Tupolev Tu-134AK IMARK

Typ:  speciální modifikace vládního salónního speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) pro geologický průzkum

Určení:  mapování povrchových a podpovrchových geologických útvarů, vyhledávání nalezišť ropy, zemního plynu a nerostů, vyhledávání podzemních zdrojů vody, mapování migrace vody pod zemským povrchem, identifikování oblastí bažin, detekování povrchového znečištění hladiny moří a oceánů, sledování trasy pohybu ledovců v severských oblastech, měření vlhkosti půdy, detekování odlesnění a určování kvality půdy

Odlišnosti od letounu Tu-134AK (Crusty VIP mod):

- instalace speciálního přístrojového vybavení a pracovních konzol operátorů v prostoru kabiny cestujících

- instalace rozměrného vystouplé nástavby s kryty antén multifrekvenčního radiolokačního systému s vysokým rozlišením typu IMARK (s pracovní vlnovou délkou 23 cm, 68 cm a 2,54 m) na pravém boku přední části trupu. Zmíněná nástavba pokrývá celou plochu pravého boku trupu od servisního vstupu až po sedmé 40 cm kulaté okénko, které se nachází za úrovní náběžné hrany křídla. Zatímco na přídi této nástavby se nacházejí čtyři dielektrické panely s tvarem kříže, uspořádané po dvou do dvou řad, do boku její zadání části je vetknut jeden velký čtvercový dielektrický panel, který je rozdělen na 16 čtvercových segmentů, uspořádaných po čtyřech do čtyř řad, následovaný jedním malým dielektrickým panelem s obdélníkovým tvarem.

- instalace mohutného hranatého člunovitého krytu antén radiolokačního systému typu IMARK (s pracovní vlnovou délkou 3,9 cm) v ose břicha střední části trupu, na úrovni křídla. Zmíněný kryt se táhle od kořene náběžné až ke kořeni odtokové hrany křídla. Na jeho břichu i bocích se přitom nacházejí dva tandemově uspořádané panely z dielektrického materiálu.

- instalace nevelkého krytu se dvěma tandemově uspořádanými průzory fotoaparátů v ose břicha zadní části trupu

- instalace jednoho páru krátkých tyčových antén na bocích přední části trupu, přímo za zasklením příďové kabiny navigátora

- instalace nevelké zkosené břitové antény na vrcholu SOP

- instalace IČ radiometru a mikrovlnného radiometru

- modifikovaný navigační komplex. Součástí navigačního komplexu tohoto modelu se stal též družicový navigační systém.

Historie:  Jediný exemplář speciálu pro geologický průzkum typu Tu-134AK IMARK (RA-65906) vznikl v roce 1991 konverzí vládního salónního speciálu Tu-134AK (CCCP-65906). Na přestavbě zmíněného stroje se přitom podílel institut MNIIP (NPO Vega-M), Všesvazový institut kosmoaerologických metod a zkušební institut LII ze Žukovského. Součástí vybavení zmíněného speciálu se stal multifrekvenční (čtyři frekvence) radiolokační systém s vysokým rozlišením typu IMARK. Díky jeho instalaci byl schopen provádět celou řadu úkolů, včetně mapování povrchových a podpovrchových geologických útvarů, vyhledávání nalezišť ropy, zemního plynu a nerostů, vyhledávání podzemních zdrojů vody, mapování migrace vody pod zemským povrchem, identifikování oblastí bažin, detekování povrchového znečištění hladiny moří a oceánů, sledování trasy pohybu ledovců v severských oblastech, měření vlhkosti půdy, detekování odlesnění a určování kvality půdy. Antény radiolokátoru typu IMARK byly přitom instalovány uvnitř člunovitého krytu, který se nacházel na břichu střední části trupu, na úrovni křídla, a pod krytem vystupujícím z pravoboku trupu v oblasti za servisním vstupem. Zpočátku zmíněný postranní kryt končil před třetím 40 cm kulatým okénkem a jeho součástí byly pouze dva dielektrické panely s tvarem kříže, umístěné nad sebou. Později, v roce 1993, byl ale tento kryt protažen až k sedmému 40 cm kulatému okénku, nacházejícímu se za úrovní náběžné hrany křídla. Jeho součástí nyní byly čtyři dielektrické panely s tvarem kříže a jeden dielektrický panel s tvarem čtverce, který byl rozdělen na 16 segmentů. Současně na vrcholu SOP přibyla malá břitová anténa. Ještě později, v roce 1995, byl do postranního krytu vetknut ještě jeden nevelký dielektrický panel s tvarem obdélníku. Mezitím, v létě roku 1993, byl jediný exemplář speciálu typu Tu-134AK IMARK použit pro ekologický monitoring okolo ústí řeky Volhy, poblíž města Astrachaň. Krátce nato, v srpnu toho samého roku, se představil široké veřejnosti na airshow MAKS 93. Jediný exemplář speciálu typu Tu-134AK IMARK bylo přitom možné shlédnout též na airshow MAKS 95, která se konala dva roky nato. Kariéra tohoto speciálu ale nebyla dlouhá. Již na konci roku 1997 byl totiž dopracován do civilního standardu. V rámci zmíněné konverze přitom obdržel instalaci sedadel pro 80 cestujících uvnitř kabiny cestujících. V této podobě byl pak prodán společnosti Nefteyugansk Airlines.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-134AK)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    ?

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a multifrekvenční (čtyři frekvence) radiolokační systém s vysokým rozlišením typu IMARK. Zatímco antény tohoto systému s pracovní vlnovou délkou 3,9 cm jsou umístěny v podtrupovém člunovitém krytu, instalace antén s pracovní vlnovou délkou 23 cm, 68 cm a 2,54 m se nachází na pravoboku trupu, přímo mezi servisním vstupem a sedmým 40 cm kulatým okénkem. Radiolokační systém typu IMARK dokáže mapovat 24 km široký pás zemského povrchu (při letu rychlostí 500 až 600 km/h ve výškách mezi 500 m a 5 000 m) a má rozlišení 4 až 6 m (při vlnové délce 3,9 cm), 8 až 10 m (při vlnové délce 23 cm), 10 až 15 m (při vlnové délce 68 cm), resp. 15 až 25 m (při vlnové délce 2,54 m).

Vybavení:  IČ radiometr, mikrovlnný radiometr a dva fotoaparáty

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017