 930 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M134, vestavěný do špice trupu

Kapacita:   80 osob (užitečné zatížení tohoto modelu činí 9 000 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017