Mikojan-Gurjevič MiG-29SD (iz.9.12SD) (‘Fulcrum A’), MiG-29N a MiG-29NUB (MiG-29UBN)         

Typ:  exportní modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti modelu MiG-29SD (iz.9.12SD) od letounu MiG-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A):

- instalace radiolokátoru typu RPLK-29ME (N019ME) Topaz uvnitř špice trupu na místo radiolokátoru typu RPLK-29M (N019M) Topaz (mod. Slot Back I)

- instalace elektro-optického zaměřovacího a navigačního komplexu typu OEPrNK-29-1E na místo elektro-optického zaměřovacího a navigačního komplexu typu OEPrNK-29-1

- instalace odnímatelného konformního polokapkovitého krytu s výsuvným nástavcem pro doplňování paliva za letu vlevo od pilotní kabiny – díky speciálnímu adaptérů lze za pomoci tohoto zařízení získávat palivo jak od ruského vzdušného tankeru typu Il-78/-78M (Midas), tak i od vzdušných tankerů západní provenience (KC-130 Hercules, KC-10A Extender ...)

- instalace speciálního radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) zajišťujícího navedení do prostoru setkání se vzdušným tankerem

- instalace modifikovaného systému řízení s módem pro automatickou stabilizaci v průběhu doplňování paliva za letu

Historie:  Protože se stíhací letouny řady MiG-29 (Fulcrum) staly obětí škrtů ve zbrojním rozpočtu, které sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu následnou s těžkou ekonomickou krizí Ruska, na počátku 90. let se ANPK MiG musela přeorientovat na zahraniční trh. V první polovině 90. let tak vznikly hned dvě exportní modifikace posledního sériově vyráběného člena rodiny MiG-29 (Fulcrum) v podobě modelu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C). Zatímco první z nich vešla ve známost jako MiG-29SD (iz.9.12SD) a byla opatřena „nízkou“ hřbetní trupovou nástavbou shodné konstrukce, jakou měla hřbetní trupová nástavba modelu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A), ta druhá obdržela označení MiG-29SE (iz.9.13SE) a byla opatřena rozšířenou hřbetní trupovou nástavbou s dodatečným palivem a aktivním rušičem alá MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C). Prvně uvedený typ, MiG-29SD (iz.9.12SD), tedy bylo možné považovat za exportní protějšek modelu MiG-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A), který vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) ze stavu Ruského VVS. Od typu MiG-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A) se přitom tento model odlišoval zejména instalací pozměněného avionického vybavení a nástavce pro doplňování paliva za letu (IFR), za jehož pomoci bylo možné plnit jak integrální, tak i přídavné palivové nádrže. Jeho zvedení přitom sebou přineslo vzrůst doletu v konfiguraci se třemi PTB v podvěsu z 2 900 km na 6 000 km při jednom doplnění. Protože útroby draku MiGu-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A) neposkytovaly dostatek prostoru pro zástavbu výsuvného IFR, konstrukční tým ANPK MiG jej umístil do odnímatelného konformního polokapkovitého krytu, který se připevňoval k boku trupu, vlevo od pilotní kabiny. Díky tomu se vyhnul větším zásahům do původní konstrukce draku. Takto řešený IFR vykazoval hmotností 65 kg (dalších 30 kg připadalo na potrubí a přidružené systémy) a jeho instalací mohla být opatřena prakticky jakákoliv verze stíhacího MiGu-29 (Fulcrum). Díky speciálnímu adaptéru bylo navíc za jeho pomoci možné doplňovat palivo za letu jak od ruského vzdušného tankeru typu Il-78/-78M (Midas), tak i od vzdušných tankerů západní provenience, jakými jsou např. typy KC-130 Hercules a KC-10A Extender. Montáž, resp. demontáž, zmíněného pouzdra s IFR přitom zabrala okolo jedné hodiny. IFR letounu typu MiG-29SD (iz.9.12SE) nejprve, mezi listopadem roku 1995 a lednem roku 1996, prošel zkouškami na speciálně upraveném řadovém MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) (v.č. 2960536034). Zmíněný stroj zpočátku létal pouze v šedé základové barvě a palivo za letu vůbec poprvé úspěšně doplnil, od vzdušného tankeru Il-78 (Midas) (CCCP-78782), dne 16. listopadu 1995. V průběhu zkoušek byla prověřena způsobilost MiGu-29 (Fulcrum A) doplňovat palivo za letu od letounu typu Il-78 (Midas) ve výškách do 8 000 m při rychlostech 400 až 600 km/h. Protože si první vážný zájemce o letounu typu MiG-29SD (iz.9.12SD) v podobě vzdušných sil Malajsie mezitím pořídil šest pomalejších amerických turbovrtulových vzdušných tankerů typu KC-130 Hercules, součástí zkoušek MiGu-29 (Fulcrum A) (v.č. 2960536034) se stala též vzdušná spojení s letounem typu Il-78 (Midas) při rychlostech 350 až 500 km/h. Ze zmíněných zkoušek přitom vyplynulo též, že konformní kryt s IFR nemá negativní vliv na ovladatelnost a výkonnostní charakteristiky. Po ukončení zkoušek IFR letoun MiG-29 (Fulcrum A) (v.č. 2960536034) obdržel nástřik standardní kamufláže VVS sestávající se ze dvou odstínů šedé a modrého identifikačního čísla „357“. Poté se zúčastnil berlínské airshow ILA 96, airshow Farnborough International 96, 42. Pařížské Air Show, která se konala v červnu roku 1997, a srpnové moskevské airshow MAKS 97. Na airshow ILA-96 a 42. Pařížské Air Show ale zaskakoval za prototyp víceúčelového bojového modelu MiG-29SM. Součástí nabídky ANPK MiG se letoun typu MiG-29SD (iz.9.12SD) stal v roce 1995. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala, jak již bylo řečeno, Malajsie. Vzdušné síly tohoto státu (RMAF) si přitom dne 7. června 1994 objednaly celkem 16 MiGů-29SD (iz.9.12SD). Součástí zmíněné objednávky se ale staly též dva dvoumístné MiG-29UB (Fulcrum B) s instalací identického systému pro doplňování paliva za letu. Všech 18 výše uvedených MiGů mělo být ale dodáno bez IFR. Instalaci IFR měly tyto stroje obdržet až po dodání. Zatímco pro letouny typu MiGů-29SD (iz.9.12SD) vzdušné síly Malajsie vyhradily označení MiG-29N, dvoumístné IFR opatřené MiGy-29UB (Fulcrum B) vešly ve známost pod lokálním označením MiG-29NUB (či MiG-29UBN). Základem všech MiGů-29N (M43-03 až M43-18) a -29NUB (M43-01 a M43-02) se přitom staly uskladněné neprodané MiGy-29 (Fulcrum A) a -29UB (Fulcrum B), které byly vyrobeny již v letech 1988 až 1990. Do Malajsie, resp. na leteckou základnu Langkawi, která se nachází poblíž Kuala Rumpur, bylo všech 18 MiGů-29N/NUB přepraveno, v roce 1995, velkokapacitními nákladními letouny typu An-124 (Condor A). RMAF tyto stroje zařadilo do stavu hned dvou letek 1. vzdušné divize, a to 17. Skn „Typhoons“ a 19. Skn „Cobra“. Domovinou obou zmíněných letek se přitom stala letecká základna Kuantan (Ahmed Shah). Svůj veřejný debut si letoun typu MiG-29N odbyl na airshow, která se konala v červnu roku 1996 na letišti Soekarno-Hatta v indonéské Jakartě. Mezitím, na jaře roku 1996, se malajské MiGy-29N zúčastnily cvičení Jagukh. V dubnu roku 1997 se pak tyto stroje zapojily do společného námořního cvičení Austrálie, Malajsie, Nového Zélandu, Singapuru a Velké Británie „Flying Fish 97“, které se konalo ve vodách Jihočínského moře. Tohoto zdaleka největšího cvičení států SEATO (Southeast Asia Treaty Organization) se přitom zúčastnilo více než 12 000 osob, 39 lodí a 164 letadel, včetně 14-ti z 16-ti malajských MiGů-29N. Do plného standardu byly všechny MiGy-29N ze stavu vzdušných sil Malajsie dopracovány, instalací pouzdra s IFR a avioniky americké výroby, v letech 1998 až 1999, po náletu 800 hodin. Všech 16 malajských MiGů-29N bylo přitom takto „upgradováno“, v rámci pravidelné údržby, společností Aerospace Technologies Systems Corporation z Kuantanu. První „upgradovaný“  MiGy-29N (M43-12) poprvé vzlétl dne 13. dubna 1998 a Malajským vzdušným silám byl navrácen dne 2. května toho samého roku.

Verze:

MiG-29SD (iz.9.12SD) – základní od roku 1995 sériově vyráběná modifikace letounu typu MiG-29SD

MiG-29N – modifikace letounu typu MiG-29SD s překalibrovanými přístroji v pilotní kabině z metrických jednotek na imperiální, popiskami v Anglickém jazyce (na místo Ruského) a avionikou americké výroby. Součástí nového avionického vybavení MiGu-29N se mimo jiné stal taktický navigační systém (TACAN) typu AN/ARN-139, GPS přijímač, VOR/ILS navigační systém, identifikační systém „vlastní-cizí“ značky Raytheon, ATC odpovídač a VF a VKV radiostanice. Tento model vzešel ze zadání vzdušných sil Malajsie a vznikl v počtu 16-ti exemplářů.

MiG-29NUB (MiG-29UBN) – modifikace cvičně-bojového letounu typu MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B) s instalací odnímatelného konformního pouzdra s IFR alá MiG-29N, překalibrovanými přístroji v pilotní kabině z metrických jednotek na imperiální a popiskami v Anglickém jazyce (na místo Ruského). Tento model vzešel ze zadání vzdušných sil Malajsie a vznikl v počtu dvou exemplářů.

Vyrobeno:  16 sériových strojů modelu MiG-29N a 2 sériové stroje modelu MiG-29NUB (MiG-29UBN); všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29 a -29UB

Uživatelé:  pouze Malajsie

 

MiG-29SD (iz.9.12SD)

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29ME (N019ME) Topaz, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Radar typu N019ME disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je přitom schopen detekovat na vzdálenost 80 km.

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60ME (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks), PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 18 000 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   18 000 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    1 500/2 900* km

 

 

* 2 100 km s 1 500 l přídavnou palivovou nádrží typu PTB-1500 v podvěsu, resp. 6 000 km se třemi PTB v podvěsu a jedním doplněním paliva za letu

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.11.2014