Mikojan-Gurjevič MiG-UTS

Typ:  přechodový cvičný letoun; vývojový derivát letounu typu MiG-AT (Miser)

Určení:  výuka obsluhy podzvukové proudové techniky, bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku

Historie:  Protože ruské Ministerstvo obrany dalo před proudovým cvičným letounem typu MiG-AT (Miser) přednost letounu typu Jak-130 (Mitten) a výrobci se pro tento stroj nepodařilo najít odběratele ani v zahraničí, v roce 2010 byl jeho vývoj zastaven. Již v roce 2018 se ale letoun typu MiG-AT (Miser) opět dostal do středu pozornosti ruského Ministerstva obrany. Důvodem toho se stala skutečnost, že se vítězný typ Jak-130 (Mitten) ukázal být nepříliš vhodným pro provádění základního výcviku. Proti používání Jaku-130 (Mitten) k základnímu výcviku pilotů přitom hovoří vysoké náklady na provoz a údržbu, vysoká pořizovací cena a nevhodné letové vlastnosti. Díky značné výkonnosti a vysoké letové dynamice totiž přechod ze základového pístového cvičného letounu na proudový Jak-130 (Mitten) představuje pro kadety nemalý problém. Problémy u tohoto stroje ale činí též vysoká přistávací rychlost, která je dokonce ještě vyšší než u bojového letounu typu Su-27 (Flanker). Vysoký max. úhel náběhu, který dosahuje 30°, v kombinaci s poměrem tahu a hmotnosti pak z typu Jak-130 (Mitten) činí doslova nebezpečný stroj pro nezkušené piloty. Zdrojem problémů je ale též FBW systém řízení, který umožňuje simulovat letové charakteristiky různých typů letounů, od lehkého bojového MiGu-29 (Fulcrum) až po těžký typ Su-27 (Flanker). Zmíněný systém totiž stál nejméně za čtyřmi nehodami Jaků-130 (Mitten) ze stavu vzdušných sil Ruska a Bangladéše. Z tohoto důvodu si Ruské VVS ponechalo importované letouny typu L-39C Albatros československé výroby. Ty ale v novém tisíciletí již nelze považovat, díky instalaci analogové avioniky, za efektivní prostředek přípravy budoucích pilotů bojových letounů. Kromě toho se již tehdy jednalo o ne zrovna nejmladší stroje. Letouny typu L-39C Albatros navíc nebudou moci létat déle než do konce této dekády. Poté totiž dojde k vyčerpání jejich technické živostnosti, která byla na základě výsledků únavových zkoušek provedených v Rusku stanovena na nejméně 6 000 letových hodin (výrobcem byla životnost letounů typu L-39C Albatros stanovena, dle výrobní série, jen na 3 000, 3 600 nebo 4 500 letových hodin). Každý rok proto v Rusku dochází k nejméně jedné nehodě letounu typu L-39C Albatros v důsledku nějaké technické závady. Aby toho nebylo málo, tak po anexi Krymu, ke které došlo na jaře roku 2014, provoz zmíněných strojů v Rusku zcela ztratil podporu ze strany výrobce. Díky tomu bylo nutné náhradní díly, včetně raket do vystřelovacích sedaček a přitahovacích pásů, pro tyto stroje pořizovat přes prostředníky v podobě ukrajinských leteckých opravárenských závodů z Oděsy a Čugajeva. Vývoj domácích analogů komponent pro Albatrosy, které mají omezenou životnost a které je nutné periodicky obměňovat, bylo totiž vzhledem k tomu, že se jedná výběhový typ, shledáno jako ekonomicky neefektivní. Další ránu provozu letounů typu L-39C Albatros v Rusku zasadila ruská invaze na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývaná „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022, neboť úplně zastavila veškerou spolupráci s ukrajinskými podniky. Poptávka po přechodovém cvičném letounu přitom vyvstala nejen ze strany Ruského VVS, ale i ze strany zahraničních provozovatelů Jaků-130 (Mitten). Absence přechodového cvičného letounu tedy znatelně snižuje exportní potenciál typu Jak-130 (Mitten). Sériové MiGy-AT (Miser) měly nicméně s prototypy sdílet pouze celkové aerodynamické uspořádání. Prototypy tohoto stroje byly totiž vyrobeny technologiemi, které byly mezitím překonány a které se přestaly používat. Kromě toho v jejich konstrukci našly uplatnění materiály, které se mezitím staly nedostupnými. Zcela nová měla být též avionika. Avionika sériových MiGů-AT (Miser) měla být přitom unifikována s avionikou výkonnějšího Jaku-130 (Mitten). VVS sice jednu dobu plánovalo poptávku po přechodovém cvičném letounu vyřešit letounem typu SR-10 s celokompozitní konstrukcí draku, který byl vyvinut soukromou společností SAT (Sovremennye aviacionnye technologii), od tohoto záměru ale velmi rychle opustilo. Důvodem toho byla skutečnost, že se zmíněný stroj ukázal být nevhodný pro základní výcvik pilotů, a to pro poměrně náročnou pilotáž. Vývoj letounu typu SR-10, který byl opatřen křídlem se zápornou šípovitostí, se navíc nacházel ve fázi zkoušek technologického demonstrátoru, zatímco letoun typu MiG-AT (Miser) byl již dávno hotovým typem využívajícím dostupné agregáty. Dle prognóz z roku 2018 měly být v případě schválení sériové výroby dodávky sériových MiGů-AT (Miser) k výcvikovým útvarům VVS zahájeny již v roce 2023. K tomu ale nakonec nedošlo. Na místo toho na nějakou dobu jakékoliv informace o zvažované obnově výroby tohoto stroje zcela utichly. Před novým přechodovým cvičným letounem měly totiž podle všeho prioritu jiné programy. To však změnily sankce, které byly uvaleny na Rusko za již zmíněnou invazi na Ukrajinu. Zmíněné sankce totiž vedly k tomu, že vrtulové základové cvičné letouny typu Jakovlev Jak-152 a UZGA UTS-800 zůstaly bez pohonné jednotky. Díky tomu se VVS při základním výcviku budoucích pilotů muselo nadále spoléhat na stále se tenčící, kuli nedostupnosti náhradních dílů, a stále stárnoucí flotilu importovaných letounů typu L-39C Albatros československé výroby. Vývoj nového přechodového cvičného letounu, který ve výcvikovém systému Ruského VVS tvořit mezistupeň mezi pístovými letouny a výkonnějším proudovým Jakem-130 (Mitten), byl přitom schválen na konci roku 2022. Požadovaný stroj vešel ve známost jako MiG-UTS a jeho vývojem byla pověřena konstrukční kancelář MiG. Pro zmíněnou konstrukční kancelář bylo zadání vývoje pokračovacího cvičného letounu velmi vítané, neboť se do tehdy kromě podpory provozu letounů typu MiG-29 (Fulcrum) a MiG-31 (Foxhound) zabývala vývojem jediného perspektivního typu v podobě dálkového přepadového stíhače typu PAK-DP, který se navíc bude vyrábět, pokud se jeho vývoj podaří dotáhnout do stádia sériové výroby, pouze v omezených počtech pro Ruské VVS. Dle zadání má letoun typu MiG-UTS mít vynikající ovladatelnost, malé nároky na údržbu a nízké provozní náklady. Provozní náklady na tento stroj mají být přitom o pětinu nižší než u letounu typu L-39C Albatros. Kromě toho má mít v porovnání s letounem typu L-39C Albatros vyšší výkony a lepší obratnost. Kuli urychlení vývoje a snížení vývojových nákladů bude letoun typu MiG-UTS některá technická řešení přebírat od staršího MiGu-AT (Miser). To se přitom týká zejména příďové sekce trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou. Kabina MiGu-AT (Miser) byla totiž velmi vydařeným designem, neboť ze zadního kokpitu tohoto stroje, který se nacházel ve větší výšce než ten přední, byl natolik dobrý výhled, že jej nebylo nutné vybavovat ani periskopem ani zrcadly. Letoun typu MiG-UTS bude ale na rozdíl od svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-AT (Miser) jednomotorový a nikoliv dvoumotorový. Důvodem tohoto řešení se staly provozní náklady. Jeho pohon bude konkrétně obstarávat osvědčený 2 500 kp dvouproudový motor typu Al-222-25, který pohání též, v počtu dvou exemplářů, výkonnější Jak-130 (Mitten). K tomu, aby zmíněný motor mohl pohánět jednomotorový MiG-UTS, jej ale bude nutné mírně upravit. Upravený motor typu Al-222-25 pro tento stroj bude navíc disponovat ekonomických režimem, ve kterém bude podávat tah 2 300 kp, což povede k zvýšení jeho resursu. I v tomto režimu bude ale pilotům umožňovat provádět s MiGem-UTS vyšší pilotáž. Zmíněný motor bude přitom využívat trysku, která se bude nacházet pod ocasními plochami, a dvojici postranních lapačů vzduchu. Ty se přitom budou nacházet, kuli redukci rizika nasátí nečistot motorem z VPD, nad křídlem. Součástí palivového systému MiGu-UTS budou trupové pryžové nádrže alá L-39 (a nikoliv moderní křídelní integrální). Důvody toho jsou ryze bezpečnostní. U trupových pryžových nádrží totiž při nouzovém přistání hrozí menší riziko protržení a požáru, než u integrálních křídelních nádrží, neboť jsou lépe chráněny. Celková zásoba paliva u tohoto stroje má přitom činit 850 kg. K provozní bezpečnosti má ale přispívat též instalace silné palubní baterie, která má být schopna při vysazení generátoru elektrické energie napájet avioniku a radiostanice po dobu až 50-ti min. Pro případ selhání čerpadla bude navíc letoun typu MiG-UTS vybaven hydraulickým akumulátorem. Díky tomu budou piloti tohoto stroje při nouzových situacích moci vysunout podvozek a (nebo) vztlakové klapky i s nefunkčním čerpadlem. Letoun typu MiG-UTS bude, stejně jako letoun typu MiG-AT (Miser), pojat jako dolnoplošník. Křídlo tohoto stroje bude mít ale odlišný profil. Bez změn nezůstanou ani ocasní plochy, které se budou sestávat z jedné SOP a jedné hornoplošně uspořádané VOP. Protože má být letoun typu MiG-UTS velmi odolný, u zmíněného stroje se nepočítá ani s elektro-impulsním systémem řízení ani s posilovači řízení (které díky vhodnému sladění sil v systému řízení nebudou ani potřeba). Jeho řízení bude mechanické ve všech třech kanálech. Ovládání vyvažovacích plošek křidélek a kormidel budou u tohoto stroje obstarávat elektromotory. Avionika letounu typu MiG-UTS bude vycházet, kuli unifikaci, z avioniky letounu typu Jak-130 (Mitten). V kabině tohoto stroje se ale budou nacházet nové velkoformátové MFD. Oba dva piloti MiGu-UTS budou sedět na osvědčených vstřelovacích sedačkách typu K-93 značky Zvezda, kterými byly opatřeny i některé letouny typu L-39C Albatros ze stavu VVS. Součástí vybavení kokpitu tohoto stroje bude v neposlední řadě pro ruské cvičné letouny tolik typická „záclonka“ pro nácvik pilotáže „na slepo“ podle přístrojů. U MiGu-UTS bude ale ovládána elektricky a nikoliv manuálně. Díky instalaci tří závěsníků, jednoho pod trupem a dvou pod křídlem, má být letoun typu MiG-UTS možné používat i k zbraňovému výcviku. Přestože bude mít křídlo MiGu-UTS menší plochu a rozpětí než křídlo letounu typu L-39C Albatros, tomuto stroji má zajistit lepší aerodynamické charakteristiky a nižší spotřebu. Díky lepší aerodynamice a silnějšímu motoru má mít navíc tento stroj v porovnání s letounem typu L-39C Albatros výrazně lepší výkony při podobné vzletové hmotnosti. Kromě toho má mít vyšší stoupavost a vyšší provozní násobky. S MiGem-UTS má být ale též možné dosahovat vyšších úhlů náběhu než s letounem typu L-39C Albatros, a to i přesto, že se lapače jeho pohonné jednotky mají nacházet nad křídlem. Životnost letounu typu MiG-UTS má činit 8 750 letových hodin, což při průměrném ročním náletu 350 h vychází na 25 let. Zmíněný stroj má být součástí výcvikového komplexu, jehož součástí mají být též pozemní simulátory a trenažéry. Prototyp MiGu-UTS by měl být dokončen a zalétán v roce 2026. Se zahájením sériové výroby tohoto stroje se počítá v roce 2028. Vzhledem k problémům, se kterými se potýká ruský letecký průmysl v důsledku sankcí, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, je ale splnění těchto termínů víceméně ve hvězdách. Každopádně pokud se vývoj MiGu-UTS podaří dotáhnout do stádia sériové výroby, zmíněný stroj může být zajímavým řešením pro řadu afrických a asijských států, které hledají náhradu za letité letouny typu L-39 Albatros.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  0

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Progress Al-222-25 s max. tahem 2 500 kp

Radar:        žádný        

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na jednom trupovém a dvou křídelních závěsnících