Mikojan-Gurjevič MiG-27K (MiG-27BK) (‘Flogger J variant 2’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu MiG-27 (Flogger D)

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu MiG-27 (Flogger D):

- instalace navigačního-střeleckého komplexu typu PrNK-23K Sokol-23K, který je vystavěn na výkonnějším číslicovém počítači typu Orbita-20-23K, na místo navigačního-střeleckého komplexu typu PrNK-23 Sokol-23 vystavěném na číslicovém počítači typu Orbita-10-15-23

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu Kajra-23, který v sobě sdružuje TV kameru s laserovým dálkoměrem-značkovačem, na místo laserového dálkoměru typu FON

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací monochromatické obrazovky typu IT-23T (na ni je promítán obraz z TV kamery systému Kajra-23 a pasivních TV naváděcích hlavic řízených střel a pum)

- modifikovaná příďová sekce trupu s širším profilem, znatelně větším okénkem s oválným průřezem (za ním se nachází optika přijímače laserového dálkoměru systému Kajra-23 sestávajícího se z čoček a stavitelných zrcadel) v čele „seříznuté“ špice (na místo o poznání menšího obdélníkového okénka laserového dálkoměru typu FON), nástavbou s druhým, širokým obdélníkovým, okénkem v čele (za ním se nachází TV kamera spolu s laserovým ozařovačem systému Kajra-23) pod špicí trupu, PVD po pravoboku horního okénka optiky systému Kajra-23 a anténou typu SP-50 (Swift Rod) ILS systému po levoboku horního okénka optiky systému Kajra-23 (u předchozího modelu byla ILS anténa typu SP-50 umístěna pod okénkem laserového dálkoměru, kde se nyní nachází gondola s optikou TV kamery a laserového ozařovače systému Kajra-23, a PVD po pravoboku špice trupu, nad úrovní okénka laserového dálkoměru)

- odlehčená konstrukce draku vyjmutím pancéřování boků pilotní kabiny (některé letouny tohoto typu byly ale později pancéřovou ochranou zpětně dovybaveny), fotokulometu typu AKS-5 (toto zařízení sloužilo k zaznamenávání výsledků střelby a jeho instalace se nacházela uvnitř vřetenovitého krytu vetknutého do levé poloviny náběžné hrany pevné střední části křídla, přímo nad levým křídelním zbraňovým závěsníkem) a fotokulometu typu SŠ-45 (toto zařízení sloužilo k zaznamenávání obrazu zaměřovací optiky a jeho instalace se nacházela uvnitř pilotní kabiny) a náhradou pevně vestavěné naváděcí aparatury protizemních ŘS typu Ch-23/-23M (AS-7 Kerry) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) typu Delta NM (její anténa se nacházela uvnitř špičatého krytu vetknutého do kořene pravého podkřídlového pylonu) podvěsnou verzí tohoto zařízení v podobě typu Delta 2NG – částečná kompenzace za značnou hmotnost zaměřovacího systému typu Kajra-23

- instalace výstražného RL systému typu SPO-15L Berjoza-L (toto zařízení dokáže zjistit též typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu) na místo výstražných RL systémů typu SB-1 Barier a SPO-10 Sirena-3M

- modifikovaná pevná střední část křídla s protaženými kořeny náběžné hrany v hranaté vírové přechody, které se táhnou téměř až k postranním lapačům vzduchu – tyto vírové přechody zastávají funkci krytu antén výstražného RL systému typu SPO-15L Berjoza-L a zároveň zlepšují letové charakteristiky tohoto modelu při větších úhlech náběhu, zejména pak při vzletu a přistání

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protizemní řízené střely typu Ch-25, Ch-25ML a Ch-29T/L, protiradiolokační řízené střely typu Ch-25MP a Ch-27PS, PLŘS typu R-60M, řízené pumy typu KAB-500Kr/L a submuniční kontejnery typu KMGU

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SPO-1P Parol na místo identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods)

- modifikované navigační vybavení instalací radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) typu Korall-I (na místo typu RSBN-6S Romb-1K), radionavigačního systému dálkové navigace typu A720, radiokompasu typu ARK-19 Olenek (na místo typu AKR-15M Tobol) a radiovýškoměru typu RV-15/A031 (na místo typu RV-5R Reper-R)

- modifikované spojovací vybavení instalací radiostanic typu R-832 a R-864B na místo radiostanice typu R-832M Evkalipt-M

- instalace záznamníku letových dat (tzv. černé skříňky) typu Tester-UZ (na místo typu SARPP-12G)

- modifikovaný obranný systém instalací nové modifikace aktivního rušiče typu Siren a úchytů pro dvojici výmetnic 60-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-50-60 na hřbetu zadní části trupu, po stranách SOP (zavedení těchto výmetnic vycházelo z poznatků získaných v průběhu konfliktu v Afghánistánu)

Historie:  Prakticky paralelně s vývojem stíhacího-bombardovacího letounu typu MiG-27 (Flogger D), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu MiG-23BN (Flogger F/H) s vylepšenou konstrukcí draku a instalací silnějšího kanónu, OKB MiG intenzivně pracovala na projektech dalších dvou modifikací tohoto nástupce stíhacích-bombardovacích letounů řady Su-7B (Fitter A). Zmíněné verze MiGu-23BN (Flogger F/H) vešly ve známost jako MiG-27K (Flogger J2) a MiG-27M (Flogger J) a z konstrukčního hlediska vycházely z pokročilejšího MiGu-27 (Flogger D). Od letounu typu MiG-27 (Flogger D)/iz.32-25, který byl původně znám jako MiG-23BM, se přitom tyto dva modely odlišovaly zejména instalací zcela nového zaměřovacího vybavení. Zatímco typ MiG-27K/iz.32-26 (Flogger J2), původně známý jako MiG-23BK, obdržel elektro-optický zaměřovací systém typu Kajra-23, který v sobě sdružoval TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů, hlavní komponentou zaměřovacího vybavení modelu MiG-27M/iz.32-29 (Flogger J) se stal laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PM. Obě zmíněné modifikace MiGu-27 (Flogger D), MiG-27K (Flogger J2) a MiG-27M (Flogger J), přitom představovaly přímou rekci na zastaralou výzbroj tohoto stroje. Ta se totiž sestávala pouze z neřízené munice a řízených střel typu Ch-23/-23M (AS-7 Kerry), které byly opatřeny poněkud nepraktickým manuálním rádiovým-povelovým naváděcím systém. Ten totiž nemálo vytěžoval pilota, neboť se musel věnovat navádění (za pomoci joysticku) střely na cíl a pilotáži zároveň, a navíc omezoval dosah střely Ch-23/-23M (AS-7 Kerry) pouhými 10-ti km. Přesnost navedení této zbraně navíc dosti závisela na schopnostech pilota a meteorologických podmínkách, což bylo s příchodem nových raketových systémů PVO absolutně nepřípustné. Vyšší prioritu již od počátku měl model MiG-27K (Flogger J2), neboť počítal s pokročilejším zaměřovacím vybavením. Zaměřovací systém typu Kajra-23 byl přitom vyvinut, CKB Geofyzika, hned ve dvou verzích. Zatímco jedna z nich, Kajra-23, byla navržena přímo pro jednomístný stíhací-bombardovací MiG-27K (Flogger J2), ta druhá, Kajra-24, vzešla z programu dvoumístného taktického bombardéru typu Su-24M (Fencer D). Protože systém typu Kajra-23 disponoval TV i laserovým kanálem, za jeho pomoci bylo možné navádět jak pumy a střely s pasivním TV navedením (typy Ch-29T, KAB-500Kr), tak i pumy a střely s poloaktivním laserovým navedením (typy Ch-25, Ch-25ML, Ch-29L, KAB-500L). Cenou zato se ale stal vzrůst vzletové hmotnosti proti výchozímu modelu MiG-27 (Flogger D). Zaměřovací systém typu Kajra-23 byl totiž poměrně rozměrným a těžkým zařízením. Na to přitom OKB MiG zareagovala drobnou odtučňovací kúrou. Ta se dotkla palubního vybavení a k nelibosti pilotů též pancéřové ochrany kokpitu. Protože ale konflikt v Afghánistánu ukázal, že se letoun této kategorie na reálném bojišti bez pancéřové ochrany zcela neobejde, některé letouny tohoto typu byly později pancéřováním zpětně dovybaveny. I přes všechna výše uvedená opatření měl letoun typu MiG-27K (Flogger J2) poněkud těžký „čumák“. Díky tomu vykazoval dosti tuhým ovládání při rolování, a to i při činnosti z betonové VPD. První etapou zkoušek měl zaměřovací systém typu Kajra-23 dle původních plánů projít na speciálně upraveném transportním letounu typu An-26 (Curl A). Přestavba jednoho ze sériových letounů typu An-26 (Curl A) na vzdušnou zkušebnu Kajry-23, známou jako An-26K, se ale zatáhla proti plánům, a to natolik, že v době, kdy se ji podařilo konečně završit, toto zařízení již mělo podstatnou část předepsaných zkoušek úspěšně za sebou. Nakonec byl proto jediný exemplář speciálu typu An-26K využíván pouze k dolaďování Kajry-23. Pro potřeby zkoušek a dolaďování přitom NPO Geofyzika zhotovila hned 40 exemplářů tohoto pokročilého zaměřovacího systému. Prototyp MiGu-27K (Flogger J2) (modrá 361) vešel ve známost jako MiG-23BK (iz.32-26/1) a vznikl konverzí sériového MiGu-27 (Flogger D). Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal dne 30. prosince 1974. Do výrobního programu závodu č.39 z Irkutska byl stíhací-bombardovací MiG-27K (Flogger J2) zařazen v roce 1976, ještě za chodu zkoušek. Ty se totiž poněkud zatáhly. Jedním z důvodů značných průtahů zkušebního programu stíhacího-bombardovacího MiGu-27K (Flogger J2) se staly velmi vysoké nároky na automatizaci zaměřovacího systému typu Kajra-23. Jeho obsluhu totiž neměl, na rozdíl od paralelně vyvíjeného modelu Kajra-24, zajišťovat druhý člen posádky (zbraňový operátor), ale přímo pilot, který se samozřejmě musel zároveň věnovat pilotáži. Do výzbroje VVS byl proto stíhací-bombardovací MiG-27K (Flogger J2) oficiálně zařazen až dne 26. července 1980. Díky instalaci zaměřovacího systému typu Kajra-23 sériový MiG-27K (Flogger J2) svého přímého vývojového předchůdce v podobě letounu typu MiG-27 (Flogger D) z hlediska bojové efektivity překonával hned několikanásobně, a to jak při použití řízené, tak i neřízené munice. Tak např. úkol, na který bylo zapotřebí nasadit hned sedm dvojicí 500 kg neřízených pum typu FAB-500 vyzbrojených MiGů-27 (Flogger D), zvládly pouhé čtyři MiGy-27K (Flogger J2) s dvojicí neřízených pum toho samého typu v podvěsu, resp. jediný MiG-27K (Flogger J2) vyzbrojený dvojicí řízených pum typu KAB-500 nebo řízených střel typu Ch-29 (AS-14 Kedge). Součástí zbraňového arsenálu MiGu-27K (Flogger J2) se přitom staly nejen protizemní řízené střely, ale i protiradarové řízené střely (typy Ch-27PS a Ch-25MP). Letoun typu MiG-27K (Flogger J2) tedy mohl sloužit též, na rozdíl od svého vývojového předchůdce v podobě letounu typu MiG-27 (Flogger D), k potlačování PVO protivníka (SEAD). Až do příchodu těžších dvoumotorových dvoumístných taktických bombardérů typu Su-24M (Fencer D) neměly letouny typu MiG-27K (Flogger J2) ve své kategorie z hlediska bojové efektivity na domácí půdě žádnou plnohodnotnou konkurenci. V přesnosti pumových útoků za tímto strojem zaostával dokonce i letoun typu Su-24 (Fencer A-C). Kruhová odchylka při pumových útocích těchto strojů byla totiž v porovnání s MiGy-27K (Flogger J2) takřka dvojnásobná. Za modernějším modelem Su-24M (Fencer D), který byl do sériové výroby zaveden v roce 1979, pak letoun typu MiG-27K (Flogger J2) příliš nezaostával ani z hlediska škály přesně naváděné výzbroje, ani z hlediska přesnosti zbraňového systému. I přesto všechno brány irkutského závodu č.39 nakonec opustilo, v letech 1976 až 1980, pouhých 214 MiGů-27K (Flogger J2). Hlavním důvodem toho se stala vysoká pořizovací cena zaměřovacího systému typu Kajra-23. Proti masovému rozšíření tohoto modelu hovořily rovněž značné nároky na kvalifikaci pilotů a pozemního personálu. K tak rychlému konci MiGu-27K (Flogger J2) v sériové výrobě ale nemalou mírou přispěly též průtahy s dolaďováním Kajry-23 do stavu plně způsobilého pro řadový provoz a v neposlední řadě též počáteční problémy s jeho spolehlivostí. V průběhu služby u VVS byly učiněny snahy o rozšíření již tak rozsáhlého zbraňového arsenálu MiGu-27K (Flogger J2) o další typy řízených střel. V letech 1986 až 1988 byl nejprve na tomto stroji odzkoušen „podvěsný“ pasivní lokátor typu Progress, který spolupracoval nejen s naváděcím systémem již zavedených protiradarových řízených střel typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) a Ch-25MP (AS-12A Kegler), ale i nových protiradiolokačních ŘS typu Ch-58 (AS-11 Kilter) a Ch-31P (AS-17A Krypton). Přímo u typu MiG-27K (Flogger J2) nicméně v úvahu připadala pouze střela typu Ch-31P (AS-17A Krypton). Střela typu Ch-58 (AS-11 Kilter) byla totiž pro tento stroj příliš velká a těžká. Zkouškami na MiGu-27K (Flogger J2) střela typu Ch-31P (AS-17A Krypton) prošla v letech 1988 až 1989. Přestože zkoušky lokátoru typu Progress i střely typu Ch-31P (AS-17A Krypton) sužovaly nejen potíže se škrty v rozpočtu, ale i problémy technického rázu, integrace této ŘS do zbraňového systému MiGu-27K (Flogger J2) se nakonec zdařila. Masovému rozšíření střel typu Ch-31P (AS-17A Krypton) na letounech typu MiG-27K (Flogger J2) nicméně dal přítrž rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s následnou těžkou ekonomickou krizí. Do té doby se podařilo pasivní lokátor typu Progress integrovat do zbraňového systému pouhých čtyř MiGů-27K (Flogger J2). Zkoušky protizemní řízené střely velkého dosahu s pasivním TV navedením typu Ch-59M (AS-18 Kazoo) na stíhacím-bombardovacím MiGu-27K (Flogger J2) se pak, z toho samého důvodu, nepodařilo ani dokončit.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-27) a 214 sériových strojů

Uživatelé:  Bělorusko, Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29B-300 s max. tahem 8 300 kp / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu Kajra-23 se zorným polem +6° až -140° ve vertikální rovině a ±25° v horizontální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje TV kameru s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů (s dosahem 7 až 8 km) a slouží pro navádění pum a střel s pasivním TV a poloaktivním laserovým navedením. Zatímco instalace přijímače laserového dálkoměru se nachází za zaobleným okénkem vetknutým do „seříznuté“ špice trupu, optika TV kamery a laserového ozařovače cílů je umístěna za hranatým okénkem nacházejícím se v čele nástavby umístěné přímo pod špicí trupu.

                  - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu Delta 2NG a pasivní lokátor typu Vyjuga. Zatímco prvně uvedené zařízení slouží pro navádění protizemních řízených střel typu Ch-23/-23M (AS-7 Kerry) a Ch-25MR (AS-12C Kegler), druhé uvedené zařízení slouží k lokalizaci pozemních radiolokačních stanic a navádění řízených střel typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) a Ch-27PS. Oba zmíněné systémy mají přitom podobu podvěsných kontejnerů, které se umisťují na jeden z předních postranních trupových zbraňových závěsníků.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (toto zařízení využívá nevelkou trojúhelníkovou anténu nacházející se na hřbetu trupu, přímo před pilotní kabinu, a antény umístěné pod dielektrickými panely, vetknutými do potahu náběžné hrany pevné střední části křídla), výstražný RL systém typu SPO-15L Berjoza-L (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény vetknuté do náběžné hrany vírových přechodů střední části křídla a do odtokové hrany SOP, přímo nad směrovým kormidlem), aktivní rušič typu SPS-142 Siren-FŠ (toto zařízení využívá dvě přijímací antény, které jsou umístěny uvnitř dvou podlouhlých štíhlých polokapkovitých krytů nacházejících se po stranách břicha přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a jednu vysílací anténu nacházející se pod nevelkým náprstkovitým krytem vetknutým do špice trupu, přímo nad okénkem laserového přijímače), dvě výmetnice 6-ti klamných IČ/RL cílů typu KDS-23 (ty jsou vestavěny do centrálního trupového zbraňového pylonu) a dvě výmetnice 60-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-50-60 (ty jsou umístěny uvnitř dvou protáhlých odnímatelných pouzder, které se připevňují ke hřbetu zadní části trupu)

Výzbroj:    jeden 30 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-30A se zásobou 265 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na sedmi závěsních, jednom páru závěsníků nacházejícím se pod pevnou střední částí křídla, dvou tandemově uspořádaných párech závěsníků umístěných po stranách břicha střední a zadní části trupu a jednom závěsníku instalovaném v ose břicha střední části trupu (oba závěsníky nacházející se pod pohyblivými vnějšími částmi křídla jsou vyhrazeny pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M* (AA-8B Aphid) (max. 2 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23M (AS-7 Kerry) (max. 2 ks) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL nevedením typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) (max. 2 ks) a Ch-25PS (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22 (jeden 23 mm pohyblivý dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks) a UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu FAB-500L (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu FAB-500Kr (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 22 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 9 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 2 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 3 ks)

* tato zbraň je vyhrazena pro obranu před vzdušným napadením a využívá jednoduché odpalovací lišty typu APU-60-1 a zdvojené odpalovací lišty typu APU-60-2. Ty se přitom umisťují buďto na křídelní závěsníky nebo na přední pár postranních trupových návěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 30.9.2014