Mikojan-Gurjevič I-308 (MiG-9M)

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-9 (Fargo)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany

Odlišnosti od letounu MiG-9 (Fargo):

- instalace pilotního prostoru blíže u přídě trupu – kokpit tohoto modelu je kromě toho řešen jako plně přetlakový a navíc je opatřen vystřelovací sedačkou a novým polokapkovitým průzračným překrytem, který se vyznačuje větší výškou a štíhlejším profilem (do čelního štítku překrytu kabiny tohoto modelu je navíc včleněno 85 mm neprůstřelné sklo, zatímco tloušťka neprůstřelného skla včleněného do čelního štítku překrytu kabiny sériových MiGů-9 činila 65 mm)

- instalace 37 mm kanónu typu N-37 pod potahem pravoboku trupu (kanón tohoto typu sériového MiGu-9 byl vestavěn do horní části vertikální dělící přepážky)

- instalace menšího zásobníku střeliva pro 37 mm kanón typu N-37 s kapacitou 35 nábojů (na místo 40)

- instalace obou 23 mm kanónů typu NS-23K pod potahem pravoboku trupu (kanóny tohoto typu sériového MiGu-9 byly naproti tomu umístěny pod potahem břicha přídě trupu, po stranách šachty příďového podvozku)

- instalace menších zásobníků střeliva pro 23 mm kanóny typu NS-23K s kapacitou 2 x 75 nábojů (na místo 2 x 80)

- instalace silnějších 1 100 kp pohonných jednotek typu RD-21 (modifikace motoru typu RD-20 s instalací komory přídavného spalování) na místo 800 kp motorů typu RD-20

- zlepšený přístup k jednotlivým agregátům pohonných jednotek a k hlavňové výzbroji zvýšením počtu a zvětšením rozměrů odnímatelných servisních krytek

- instalace aerodynamických brzd na odtokové hraně vnějších částí vztlakových klapek – ty se otáčejí pod úhlem 90° kolem svého středu proti směru letu a mají tvar obdélníku

- zjednodušený palivový systém náhradou dvou z šesti křídelních nádrží jednou 105 l nádrží, která se nachází v přední části trupu (v případě sériového MiGu-9 zde byla umístěna instalace 37 mm kanónu typu N-37)

- instalace modifikovaného olejového a palivového systému (ten tomuto modelu umožňuje provádět krátkodobý let „na zádech“)

- instalace silnějších akumulátorových baterií typu 12-A-30 (na místo typu 12-A-10)

Historie:  Přestože první proudový stíhač z dílny OKB-155 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče v podobě letounu typu MiG-9 (Fargo), který byl zároveň prvním proudovým stíhačem sovětské konstrukce, z hlediska letových výkonů překonával nejen všechny pístové stíhače ze stavu VVS, ale i své konkurenty v podobě proudových letounů typu Jak-15 z dílny OKB A.S. Jakovleva a „150“ [Type 3] z dílny OKB S.A. Lavočkina, jeho bojovou hodnotu bylo možné považovat za velmi omezenou. Důvodem toho se stala celá řada nedostatků, které byly důsledkem absence jakýchkoliv zkušeností sovětských konstruktérů s konstrukcí letounu s proudovým pohonem. Asi největší kritiku sklidily potíže se zhášením motorů při střelbě ze všech tří kanónů najednou ve výškách větších než 7 000 m. Negativně byly přitom hodnoceny též vzletové a přistávací charakteristiky a v neposlední řadě též obratnost. Absence vystřelovací sedačky zase pilotům znemožňovala nouzově opustit kokpit tohoto stroje za letu při rychlostech vyšších než 500 km/h. Nějaké to zlepšení si přitom žádal též přístup k agregátům pohonných jednotek. To vše se přitom odrazilo v konstrukci modelu, který vešel ve známost pod prototypovým označením I-308, továrním kódovým označením „FR“ a služebním označením MiG-9M. Srdcem MiGu-9M se staly silnější 1 100 kp pohonné jednotky typu RD-21. Motor typu RD-21 přitom nebyl ničím jiným, než modifikací 800 kp motoru typu RD-20, pohonné jednotky standardního MiGu-9 (Fargo), s instalací komory přídavného spalování. Tato změna v pohonném systému měla sebou přinést nejen vzrůst letových výkonů, ale i zlepšení nevyhovujících vzletových a přistávacích charakteristik a v neposlední řadě též obratnosti. Potíže se zhášením motorů po předchozím nasátí povýstřelových zplodin měla zase definitivně odstranit instalace kanónů pod potahem boků trupu, tedy až za hranou příďového lapače vzduchu. Naproti tomu hlavně kanónů sériového MiGu-9 (Fargo) „vyčnívaly“ z přídě trupu, až před příďový lapač vzduchu. Tato změna v kanónové instalaci si ale vyžádala posunout kokpit blíže k přídi. To přitom, spolu s instalací nového průzračného překrytu, který se vyznačoval větší výškou a štíhlejším profilem, sebou přineslo nemalé zlepšení výhledu. Kokpit MiGu-9M byl kromě toho řešen jako přetlakový a navíc ukrýval instalaci vystřelovací sedačky. Změny se přitom dotkly též palivového systému a pancéřové ochrany. Protože sériové MiGy-9 (Fargo) nebyly schopny delšího střemhlavého letu, letoun typu I-308 („FR“) obdržel navíc instalaci aerodynamických brzd na odtokové hraně vztlakových klapek. Kompletaci jediného prototypu MiGu-9M se podařilo završit v červnu roku 1947. Do oblak se tento stroj poprvé vydal měsíc nato. V průběhu závodních zkoušek, které byly završeny na jaře roku 1948, se podařilo jediný prototyp MiGu-9M rozehnat na 942 km/h (ve výšce 3 000 m). Příslušná závěrečná zpráva byla přitom podepsána dne 28. dubna téhož roku. Ke zkouškám státním byl tento stroj předán dne 6. května 1948. Státními zkouškami, které byly završeny dnem 31. srpna téhož roku, ale jediný prototyp MiGu-9M neprošel. Důvodem toho se staly potíže se zhášením pohonných jednotek při střelbě ze všech tří kanónů najednou ve výškách větších než 8 000 m, nedořešená instalace kanónů a nízká účinnost systému pro udržování přetlaku uvnitř pilotní kabiny. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo dne 3. září 1948. Protože se mezitím, v březnu téhož roku, setkala s oficiální zelenou plná produkce podstatně pokročilejšího a výkonnějšího šípovým křídlem opatřeného proudového stíhače typu MiG-15 (Fagot), ve vývoji MiGu-9M se již dále nepokračovalo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Kolesov RD-21 (vývojová modifikace německého typu BMW 003) s max. tahem po 1 000 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-1N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:      jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 35 nábojů, vestavěný do pravého boku přídě trupu, a dva 23 mm kanóny typu NS-23K se zásobou 75 nábojů na hlaveň, vestavěné do levého boku přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 23.2.2014