Aero MiG-21FR

Typ:  dvouúčelová taktická průzkumná-stíhací modifikace denního frontového stíhacího letounu typu MiG-21F-13 (Z-159F)

Určení:  pořizování fotografií terénu a objektů v průběhu letu v malých výškách (50 až 300 m) za dne a za dobrých meteorologických podmínek, vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu MiG-21F-13 (Z-159F):

- zástavba elektroinstalace pro ovládání fotoaparátů

- instalace ovládacích prvků fotoaparátů uvnitř pilotní kabiny

- rozšířené vybavení o sestavu dvou podvěsných foto-průzkumných kontejnerů, každý se čtyřmi fotoaparáty pro denní snímkování typu AFA-39 (ty se umisťují na křídelní zbraňové závěsníky, na místo výzbroje)

- zavedení speciálních kanónových projektilů, které rozpadem vytvářejí oblaka rušící činnost pozemních radiolokátorů

- instalace retranslačního systému typu DANA-1 (za jeho pomoci je možné komunikovat s pozemním velitelským stanovištěm nacházejícím se za terénní překážkou prostřednictvím jiného letounu pohybujícího se ve větší výšce)

Historie:  Díky neúspěchu ve vývoji průzkumné modifikace nadzvukového denního frontového stíhače typu MiG-19S (Farmer D), která vešla ve známost jako MiG-19SF, se na počátku 60. let průzkumné letky našich vzdušných sil musely spoléhat na podzvukové MiGy-15bisR. Jelikož tyto stroje bylo již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, závod Aero Vodochody byl pověřen vývojem průzkumné modifikace dvoumachového denního frontového stíhače typu MiG-21F-13 (Fishbed E). Protože letouny pohybující se ve velkých výškách byly pro nové prostředky PVO v podobě řízených střel velmi snadným cílem, dle zadání se měl průzkumný MiG-21F-13 (Fishbed E), který následně vešel ve známost pod označením MiG-21FR, při průzkumných misích pohybovat vysokou rychlostí v přízemních výškách. Letoun pohybující se v malých výškách je totiž velmi obtížně sestřelitelným cílem, neboť „podlétává“ zorná pole radiolokátorů PVO. Protože vodochodští konstruktéři veškeré průzkumné vybavení MiGu-21FR v podobě osmi fotoaparátů pro denní snímkování typu AFA-39 sovětské výroby umístili do dvou podvěsných kontejnerů, které bylo možné umisťovat na standardní křídelní zbraňové závěsníky, tento model mohl nadále plnit poslání frontového stíhacího MiGu-21F-13 v plném rozsahu. Zmíněné podvěsy neměly prakticky žádný vliv na letové charakteristiky a výkony. Jejich zavěšení pod křídlo sebou přinášelo pouze mírné prodloužení vzletové dráhy a mírné snížení stoupavosti. Prototyp dvouúčelového stíhacího-průzkumného MiGu-21FR vznikl v roce 1965 v prostorách závodu Aero Vodochody konverzí sériového MiGu-21F-13. Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 660402, tedy 2. letoun ze 4. výrobní série. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 9. prosince 1965 a závodními zkouškami prošel v dubnu roku 1966. Součástí závodních zkoušek prototypu MiGu-21FR se staly též dva lety s průzkumnými kontejnery v podvěsu. Průzkumný-stíhací MiG-21FR sice nebyl schopen pořizovat snímky v noci a za ztížených meteorologických podmínek, jeho dodávky však mohly započít již v roce 1966. V provedení pro noční mise měl pak být k dispozici pouhý rok nato. Cena za jeden MiG-21FR v provedení pro noční snímkování měla přitom činit 8 600 000 Kčs. Naproti tomu se sovětským průzkumným-stíhacím MiGem-21R (Fishbed H) nebylo možné počítat dříve než v roce 1968 nebo 1969. Jeden kus tohoto stroje měl navíc přijít na rovných 14 000 000 Kčs. Dne 20. června 1966 byl prototyp MiGu-21FR přelétnut do Kbel, kde prošel úpravami. Navrácen byl dne 8. ledna 1968. Prvním provozovatelem průzkumných-stíhacích MiGů-21FR se stal 47. pzlp (pluk průzkumných letounů), který se po okupaci ze srpna roku 1968 přesunul z Mladé do Pardubic. Zatímco dne 1. května 1968 se u tohoto jediného pluku průzkumných letounů ČSLA stále ještě nenacházel žádný MiG-21FR, dne 1. února 1969 již vykazoval 11-ti těmito stroji. Průzkumné kontejnery ale převzal až po zmíněném přesunu do Pardubic. Průzkumné-stíhací MiGy-21FR ze stavu 47. pzlp se nicméně údajně stihly zapojit do vojenského cvičení „Šumava“, které se konalo v červnu roku 1968. V letech 1967 a 1969 až 1971 brány vodochodského závodu Aero opustilo celkem 70 sériových MiGů-21FR. 26 z nich bylo ale vyhrazeno pro zahraničního provozovatele v podobě Egypta, který byl v letech 1958 až 1971 znám jako Sjednocená arabská republika (SAR). Jejich předání bylo přitom uskutečněno v průběhu roku 1969. Označení MiG-21FR, které mělo tyto stroje odlišit od ryze stíhacích MiGů-21F-13, se ale u bojových útvarů prakticky nepoužívalo. Průzkumné-stíhací letouny typu MiG-21FR, které sjely přímo z výrobní linky, navíc ještě nebyly způsobilé pro plnění průzkumných misí. Pouze byly uzpůsobeny pro nesení průzkumných kontejnerů pod křídlem. Veškeré úpravy, které těmto strojům umožnily provádět i průzkumnou činnost, byly do jejich vybavení vneseny až na počátku 70. let, přímo u bojových útvarů. Primárně k průzkumné činnosti byly ale zřejmě vyžívány jenom ty, které byly dodány 47. pzlp, a to ještě pouze krátkou dobu, a možná ještě ty, které převzaly bojové útvary frontového letectva. Naproti tomu všechny MiGy-21FR dodané bojovým útvarům PVOS (Protivzdušná obrana státu) nejspíše plnily výhradně poslání stíhacích strojů. Průzkumný-stíhací MiG-21FR byl schopen pořizovat fotografie objektů a terénu při letu ve výškách mezi pouhými 50 a 300 m. Kuli bezpečnosti ale přílet k objektu zájmu probíhal ve výškách 200 až 300 m. Ke svému cíly se tento stroj přibližoval pod úhlem 30°. Dotočení na vstřícný kurz docházelo až těsně před ním. Průzkumné lety v tak malých výškách nicméně nebylo možné provádět bez předchozích znalostí terénních překážek na trase. Max. dovolená rychlost letounu typu MiG-21FR s průzkumnými kontejnery v podvěsu ve výšce 0 až 12 000 m činila 1 000 km/h. Na tuto rychlost byl přitom schopen akcelerovat za 2 min a 30 sec od okamžiku startu, resp. za 1 min a 30 sec při horizontálním letu rychlostí 400 km/h. Nevětším doletem průzkumný-stíhací MiG-21FR vykazoval při letu rychlostí 650 až 700 km/h. Dolet tohoto stroje s průzkumnými kontejnery v podvěsu při letu rychlostí 650 až 700 km/h ve výšce 100 m činil 450 km. V případě vytrvalosti tomu bylo 30 min. Zatáčení v malých výškách se dělo při rychlostech 550 ž 900 km/h pod náklonem až do 70°. V roli průzkumných strojů se ale dvoumachové MiGy-21FR se příliš neosvědčily. Důvodem toho se stalo nežádoucí chvění kontejnerů s fotoaparáty. Toto totiž mělo velmi negativní vliv na kvalitu pořízených snímků. I přesto se průzkumné kontejnery u pluků, které provozovaly stíhací-průzkumné MiGy-21FR, nacházely až do roku 1989, tedy prakticky až do úplného konce jejich služby. Z výše uvedeného důvodu začaly poslání stíhacích-průzkumných MiGů-21FR u 47. pzlp již od počátku roku 1969 velmi rychle přebírat importované sovětské MiGy-21R (Fishbed H). Definitivně se 47. pzlp průzkumných-stíhacích MiGů-21FR zbavil ještě v létě roku 1969, kdy je předal 1. slp (stíhací pluk) z Českých Budějovic a 4. slp z Pardubic. Naproti tomu u stíhacích pluků průzkumné-stíhací MiGů-21FR sloužily, po boku ryze stíhacích MiGů-21F-13, až do přelomu 80. a 90. let.

Verze:  -

Vyrobeno:  70 sériových strojů (včetně prototypu)

Uživatelé:  ČSSR a Egypt

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F-300 s max. tahem 3 800 kp / 5 740 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-5MK Kvant (‘High Fix’) s dosahem v režimu „A“ (pro střelbu kanóny) 3 km a dosahem v režimu „B“ (pro raketové útoky) 8 km. Zmíněné zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-5NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - průzkumné: osm fotoaparátů pro denní snímkování typu AFA-39, instalovaných po čtyřech uvnitř dvou podvěsných kontejnerů, „A“ (levý) a „B“ (pravý). Zmíněné kontejnery se umisťují na křídelní zbraňové závěsníky, na místo výzbroje, a vykazují délkou 2,42 m a hmotností 142 kg. Fotoaparáty typu AFA-39 jsou v jejich útrobách umístěny na společném nosiči, který lze snadno vyjímat. Zatímco uvnitř levého kontejneru se nachází tři fotoaparáty skupiny A (A1, A2 a A3) a jeden fotoaparát skupiny C (C7), pravý kontejner ukrývá tři fotoaparáty skupiny B (B1, B2 a B3) a jeden fotoaparát skupiny C (C8). Všechny tři fotoaparáty skupiny A zaujímají sklon pod úhlem 5° směrem dopředu. Fotoaparáty A2 a A3 jsou navíc současně vykloněny pod úhlem 34° směrem doleva a doprava. Naproti tomu sklon všechny tří fotoaparátů skupiny B směrem dopředu činí 45°. Fotoaparáty B2 a B3 jsou navíc, stejně jako fotoaparáty A2 a A3, současně vykloněny pod úhlem 34° směrem doleva a doprava. Fotoaparáty skupiny C slouží pro panoramatické snímkování a zaujímají sklon 75° směrem dopředu a současně 16° směrem do stran. Zatímco průzory optiky fotoaparátů skupiny C se nacházejí v čele průzkumných kontejnerů, průzory optiky fotoaparátů skupiny A a B jsou včleněny do břicha jejich střední části. Skla všech průzorů fotoaparátů jsou elektricky vyhřívána, aby se nezamlžovala. Za pomoci fotoaparátů typu AFA-39 je možné pořizovat snímky v průběhu letu ve výškách mezi 50 a 300 m.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěn po jedné na břichu přední části trupu, přímo za příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (antény umístěné uvnitř nevelkého vřetenovitého krytu, který se nachází na vrcholu SOP, a v koncových obloucích křídla) a speciální kanónové projektily zastávající roli klamných RL cílů

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu NR-30 se zásobou 30 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3/-3S (AA-2 Atoll), dva raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   13,46/15,76 m
Výška: 4,10 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 7 100 kg
Max. rychlost: 2 175 km/h
Praktický dostup:   19 000 m
Max. dolet bez/s 1 PTB:    1 400/1 670 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.7.2014