Mikojan-Gurjevič MiG-31BM/BSM (‘Foxhound C’)

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-31B/BS (Foxhound A)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany a řízení činnosti stíhacích letounů opatřených méně výkonným radiolokátorem

Odlišnosti od letounu MiG-31B/BS (Foxhound A):

- instalace radiolokačního systému typu RP-31AM (S800AV) Zaslon-AM v nezměněné přední části trupu na místo radiolokačního systému typu RP-31A (S800A) Zaslon-A (Flash Dance). Zmíněný radiolokační systém se sestává z radiolokátoru typu 8BM a počítače typu Baget-55-06. Naproti tomu součástí radiolokačního systému typu Zaslon-A je radiolokátor typu 8BV (N007) a počítač typu Argon-15A. Radiolokátor typu 8BM využívá shodnou anténu jako radiolokátor typu 8BV (Flash Dance). Má však věší dosah a je schopen sledovat a postřelovat více vzdušných cílů současně.

- instalace LCD displeje v předním kokpitu na místo části analogových přístrojů a dvou malých LCD displejů v zadním kokpitu na místo jedné CRT obrazovky

- instalace nových radiostanic typu R-800L

- modifikovaný navigační systém. Součástí navigačního systému tohoto modelu se mimo jiné stal satelitní přijímač typu A737.

- instalace datalinku s utajeným přenosem, za jehož pomoci lze navádět PLŘS na vzdušné cíle odpálené jiným letounem toho samého typu nebo jiného typu

- instalace periskopu na hřbetu překrytu pilotního prostoru (předního kokpitu)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS typu R-37M (AA-13A Axehead), R-73 (AA-11A Archer) a R-77-1 (AA-12B Adder B). Naproti tomu PLŘS typu R-40TD/TD1 (AA-6D Acrid D) a R-60M (AA-8B Aphid) byly ze zbraňového systému tohoto modelu vyřazeny.

- instalace nových vnitřních křídelních zbraňových závěsníků s výrazně menšími rozměry. Zmíněné závěsníky mají shodné rozměry jako vnější křídelní závěsníky a lze na nich přepravovat dvě střely typu R-73 (AA-11A Archer) nebo R-77-1 (AA-12B Adder B). Další dvě střely toho samého typu lze umístit na vnější křídelní závěsníky, které lze alternativně použít k přepravě PTB.

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, které zachvátila Rusko na počátku 90. let, zcela zastavila vývoj těžkého přepadového stíhače typu MiG-31M (Foxhound B), v roce 1997 MiG MAPO zpracovala a PVO nabídla modernizační projekt pro již zavedeného méně pokročilého vývojového předchůdce tohoto stroje v podobě letounu typu MiG-31B/BS (Foxhound A). Posláním zmíněného modernizačního programu se přitom stalo sblížení bojové efektivity tohoto stroje ve vzdušném boji s pokročilejším MiGem-31M (Foxhound B) a v neposlední řadě též rozšíření jeho možností o útoky na pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice. Toho všeho mělo být přitom docíleno pouhou výměnou některých avionických systémů za nové. Zmíněný modernizační program měl tedy z ryze přepadového stíhače typu MiG-31B/BS (Foxhound A) učinit nejen efektivnější prostředek PVO, ale i plnohodnotný víceúčelový bojový stroj schopný vést boj se vzdušnými i pozemními cíly za pomoci řízených střel, a to za zlomek ceny nového MiGu-31M (Foxhound B), který navíc nebyl uzpůsoben pro útoky na pozemní cíle. Produktem zmíněného modernizačního programu se stal model MiG-31BM (iz.01BM) (Foxhound C), který se vyznačoval instalací avioniky značky Rossijskaja avionika. První ze dvou prototypů MiGu-31BM (Foxhound C) (modrá 58 a 60) vznikl v roce 1998 konverzí sériového MiGu-31B (Foxhound A) s výrobním číslem N3840121436. Domácímu a zahraničnímu tisku byl tento stroj poprvé představen, spolu s demonstrátorem iz.1.44 (Flatpack), dne 12. ledna 1999. Širší veřejnost se s ním mohla poprvé seznámit v srpnu toho samého roku na moskevské airshow MAKS 99. Celý modernizační program MiG-31BM (Foxhound C) ale krátce nato zcela zmrazil nedostatek financí a v neposlední řadě též problematické postavení soukromé společnosti Rossijskaja avionika, která byla zodpovědná za dodávky nové avioniky. Nové vedení MiG MAPO (od roku 2000 RSK MiG) totiž preferovalo státního výrobce Ramenskoye Priborostroitelnoe (RPKB). Již v roce 2001 byl nicméně modernizační program MiGů-31B/BS (Foxhound A) ze stavu VVS vzkříšen, i když v poněkud upravené podobě s avionickým vybavením z dílny již zmíněné státní společnosti RPKB. Dva ze tří prototypů „nového MiGu-31BM (Foxhound C) vznikly konverzí prototypů „starého“ MiGu-31BM (Foxhound C) (modrá 58 a 60). První z nich (modrá 58) se od vzletové dráhy poprvé odlepil v září roku 2005 a v prosinci toho samého roku byl přelétnut do zkušebního centra z Achtubinska. Krátce nato sem dorazil též prototyp druhý (modrá 59) a třetí (modrá 60). Poslední z nich se přitom stal etalonem pro „sériové“ modernizace. První etapa státních zkoušek MiGu-31BM (Foxhound C) byla završena v listopadu roku 2007 schválením „sériové“ modernizace. Modernizace operačních MiGů-31B/BS (Foxhound A) do standardu MiG-31BM (Foxhound C) je vystavěna na zejména dopracování radiolokačního komplexu typu RP-31A Zaslon-A (Flash Dance) na úroveň RP-31AM Zaslon-AM a náhradě části analogových přístrojů v obou kokpitech barevnými LCD displeji. Změny se ale dotkly též spojovacího a navigačního vybavení. Naproti tomu pasivní elektro-optické čidlo zůstalo bez změn, stejně jako konstrukce draku. Součástí zmíněného modernizačního programu se ale stala též generální oprava vedoucí k prodloužení životnosti draku na 30 let provozu, resp. na 3 500 letových hodin. Modernizaci radiolokátoru typu RP-31A Zaslon-A (Flash Dance) v rámci programu MiG-31BM (Foxhound C) provádí LNPO Leninets z Petrohradu, a to na základě podkladů zpracovaných Tichomirovým institutem NIIP ze Žukovského. Modernizovaný radiolokátor typu RP-31AM Zaslon-AM přitom má věší dosah a je schopen sledovat a postřelovat více vzdušných cílů současně. Kromě toho umožňuje použití nových typů PLŘS. Naproti tomu od schopnosti vést útoky na pozemní cíle, kterou sebou přinášela první podoba modernizačního programu MiG-31BM (Foxhound C) s avionikou značky Rossijskaja avionika, bylo opuštěno. Modernizace prvních operačních MiGů-31B/BS (Foxhound A) do standardu MiG-31BM (Foxhound C) byla objednána dne 1. dubna toho samého roku. První dva z nich přitom závod Sokol (č.21) z Nižného Novogrodu VVS předal dne 20. března 2008 (v roce 1998 bylo PVO sloučeno s VVS). Provozovatelem obou zmíněných letounů se konkrétně stalo 4. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) z Lipecka. 4. CBP i PLS ale oba MiGy-31BM (Foxhound C) provozovalo ze základny Savaslejka. V roce 2009 do Savaslejky dorazily další dva závodem Sokol (č.21) z Nižného Novogrodu do standardu MiG-31BM (Foxhound C) dopracované MiGy-31B/BS (Foxhound A). Pro letouny typu MiG-31BS (Foxhound A) modernizované do standardu MiG-31BM (Foxhound C) se přitom používá označení MiG-31BSM. Do první poloviny roku 2011 „upgrade“ do standardu MiG-31BM/BSM (Foxhound C) prošlo celkem 31 letounů typu MiGy-31B/BS (Foxhound A). Tomu dne 1. srpna 2011 následoval podpis kontraktu na dalších 60 MiGů-31BM/BSM (Foxhound C) s termínem dodání na léta 2011 až 2019. Prvních pět z nich přitom VVS převzalo ještě v prosinci toho samého roku. V průběhu roku 2012 „upgrade“ do standardu MiG-31BM/BSM (Foxhound C) prošlo dalších 5 MiGů-31B/BS (Foxhound A) ze stavu VVS. V roce 2013 se flotila modernizovaných MiGů-31BM/BSM (Foxhound C) Ruského VVS rozrostla o dalších pět strojů. V průběhu roku 2014 se podařilo na standard MiG-31BM/BSM (Foxhound C) modernizovat hned 16 MiGů-31B/BS (Foxhound A). Dne 14. listopadu 2014 byla přiobjednána modernizace dalších 53-ti MiGů-31B/BS (Foxhound A) do standardu MiG-31BM/BSM (Foxhound C) s termínem dodání na léta 2015 až 2018. Na plnění tohoto kontraktu se přitom kromě závodu Sokol podílí též letecký opravárenský závod (ARZ) č.541 z Rževu. Podíl tohoto podniku na modernizacích MiGů-31B/BS (Foxhound A) je ale velmi malý. Tak např. v roce 2014 ARZ č.541 modernizoval jen pět těchto strojů, zatímco v roce 2015 v prostorách tohoto podniku „upgrade“ do standardu MiG-31BM/BSM (Foxhound C) prošly jen dva letouny. V průběhu roku 2015 Ruské VVS převzalo celkem 11 MiGů-31BM/BSM (Foxhound C). V roce 2016 se flotila modernizovaných MiGů-31BM/BSM (Foxhound C) Ruského VVS rozrostla o dalších 22 strojů. V roce 2017 VVS převzalo dalších 23 MiGů-31BM/BSM (Foxhound C). V roce 2018 bylo VVS podle všeho předáno posledních 24 těchto letounů ze zakázky z 14. listopadu 2014. Tomu následoval podpis objednávky na modernizaci dalších MiGů-31B/BS (Foxhound C) do standardu MiG-31BM/BSM (Foxhound C). Jakékoliv bližší informace o zmíněném kontraktu nejsou k dispozici. Známo je pouze to, že v současnosti probíhá modernizace prvních MiGů-31B/BS (Foxhound C) v rámci této smlouvy. VVS přitom s modernizovanými MiGy-31BM/BSM (Foxhound C) počítá až do roku 2028. Poté by měl poslání těchto strojů převzít kvalitativně nový přepadový stíhač velkého doletu v podobě letounu typu MiG-41 (PAK-DP).

Verze:

MiG-31BM (model 1999) – původní modifikace letounu typu MiG-31BM (Foxhound C) s instalací avioniky značky Rossijskaja avionika. Tento model vznikl pouze ve dvou zkušebních exemplářích.

MiG-31BM (model 2006) – pozdější modifikace letounu typu MiG-31BM (Foxhound C) s instalací avioniky Ramenskoye Priborostroitelnoe (RPKB)

MiG-31BSM – označení pro letouny typu MiG-31BS (Foxhound A) modernizované do standardu MiG-31BM (Foxhound C)

Vyrobeno:  tři prototypy 144+ operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-31B/BS)

Uživatelé:  pouze Rusko

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů/druhý pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30F-6 s max. tahem po 9 140 - 9 270 / 14 965 - 15 510 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu 8BM radiolokačního komplexu typu RP-31AM (S800AV) Zaslon-AM, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušní cíl o velikosti stíhacího letounu přitom dokáže detekovat na vzdálenost 240 km. Najednou je tento typ radiolokátoru schopen sledovat až 24 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optické čidlo typu 8TP s vyhledávacím dosahem 40 km a zorným polem ±60° v horizontální rovině a +6°/-16° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů ze zadní polosféry. Za pomoci elektro-optického čidla typu 8TP lze vyhledávat a zaměřovat vzdušné cíle i za podmínek silného elektronického rušení. Kromě toho je toto zařízení využíváno pro nečekané přepady vzdušných cílů v kradmé konfiguraci s vypnutým radiolokátorem (za pomoci PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-73). Jeho instalace je přitom umístěna ve výsuvném krytu s tvarem poloviny válce, který se nachází na břichu přední části trupu, přímo za příďovým radomem radiolokátoru.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2P a výstražný RL systém typu SPO-15LM Berjoza-LM

Výzbroj:     jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23 se zásobou 260 nábojů, instalovaný ve vystouplém krytu nacházejícím se na pravém boku trupu, přímo nad šachtou pravé jednotky hlavního podvozku, čtyři PLŘS velmi velkého dosahu s aktivním/poloaktivním RL navedením typu R-37M (AA-13A Axehead) nebo čtyři PLŘS velkého dosahu s aktivním/poloaktivním RL navedením typu R-33S (AA-9B Amos B), přepravované na dvou tandemově uspořádaných párech podtrupových závěsníků, a čtyři PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77-1 (AA-12B Adder B), čtyři PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer) nebo dvě PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77-1 (AA-12B Adder B) a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer), přepravované na dvou párech křídelních závěsníků. Na vnější pár křídelních závěsníků lze alternativně umístit dvojici PTB.

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 13,46 m 
Délka bez/s PVD:   20,62/22,69 m
Výška: 6,15 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 46 835 kg
Max. rychlost: 3 000 km/h
Praktický dostup:   20 000 m
Max. dolet (bez PTB):    2 300 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.1.2019