Mikojan-Gurjevič I-231

Typ:  pokročilá modifikace výškového přepadového stíhacího letounu typu MiG-3U (I-230)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany

Odlišnosti od letounu MiG-3U (I-230):

- instalace silnější kapalinou (glykolem) chlazené pohonné jednotky typu AM-39A na místo motoru typu AM-35A

- instalace účinnějšího chladiče glykolu s větší plochou (3 000 cm² na místo 2 480 cm²) se včleněným mezichladičem plnícího vzduchu – v této souvislosti na obou  bocích zadní části hranatého břišního trupového krytu glykolového lapače přibyly nástavby s lapačem vzduchu v čele a výstupem na zádi

- instalace vodorovné ocasní plochy (VOP) v menší výšce alá MiG-3 (o 200 mm) – reakce na potíže s vibracemi ocasní partie trupu, které sužovaly předchozí model

- mírně větší zásoba paliva (333 kg na místo 324 kg)

- větší zásoba střeliva pro kanóny (160 nábojů na hlaveň na místo 150-ti)

- instalace odlehčené (o 25,3 kg) třílisté vrtule typu AV-5L-126Je na místo vrtule typu AV-5L-126 (úprava zavedená do konstrukce jediného prototypu tohoto stroje až před zahájením státních zkoušek)

Historie:  Mezi květnem a srpnem roku 1943 brány experimentálního závodu č.155 opustilo celkem šest exemplářů (D-01 až D-06) výškového přepadového stíhače typu MiG-3U (I-230). Kuli nedostupnosti vhodné pohonné jednotky z novovýroby se ale všechny tyto stroje nakonec musely spokojit se zrenovovanými „olétanými“ exempláři kapalinou (glykolem) chlazeného 1 350 hp motoru AM-35A. Motor typu AM-35A, který poháněl prakticky všechny exempláře letounu typu MiG-3, se totiž již nějaký rok nevyráběl a s obnovou jeho sériové výroby se ani nepočítalo. V úvahu přitom nepřicházel ani výkonnější 1 700 hp derivát této pohonné jednotky v podobě motoru typu AM-38F. Všechny exempláře této pohonné jednotky byly totiž vyhrazeny pro bitevní speciály řady Il-2 (Bark) z dílny S.V. Iljušina, a ty si fronta právě tehdy žádala ve velkých počtech. Protože toto MiGu-3U zcela bránilo většímu rozšíření, ještě v září roku 1943 první exemplář tohoto výškového přepadového stíhače, D-01, obdržel novou kapalinou chlazenou 1 800 hp pohonnou jednotku typu AM-39A. Kromě zmíněného motorů byl přitom tento stroj opatřen též účinnějším systémem chlazení a větší zásobou paliva a střeliva. Protože MiGy-3U sužovaly potíže s vibracemi ocasní partie trupu, současně zmíněný prototyp obdržel instalaci VOP v menší výšce (o 200 mm) alá MiG-3. Takto modifikovaný první exemplář MiGu-3U přitom vešel ve známost jako I-231 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 19. října 1943. Dne 5. listopadu téhož roku ale jeden ze zkušebních letů tohoto stroje předčasně ukončilo nouzové přistání (v Noginsku). Tomu přitom přecházel rozpad kompresoru pohonné jednotky. Závodní zkoušky prototypu I-231 byly opět obnoveny dnem 23. listopadu 1943, po předchozí výměně pohonné jednotky. V jejich průběhu se přitom s tímto strojem podařilo dosáhnout rychlosti 707 km/h (ve výšce 7 100 m) a výšky 11 400 m. Výstup na výšku 5 000 m letounu I-231 zabral 4,5 minut. Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS), který měl na starosti realizaci státních zkoušek, byl tento stroj předán dne 26. února 1944. Předtím však obdržel instalaci odlehčené vrtule typu AV-5L-126Je. Dne 8. března téhož roku ale přistávací manévr prototypu I-231 zakončila nehoda. Po předchozím selhání vysouvacího mechanismu vztlakových klapek a brzd totiž tento stroj vyjel z přistávací dráhy, načež se zapíchl „čumákem“ do země. Tato událost přitom státní zkoušky prototypu I-231 pozastavila až do dne 12. května 1944. Krátce nato, dne 19. května téhož roku, se zkušební program tohoto stroje opět zastavil, tentokrát kuli závadě na pohonné jednotce. Protože se motor typu AM-39A nakonec nedočkal sériové výroby a žádná jiná alternativa za tuto pohonnou jednotku tehdy nebyla k dispozici, krátce nato se veškeré práce na téma I-231 zcela zastavily.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prvního exempláře letounu MiG-3U/I-230)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Mikulin AM-39A s max. výkonem 1 800 hp                

Výzbroj:     dva synchronní 20 mm kanóny typu ŠVAK se zásobou 160 nábojů na hlaveň, vestavěné do hřbetu přídě trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 17.6.2012