Mikojan-Gurjevič MiG-21UM (Je-6UM) (‘Mongol B’)

Typ:  pokročilá modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu MiG-21US (Mongol B)

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady MiG-21 (Fishbed), včetně zbraňového výcviku; sekundárně útoky na nemanévrující vzdušné cíle ze zadní polosféry, manévrový vzdušný boj a útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21US (Mongol B):

- instalace silnějšího 6 490 kp motoru typu R-13-300 na místo 6 175 kp motoru typu R-11F2S-300 (letouny z prvních výrobních sérií byly ještě poháněny slabším motorem typu R-11F2S-300)

- instalace vystřelovacích sedaček typu KM-1UM (v předním kokpitu s pracovištěm žáka) a KM-1IM (v zadním kokpitu s pracovištěm instruktora) na místo vystřelovacích sedaček typu KM-1U a KM-1I

- instalace nových kniplů uvnitř obou kokpitů

- instalace avionického vybavení uvnitř výměnných palet

- modifikované zaměřovací vybavení náhradou optického zaměřovače typu ASP-5NM optickým zaměřovačem typu ASP-PFD-21

- instalace tříkanálového autopilota typu AP-155, který ovládá křidélka (v rozmezí úhlů ±35°)  i výškovku (v rozmezí úhlů +7°30‘ a -16°30‘), na místo jednokanálového autopilota typu KAP-2 ovládajícího pouze křidélka (v rozmezí úhlů ±35°) - zatímco autopilot typu KAP-2 mohl pracovat buďto v režimu „tlumení“, kdy eliminoval oscilace způsobené poryvy větru, nebo v režimu „stabilizace“, kdy držel křídlo v horizontální rovině, autopilot typu AP-155 mohl pracovat též v režimu „vyrovnání“, kdy srovnal letoun do horizontálního letu s nulovým náklonem

- modifikované spojovací vybavení náhradou radiostanice typu R-802 radiostanicí typu R-832 (v této souvislosti na hřbetu hřbetní nástavby, přímo před SOP, přibyla zkosená břitová anténa)

- instalace snímače kritického úhlu náběhu typu DUA-3A na levoboku přední části trupu, přímo mezi příďovým lapačem vzduchu a přední připouštěcí „protipumpážní“ klapkou (úprava zavedená do vybavení letounů vyrobených v letech 1972 až 1985)

Historie:  Posledním sériově vyráběným vývojovým derivátem dvoumístného cvičně-bojového letounu typu MiG-21U (Mongol A/B), který sloužil pro přeškolování pilotů v leteckých školách i u bojových útvarů na letouny řady MiG-21 (Fishbed), se stal model MiG-21UM (Mongol B). Ten byl přitom v maximální míře unifikován s jednomístným víceúčelovým bojovým modelem MiG-21SM (Fishbed J). Naproti tomu přímý vývojový předchůdce tohoto modelu v podobě typu MiG-21US (Mongol B) bylo možné považovat za dvoumístný protějšek přepadového MiGu-21PFS/PFM (Fishbed D/F), zatímco v případě MiG-21U (Mongol A/B) šlo o dvoumístný ekvivalent frontového MiGu-21F-13 (Fishbed C/E). Zmíněná unifikace se přitom týkala zejména pohonné jednotky a avioniky. Avionika MiGu-21UM (Mongol B) byla navíc umístěna uvnitř výměnných palet, což znatelně usnadňovalo údržbu. Změn přitom dostal též nouzový záchranný systém posádky. Prototyp tohoto modelu vešel ve známost pod označením Je-6UM a ke státním zkouškám byl předán v roce 1968. Svého předchůdce v podobě modelu MiG-21US (Mongol B) letoun typu MiGu-21UM (Mongol B) ve výrobním programu závodu č.31 z Tbilisi nahradil již v roce 1970. Do roku 1985 brány zmíněného podniku opustilo celkem 1 133 těchto strojů ve dvou úpravách, a to v úpravě pro Sovětské VVS/PVO a exportní úpravě.

Verze:

Je-6UM – prototypová modifikace letounu typu MiG-21UM (Mongol B)

MiG-21UM (iz.69) (Mongol B) – sériová modifikace letounu typu MiG-21UM (Mongol B)

Vyrobeno:  1 133 sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Alžír, Angola, Bangladéš, Bulharsko, Burkina Faso (?), ČSSR, Egypt, Etiopie, Finsko, Gruzie, Guinea-Bissau, Chorvatsko, Indie, Irák, Jugoslávie, Kambodža, Kongo-Brazaville, Kuba, Laos (?), Libye, Madagaskar, Maďarsko, Mali, Namibie, NDR, Nigérie, Polsko, Rumunsko, Severní Jemen, Slovensko, Somálsko, SSSR, Súdán (?), Sýrie, Vietnam a Zambie

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-5M Kvant (‘High Fix’) s dosahem 0,3 až 3 km. Zmíněné zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-PFD-21 (jeho instalace se nachází uvnitř předního kokpitu)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) nebo SRZO-2 Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo za příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP)

Výzbroj:     dvě PLŘS krátkého dosahu s IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), dva raketové bloky typu UB-16-57U (16 neřízených raket typu S-5K/M ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 50 kg neřízené pumy typu FAB-50, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490 – po jeho sejmutí lze trup tohoto stroje umístit konformní kulometné pouzdro typu GP-A-12,7 s jedním 12,7 mm kulometem typu Afanasjev A-12,7 se zásobou 60 nábojů)

Poslední úpravy provedeny dne: 8.9.2014