Tupolev R-7 (ANT-10)

Typ:  průzkumný a lehký bombardovací letoun

Určení:  provádění visuálního a fotografického vzdušného průzkumu a ničení pozemních cílů

Historie:  Dvoumístný jednomotorový průzkumný letoun typu R-7 (ANT-10) byl zamýšlen jako nástupce průzkumného letounu typu R-3 (ANT-3), prvního celokovového průzkumného letounu sovětské konstrukce. Tupolev přitom pro zmíněný stroj zvolil identické uspořádání jako pro jeho předchůdce v podobě letounu typu R-3. Jednalo se tedy o jedenapůlplošník s větší horní nosnou plochou nad trupem a menší dolní nosnou plochu na dolnoplošné pozici, klasicky koncipovanými ocasními plochami a pevným tříbodovým podvozkem ostruhového typu. Letoun typu R-7 byl ale v porovnání s letounem typu R-3 větší a byl poháněn silnějším motorem. Konkrétně se jednalo o 730 hp kapalinou chlazený 12-ti válec typu BMW VI německé výroby, který byl vyráběn též, na základě licence, sovětských průmyslem (pod označení M-17). Horní křídlo tohoto stroje se navíc nacházelo ve větší výšce nad trupem než u letounu typu R-3, aby tolik nebránilo pilotovi ve výhledu. Kromě toho měl letoun typu R-7 veškerý pumový náklad přepravovat uvnitř trupové pumovnice, zatímco letoun typu R-3 k přepravě pum využíval vnější křídelní závěsníky. Střelecká výzbroj letounu typu R-7 se měla sestávat ze dvou 7,62 mm synchronních kulometů a jednoho pohyblivého kulometu té samé ráže. Ten měl být instalován ve hřbetním střelišti, které mělo být obsluhováno druhým členem posádky a mělo sloužit k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením. Jediný dokončený prototyp tohoto stroje byl ale nakonec ke zkouškám předán bez instalace výzbroje. Drak letounu typu R-7 byl navíc navržen tak, aby byl měl co nejjednodušší konstrukci a aby byla jeho výroba co nejvíce snadná. Z tohoto důvodu měl zmíněný stroj hranaté tvary. Kromě toho bylo drak letounu typu R-7 možné velmi snadno rozebrat na menší konstrukční celky. To přitom umožňovalo závadné konstrukční celky tohoto stroje nahradit novými přímo v polních podmínkách. Do oblak se prototyp letounu typu R-7 na poprvé vydal dne 31. ledna 1930. Závodní zkoušky tohoto stroje byly završeny v únoru toho samého roku. Tomu mezi 10. a 21. březnem roku 1930 následovaly zkoušky státní. Součástí zkoušek prototypu letounu typu R-7 se stal též let na trase Moskva – Bronnicy – Moskva – Podolsk – Moskva. Zmíněnou trasu přitom zalétl průměrnou rychlostí 185 km/h. Operační rádius tohoto stroje byl stanoven na 476 km. Protože byla ovladatelnost prototypu letounu typu R-7 podrobena kritice, následně zmíněný stroj doznal změn. Poté byl předán k opravným závodním zkouškám. Těmi přitom prošel mezi květnem a zářím roku 1930. Za jeho kniplem se tehdy vystřídali hned tři piloti, a to M.M. Gromov, A.B. Jumašev a V.O. Pisarenko. Poté byl prototyp letounu typu R-7 předán k opravným státním zkouškám. Přestože byly opravné státní zkoušky tohoto stroje završeny doporučujícím stanoviskem pro přijetí do výzbroje, sériové výroby se nedočkal Důvodem toho byla skutečnost, že se mezitím naplno rozeběhla sériová výroba průzkumného a lehkého bombardovacího dvouplošníku typu R-5 z dílny N.N. Polikarpova, před kterým letoun typu R-7 neměl žádné přednosti. Pro typ R-5 ale hovořila též dřevěná konstrukce draku. Díky tomu byl totiž nejen podstatně levnější, ale též více vhodný pro skutečně masovou produkci. Dural, ze kterého byl zhotoven drak letoun typu R-7, byl totiž v SSSR tehdy nedostatkovým zbožím. Po završení zkoušek byl jediný prototyp letounu typu R-7 krátce používán ve středoasijském regionu v roli transportního stroje. V této souvislosti další plánované modifikace tohoto stroje v podobě modifikace poštovní, modifikace s velmi dlouhým doletem a plovákové modifikace neopustily ani rýsovací prkno.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   pilot a druhý pilot-pozorovatel-bombometčík-střelec

Pohon:      jeden pístový motor typu BMW VI německé výroby s max. výkonem 730 hp            

Výzbroj:    dva synchronní 7,62 mm kulomety typu PV-1, vstavěné do přídě trupu, jeden pohyblivý kulomet té samé ráže, instalovaný v hřbetním střelišti určeném k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a náklad pum do celkové hmotnosti 300 kg, přepravovaný v trupové pumovnici*