Alexejev (Mikojan-Gurjevič) UTI MiG-15 („STK“)

Typ:  speciální modifikace cvičně-bojového letounu typu UTI MiG-15 (Midget)

Určení:  výcvik pilotů stíhacích letounů v nouzovém opouštění pilotní kabiny za letu za pomoci vystřelovací sedačky

Odlišnosti od letounu UTI MiG-15 (Midget):

- instalace nízkých průzračných postranních přepážek a vyvýšeného „plechového“ koncového krytu na místo odsuvného (směrem dozadu) průzračného krytu zadního kokpitu (zadní kokpit tohoto modelu je řešen jako otevřený) – zde se nachází vystřelovací sedačka žáka (ta je navíc opatřena „prachovými“ startovacími raketami se sníženou zásobou tuhého paliva)

Historie:  Protože nouzové opouštění pilotní kabiny za letu vlastními silami, jak se tomu dělo u pístových stíhačů, u proudových stíhacích letounů zcela vylučovala vysoká rychlost, pro stíhače s tímto typem pohonu se stala standardem vystřelovací sedačka. Nejinak tomu bylo i u denního frontového stíhače typu MiG-15 (Fagot), prvního masově vyráběného proudového stíhače sovětské výroby. Řada tehdejších sovětských pilotů nicméně měla k vystřelovacím sedačkám značnou nedůvěrou. Důvodem toho se stala série nepříliš povedených katapultáží, které skončily zraněním pilota. Všechny tyto incidenty se navíc udály v průběhu letu v malých výškách nebo v průběhu přistávacího manévru, tedy ve výškách, ve kterých dochází k mimořádným událostem vyžadujícím okamžité opuštění kokpitu nejčastěji. Z tohoto důvodu byla dne 10. prosince 1953 OKB-913 S.M. Alexejeva, specializovaná konstrukční kancelář na vývoj záchranných systémů pro rychlé letouny, pověřena vývojem specializované modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu UTI MiG-15 (Midget) z dílny OKB MiG pro nácvik nouzového opuštění pilotní kabiny za pomoci vystřelovací sedačky. Projekt požadované modifikace dvoumístného UTI MiGu-15 (Midget), který vešel ve známost pod továrním kódem „STK“, byl přitom VVS schválen v dubnu roku 1954. Poté, co výrobní výkresy UTI MiGu-15 („STK“) schválil též šéfkonstruktér OKB MiG, byly předány závodu č.153 z Novosibirska. Ten nejprve, ve spolupráci s OKB-918, zhotovil 1:1 maketu tohoto stroje. Zmíněná maketa byla přitom maketní komisí přezkoumána a schválena dne 1. června 1954. Kompletaci prototypu UTI MiGu-15 („STK“) se podařilo završit celý měsíc před stanoveným termínem. Státními zkouškami, které zajistil Státní zkušební institut vojenského letectva (GK NII VVS) s domovskou základnou Čkalovsk, prototyp tohoto speciálu úspěšně prošel v dubnu roku 1955. Sériová výroba UTI MiGu-15 („STK“) byla svěřena závodu č.99 z Ulan-Ude, tedy závodu, který se tehdy zabýval produkcí standardních UTI MiGů-15 (Midget). Při zavádění tohoto stroje do výrobního programu zmíněného podniku přitom vypomáhala též OKB-918. První sériový UTI MiG-15 („STK“) brány závodu č.99 opustil v prosinci roku 1955. Produkce tohoto speciálu, který byl znám též pod neoficiálním označením UTI MiG-15stk, se omezila pouze na nevelkou sérii. Se sériovými UTI MiGy-15 („STK“) zkušební piloti VVS oblétávali jednotlivé bojové útvary, které tehdy provozovaly letouny řady MiG-15 (Fagot), a řadové piloty názorně seznamovali se správným postupem bezpečné katapultáže. Poté vyzývali dobrovolníky z jejich řad, aby si vyzkoušeli též opuštění pilotní kabiny za pomoci vystřelovací sedačky.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot a žák parašutista

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov RD-45F (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Nene II) s max. tahem 2 270 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     ?

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014