Tupolev Tu-134AK (‘Crusty VIP mod’)

Typ:  speciální vojenská salónní modifikace letounu typu Tu-134A (Crusty)

Určení:  přeprava vysoce postavených vládních úředníků a vysoce postavených představitelů ozbrojených sil

Odlišnosti od letounu Tu-134A (Crusty):

- instalace druhých vstupních dveří, které se vyklápějí směrem dopředu dovnitř, na levém boku trupu, přímo před gondolou levého motoru. V porovnání se standardními vstupními dveřmi, které se nacházejí na levoboku přední části trupu, zmíněné vstupní dveře mají menší výšku (1,42 m) a větší šířku (0,87 m). Jejich součástí jsou navíc trojdílné elektricky ovládané schůdky. V souvislosti se zavedením druhých vstupních dveří byl snížen počet kulatých 40 cm okének na levoboku, v oblasti za zadním nouzovým výstupem, z pěti na čtyři. To čtvrté je přitom včleněno přímo do zmíněných druhých vstupních dveří.

- instalace 30 mm kulatého okénka na pravém boku přední části trupu, přímo za servisním vstupem (na boku palubní kuchyňky). Zmíněným okénkem byly opatřeny též některé exempláře modelu Tu-134A.

- nový interiér kabiny cestujících. V přední části kabiny cestujících tohoto modelu se nachází jeden až tři luxusně zařízené VIP salonky. Zadní část kabiny cestujících pak vyplňuje osobní oddělení v turistické třídě se standardními sedadly, uspořádanými do řad po čtyřech. Zmíněné osobní oddělení je přitom vyhrazeno pro doprovodný personál. Uspořádání interiéru kabiny cestujících letounů tohoto typu různých provozovatelů je odlišné.

- modifikovaný interiér vstupního vestibulu, který se nachází mezi pilotní kabinou a kabinou cestujících. Zde se u tohoto modelu kromě palubní kuchyňky a zavazadlového úložného prostoru nachází též druhá palubní toaleta. Ta je vyhrazena pro VIP osoby. Palubní kuchyňka tohoto modelu je navíc rozšířena na úkor předního zavazadlového úložného prostoru. Přední zavazadlový úložný prostor tohoto modelu má přitom objem 2,6 m³, zatímco objem předního zavazadlového úložného prostoru modelu Tu-134A činí 6,0 m³.

- modifikovaný interiér přetlakové kabiny v oblasti za vlastní kabinou cestujících. Zde se u tohoto modelu nachází druhý vstupní vestibul s druhou palubní kuchyňkou po pravoboku, palubní toaletou po levoboku a šatnou naproti uličce. Naproti tomu u modelu Tu-134A je za vlastní kabinou cestujících umístěna pouze palubní toaleta.

- instalace dvou dodatečných 750 l palivových nádrží uvnitř centroplánu. Jejich zavedení vedlo ke vzrůstu celkové zásoby paliva na 18 000 l.

- rozšířený počet členů posádky ze čtyř osob na pět. Součástí posádky tohoto modelu se stal též radista.

Historie:  Do prací na projektu vojenské salónní modifikace středně těžkého dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty) s luxusně zařízeným interiérem se konstrukční tým A.N. Tupoleva pustil v roce 1970, tj. ještě před zavedením tohoto stroje na linky Aeroflotu. Salónní Tu-134A (Crusty) vešel ve známost jako Tu-134AK (Crusty VIP mod) a vznikl jako nástupce salónního speciálu typu Tu-134K (Crusty), který vycházel z dopravního letounu typu Tu-134 (Crusty). Do konstrukce speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) byly vneseny obdobné úpravy jako do konstrukce jeho předchůdce v podobě letounu typu Tu-134K (Crusty). Novinkou se staly pouze zadní vstupní dveře, které byly opatřeny vlastními výsuvnými schůdky. Stroje této kategorie totiž často operovaly z vojenských leteckých základen a letišť různých výrobních závodů, které nejsou, na rozdíl od letišť civilních, standardně vybaveny mobilními nástupovými rampami. Z tohoto důvodu byli cestující předchozího modelu Tu-134K (Crusty), stejně jako cestující letounů řady Tu-124K (Cookpot), často odkázáni na skládací žebřík. Základem prvního exempláře salónního speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) (CCCP-65670 / v.č. 0351110) se stal nezalétaný 20. sériový exemplář letounu typu Tu-134A (Crusty). Přestavba zmíněného letounu na prototyp speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) byla poměrně zdlouhavá. Brány charkovského závodu č.135 tento stroj opustil až dne 31. března 1971. Provozovatelem letounu Tu-134AK (CCCP-65670) se stalo VVS. Kariéru tohoto stroje ale dne 28. července 1989 předčasně ukončila havárie. Ke dni 15. prosince 1986 z linky závodu č.135 sjelo okolo 180-ti salónních speciálů typu Tu-134AK (Crusty VIP mod). 25 z nich bylo přitom dokončeno v exportním provedení s instalací radiolokátoru typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora. Vůbec první letoun typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) s radarem typu Groza-M134 (LZ-TUM / v.č. 3351906) byl vyhrazen pro Bulharské vojenské letectvo a brány závodu č.135 opustil v červnu roku 1973. Do konstrukce a vybavení letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) byly v průběhu výroby vnášeny obdobné úpravy jako do konstrukce a vybavení paralelně vyráběného standardního dopravního modelu Tu-134A (Crusty). Tak např. všechny letouny tohoto typu vyrobené od poloviny roku 1976 měly zesílenou konstrukci torzní skříně křídla. Jako první přitom zesílené křídlo obdržel letoun Tu-134AK (CCCP-65028). Počínaje letounem Tu-134AK (CCCP-65073), jenž brány závodu č.135 opustil dne 19. prosince 1977, se zase pro všechny nově vyrobené letouny typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) stala standardem instalace systému pro automatické přiblížení na přistání typu ABSU-134, který umožňoval přistávat za podmínek ICAO Cat II (všechny předchozí letouny tohoto typu byly vybaveny systémem typu BSU-3P). Letouny typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) různých provozovatelů se navíc od sebe navzájem lišily, a to vnitřním uspořádáním interiéru kabiny cestujících a instalací speciálního komunikačního vybavení. Kuli obavě o bezpečí komunistických pohlavárů a vysoce postavených představitelů ozbrojených složek se letouny řady Tu-134AK (Crusty VIP mod) ve službě obvykle nacházely pouhých pět až šest let. Poté obvykle procházely konverzí do civilního standardu Tu-134A (Crusty). V této podobě pak byly používány Aeroflotem k běžné linkové dopravě. Některé z nich ale tento jediný sovětský letecký dopravce na svých linkách provozoval v původní VIP konfiguraci. Jiné vyřazené Tu-134AK (Crusty VIP mod) se zase staly vzdušnými zkušebnami.

Verze (pro VVS):

Tu-134AK (Crusty VIP mod) (37-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 37-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na dva luxusně zařízené VIP salonky se sedadly pro 6 a 7 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 8 a 16 osob. Letoun typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v 37-ti mírné úpravě měl dolet 3 300 až 3 510 km při letu rychlostí 750 km/h ve výšce 10 000 m. Provozovatelem této úpravy salónního speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) se kromě 235. IAD Aeroflotu, který využíval letiště Moskva-Vnukovo a zastával roli vládní letky, stala též různá ministerstva, včetně MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu).

Tu-134AK (Crusty VIP mod) (50-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 50-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na jeden luxusně zařízený VIP salonek se sedadly pro 6 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 24 a 20 osob. Výhradním provozovatelem této úpravy salónního speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) se stal 235. IAD  Aeroflotu.

Tu-134AK (Crusty VIP mod) (44-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 44-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na dva luxusně zařízené VIP salonky se sedadly pro 5 a 7 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 12 a 20 osob. Výhradním provozovatelem této úpravy salónního speciálu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) se stalo VVS.

Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) s instalací VKV radiokomunikačního systému s kódovaným přenosem typu Tatra. Instalace zmíněného zařízení a šifrovací a dešifrovací aparatury se nacházela po pravoboku zadního oddělení kabiny cestujících. Protože hmotnost systému typu Tatra činila celých 1 900 kg, jeho zástavba se neobešla bez lokálního zesílení konstrukce trupu. Kabina speciálu typu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) byla uzpůsobena k dopravě 29-ti osob a byla rozdělena na dva VIP salonky se sedadly pro 6 a 7 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 8 a 8 osob. Součástí posádky letounu typu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) se přitom kromě dvou pilotů, navigátora, palubního mechanika, radisty a tří stevardů staly též dva operátoři šifrovací a dešifrovací aparatury. Od standardního Tu-134AK (Crusty VIP mod) bylo speciál typu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) možné rozpoznat díky instalaci dodatečné břitové antény v ose hřbetu střední části trupu. Tento model měl dolet 3 600 km a byl postaven, v letech 1970 až 1971, pouze v nevelkém počtu. Provozovatelem speciálů typu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) se stalo 235. IAD a VVS.

Tu-134AK Tatra-M (Crusty VIP mod) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) s instalací VKV radiokomunikačního systému s kódovaným přenosem typu Tatra-M. Protože aparatura zmíněného zařízení měla menší hmotnost než aparatura stanice typu Tatra (1 200 kg vs 1 900 kg), tento model měl v porovnání s modelem Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) větší dolet (3 500 km vs 3 160 km. Přepravní kapacita modelu Tu-134AK Tatra-M (Crusty VIP mod) byla identická jako u modelu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) a činila 29 osob. Shodné bylo též uspořádání kabiny cestujících. Od standardního Tu-134AK (Crusty VIP mod) bylo bylo tento model možné rozpoznat díky instalaci dvou nestandardních břitových antén. Zatímco jedna z nich se nacházela v ose hřbetu střední části trupu, ta druhá byla umístěna v ose břicha zadní části trupu. Speciál typu Tu-134AK Tatra (Crusty VIP mod) se stal, v počtu nejméně tří exemplářů (CCCP-65904, -65905 a -65911), součástí letadlového parku 235. IAD.

Tu-134AK Karpaty-ST (Crusty Comsat mod) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) s instalací VKV radiokomunikačního systému s kódovaným přenosem typu Karpaty-ST. Tento model byl vyhrazen potřebám sovětského ministra obrany a vznikl ve dvou exemplářích. VVS přitom tyto stroje převzalo v letech 1976 až 1977. viz. samostatný text

Tu-134AK Surgut-T (Crusty VIP mod) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) s instalací VKV radiokomunikačního systému s kódovaným přenosem typu Surgut-T. Zmíněný systém měl hmotnost 2 600 kg a jeho obsluhu obstarávali tři operátoři. Kabina cestujících tohoto modelu byla uzpůsobena k dopravě 27-ti osob a byla rozdělena na dva VIP salonky se sedadly pro 6 a 7 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly 6 a 8 osob. Dolet speciálu typu Tu-134AK Surgut-T (Crusty VIP mod) činil 3 200 km. Tento model vznikl na konci 70. let pro potřeby VVS.

Verze (exportní):

Tu-134AK (36-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 36-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na dva luxusně zařízené VIP salonky se sedadly pro 5 a 7 osob a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 8 a 16 osob. Provozovatelem tohoto modelu se staly vzdušné síly NDR.

Tu-134AK (37-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 37-ti osob. Tento model měl shodné uspořádání interiéru kabiny cestujících s 37-ti místnými letouny typu Tu-134AK (Crusty VIP mod), které byly provozovány v SSSR. Jediným rozdílem bylo odlišné obložení stěn kabiny cestujících. Provozovatelem tohoto modelu se staly vzdušné síly Bulharska.

Tu-134AK (47-ti místný) – úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) uzpůsobená k dopravě 36-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na jeden luxusně zařízený VIP salonek a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě. Provozovatelem tohoto modelu se stalo Ministerstvo vnitra ČSSR.

Tu-134AK (34-ti místný s radarem typu Groza-M134) – exportní úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v provedení s radarem typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, uzpůsobená k dopravě 34-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na dva luxusně zařízené VIP salonky se sedadly pro 5 a 7 osob a standardní osobní oddělení v turistické třídě se sedadly pro 8 a 14 osob. Provozovatelem tohoto modelu se stalo NDR.

Tu-134AK (36-ti místný s radarem typu Groza-M134) – exportní úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v provedení s radarem typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, uzpůsobená k dopravě 36-ti osob. Provozovatelem tohoto modelu se stalo Bulharsko, Maďarsko a Polsko.

Tu-134AK (39-ti místný s radarem typu Groza-M134) – exportní úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v provedení s radarem typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, uzpůsobená k dopravě 39-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na jeden luxusně zařízený VIP salonek a tři standardní osobní oddělení v turistické třídě. Provozovatelem tohoto modelu se stalo NDR.

Tu-134AK (41-ti místný s radarem typu Groza-M134) – exportní úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v provedení s radarem typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, uzpůsobená k dopravě 41-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na jeden luxusně zařízený VIP salonek a tři standardní osobní oddělení v turistické třídě. Provozovatelem tohoto modelu se stalo Polsko.

Tu-134AK (47-ti místný s radarem typu Groza-M134) – exportní úprava letounu typu Tu-134AK (Crusty VIP mod) v provedení s radarem typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora, uzpůsobená k dopravě 47-ti osob. Kabina cestujících tohoto modelu byla rozdělena na jeden luxusně zařízený VIP salonek a dvě standardní osobní oddělení v turistické třídě. Provozovatelem tohoto modelu se stalo Polsko.

Vyrobeno:  cca 180 sériových strojů

Uživatelé (vojenští):  Angola (letectvo), Bělorusko (letectvo), Bulharsko (letectvo a vládní letka), ČSSR (letectvo a vládní letka), Gruzie (letectvo), Kazachstán (letectvo, MČS, pohraniční stráž a vládní letka), Maďarsko (letectvo a vládní letka), Moldava (letectvo a vládní letka), Mozambik (letectvo), NDR (letectvo), SRN (letectvo), Polsko (letectvo), SSSR/Rusko (MVD, pohraniční stráž, VMF a VVS), Ukrajina (letectvo a vládní letka) a Uzbekistán (letectvo)

Uživatelé (civilní): Bělorusko (Belair, Belavia a Gomelavia), Bulharsko (Balkan Bulgarian Airlines a Hemus Air), Gruzie (Adžavia, Georgian International Airlines, Tbilaviamšeni a Transair), Írán (Kish Air), Kambodža (Kampuchea Airlines), Kazachstán (Air Kazakhstan, Atyrau Air Ways, Kaz TransAir, Kazair West, Samal Air a SAT Air), Maďarsko (Malev Hungarian Airlines), Moldava (Air Moldava, Moldavskie Avialinii a Viši Aviakompanija), NDR (Interflug), Nigérie (Bakoji Air a Harco Air Service), Peru (Aero Tumi a Imperial Air), Polsko (LOT), Rovníková Guinea (UTAGE), SSSR/Rusko (Aero Rent, Aeroflot, Aeroflot – Rossijskie Avialinii, AeroTransServis, Air Trojka, Alanija, Aljans Avia, Aviaprima, Alrosa, Antares Air, Aschab, Aviaenjepro, Aviaekspress Kruiz, Avialinii Dagestana, Aviaobščemaš, Azur Air, BAL, Centr-Air, Čeboksarskoe AP, Čeljabinskoe AP, Černomor-Avia, Černomor-Sojuz, Donavia, Elf Air, Feniks, FLV, Gazpromavia, Irkut, Ivanovskoe GAP, Jamal, Jermolinskie AL, Jet Air Group, Jukosavia, Karat, Kogalymavia, KomiAvia, Korsar, Kosmos, KrasAir, Madina, Moskovija, Lukoil Avia, MAP, Meridian, MOM, Moskva, MRP, Neftejuganskie Avialinii, Nižegorodskie avialinii, Nordavia-RA, Novosibirskie Avialinii, NPO Vzljot, Permskie Avialinii, PMZ Aviadvigatel, Primair, Pulkovo, Red Wings, Roskosmos, Rossija, RusAir, RusJet, RusLajn, S-Air, Samara, Sever Aero, Sibaviatrans, SibNIA, Sirius Aero, Stavropolskaja AAK, ŠaNS Air, TANTK G.M. Berjeva, TatNeftAero, Tjumenskie Avialinii, Trans-Čarter, Tatarstan – Kazanskoe 1-e Aviapredprijatie, Transaero, Tretjakovo ATK, Tulpar Air, Turuchan, UTAir Express, Volare Aviatransportnaja Kompanija, Uralinteravia, UTair, UVAUGA, Vladikavkazskoe FGUAP, VolgaAviaEkspress a Voroněžavia), Turecko (Active Air), UN, Ukrajina (Avialinii Charkova, Avialinii Ukrainy a Južnye Avialinii) a Vietnam (Vietnam Airlines)

Tu-134AK (37-ti místný)

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Kapacita:   37 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017