Tupolev Tu-114D (‘Cleat’)

Typ:  dálková modifikace velkokapacitního dopravního letounu typu Tu-114 (Cleat)

Určení:  doprava osob na mezinárodní lince Moskva - Murmansk - Havana

Odlišnosti od letounu Tu-114 (Cleat):

- instalace tří dodatečných palivových nádrží s celkovým objemem 17 010 l (3 x 5 670 l) uvnitř předního a zadního podpalubního zavazadlového úložného prostoru. To vedlo ke vzrůstu celkové zásoby paliva na 101 000 l.

- menší počet sedadel v kabině cestujících (52 až 60 vs 170). Max. užitečné zatížení tohoto modelu činí pouhých 5 500 kg, zatímco v případě modelu Tu-114 tomu je 16 500 kg.

- větší počet členů letové posádky (10 na místo 6-ti). Součástí posádky tohoto modelu se vzhledem ke značné délce letů (12 až 14 h) stala též čtveřice střídačů

- zesílená konstrukce některých částí draku (kuli vyšší vzletové hmotnosti v porovnání s modelem Tu-114)

- instalace zařízení pro navigaci nad volným mořem

- rozšířené palubní vybavení o nafukovací záchranné čluny typu SP-12. Ty jsou uloženy v zadním vstupním vestibulu.

Historie:  Protože byl dolet velkokapacitního dopravního letounu typu Tu-114 (Cleat) pro non-stop let z Moskvy do Havany nedostatečný, jeho provoz na této lince se neobešel bez mezipřistání guinejském letišti Conakry nebo senegalské letišti Dakar. Z tohoto důvodu byla OKB A.N. Tupoleva již v roce 1961 pověřena vývojem modifikace tohoto stroje s prodlouženým doletem na 11 000 až 12 000 km. Tak velký dolet měl přitom požadované modifikaci letounu typu Tu-114 (Cleat), která vešla ve známost jako Tu-114D (Cleat), umožňovat absolvovat cestu z Moskvy do Havany přes Atlantik s mezipřistáním v Murmansku. Požadovaného doletu bylo přitom možné dosáhnout hned dvěma způsoby, a to zvýšením zásoby paliva nebo redukcí užitečného zatížení. Konstrukční tým A.N. Tupoleva se přitom rozhodl pro obojí. Do předního a zadního podpalubního zavazadlového úložného prostoru tedy umístil dodatečné palivové nádrže s celkovou kapacitou 17 010 l a současně snížil užitečné zatížení z 16,5 t na 5,5 až 6 t, a to redukcí počtu sedadel v kabině cestujících ze 170-ti na 52 až 60. Všechny zmíněné úpravy ale vedly ke vzrůstu max. vzletové hmotnosti z 173,5 t na 182 t, což sebou přineslo vzrůst délky rozjezdu při vzletu z 2 200 až 2 550 m na 2 900 m. Kuli vzrůstu vzletové hmotnosti bylo navíc nezbytné zesílit konstrukci některých částí draku. Vzhledem k tomu, že měl letoun typu Tu-114D (Cleat) podnikat dlouhotrvající mezikontinentální lety nad širým oceánem, bez změn nemohlo zůstat ani navigační vybavení. Dolet letounu typu Tu-114D (Cleat) s 5,5 t užitelným zatížením a 6 t palivovou rezervou za podmínek bezvětří přitom činil 10 750 km. V případě vytrvalosti tomu bylo 15 h. Protože měl vzdušný spoj Moskvy s Havanou vysokou politickou důležitost, vývoj dálkového Tu-114D (Cleat) byl již od počátku pod značným tlakem. Zmíněné vzdušné spojení totiž nemálo prohlubovalo politický vliv SSSR na Kubu. Kromě toho jej využívali vysoce postavení armádní představitelé, kteří měli na starost dohled nad rozmisťováním jaderných balistických střel středního dosahu typu R-12 (SS-4 Sandal) a R-14 (SS-5 Skean) na Kubě v rámci operace Anadyr, iniciované výnosem ze dne 20. května 1962. Na Kubu zmínění pohlaváři cestovali v utajení jako zemědělští specialisté. Již zmíněná operace Anadyr přitom sebou přinesla nejen tzv. Karibskou krizi, která mohla v podstatě kdykoliv přerůst v globální jaderný konflikt, ale též konec pro SSSR tolik důležitého vzdušného spojení Moskva – Havana. Státy Guinea a Senegal se totiž nechtěly na zmíněné krizi jakkoliv podílet, a tak okamžitě po její vypuknutí přestaly přijímat na svých letištích sovětské letouny, včetně letounů typu Tu-114 (Cleat). A jejich provoz na lince Moskva – Havana se neobešel, jak již bylo řečeno, bez doplnění paliva na guinejském letišti Conakry nebo senegalské letišti Dakar. Z tohoto důvodu následně program Tu-114D (Cleat) nabyl na ještě větší důležitosti. Prototyp dálkového Tu-114D (Cleat) vznikl na počátku roku 1962 konverzí jednoho z prvních sériových Tu-114 (Cleat). Letové zkoušky prototypu letounu typu Tu-114D (Cleat) byly završeny v říjnu téhož roku. Protože se při nich podařilo potvrdit, že dálkový Tu-114D (Cleat) dosahuje požadovaného doletu, ještě ten samý měsíc se v prostorách závodu č.18 z Kujbyševa rozeběhly práce na dalších sedmi těchto strojích. Všechny exempláře dálkového Tu-114D (Cleat) přitom vznikly konverzí sériových Tu-114 (Cleat). Základem prvních čtyř z nich se konkrétně staly letouny Tu-114 (CCCP-76470), Tu-114 (CCCP-76476), Tu-114 (CCCP-76478) a Tu-114 (CCCP-76480). Zahájení provozu zmíněných letounů na lince Moskva – Murmansk – Havana předcházela série zkušebních letů na hranici doletu o délce 14 až 15 h. Jejich cílem se stalo stanovení nejvíce optimální cestovní rychlosti a výšky, studium klimatu a počasí na trase a aktualizace navigačních map. Poprvé letoun typu Tu-114D (Cleat) zkušební let z Moskvy do Havany přes Murmansk vykonal dne 22. prosince 1962. Na cestu zpět se tento stroj vydal 29. dne toho samého měsíce. První linkový let z Moskvy do Havany přes Murmansk uskutečnil dne 7. ledna 1963 letoun Tu-114D (CCCP-76470). Zmíněná trasa měla délku přes 10 000 km a letounu typu Tu-114D (Cleat) zabrala 12 až 14 hodin. Tehdy přitom šlo o zdaleka nejdelší a nejnebezpečnější leteckou linku na světě. Na její trase se totiž vhledem k tomu, že přistání v USA nebo Kanadě nepřicházelo v úvahu, nenacházela žádná záložní letiště. V případě potíží proto posádkám letounů typu Tu-114D (Cleat) nezbývalo nic jiného, než se vrátit se zpět do Murmansku nebo doletět do Havany nebo uskutečnit nouzové přistání na vodní hladině a použít záchranné čluny. V průběhu letu z Murmansku do Havany navíc letouny typu Tu-114D (Cleat) překonávaly několik klimatických pásem, od arktického až po tropický. Kromě toho jejich posádky často ztrácely spojení se zemí v důsledku magnetických bouří. Kariéra dálkových speciálů typu Tu-114D (Cleat) nakonec nebyla dlouhá. Již v roce 1965 totiž africké země zrušily blokádu svých letišť pro sovětská letadla, a tak mohla být opět obnovena podstatně méně nebezpečná linka s mezipřistáním na guinejském letišti Conakry. A tu zvládaly standardní Tu-114 (Cleat).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a sedm operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-114)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik a radista a čtyři střídači

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4G (Mushroom) nebo ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Kapacita:   52 až 60 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 9.10.2017