Mikojan-Gurjevič I-305

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-9 (Fargo)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany

Odlišnosti od letounu MiG-9 (Fargo):

- instalace jednoho 1 500 kp motoru typu TR-1A domácí konstrukce pod potahem výrazně modifikovaného břicha trupu, v oblasti pod křídlem, na místo dvou 800 kp motorů typu RD-20 (kopie německého typu BMW 003A) – tato změna v pohonném systému si vyžádala změnit též profil břicha trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla

- modifikovaný pilotní prostor – ten je nyní řešen jako plně přetlakový a navíc je opatřen vystřelovací sedačkou a novým polokapkovitým průzračným překrytem, který se vyznačuje větší výškou a štíhlejším profilem (identická konstrukce jako u letounu typu I-308/MiG-9M)

- instalace 37 mm kanónu typu N-37 uprostřed vertikální dělící přepážky příďového vstupu vzduchu (kanón tohoto typu sériového MiGu-9 byl vestavěn do horní části vertikální dělící přepážky)

- instalace většího zásobníku střeliva pro 37 mm kanón typu N-37 s 45-ti náboji (na místo 40-ti)

- instalace obou 23 mm kanónů typu NS-23K na bocích přídě trupu, v jedné rovině s 37 mm kanónem typu N-37 (kanóny tohoto typu sériového MiGu-9 byly naproti tomu umístěny pod potahem břicha přídě trupu, po stranách šachty příďového podvozku)

- instalace nového avionického vybavení - jeho součástí se stal identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-1, radiostanice typu RSIU-10, navigační indikátor typu NI-46 a rádiový zaměřovač typu Ton-3

Historie:  Bojovou efektivitu dvoumotorového frontového stíhače typu MiG-9 (Fargo), prvního proudového stíhacího letounu sovětské konstrukce, mimo jiné omezovaly charakteristiky jeho pohonných jednotek v podobě motorů typu RD-20. Tato závodem č.16 z Kazaně vyráběná kopie německého druhoválečného motoru typu BMW 003A totiž vykazovala nevelkou životností (10, 25, 50 nebo 75 hodin, dle série), nízkým tahem (800 kp), značnou hmotností a v neposlední řadě též vysokou spotřebou paliva. Z tohoto důvodu se do popředí zájmu OKB-155 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče ještě v roce 1947 dostal proudový motor typu TR-1A z dílny A.M. Ljulky. Vzhledem k tomu, že tato první proudová pohonná jednotka domácí konstrukce měla dle projektu vykazovat tahem 1 500 kp, tj. takřka dvojnásobným tahem v porovnání s motorem typu RD-20, bylo možné opustit od dvoumotorového uspořádání. To přitom sebou přineslo nemalý pokles vzletové hmotnosti (z 4 998-ti kg na 4 570 kg). Záměna dvou 800 kp motorů typu RD-20 jedním 1 500 kp motorem typu TR-1A měla tedy MiGu-9 (Fargo) teoreticky zajistit lepší letové výkony a obratnost. Do prací na projektu takto radikálně modifikovaného MiGu-9 (Fargo), který vešel ve známost pod prototypovým označením I-305 a továrním kódovým označením „FL“, se konstrukční tým OKB MiG pustil v březnu roku 1947, tedy ještě za chodu státních zkoušek tohoto stroje. Kromě nového pohonného systému letoun typu I-305 („FL“) obdržel též plně přetlakový kokpit. Ten byl navíc nyní opatřen též vystřelovací sedačkou a novým polokapkovitým průzračným překrytem, který pilotovi poskytoval lepší výhled. Zavedení systému přetlakování si ale vyžádalo překomponovat část palubního vybavení, včetně výzbroje. V původní projektové podobě byly všechny tři kanóny umístěny v jedné rovině. Zatímco instalace 37 mm kanónu typu N-37 se nacházela ve středu dělící přepážky příďového vstupu vzduchu, lehčí 23 mm kanóny typu NS-23K byly umístěny po jeho stranách. Později však konstruktéři OKB MiG, v přímé reakci na potíže se zhášením motorů typu RD-20 po předchozím nasátí povýstřelových zplodin, všechny tři zmíněné kanóny přemístili do spodní části trupu. Ústí jejich hlavní se nyní navíc nacházelo až za hranou příďového lapače vzduchu. Zatímco 37 mm kanón typu N-37 zaujal pozici na pravoboku, oba 23 mm kanóny typu NS-23K se nyní nacházely na levoboku. Přestože měl být první prototyp letounu typu I-305 („FL“) ke zkouškám předán dne 17. července 1947, jeho kompletaci se nakonec nepodařilo završit dříve než v listopadu toho samého roku. Krátce nato, dne 30. prosince téhož roku, se nicméně rozeběhly letové zkoušky prvního prototypu podstatně pokročilejšího a výkonnějšího šípovým křídlem opatřeného proudového stíhače typu MiG-15 (Fagot). Protože se tímto letoun typu I-305 („FL“) stal zcela bezperspektivním, jediný prototyp tohoto stroje nakonec nebyl za letu nikdy zkoušen.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka TR-1A s max. tahem 1 500 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-1

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 45 nábojů, vestavěný do dělící přepážky příďového vstupu vzduchu, a dva 23 mm kanóny typu NS-23K se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 23.2.2014