Mikojan-Gurjevič MiG-35 (model 2019)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M (iz.9.41S)

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů, umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-29M (9.41S):

- instalace nového křídla s větší plochou

- větší počet křídelních zbraňových závěsníků (10 vs 8)

- instalace modifikované zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) s větší plochou a odlišným tvarem. Zdvojená SOP tohoto modelu má rovné (a nikoliv špičaté) vrcholy a odtokovou hranu se záporným úhlem šípu (a nikoliv přímou odtokovou hranu).

- větší objem vnitřních palivových nádrží

- instalace radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu FGA-35 Žuk-AE, který má vyšší výkony, na místo impulzního dopplerovského radiolokátoru s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu FGM-129 (N010ME) Žuk-ME

- instalace nového přístrojového vybavení v pilotní kabině. U tohoto modelu jsou tři multifunkční displeje (MFD) nahrazeny jedním velkoformátovým displejem. Kromě toho se součástí vybavení pilotní kabiny tohoto stroje stal nový širokoúhlý průhledový displej (HUD).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o nové typy naváděné munice

Historie:  Zatím posledním a nejvíce pokročilým modelem z řady MiG-29 (Fulcrum) se stal model, který nese „staronové“ označení MiG-35. Toto označení přitom jako první nesl derivát palubního bojového letounu typu MiG-29K (iz.9.41), se kterým se RSK MiG neúspěšně zúčastnila výběrového řízení Indických vzdušných sil v rámci programu MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft). Označení MiG-35, resp. MiG-35S, ale nese též modifikace exportního letounu typu MiG-29M (iz.9.41S), který není ničím jiným, než modifikací již zmíněného letounu typu MiG-35 MMRCA se zjednodušeným palubním vybavením, pro Ruské VVS. „Nový“ MiG-35 je zamýšlen jako nástupce exportního modelu MiG-29M (iz.9.41S) a od všech výše uvedených modelů, které se od sebe navzájem odlišují pouze palubním vybavení, liší i po konstrukční stránce. Zmíněný stroj totiž obdržel novou zdvojenou SOP s větší plochou a odlišným tvarem a nové křídlo s větší plochou. Výše uvedené úpravy mají přitom „novému“ MiGu-35 zajistit lepší letové vlastnosti a v neposlední řadě též větší dolet. Nové křídlo tohoto stroje má totiž ukrývat objemnější palivové nádrže. Pod křídlem „nového“ MiGu-35 se navíc má nacházet další, pátý, pár zbraňových závěsníků. Do konstrukce tohoto stroje ale mají být vneseny další blíže nespecifikované úpravy. Podle všeho se bude jednat o úpravy vedoucí k prodloužení doletu a snížení zjistitelnosti. Kromě toho „nový“ MiG-35 obdržel pokročilejší radiolokátor kategorie AESA typu FGA-35 Žuk-AE a nové vybavení pilotní kabiny. Součástí vybavení pilotní kabiny tohoto stroje se konkrétně stal jeden velkoformátový displej a jeden širokoúhlý HUD. Obdobný HUD byl přitom instalován v kabině nelenového prototypu letounu typu Su-57 (Felon) pro pozemní zkušebny palubních systémů, který na výstavě MAKS 2019 „suploval“ exportní modifikaci tohoto stroje nesoucí označení Su-57E. Změn podle všeho doznala též škála podvěsné výzbroje. Projekt „nového“ MiGu-35 byl široké veřejnosti poprvé prezentován na výstavě MAKS 2011, která se konala v srpnu roku 2011, ve formě zmenšeného modelu. Prototyp tohoto modelu vznikl konverzí prototypu MiGu-29M/iz.9.41S (modrá 741) a široké veřejnosti byl poprvé prezentován v srpnu roku 2019 na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2019. Zmíněný letoun ale měl tehdy prozatímně nainstalováno křídlo z čtvrtého prototypu letounu typu MiG-29M (Fulcrum E) (modrá 154). Instalaci nového křídla s větší plochou tento stroj obdrží až před koncem tohoto roku. Na výstavě MAKS 2019 měl zmíněný letoun navíc pod pravou motorovou gondolou umístěn podvěsný kontejner s elektro-optickým zaměřovacím systémem.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prototypu letounu typu MiG-29M/iz.9.41S)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33MK s max. tahem po 5 400 kp / 9 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) typu FGA-35 Žuk-AE se zorným polem ±60° v horizontální i vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu. Radar typu Žuk-AE disponuje módem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 30 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Z přední polosféry je radar typu Žuk-AE vzdušný cíl typu stíhací letoun schopen detekovat na vzdálenost 130 km, a to jak v režimu „look up“, tak i v režimu „look down“. Max. detekční dosah tohoto typu radiolokátoru pro cíl typu stíhací letoun ze zadní polosféry činí 50 km v režimu „look up“, resp. 40 km v režimu „look down“. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce přitom dokáže identifikovat na vzdálenost až 200 km.

Vybavení:   pasivní elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-UEM (?). Systém typu OLS-UEM v sobě sdružuje IČ lokátor, laserový dálkoměr a TV zaměřovač a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl o velikosti letounu typu Su-30 je přitom schopen detekovat na vzdálenost 90 km ze zadní, resp. 35 km z přední polosféry. Instalace optiky tohoto systému se nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od osy trupu.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na deseti křídelních a jednom trupovém závěsníku