Mikojan-Gurjevič MiG-35S/UB (iz.9.41SR/9.47SR)

Typ:  modifikace exportního středně těžkého víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M/M2 (iz.9.41SM/9.47SM) vzešlá ze zadání Ruského VVS

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů, umlčování radiolokátorů protivníka a (v případě dvoumístného modelu MiG-35UB) výcvik pilotů

Odlišnosti modelu MiG-35S (9.41SR) od letounu MiG-29M (9.41SM):

- instalace radaru typu N041 na místo radaru typu FGM-129SM Žuk-M1SE

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-UEM na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-UE

- instalace modifikovaného avionického vybavení

Historie:  V roce 2013 se do středu pozornosti Ruského VVS dostal středně těžký víceúčelový bojový letoun typu MiG-29M/M2, který lze považovat za „pozemní“ protějšek palubního bojového letounu typu MiG-29K/KUB (Fulcrum K). Tehdejší plány počítaly s pořízením 37-ti těchto strojů do konce roku 2014. Protože ruský průmysl nebyl zmíněný požadavek schopen v tak krátkém termínu splnit, VVS pořízení těchto strojů nakonec odložilo až na rok 2016. Pro letouny typu MiG-29M/M2 pro VVS bylo vyhrazeno označení MiG-35S/UB. Pod tímto označením byly přitom oba prototypy letounu typu MiG-29M/M2 poprvé veřejně prezentovány v srpnu roku 2013, a to na moskevské airshow MAKS 2013. Opoždění dodávky MiGů-35S se Ruské VVS rozhodlo alespoň částečně kompenzovat pořízením dalších 16-ti MiGů-29SMT/iz.9.19 (Fulcrum F). Ty si přitom závazně objednalo dne 14. dubna 2014. Objednávka MiGů-29SMT (Fulcrum F) ale nevycházela, stejně jako objednávka MiGů-35S/UB, z reálných potřeb VVS. Skutečným důvodem nákupu zmíněných letounů byla ekonomická podpora RSK MiG, která měla nedostatek zakázek, a v neposlední řadě též podpora prodeje těchto strojů do zahraničí. K bojovým letounům, které nejsou přijaty Ruským VVS, mají totiž zahraniční zákazníci značnou nedůvěru. Dne 25. prosince 2014 si VVS objednalo dva předsériové MiGy-35, jeden v jednomístné verzi MiG-35S a jeden v dvoumístné verzi MiG-35UB. Zatímco první jednomístný MiG-35S (modrá 702) se do oblak napoprvé vydal dne 24. listopadu 2016, letové zkoušky prvního dvoumístného MiGu-35UB (modrá 712) se rozeběhly okolo 1. prosince toho samého roku. Dne 27. ledna 2017 byly oba předsériové MiGy-35S/UB prezentovány ruským armádním a politickým špičkám a zástupcům potenciálních zákazníků. Zmíněná prezentace se konala ve výrobním závodě z Luchovic a její součástí se stala statická ukázka jednomístného MiGu-35S (modrá 702) a dynamická ukázka dvoumístného MiGu-35UB (modrá 712). Programem závodních zkoušek oba dva zmíněné předsériové stroje prošly na podnikovém letišti výrobního závodu z Luchovic. Závodní zkoušky letounu typu MiG-35S/UB byly přitom završeny v prosinci roku 2017. Se završením státních zkoušek se původně počítalo v polovině roku 2018. Tyto plány se ale splnit nepodařilo. Státní zkoušky letounu typu MiG-35S/UB, které byly realizovány na základně Státního zkušebního testovacího centra (GLIC) z Achtubinska, byly totiž nakonec zahájeny až v květnu roku 2018. V červnu roku 2019 se do programu státních zkoušek zapojily další dva zkušební stroje, jeden ve verzi MiG-35S (modrá 10) a jeden ve verzi MiG-35UB (modrá 11). VVS byly přitom oba zmíněné letouny objednány v únoru roku 2017 a předány v květnu roku 2019. V červnu roku 2021 bylo oznámeno, že jsou státní zkoušky letounu typu MiG-35S/UB již završeny. Tehdejší plány Ministerstva obrany Ruska počítaly s pořízením pouhých 24-ti (a nikoliv 37-ti) letounů typu MiG-35S/UB pro VVS. Závazná objednávka na prvních 6 sériových exemplářů letounu typu MiG-35S/UB byla podepsána dne 22. srpna 2018, na výstavě Armija-2018, konající se v Kubince. Termín odevzdání těchto strojů byl stanoven na léta 2018 až 2023. Zmíněné letouny byly vyhrazeny pro oficiální akrobatickou skupinu VVS Striži, která tehdy provozovala šest letounů typu MiG-29/-29UB (Fulcrum C/B). První čtyři z nich, tři v jednomístné verzi MiG-35S (modrá 14, 15 a 16) a jeden v dvoumístné verzi MiG-35UB (modrá 12), byly VVS předány v průběhu první poloviny roku 2020. Poslední dva MiGy-35 ze zakázky ze srpna roku 2018, jeden v jednomístné verzi MiG-35S (modrá 17?) a jeden v dvoumístné verzi MiG-35UB (modrá 14), VVS převzalo v březnu roku 2021. U akrobatické skupiny Střiži měly letouny typu MiG-35S/UB nahradit všechny letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum C/B). Náhrada letounů typu MiG-29/-29UB (Fulcrum C/B) letouny typu MiG-35S/UB u zmíněné akrobatické skupiny byla přitom schválena, Ministerstvem obrany Ruska, již v roce 2017. K tomu ale nedošlo. U zmíněné akrobatické skupiny totiž letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum C/B) nakonec nahradily letouny typu MiG-29SMT (Fulcrum F). Mezitím, počínaje rokem 2019, měly být uzavřeny kontrakty na dodávky letounů typu MiG-35S/UB se dvěma blíže neuvedenými zahraničními zákazníky. Žádné dodávky těchto strojů nicméně nebyly realizovány. Přitom nebyly hlášeny ani žádné další dodávky MiGů-35S/UB Ruskému VVS. Produkce tohoto stroje se tedy podle všeho nakonec zastavila na pouhých šesti exemplářích. Svůj křest ohněm si letoun typu MiG-35S odbyl v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Od května roku 2025 totiž několik těchto strojů zajišťuje obranu Moskevského vojenského okruhu před ukrajinskými drony. První sestřely dronů přitom posádky MiGů-35S uskutečnily ještě ten samý měsíc. Právě v souvislosti se zmíněnou vojenskou operací je nyní zvažována obnova výroby MiGů-35S/UB, neboť se jedná o cenově dostupnější stroje v porovnání s letouny značky Suchoj. Zda k tomu skutečně dojde, je ale více než ve hvězdách. Důvodem toho jsou sankce, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu. V konstrukci a vybavení prakticky veškeré ruské letecké techniky totiž našly uplatnění importované komponenty a součástky. To se přitom týká zejména elektroniky. Kromě toho se zde výroba letadel neobejde bez západního strojního zařízení. A letoun typu MiG-35S/UB v tomto ohledu rozhodně není výjimkou.

Verze:

MiG-35S (iz.9.41SR) – jednomístná bojová modifikace letounu typu MiG-35S s instalací 630 l palivové nádrže na místo zadního pilotního pracoviště. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu je ale tvarově zcela identický s překrytem pilotní kabiny dvoumístného MiGu-35UB.

MiG-35UB (iz.9.47SR) – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-35S s pracovištěm druhého pilota, které je vybaveno čtveřicí barevných multifunkčních displejů (MFD), v zadní části kabiny (na místo 630 l palivové nádrže) a plně zdvojeným řízením.

Vyrobeno:  dva předsériové exempláře modelu MiG-35S, dva předsériové stroje modelu MiG-35UB a šest sériových strojů (čtyři ve verzi MiG-35S a dva ve verzi MiG-35UB)

Uživatelé:  Rusko (VVS)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot (nebo pilot/žák a pilot/instruktor, v případě modelu MiG-35UB)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33MK s max. tahem po 5 400 kp / 9 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N041, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu.

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-UEM a podvěsný kontejnerový zaměřovací systém typu I-220. Systém typu OLS-UEM v sobě sdružuje IČ lokátor, laserový dálkoměr a TV zaměřovač a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl o velikosti letounu typu Su-30 je přitom schopen detekovat na vzdálenost 90 km ze zadní, resp. 35 km z přední polosféry. Instalace optiky tohoto systému se nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od osy trupu. Kontejnerový systém typu I-220 slouží pro zaměřování pozemních cílů a umisťuje se na jeden ze zbraňových závěsníků. Jeho součástí je denní TV kamera, IČ čidlo a laserový značkovač a detektor, který dokáže sledovat až čtyři cíle najednou.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém a stanice radiotechnického průzkumu typu L150 Pastel, výstražný protiraketový systém (toto zařízení využívá šest párů senzorů – jeden na hřbetu přídě trupu, poblíž hlavice systému typu OLS-UEM, jeden na hřbetu střední části trupu, přímo za překrytem kokpitu, dva na bocích přední části trupu a dva uvnitř krytu vystupujícího z břicha levé motorové gondoly, na úrovni hlavního podvozku), výstražný laserový systém (oba páry senzorů tohoto zařízení jsou instalovány na koncích křídla), výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů (po jedné na vnějších bocích zádě motorových gondol, na úrovni ocasních ploch) a podvěsné kontejnerové aktivní rušiče typu SAP-518 a KS-418.

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na osmi křídleních a jednom trupovém závěsníku – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (RS-AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (RS-AA-11 Archer) (max. 8 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T/TD (RS-AS-14B Kedge) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton) (max. 4 ks) a Ch-35 (RS-AS-20 Kayak) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 6 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 11 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U, 2 150 l PTB typu PTB-2150 (max. 1 ks), 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks) a tankovací jednotka typu PAZ-1MK (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,99 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,41 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 500 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    2 000/3 200** km

 

 

* případě modelu MiG-35S; resp. 23 700 kg v případě modelu MiG-35UB

** případě modelu MiG-35S; resp.1 800/3 000 km v případě modelu MiG-35UB

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 12.5.2025