Alexejev (Mikojan-Gurjevič) M-19/-19M (MiG-19M)

Typ:  speciální bezpilotní modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-19/-19S (Farmer A/D) zastávající roli vzdušného terče

Určení:  imitování nepřátelského letounu při výcviku pilotů stíhacích letounů ve vzdušném boji a při výcviku obsluh pozemních systémů PVO ve střelbě na vzdušné cíle

Odlišnosti od letounu MiG-19/-19S (Farmer A/D):

- instalace naváděcí aparatury uvnitř pilotní kabiny na místo vystřelovací sedačky (dvoudílný průzračný překryt pilotní kabiny přitom zůstal zachován)

- absence kanónové výzbroje

- absence sklápěcí PVD nacházející se pod příďovým lapačem vzduchu

- instalace jednoho páru trubicovitých antén po stranách příďového kruhového lapače vzduchu

- instalace nevelkého náprstkovitého krytu přímo nad příďovým kruhovým lapačem vzduchu

- instalace nevelkého náprstkovitého krytu na odtokové hraně svislé ocasní plochy, přímo pod směrovým kormidlem

- instalace mohutného podlouhlého doutníkovitého kontejneru v ose břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku

- instalace nevelkých doutníkovitých pouzder na krátkých pylonech nacházejících se pod oběma koncovými křídelními oblouky

- instalace nevelkého doutníkovitého pouzdra na vrcholu svislé ocasní plochy

Historie:  V SSSR byly již od 50. let k výcviku pilotů stíhacích letounů ve vzdušném boji a obsluh pozemních systémů PVO ve střelbě na vzdušné cíle kromě specializovaných terčových bezpilotních letounků řady La-17 z dílny S.A. Lavočkina využívány též bezpilotní verze stíhacích a bombardovacích letounů. Ty přitom vznikaly úpravou letounů, které byly vyřazeny ze stavu PVO a VVS, a to buďto pro morální zastaralost nebo z důvodu prakticky plně vyčerpané technické životnosti. Nejinak tomu bylo i u vyřazených a opotřebených nadzvukových proudových stíhačů řady MiG-19 (Farmer) z dílny OKB MiG. Bezpilotní terčové MiGy-19 (Farmer) vešly ve známost pod služebním označením M-19 (či MiG-19M) a vyznačovaly se instalací naváděcí aparatury uvnitř pilotní kabiny na místo vystřelovací sedačky. Projekt terčového MiGu-19M přitom zpracovala OKB-918 S.M. Alexejeva. Přestavby letounů řady MiG-19 (Farmer) na vzdušné terče probíhaly v prostorách leteckých opravárenských závodů. Kromě stíhacích MiGů-19 (Farmer) byly na vzdušné terče upravovány též frontové stíhací letouny typu MiG-15 (Fagot), MiG-17 (Fresco) a MiG-21 (Fishbed), frontové bombardovací letouny typu Il-28 (Beagle), dálkové bombardovací letouny typu Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger) a cvičné letouny typu L-29 Delfín (Maya).

Verze:

M-19 – základní modifikace bezpilotního terče typu M-19

M-19M – pokročilá modifikace bezpilotního terče typu M-19M

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových MiGů-19 a -19S)

Uživatelé:  pouze SSSR

Navádění:   inerciální (autopilot) + rádiové povelové

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9B (Mikulin AM-9B) s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný        

Výzbroj:     žádná (na křídelní závěsníky tohoto modelu se umisťuje pouze dvojice 760 l PTB typu PTB-760)

Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014